“Kdo bude pěkně kreslit, dostane bonbónek.” Věřte nevěřte, jednou nabízeli mým dětem bonbón i u zubaře!

A tak máme všichni už od dětství v podvědomí uloženo, že sladké = dobré. Přejeme si sladké sny, říkáme, že máme sladké děti. A když si dáváme něco dobrého na zub, no je to snad něco dobrého na zub??

Cukr je takový trojský kůň: dobře chutná, ale jakmile se dostane dovnitř, podporuje záněty všeho druhu, oslabuje ledviny, zvyšuje riziko rakoviny (!) a mnoho dalšího. Polaskejte se se šíleným seznamem stosedmnácti položek.

Proč se tedy při vší té osvětě cukrem ládujeme mnohem víc než naši předkové?

Odpověď je jednoduchá. Cukr je droga a to velmi, velmi levná droga. Možná se vám slovo droga zdá přitažené za vlasy. Mrkněme se tedy na to jak cukr v našem těle funguje: uvolní do našeho mozku dopamin, takže se cítíme jako v rauši. Hladina krevního cukru vyletí do výšky, cítíme příliv energie. Tělo ale ví, že to není v pořádku a uvolní inzulin, aby hladinu cukru zase srovnalo tam kde má být. Sladké mámení opadne a s ním dorazí i únava, apatie nebo podrážděnost. Samozřejmě bažíme po dalším cukru! (a nemusí to ani být v podobě sladkostí, často nám stačí prostě se naládovat čímkoli).

Tak a teď přestaňte číst, zavřete oči a zkuste si poctivě říct jak se cítíte předtím než se vrhnete na něco sladkého…… ?

Neklid? Stres? Vyčerpání? Nuda?

Když si v tu chvíli sladkou drogu nedáte, dorazí pocit, který je pod tím vším schovaný. Prázdnota. Osamocenost. Nejistota. Kam patřím? Má mě někdo opravdu rád? Jsem k něčemu?

Pokud se tedy chcete cítit skutečně líp a odehnat tu mlsnou co vás honí, tak si nevybírejte místo cukru stévii nebo xylitol a nedržte drastické diety. Největší past sladkostí je, že je vlastně máme radši než sebe. Jediné dobré náhradní sladidlo je LÁSKA!

Začněte mít rádi svého nejbližšího člověka. Totiž sebe.

• Naslouchejte svým pocitům
  Např. hned po probuzení: co se vám honí hlavou? V průběhu dne: jak sami se sebou uvnitř mluvíte?
• Důvěřujte tomu co cítíte
  Chce vaše tělo cvičení? Dejte mu je! Jste každé ráno unavení? Jděte dřív spát! Něco je vám nepříjemné? Změňte to! (Když se chce, všechno jde. Otázka je jestli opravdu chcete změnu k lepšímu?)
• Vysílejte do světa to co chcete, aby se vám vracelo
  Pokud vám něco vadí, řešte to respektujícím způsobem – tedy zdravě asertivně, ne agresivně. Nevytvářejte si domněnky o ostatních, zbytečně to komplikuje život jejich i váš. Řešte věci přímo. Když budete respektovat sami sebe, budou vás víc respektovat i ostatní. Máte okolo sebe někoho kdo vás podporuje, kdo vám rozumí? Poděkujte mu a udělejte něco dobrého pro někoho dalšího. Vrátí se vám to!

Pečujte o sebe a napište mi jak se vám to daří.

Nádherná mandala od mé kamarádky, kterou si dovolím sdílet 🙂 Vzpomněla jsem si dneska na tuhle kresbu, protože mi dává pocit síly a toho, že je možné opravdu naprosto cokoli. A přesně tak se teď cítím, krásná volnost 🙂

Je moc důležité naslouchat tomu jak se má naše duše - a podle toho se chovat 🙂 Nečekat až si duše už neví rady a potlačované napětí se projeví nemocí, úzkostí, agresí, apatií nebo třeba tím, že nám chybí ta pravá radost ze života. Proč přehlušujeme svoje pocity neustálou činností? Je dobré se jen tak zastavit a zapsat si jak se cítíme, psát volně co nás napadne, nejlépe ráno hned po probuzení, kdy jsme ještě v hladině alfa. Když máme přes den pět minut klidu, jen tak si lehnout a dýchat. Jak se mám dneska? Zastavit se uprostřed rozhovoru a všimnout si jak nám je.

I když máme doma menší děti, nejdřív je potřeba nasadit pomyslnou "kyslíkovou masku" sobě, pak teprve jim.  Často totiž míváme chuť raději řešit životy ostatních (dětí, manžela, rodičů, kamarádek, kolegů) - tahle nespokojenost s okolím nám ale ukazuje, že se potřebujeme postarat o svůj život.  Je to povinnost vůči tomu člověku, se kterým trávíme celý svůj život, každou minutu....

V mnoha učeních se říká, že oddělenost je iluze. Možná už jste na to taky narazili..

Mně to kdosi řekl poprvé před asi patnácti lety. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Znělo to tak nesmyslně, že se mi chtělo jen se smát. Cože?? Ten člověk se asi zbláznil!

Uběhla řádka let a já pokorně přitakávám. Životní zkušenost a práce s Bachovkami mi ukázala jak pocit toho, že jsme od druhých naprosto odděleni nám ničí život. Jsme odděleni, tedy s nimi musíme bojovat o prostor a zdroje: lásku… pozornost…peníze…respekt…práci….nebo třeba u rodičů v konfliktu i o děti.

Co si s sebou pak vláčíme ve svém “emočním batůžku”? Velkou hromadu STRACHU. Ale aby to nebylo tak nudné, tak strach se umí převléknout do kostýmu dalších pocitů, které z něho pramení. Zkuste si schválně doplnit:

• Kritika je strach (z) ………..
• Netrpělivost je strach (z) …………………
• Neustálá potřeba něco dělat (workoholismus) je strach (z) ………….
• Slabá vůle - strach (z) ………..
• Nerozhodnost – strach (z) …………
• Výbušnost – strach (z) …………
• Manipulace – strach (z)………..
• Opakování chyb – strach (z) …………
• Upovídanost a soustředění se na sebe – strach ……….
• Soustředění se na minulost – strach ………..
• Nenávist, žárlivost – strach ……………….
• Nedostatek sebedůvěry – strach ……………
• Pocity viny – strach…………….
• Tvrdost k sobě – strach …………………..
• Tvrdost k ostatním – strach……………..

Strach je vlastně naše bezva finta jak se zamotat do toho co se bezprostředně děje tak, že nemusíme řešit nic vyššího, žádné větší cíle.

Když se nám podaří se rozmotat (a je jedno co nás k tomu “navede”, může to být zkušenost s těžkou životní situací, meditace, rodinná konstelace, hluboké prožívání rodičovské role, ponoření se do umění apod.), tak je to jako když spadne závoj, který jsme měli před očima. Oddělenost je iluze! Je to tak jasné až to je legrační.

Možná jste to zažili, třeba při hlubokém zážitku v přírodě, při meditaci, na nějakém víkendu osobního rozvoje apod. Je to jako rozpomínání se na to jak to je ve skutečnosti. Můžu jít kamkoli, spojit se a růst a růst a růst. Splynout v jedno. Expanduji, ale nezabírám prostor někomu jiném, protože tohle je přesně prostor, který tu je a všechno do sebe přesně zapadá. Nikdo nezasahuje do prostoru tomu druhému, přesto, že jsme si tak blízko, že se okolo sebe někdy i “ovíjíme”. Komunikujeme spolu s respektem, který je tak přirozený jako dýchání.

Máme nekonečně mnoho energie pro růst, všeho je dostatek. Energie je nádherně čistá, nekalí ji ani nevysávají konflikty. Dostatek je bezpečí.

Vše je řízeno něčím vyšším tak, že není potřeba o tom přemýšlet. Člověk cítí každou buňkou vyšší princip. Podle něj se vše řídí: listy ví jak růst, slunce ví jak svítit, voda ví jak být tekutá. Souhra. Všechno je energie, jen v různých podobách. Jednou teče, podruhé to jsou krystaly nebo jemné předivo, které rozvádí životní sílu do listů.

Mám teď intenzivní pocit, že jsme taková velká mandala. Máme různé barvy podle toho, která energie (které pocity) námi zrovna proudí. Mandala, ve které se přelévá láska. Kdybysme viděli jak nádherní jsme!

Zkuste si to představit….