Můj druhý porod

Sepíšu to hned, dokud to je v živé paměti. 🙂 prosím maminky těhulky, aby si to přečetly raději až po porodu... 🙂

V úterý jsem byla ve 38+5tt na druhém monitoru v porodnici. Srdíčko malé lítalo do neskutečných výšin, měla tachykardii, nakonec se to zklidnilo. Nicméně doktor pro jistotu zkontroloval na UTZ průtoky, jestli je vše OK a řekl, že mimčo má už 4kg, takže by bylo dobré domluvit se a předčasně to ukončit. Nebyla jsem proti, protože jsem byla už celá oteklá a měla toho plné kecky.. Navíc dva týdny předtím jí to srdíčko taky lítalo, tak jsem si říkala, že není na co čekat. Ve středu jsem šla ke své doktorce domluvit předání do nemocnice na vyvolání. Chtěla mě poslat v pátek. Po vnitřním vyšetření ovšem změnila názor, že porodní cesty jsou absolutně nepřipravené, takže bych se akorát trápila, tak at vydržím do pondělí, že snad nález bude lepší. No tak jsem začla odpočítávat dny a opravdu mlela z posledního v těch vedrech. Na vyháněcí sex jsem fakt neměla náladu, ale četla jsem, že orgasmus taky není k zahození. Tak jsem si začla od středy pravidelně každý večer dopřávat tuhle radovánku 🙂 V neděli asi tak dvě minuty po tom co jsem si dopřála jsem najednou cítila, jak se malá zapřela nožkama pod žebrama a zatlačila hlavičku dolů. uslyšela jsem slaboučké lupnutí a pak mi vyteklo trošku čiré vody mezi nohama. tak jsem přemýšlela, jestli to jako má být odtok plodové vody... Manžela jsem tedy připravila na to, že možná asi pojedem do porodnice. Jeho nechápavé jak jako možná?? Tak rodíš nebo nerodíš? Musela jsem říct, že vlastně ani nevím, že teda chvilku počkáme co bude. No udělala jsem asi pět kroků a vylilo se jezero. Tak já začla pomateně běhat po domě jako prvorodička, co mám jako dělat, co si mám obléct na sebe, co mám narvat mezi nohy. Opět můj manžel zabodoval, prý co panikařím, když jsem měla devět měsíců na to zjistit si, jak to vypadá, když praskne voda 😀 😀 No jo no, když s touhle variantou já fakt nepočítala. Co jsem se ptala na všech stranách, tak mi všichni říkali, že když neodtekla poprvý, tak ani podruhý a dokonce ani potřetí... 😀 Takže jsem volala dědečkovi (malá vsuvka - ptali se mě ten den, jestli budu rodit, že by si dali slivovici - no neskončilo u jedné...), aby přišel hlídat syna, že už je to tu!!! Další půl hodinu jsem stále běhala pomateně po domě, vystřídala tři ručníky mezi nohama, než teda jsem si konečně nasadila kalhotky, vycpala se porodníma vložkama a pro sichr šupla ručník mezi nohy, abych nezasvinila manželovi služební auto 😀 

Cestou se mi rozjely kontrakce po osmi minutách. Manžel měl tendence při mém funění zrychlovat, tak jsem ho musela uklidnit, že fakt není důvod k panice, že do porodnice se má jet až když jsou intervaly po pěti minutách. Opět následovala otázka, proč teda jedem už teď... 😀 tak jsem mu musela vysvětlit, že pak je ta výjimka, kdy praskne voda, že to  se jede hned 😀 

Dorazili jsme do porodnice, kde mě na vyšetřovně nasadili monitory, jezero se pode mnou vylívalo do všech stran, doktorka říkala, že tam mám té plodovky teda fest, tak mi ji upouštěla, aby mohla hlavička začít naléhat. Bohužel co se jí už moc nelíbilo byly monitory. Začla tam naskakovat arytmie. Tak mě vzala i na UTZ, kde to bylo i vidět, jak to srdíčko přeskakuje. Takže zpátky na monitory. Klystýr už mi ani nedělali a sledovali, co miminko. Naštěstí se drželo, takže mohl proběhnout přirozený porod. A musím teda říct, že rozdíl mezi vyvolávaným a přirozeným porodem je opravdu markantní. Porod byl krásnej, bolesti se daly ustát, až poslední tři kontrakce začly bolet jako hrom. Já byla otevřená, nutilo mě to tlačit na konečník a ten náš cvalda tam byl zaseknutej hlavičkou v nějaké blance. Tak porodní asistentka nelenila, obkroužila tam tu hlavičku, aby ji uvolnila a v tu ránu malá vyběhla. Byla fialová, takže se spěchalo, musela jsem ji vytlačit na jeden zátah bez přestávek, takže finále bylo hodně rychlé. Strašně moc moc moc smekám před porodní asistentkou, mimochodem tou stejnou, co jsem měla i u prvního porodu. Syn měl 3,90 a dcera 4,20 kg. U obou proběhl pouze lehký nástřih a žádné potrhání, šití na pár stehů, takže po obou porodech jsem si v klidu mohla hned sednout. Opravdu ví, co dělá, protože v momentě kdy hrozilo, že bych se mohla natrhnout, tak mě brzdila, a pak zas nutila tlačit a zas přibrzdit. Fakt skvělá. Nevěřila jsem, že se s tím naším cvalíkem nenatrhnu..takže finále šlo fofrem. paní doktorka mi říkala, že kdybych rodila tříkilové dítě, tak už mám dvě hodiny odrozeno, ale ten cvalík se z tama nemohl dostat... 🙂

No a pak teprve začla ta pravá šou. Opět mi neodešla placenta. Doktorka se mě ptala, jeslti jsem s tím neměla problém i v prvním těhotenství, tak jsem říkala, že měla, že to se taky nechtěla odloučit. Tak to mi řekla, že to je blbý, protože podruhý to bývá ještě horší a taky že jo. Placenta se strašně trhala, vypadala, jakobych minimálně dva týdny přenášela. Bohužel nevyšla ven celá a já během pár vteřin začla brutálně krvácet, teklo to úplně proudem, takže se všem zrychlil krok. okamžitě doběhli anesteziologové, ve vteřině uspaná, po hodině jsem se vzbudila z narkozy, vyčištěná, zašitá, tlak 70/40 s tím, že drama pokračuje. Tak nějak se zjistilo, že mám něco s krví, jako miminko jsem dostala transfuzi při zauzlení střev a udělalo mi to nějakou neplechu, takže mi nemůžou dát kdejakou transfuzi, což jsem do dneška bohužel netušila... ☹ Začly se míchat plechovky v celém okrese a nic co by bylo pro mě. Nakonec se podařilo najít v Brně něco v registru, takže musela sanita vyrazit do Brna pro krev. Strávila jsem deset hodin na porodním sále. Neustále mi tam něco kapalo - krev, plazma, antibiotika, voda, něco na zastavení krvácení apod. Neustále mi odebírali další a další krev a pořád něco kontrolovali. No byla jsem úplně vyšťavená. Malou mi donesli až 7 hodin po porodu, až jsem byla schopná nějak reagovat. Ale nepřikládali, jen jsme spolu leželi v posteli a bylo to fajn. Bála jsem se, jak zvládnem kojení, protože první přiložení nastalo až deset hodin po porodu, kdy už jsem to byla schopná zvládnout. Ale beruška je fantastická. Hned se přisála a je dobrá.

Dnešní noc si dopřeju luxus, že se můžu vyspat a zítra snad bude líp, abych se o ni mohla začít pomalu starat. Zatím se teda sama ploužím, tak uvidíme, jak dlouho bude trvat, než se dám do kupy. Zítra mě možná čeká ještě jedna transfuze. Ale všichni mě chválí, že jsem neskutečná bojovnice a nevzdávám se a snažím se 🙂

Tentokrát ovšem vím jedno. Tohle byl zaručeně můj poslední porod. 🙂