Co když...?

Tak začíná většina otázek, když trpíme úzkostí. Co bude když..? Co se stane..když?  A rozjednou se ktastrofické scénáře naších obav a úzkostných myšlenek.  

GRAVIDITA a ÚZKOST

V graviditě se výskyt úzkostných poruch zvyšuje. Takže na rozdíl od jiných onemocnění, na které má gravidita "ochranný" vliv, u úzkostí to neplatí. Naopak.

Těch vlivů, které mohou roztočit kola úzkostí  je spousta.

Od tělesných změn : hormonální nerovnováha, změny pohybu neurotransmiterů, změny tělesné subjetivní i objektivní - dýchání, častější močení, bušení srdce, otoky atd.

Změny sociální- jednak obrovská proměna z role žena na roli matka a pak tlak sociálního prostředí na těhotenství, které je podle instagramu vždy happy a chtěné, plánované, vytoužené, úžasné a vždy si ho úžasně užíváme, jako na obláčku. A do měsíce po porodu musí být postava zase v cajku, novopečená maminka upravená- nalíčená - jinak selhala, protože všichni to tak mají...všichni na FB a instáči. Pak je tu v dnešní době extrémní tlak na soběstačnost a výkonnost , který je ale v přímém rozporu s pocitem potřeby péče a ochrany, který každá těhotná zažívá. Ani rozdělení rodin na jednogereční nenabízí možnost péče a ochrany ze širšího okolí.

Psychické vlivy - dnes se zdá, že na zcela normální pochyby a obavy ohledně těhotenství, porodu, mateřství, není místo. To by pak mohlo vypadat, že se na dítě netěšíme, že je nechtěné, že jsme selhaly, že nebudu dobrá matka, a vůbec, copak já budu za matku, co když to tak nezvládnu... těhotná tak může zakoušet moře osamělosti, nemožnosti se svěřit se svými pochybami, obavami, úzkostmi.

Negativnímu dalšími vlivy mohou být 

• zkušenosti z dětství, kdy otec matku v těhotenství,po porodu nebo v ranném dětství  opustil, degradoval, jejich vztah se zhoršil, domácí násilí se objevilo
• může to být a vždy je i předchozí ztráta dítěte - je zcela lhostejno v kterém týdnu, měsící, věku - je to ztráta z našeho pohledu  a našich pocitů  a ne z pohledu kalendáře,
• nemoc dítěte a zkušenost s touto nemocí.

Úzkost omezuje naše fungování, naši sebehodnotu, sebedůvěru. Ale je to jen úzkost, a ta se dá léčit. V těhotenství se velmi zvažuje medikace, ale psychoterapie má dveře i náruč otevřené pořád.

1. Pokud Vás trápí jakékoliv úzkosti, pochyby, svěřte se. Je to normální. .

2. Úzkost vyvolává celou škálu tělesných reakcí, které neprospějí ani vám, ani miminku. Sposta vlivů se dá zmírnit, ne tím, že by se "vymazali", ale je možno změni úhel pohledu na ně.

3. Tělo se s těhotenstvím mění a tak to má být. Když se někdo živí tělem a svou vizáží, tak musí dbát po porodu aby byl v rekordním čase fit, protože by se na něj mohlo ve virtuálním světě zapomenout. Ale my ostatní, my máme čas a jiný režim, a tak to má být. A umíte si představit obavy těch virtuálně virálních, že to nezvládnou? Mají je taky, i když to tak nevypadá. 

4. Když máte potřebu, řekněte si o péči, o pomoc v rodině. Neznamená to nic jiného, jen že jste si svého stavu vědoma  a jste odvážna, protože to umíte navzdory svým obavám ohledně přijetí říct.

5. Řešení úzkostí už v graviditě může pak mnohem více napomoct s adaptací se na roli maminky, kdy spánkový nedostatek, změna rytmu života, emocionální a hormonální bouře a absolutní nemožnost cokoliv naplánovat - nás pohltí, a to nejen v šestinedělí. A taky předejít možným psychosomatickým obtížím, které se mohou v pozdějším období projevit.