Tak začíná většina otázek, když trpíme úzkostí. Co bude když..? Co se stane..když?  A rozjednou se ktastrofické scénáře naších obav a úzkostných myšlenek.  

GRAVIDITA a ÚZKOST

V graviditě se výskyt úzkostných poruch zvyšuje. Takže na rozdíl od jiných onemocnění, na které má gravidita "ochranný" vliv, u úzkostí to neplatí. Naopak.

Těch vlivů, které mohou roztočit kola úzkostí  je spousta.

Od tělesných změn : hormonální nerovnováha, změny pohybu neurotransmiterů, změny tělesné subjetivní i objektivní - dýchání, častější močení, bušení srdce, otoky atd.

Změny sociální- jednak obrovská proměna z role žena na roli matka a pak tlak sociálního prostředí na těhotenství, které je podle instagramu vždy happy a chtěné, plánované, vytoužené, úžasné a vždy si ho úžasně užíváme, jako na obláčku. A do měsíce po porodu musí být postava zase v cajku, novopečená maminka upravená- nalíčená - jinak selhala, protože všichni to tak mají...všichni na FB a instáči. Pak je tu v dnešní době extrémní tlak na soběstačnost a výkonnost , který je ale v přímém rozporu s pocitem potřeby péče a ochrany, který každá těhotná zažívá. Ani rozdělení rodin na jednogereční nenabízí možnost péče a ochrany ze širšího okolí.

Nejdřív se používal k označení závislých na alkoholu nebo drogách, kteří ztratili jakýkoliv smysl života a jejich jedinou touhou a myšlenkou bylo obstarat si přísun návykové látky. Termín se posléze přenesl do sféry pracovní a pak dostal i rozměr sociální. 

Burn out syndrom označuje stav vyčerpání organizmu. Má složku psychickou, tělesnou i sociální.

Některá povolání jsou k němu náchylnější než jiná. Zejména ta, kde se pracuje s lidmi, kde je očekávaná určitá míra spolupráce, úspěchu a vděčnosti, ocenění a satisfakce.  Některé typy lidí s ohledem na jejich osobnostní rysy jsou zranitelnější a vnímavější k vyhoření než jiní. Platí ale stále, že vyhořet může jen ten, kdo hoří.  Většinou je to nekriticky nadšený, altruistický ve své práci, workholik s pocitem, že spasí svět; ten, který neumí delegovat a rozdělovat práci na jiné, zanedbávající rodinné a sociální vazby. Ten nepotřebuje nad sebou ani šéfa, je dostatečným drábem sám sobě. Nikdy nemá pocit, že toho udělal dost a a dost dobře. V povoláních, ve kterých vkládá do práce sebe, s vysokou mírou společenské prestiže, kde návratnost „vkladu“ je ale nízká. V práci, kde je hodně povinností a málo kompetencí, kde schází uznání a lhostejno zda finanční nebo společenské.  

První příznaky jsou psychického rázu jako nechuť, blbá nálada, otrávenost, pocit nesmyslnosti práce, agrese, vztek, poruchy spánku. Všechny tyto vyvolávají v těle pochody s aktivací autonomních nervů  a reakcí kardivaskulárního aparátu, trávicího systému, kožní změny, změny napětí svalů, bolesti kloubů, svalů, úponů šlach, bolesti hlavy, zubů, bolesti zad - krční část a bederní jsou typické. Škála potíží je velmi pestrá.  Protože nejde zase o nic jiného než dlouhodobý nadlimitní stres. Pak se může přidružit už i deprese, úzkosti, panické ataky - což už nejsou jen poruchy nálady, ale onemocnění vyžadující léčbu. A tak jedním ze stupňů před úplným vyhořením je obvykle stonání v pracovní neschopnosti z důvodu tělesných nebo psychických obtíží . 

A v sociální oblasti jde hlavně o omezení blízkých kontaktů, nemocný se stahuje do sebe, nejeví zájem o koníčky a jiné aktivity, v rodině se kumuluje napětí v důsledku situace a obtíží na straně nemocného, tak i bezmoci na straně zbytku rodiny.

V terapii kromě potřebné medikace v případě, že se objeví závažné projevy například úzkostí a deprese, je to hlavně práce se sebou samým. A to bývá na této práci to nejtěžší.

Až 15-20% populace trpí na přechodou dobu ve svém životě strachem z nějaké nemoci.

Úzkost, strach z bezmoci, strach ze smrti způsobují omezení běžných aktivit,sociálních kontaktů,  fixaci na sledování tělesných pochodů a trvale stresový stav.

Strachu z nemoci se obvykle čelí dvěma  zcela opačnými způsoby. Buď zvýšenou potřebou zdravotní pěče a potřeby ujištění o absenci nemoci anebo naopak popíraním, vyhýbání se vyšetření s obavou, co kdyby se "něco" našlo. 

Strach z nemoci může být posilován prožitou traumatizující zkušeností z blízkého okolí ohledně těžké nemoci, smrti nebo vlastní zkušenosti po překonání takovéto nemoci, úrazu.

Prožívaný strach z nemoci jsou většinou jen doměnky, které jsou považovány naší myslí za skutečnost a jsou často pro mozek velmi přesvědčivé. Mozek vyhodnocuje tyto domněnky díky jejich vysoké presvědčivosti jako reálné nebezpečí. Takže kromě úzkosti ze strachu z nemoci se k tomu přidružuje trvalý stres se všemi tělesnými příznaky. Stres i úzkost vytvářejí v těle celou sérii tělesných pochodů neovlivnitelných vůlí, které mohou být zase mylně interpretovány jako nenormální a posilovat přesvědčení o existenci nějaké nemoci (bolesti svalů, bolesti žaludku, poruchy trávení, nespavost, bolest hlavy, extrasystoly..).

Léky - ANTIDEPRESIVA  jsou synteticky vyráběna léčiva, která pomáhají mozku hospodařit s nedostatkovými neurotransmitery- chemickými přenašeči mezi neurony. U deprese zejména serotoninem. 

NEJSOU NÁVYKOVÁ.

Mají nežádoucí účinky, které ale v novějších preparátech jsou minimální a po čase většinou spontánně ustoupí. Pokud předepsaný lék nevyhovuje, vždy jej lze zaměnit za jiný.

Nástup účinku je za 3-8 týdnů, takže v kratší době ani není možno jejich účinek hodnotit- posoudit.

PŘÍRODNÍ ANTIDEPRESIVA  jsou z oblasti fytofarmak a mluví se hlavně o třezalce a šafránu. 

Třezalka -   má prokázané účinky srovnatelné se syntetickými antidepresivy, méně evidovaných nežádoucích účinků, lepší toleranci z hlediska dlouhodobého užívání, ale hodně nežádoucích interakcí s jinými léky. Třezalka může účinek jiných léčiv snižovat (hormonální antikoncepce, antiepileptika, antikoagulancia, imunosupresiva, cytostatika) i zvyšovat, a to hlavně nežádoucím způsobem, zejména pokud je kombinovaná s antidepresivy. Kombinované užívaní může vést až k tzv. serotoninovému syndromu.

Krizové ošetřovné platí zpětně od 1.11. 2021 do 28.2.2022. Ošetřovné rodiče čerpají v případě, že školy zavřou třídy v souvislosti s epidemií covid-19 nebo onemocní samotné jejich dítě nemocí covid-19.

Ošetřovné je možné čerpat po celou dobu uzavření škol nebo tříd nebo po celou dobu nařízené individuální karantény dítěte.

Rozhodné období: Poslanci schválili krizové ošetřovné od 1.11. 2021 do 28.2.2022. Ošetřovné vyplácí okresní správy sociálního zabezpečení, a to nejpozději do 1 měsíce následujícího po dni, v němž mu byly doručeny řádně vyplněné podklady na okresní správu sociálního zabezpečení.

Maximální částka podpory: Krizové ošetřovné dosáhne 80% denního vyměřovacího základu, minimálně pak 400 Kč na den při plném úvazku. 

zdroj https://covid.gov.cz/situace/socialni-situace/krizove-osetrovne

Karanténa nařízená zaměstnanci a tzv. Izolačka

Zármutek ze ztráty je přirozenou reakcí na bolestnou událost v životě člověka. Není to deprese, ale může se z něj do deprese po čase přejít.Zármutek se musí odžít, prožít a zpracovat.V historii jsme lidem, co prožívali zármutek, projevovali mnohem více ohledů a oni se za svůj zármutek nestyděli. Zármutek prožívali řečtí hrdinové, kdekterý si i poplakal, pláče i král v pohádkách, dokonce selá království se pohovala černým suknem na znak smutku.   Projevem zármutku bylo černé nebo tmavé oblečení. Někdo ho nosil rok, někdo půl roku a někdo do konce života. Zejména vdovy po partnerské ztrátě. Vždy si vzpomenu na Scarlet O´ Harovou, která ve 20 letech byla vdova  a představa, že do konce života bude nosit jen černé, ji málem zabila.  Dnes už tento zvyk není. Nevíme, kdo trpí a kdo se  trápí a ani na koho bychom v tomto případě měli brát ohled. A někdy to vypadá, že už se smutek považuje za přežitek. Že je neslušné obtěžovat někoho svojimi emocemi. Že se to společensky nehodí. Možná se i sami bojíme mluvit o něčím zármutku, být vystaven záplavě emocí, když vlastně tak trochu ani nevíme co máme pro toho druhého dělat. Popravdě, nemusíme nic. Kolikrát stačí s ním v tomto období být a být tu pro něj. Zármutek ze ztráty někdy trvá až rok. A to je velmi dlouhá doba, aby člověk, který má zármutek a smutek a nemůže sdílet své pocity, začal trpět i po tělesné stránce.Protože když má úporné bolesti zad, tak o tom mluvit může bez zábran a všichni ho upřimně litují...

Tak si tělo a duše "vypomůžou" vytvořením obtíží a bolesti v tělesné schránce, aby se člověk mohl nějak důstojně se svou ztrátou vypořádat a získal tolik potřebné ohledy pro tuto velmi zátěžovou životní událost. 

A je vůbec nějaký? 

Ano! A zásadní. Jedno písmeno uprostřed slova a zcela jiné významy.

PREBIOTIKA= fermentovatelné látky, které slouží k výživě a činnosti mikrobiomu ve střevě. Jinak řečeno : ŽRÁDÝLKO pro hodné bakterie, kvasinky, houby. Jsou to hlavně oligosacharidy jako vláknina. 

PROBIOTIKA=hodné a potřebné mikroorganizmy, které po genocidě způsobené antibiotiky, obsadí, byť dočasně, volné místa a nepustí zlo-mikroby si zde posedět. Zda se i uchytí, nebo jen budou hájit volná místa, než se zase ty dobré namnoží,  záleží na spoustě faktorů. 

 Praktické použití pro zdravé střevo: 

1. Konzumace fermentovaných potravin =kvašených (mléčných, zeleninových, nápojů)

Může odhalená nevěra způsobit psychosomatické potíže? 

Ano. Je to velmi pravděpodobné, že pokud se v této době objeví nečekané tělesné obtíže, budou mít s tímto zátéžovým stavem souvislost. 

Nevěra není jen bipolárním svazkem lháře a obelhaného nebo viníka a oběti. Je to velmi osobitý stav,který útočí na naše existenciální jistoty, snižuje naše sebehodnocení až do pocitu méněcennosti, viníka degraduje na padoucha nejhoršího kalibru a viník se potácí se svou vinou. A podle situace a schopností hledají ti dva , někdy i tři, řešení. 

A někdy, aby se to více zamotalo, začne jeden trpět tělesnými obtížemi.  Nevědomky, nechtěně, ale SKUTEČNĚ. "Viník" oddaluje soud, "oběť" mírní strach z opuštění...příčiny mohou být různé. Vždy individuální. 

Ani nevěra nemusí znamenat trýzeň a někdy může být katalyzátorem změn ku prospěchu obou, byť se to na začátku nezdá. 

Nikdy člověk nežil tak dlouho jako dnes a nikdy nebyl tak dlouhý požadavek na monogamní vztah. Takže i tyto výzvy v životě jsou náročné a mohou se stát významnou zátěžovou situací, stejně jako dlouhodobá nespokojenost ve vztazích.

Mikrobiom= fyziologické osídlení těla - vnějších i vnitřních povrchů těla bakteriemi, viry, kvasinkami, houbami...

Není to jen střevo, o kterém se nejvíce mluví, ale i kůže, sliznice, ústní dutina, nosohltan, dýchací cesty, pochva....prostě je všude.

V ústní dutině mají bakterie jak vliv na vznik zubního kazu, tak jiné mají ochranný vliv na zubní sklovinu.

O poševním mikrobiomu vědí všechny ženy a jen jeho nepatrná dysbalance pak často vede k obtížím typu výtok, candidóza, pálení, svědění,atd. 

Střevní mikrobiom ovlivňuje imunitní a nervový systém. Jeho vliv se zkoumá u vzniku neurodegenerativních onemocnění, obezity, aterosklerozy, autoimunitnich onemocnění, deprese, schizofrenie, autismu, atopickeho ekzemu...a dalších.

První masivní kolonizace novorozence je porodem. Průchodem porodnimi cestami se kontaminuje bakteriemi matky, dalšími zdroji je pak kůže matky a mateřské mléko. To obsahuje  Lactobacily a Bifidobakterie. 

Kdysi to bylo jen řčení. Dnes je to fakt, který má svoji medicínskou diagnozu, tělesné příznaky i laboratorní hodnoty. 

Diagnóza:Zlomené srdce = Stresová kardiomyopatieStresová kardiomyopatie, poprvé popsána v roce 1990, je onemocnění charakterizované náhle vzniklou systolickou dysfunkcí levé komory srdeční, která je plně reverzibilní, nepostihuje bazální segmenty levé komory, není provázena významným postižením věnčitých tepen a předchází jí stresová situace.

Je plně uzdravitelná, jen to chvíli trvá. 

Je způsobena právě vysoce stresovou situací, s vyplavením celé řady biologicky aktivních látek do těla, kteté ovlivňují srdce, cévy, trávicí systém, imunitu...Takze kromě zlomeného srdce můžete v této době dostat i rýmu, angínu, zhorší se ekzém....

Je to velmi názorný příklad jak sociální -vztahová  a psychická stránka člověka má vliv na jeho tělo. 

A protože je prokázáno zobrazovacími metodami, že pri duševní bolesti se aktivují v mozku stejná centra jako u tělesné bolesti, ano, i zlomené srdce může doopravdy bolet! 

Pojmem somatizace se označuje stav, kdy  psychický stav se promítá do tělesných příznaků a dává podezření na telesné onemocnění. Ovšem těmto příznakúm neodpovídá klinický nález, neodpovídají laboratorní hodnoty a ani zobrazovací metody (RTG,CT,MR,SONO) nic závažného nenajdou. Jsou to různé obtíže bolestivé, omezující hybnost, zánětlivé, kožní, trávící, gynekologické. Říká se jim taky funkční nespecifické.. nebo somatoformní poruchy. Často mají tyto obtíže proměnlivý a stěhovavý charakter. Nebo postihují postupně různé tělesné systémy.Jejich spektrum je značné. 

Nemocní absolvují nejedno kolečko po zdravotnickém zařízení s neuspokojivým výsledkem a nic neříkajícím nálezem. A někdy nějakého osvíceného napadne, ze by to mohlo být psychického původu, a řekne :To je od hlavy. Měl byste zkusit psychiatra....

No, po tomto oznámení se většinou pacient zděsí, že snad je blázen. A to psychice rozhodně nepřidá. A potíže trvají a trvají...

Typická psychosomatická onemocnění  

A existuje vůbec něco takového? Ano, existuje , ale není to tak přímočaré a kauzální , jak se to často používá.V začátcích psychosomatické medicíny byly za typická psychomatická onemocnění považována:  hypertenze, astma bronchiale, dráždivý tračník, žaludeční vředy, migréna, neurodermatitidy, poruchy jídelního chování, poruchy štítné žlázy. K nim postupně přibyly další "diagnozy" , které nenašly často odpovědi v klasické biomedicíně : chronická únava, fibromyalgie, vertebrogenni bolesti, bolesti v oblasti malé pánve, neplodnost...A nakonec "běžná, opakující se onemocnění nebo tělesné obtíže, pro kterých existenci a ani opakování není dostatečně vysvětlitelný důvod.

To co se jeví jako nejdůležitější,  není samotná nemoc nebo obtíže, ale jejich VÝZNAM, KTERÝ MAJÍ PRO NEMOCNÉHO, PRO JEHO ŽIVOT. 

Strachu z nemoci lze subjektivně čelit dvěma způsoby. Buď zvýšenou potřebou zdravotní pěče a potřeby ujištění o absenci nemoci anebo naopak popíraním, vyhýbání se vyšetření s obavou, co kdyby se "něco" našlo. Strach z nemoci může být posilován traumatizující zkušeností z blízkého okolí ohledně těžké nemoci, smrti nebo vlastní zkušenosti po překonání takovéto nemoci, úrazu apod. Strach z nemoci jsou většinou doměnky považovány za skutečnost s vysokou mírou přesvédčivosti pro nás. Mozek vyhodnocuje tyto domněnky díky jejich vysoké presvědčivosti jako reálné nebezpečí. Takže kromě úzkosti ze strachu z nemoci se k tomu přidružuje trvalý stres se všemi tělesnými příznaky. A tělesné příznaky stresu mohou být vnímány jako příznaky nějaké nemoci. Tím se bludný kruh uzavřel. Terapie primárně spočívá v oslabeni síly nepravdivých domněnek a posílení viry ve vlastní tělo.