Nandej mi do hlavy tvý brouky

Už máme dost Pažoutovy protizvířecí domácí politiky. Rozhodly jsme se to s Valjou vzít do svých rukou a přinesly jsme domů vši. Vši jsou skvělí domácí mazlíčci. Nenároční, ke štěstí jim stačí jen pár umaštěných vlasů a když jim je dáte, drží se vás s věrností sobě vlastní. Nad vši není. A nemusíte je venčit. Když už je vyvenčit jdete, drží se vás zuby nehty, žádné vodítko není potřeba, což je neuvěřitelně praktické.

Navíc je to forma skutečně intenzivní rodinné terapie. Nemáte šajn, jak moc vás to sblíží, když si několik hodin denně vzájemně vybíráte z vlasů kámošky. A ve večerních hodinách je to pikantnější než sex, na to vemte jed!

Zatímco při první epidemii jsem vši z role pozorovatele vnímala jako nebetyčný vopruz (pokud vám to uniklo, k přečtení ZDE), teď je to jiné. Konečně to zažívám naplno. Není nic lepšího než mít vši. Kdo neměl nikdy vši, neprožil plnohodnotný život a může se jít bodnout.

Až do včerejška jsem to svědění hlavy považovala za psychosomatickou reakci na skutečnost, že se ty vši zase vyskytují někde v hlavě mého drahého dítka. Pak mi ale z těch vlasů něco spadlo.

Když už nic jiného, mám spoustu kvalitních snů, které mě inspirují. Nejdřív klasika, při každém probuzení ze sna, kde hraje veš hlavní roli (což je asi tak jedenáctkrát za noc), mám nutkání vyskočit z postele a vyžehlit peřiny a polštáře. Pak mi dojde, že žehlička má u nás čestné místo jako lapač prachu na skříni, tak se zase uklidním a spím dál.

Poté se přesunu do další fáze snění, kde veš v životní velikosti zpívá Nessun dorma a hází po mně vilné pohledy, zatímco se prohání veškerým vlasovým porostem široko daleko. Navíc jí to vážně jde a zpívá to jako Pavarotti. Obzvlášť si vychutnává monumentální závěreční Vinceró!

A není lepší probuzení než se jít ve čtyři ráno namydlit psím šampónem. O tom se v knihách o úspěchu a osobním rozvoji nepíše, ale mělo by! Člověk má hned zenovější přístup k životu.

Nakonec jsem samozřejmě označena za simulujícího megahypochondra, který si jen vynucuje pozornost a neumí si sám ani učesat vlasy. Ve vlasech si pravděpodobně pěstuju sezam nebo slunečnici, protože podle Pažouta mám absolutně čistou hlavu bez jediného lupečku natož vši.

Možná to nakonec vyřešíme vojenským sestřihem pro celou rodinu. Koneckonců mi to tehdy celkem slušelo... Můžete se přesvědčit ZDE.

S konečnou platností ale zakazuju oslovování „Broučku“ a taky jiné rčení a říkadla jako třeba: „Jsi líný jako veš“ nebo: „Stříhali dohola malého chlapečka“ a taky platí přísný zákaz pro písničku od Lucie „Nandej mi do hlavy tvý brouky“. Nesmí si ji nikdo ani broukat.

https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/

#zabava