Domácí bábovka - bagrovka

Kulinářským mimoněm se člověk musí narodit. Ale jak to tak bývá, samotný talent nestačí. Je třeba techniku neustále pilovat, aby se vám nestalo to, že se jednoho dne probudíte a budete umět vařit. A já na sobě pracuju, takže mně se to stát nemůže. Pro jasnější představu uvádím jeden zážitek z let nedávných.

Onehdá jsme trávili s rodinou pár dnů na chalupě. Byla to taková ta prvoplánově příživnická dovolená, kdy dotyčný (můj otec) měl tu smůlu, že dceřino cvrlikání „Tak rádi bychom vás viděli! Můžeme přijet na chalupu?“ nemohl odbýt negativní odpovědí a nezbylo mu nic jiného než souhlasit. Když Hujerovi dovalili svou maličkost a nezanedbatelný avšak nezbytný vercajk pro přežití čtyř dnů mimo domov, začala ta dovolená být jaksepatří. Jaksepatří pro Hujerovi. Velké výlety (nad 1 km), menší procházky (200 metrů na koupaliště a zpátky), i větší výpravy (autem kamkoliv kde je ZOO, lunapark nebo výběh zdivočelých krocanů, prostě cokoliv, jen aby se ty děti doprdele zabavily). Obídky a večeře cestou v restauraci, pohoda.

Jenže po dvou dnech jsme si s Pažoutem uvědomili, že jsme učitelé, čili nižší sociální vrstva, a že by bylo nanejvýš vhodné začít žít poněkud úsporněji. Rozhodla jsem se jako matka rodu (ne roku, bacha na to) převzít tu nejdůležitější roli u rodinného krbu. To s tím krbem není tak úplně mimo mísu, protože jsem si při té příležitosti konečně všimla, že ta kachlová kamna, co má táta doma, asi nejsou jen doplňkem pro odkládání kabátů. Ono to asi vážně fajruje.

Teď nastala moje velká příležitost blýsknout se a nemohla jsem ji jen tak nechat plavat. Vzpamatuj se! Na tohle čekáš celý život! Hodnotné jídlo vařené s láskou na chalupě na kachlových kamnech. To musí někdy zažít každý. Vycítila jsem velkou příležitost vžít se do role poctivé hospodyně, která dokáže i na kachlových kamnech připravit vynikající chod pro celou rodinu.

Tak tedy dobře. Na pomoc jsem si vzala svou mladší sestru, kterou jsem považovala za zkušenější kuchařku a vložila jsem do ní nekonečné ambice. Rozhodly jsme se udělat něco přiměřeného podmínkám (především těm, že se vaření ujal mimoň), takže se naším hvězdným pokrmem stal domácí smažák s domácími hranolkami a k tomu jak jinak než domácí bábovka.

Panečku, to je menu jako z prostřena! Tak směle do toho. Obalit sýry a nakrájet brambory byla hračka, zvlášť když jsme si k tomu načnuly víno a hezky si zazpívaly. Usoudily jsme se sestrou, že nejhorší fázi máme za sebou a můžeme se tedy vydat v ústrety bábovce. Já osobně jsem v té době byla pečením nepolíbená, ale sestra působila velmi sebevědomě a odhodlaně, proto jsem se neodvažovala odporovat a o to víc jsem se snažila budit dojem, že naprosto přesně vím, co s tím.

Sestra začala míchat ingredience na těsto. Chvíli jsme se dohadovaly, jestli do bábovky patří rum, ale v průběhu výměny názorů jsem si ho raději nepozorovaně nalila do čaje. Tak tedy bez rumu (škyt), to bude nefalšovaná venkovská klasika! Sestra znalecky míchá jakýmsi udělátkem těsto. Já si usrkávám svůj vylepšený čaj a zasvěceně se motám kolem, ve snaze být  konečně odeslána do pryč. Začíná se mi to vaření vážně zamlouvat. Asi to budu dělat častěji.

Sestra vymazává bábovkovou formu a dává do ní těsto. Panejo, to bylo ale snadné! Jestli jsem neříkala, že to zmákneme levou zadní, hm? Teď už máme prakticky hotovo!

To nejmenší, co jsem mohla pro rodinu tou dobou již hlady ohlodávající stůl udělat, bylo dílo dokonat a všechny ty pochutiny usmažit a upéct. Na mou obhajobu: s těmi kachlovými kamny by to nezvládla určitě ani michelinská hvězda. To je prostě věda. Poté co kamna byla odborně roztopena, jsem zavelela, že se jde smažit a péct. To, že je v tu chvíli pomyslný termostat nastaven „na uhel“, jsem netušila. Ani to, že mi tam Pažout naložil celou ošatku polen, aby se nám to hezky uvařilo.

A tak jsem zjistila, že někdy je skutečným kumštem i usmažit smažák. A že není pánev jako pánev. Dále to, že domácí hranolky z brambor jsou na hovno a když máte ještě blbou pánev a kachlová kamna, můžete si z nich rovnou usmažit imitaci kroket nebo spíš nějakou pochybnou šlichtu složenou z připáleného oleje a rozmačkaných brambor.

Poté co jsme se sestrou provázeny nevěřícnými pohledy naservírovaly rozblemcaný smažák s dvěma miniaturními kuličkami prapodivné smažené kaše (to vám taky nikdo neřekne, že se ty takzvané domácí hranolky značně zmenší), vzpomněly jsme si s úlevou, že celou situaci ještě můžeme zachránit naší úžasnou bábovkou.

To je ono! Bábovka nám zvedne body, na té přeci není co zničit...

Zkrátím to. Bábovku jsme po bezpočtu nadávek a marných pokusů o více či méně elegantní vyklopení z formy (to byste nevěřili, co všechno se dá použít jako páčidlo) servírovaly přímo z formy ve stylu „kdo máš lžíci, dlabej si svůj kus svrchu připečené a uvnitř nedodělané bábovky“.

Myslím, že s tímhle menu jsme opravdu trhly veškeré rekordy. Prázdný žaludek a podrážděný žlučník celé rodiny, dvě hodiny zbytečné práce, celé odpoledne větrání chalupy a nakonec jsme potupně přihlížely tomu, jak Pažout jede pro nějaký ten polotovar do supermarketu.

Kuk sem: 

https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/

http://umelecvdomacnosti.cz/