Přeji všem dobrý den,

přináším recenzi na mořské vody Stérimar, konkrétně na klasický nosní sprej pro nosní hygienu, dále Stérimar Blocked Nose baby a Nosní hygiena baby.

S přípravky od Stérimaru jsem přišla do kontaktu již dříve, jelikož jejich výrobky jsou vhodné pro děti od narození a malá miminka toho na ucpaný nosík a rýmu moc nemohou, prostříkavala jsem nos mořskou vodou pravidelně od podzimu do jara téměř neustále.

Z celého testování hodnotím jako absolutní špičku novinku, oranžový Stérimar Blocked nose. Je s příměsí mědi, vhodný pro děti od tří měsíců a doporučený do tří let. Já jej zkoušela na synech 2,5 roku  a na 4 letém. U obou se během noci a krátkého rána krásně spustila rýma. Tedy po dvou stříkáních. Jeho aplikátor je vybaven zábranou proti přílišnému zasunutí do nosu.

Změna aplikátoru je i u nosní vody Baby vhodné po děti od narození. Zábranu vidím jako druhé největší plus těchto nosních vod. Nevím, jak Vaše děti, ale moje se prvních pár dní vždycky aplikování spreje hrozně bránily. V zápalu boje je velice snadné zasunout aplikátor příliš hluboko a dítě tak zranit uvnitř nosu.

Klasická nosní voda Stérimar pro nosní hygienu, prevenci rýmy a zlepšení dýchání zůstala stejná. Stále je vhodná pro děti od tří měsíců i pro dospělé, aplikátor je bez zábrany a tlak v ní je o něco větší jak ve sprejích určené pro děti.

Závěrem bych to shrnula takto:

• Nosní voda pro ucpaný nos rozhodně super, opravdu dutiny odblokovala a rýma se spustila.
• Po celou dobu testování byli kluci nachlazení, nos byl čištěn a rýma nikdy nepřekročila únosnou hranici, nezežloutla, byly dny, kdy vymizela úplně.
• Spreje určené pro nejmenší jsou pod menším tlakem a výstřik tak není tolik objemný a děti se nezadušují množstvím vody, co jim stéká do krku, jak se tomu může stát Stérimaru pro nosní hygienu (tmavě modrý).
• Dalším kladem je zábrana proti přílišnému zasunutí u sprejů pro nejmenší.

Celé testování hodnotím velmi pozitivně a děkuji koníku za tuto možnost.

Přeji krásný zbytek adventu, pohodové a veselé Vánoce,

Petra

Zítra...
Zítra to bude přesně rok, co vyhasl život mého manžela.
Přesně rok, co jsem ho naposledy políbila na nehybnou tvář.
Přesně rok, co jsem naposledy dala průchod slzám.
Nejsem z těch, co budou tvrdit, že je smrt milovaného člověka obohatila.

Ne. Smrt manžela mi vzala nejen lásku a otce dětí, ale i dlouholetého kamaráda, důvěrníka, milence.
Moje děti nejenže tátu nemají, ale nedostaly možnost si ho pamatovat. Neuchovají v mysli jedinou osobní vzpomínku. 
Nevím, jestli by náš vztah vydržel, ale vím, že byl skvělý a milující otec.

Za ten rok jsem zjistila, že je jen málo věcí, co nezvládnu. Že lidské tělo a mysl jsou neskutečným zdrojem síly. A také to, že lidstvo není tak zkažené, jak se zdá. Mnoho lidí mi nabídlo a poskytlo pomoc ( i zde na koníku - děkuji vám moje milé říjnovky :-* ).
Že moje rodina je naprosto úžasná a plná lásky. Že moje děti jsou zdrojem únavy, pocitů beznaděje, smutku, štěstí i radosti a hlavně nekonečné lásky.
Při pohledu na ně cítím obrovský žal, že je nevidí můj muž a obrovskou pýchu na ně. Vidím v nich částečky nás obou. Každý den...

Nikdy nezapomenu na poslední hádku - hrozní jí lituju, na poslední slova lásky, polibek a poslední pípnutí, po kterém nastalo ticho, které ukončilo všechnu naději.

Nikdy nezapomenu na minuty, kdy jeho rakev sjížděla z pódia a já hledala sílu v dětech. Tu sílu z nich čerpám dodnes. My všechny víme, že děti jsou bezednou studnou naděje, síly a lásky...Naštěstí