Kristýna.......prostě Týna 🙂
v prosinci 2006 jsem dobrala poslední platíčko HA a rozhodli se s tehdy ještě přítelem, že se začneme snažit o miminko...........myslela jsem, že to půjde hned, ale když se ani po pár měsících nazadařilo, tak jsem začala hledat různé rady a pomoc na internetu, navíc jsem měla nepravidelný a dost dlouhý cyklus, který jsem začala řešit se svojí gyndr.......začala jsem tedy měřit BT, sledovat plodné dny a na doporučení dr. užívala Utrogestan na srovnání cyklu.....jenže cyklus se mi naopak zase příliš zkrátil, tak jsme se po 2 měsících dohodly s dr., že ho vypustíme, o miminko jsme se měli snažit dál a pokud by to nešlo, tak bysme to začali řešit jinak......přítel mě taktně upozornil, že bych měla polevit ve sledování sama sebe, tak jsme se ke konci roku 2007 na nějaký pozorování vykašlali a nechali tomu volný průběh
prosinec 2007: přítel odeslán na spermiogram...já měla po skončení MS příjít na testy, jenže to vyšlo na vánoční svátky, tak jsem nikam nešla
leden 2008: přítel si zlomil ruku v Německu, takže další starost navíc....vzhledem ke svým dlouhým cyklům jsem nepojala žádné podezření, že by se mohlo něco dít, až bolest prsou, kterou jsem nikdy netrpěla mi napověděla a já si zkusila udělat TT, jenže jsem byla zklamaná, v limitu negativní, po 15 minutách jsem šla test vyhodit a všimla si, že je tam nějaký stín, v denním světle u okna jsem zjistila, že tam druhá čárka opravdu je*****absolutní šok, bušilo mi srdce a nevěděla jsem co dřív, spícímu příteli pod prášky proti bolesti jsem strkala test pod nos, aby mi potvrdil, že tam taky něco vidí 🙂)))))))))............o 2 dny později mě přítel odvezl k doktorce, protože jsem před sebou měla mít náročný pracovní víkend a nechtěl nic riskovat, dostala jsem neschopenku, ale na UTZ nic vidět nebylo
4.únor 2008: pozitivní krevní test, odchod na neschopenku, těhotenství oznámeno celému příbuzenstvu
následovala klasická vyšetření - tripple test na VVV, který dopadl dobře, genetický screening v ČB, kde jsem si nechali říct, že čekáme holčičku, o čemž manža od začátku nepochyboval, utěšeně jsem přibývala, absolvovala i test na těhotenskou cukrovku, kde mi byly zjištěny mírně zvýšené hodnoty, takže nastoupila dieta a návštěvy diabetologie až do porodu
Kristýnce bylo u maminky očividně dobře, protože ani přes to, že padl 1.termín porodu, se na svět nechystala, tak následovala hospitalizace v porodnici a následné vyvolání porodu
no a pak nastal Den D
2.říjen 2008: ve čtvrtek v půl jedný ráno mi praskla voda, takže jsem se sbalila a ubytovala se na hekárně, sestřička mi řekla, že se mám vyspat, ale já měla každých pět minut kontrakce, který ale nevedly k porodu, jenom se mi do šesti do rána spotřeboval čípek, manža byl samozřejmě v pohotovosti, protože jsem mu volala hned, ale poslala jsem ho spá, nakonec jsem mu volala po osmý hodině, že může přijet, než dorazil bylo devět a to už jsem si tedy říkala, že to začíná být síla....malá se začala tlačit hlavičkou dolů a to jsem myslela, že tu železnou pelest u postele urvu, docela mi pomohla sprcha, takže jsem se uvolnila, nakonec jsem se uvelebila na gymnastickým míči, to bylo lepší než na posteli a když přišla kontrakce, tak já se soustředila na dýchání a Honza mi dělal masáž zad...o tom, že jsem mu předtím skoro ukroutila prsty u obou rukou, ani nemluvím....takhle to vypadalo až do půl jedný, to přišla doktorka, koukla na mě a říkala něco o pevným lemu, takže do mě sáhla a snažila se to uvolnit - bylo to pěkně fuj fuj...napíchli mi kapačku s glukozou, aby to popohnali, to už jsme se přesunuli na porodní sál....mezitím mi nabrali krev, protože jsem dávala pupečníkovou, tak potřebovali i vzorek mý krve, Honza přišel s tím, že mluvil s doktorkou, že bych mohla tak do hodiny porodit...no nakonec to byla hodina a půl, ale ta stála za to...okolo 13. hodiny jsem už měla šílený tlaky, sestřičky řekly, že si můžu během kontrakcí přitlačovat a závěr to už bylo tak něco neuvěřitelnýho.....malá pak byla na světě během deseti minut.....to uvolnění, když se narodila, ani nedokážu popsat, dr. mě musela nastřihnout, ale šití jsem vůbec necítila, a sednout jsem si mohla úplně v pohodě už po návratu na pokoj..........musím říct, že to celý byl ten nejneuvěřitelnější zážitek v životě
další stránky k nahlédnutí
