V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem díky kombinaci východní a západní medicíny otěhotněla. Teď k tomu finále, kde čínská medicína měla taky svoje místo.

Celé těhotenství probíhalo v klidu, v první polovině jsem zobala jakési bylinné pilule a co 12 týdnů jsem chodila na akupunkturu. Pobyla jsem si i na neschopence, protože se mi dělalo těžko po všem, co jsem snědla, cokoliv do sebe dostat bylo umění. Stejně se ukázalo, že za to mohl stres a doma jsem po chvíli jedla už normálně.

Všechny screeningy v pořádku a čínské jehličky se mnou byly až do konce. Chodila jsem na přípravu i na vyvolání pomocí akupunktury a díky tomu byl nakonec porod tak rychlý.
V poradně se paní doktorce nezdála moje postava, prej jsem drobná a bylo by lepší porod vyvolat. Zkusila jsem to nejdřív s pomocí TCM, ale Viktorce se ven nechtělo a tak jsem po týdnu přistoupila na umělé vyvolání.

22.11.2019 jsem v 7 ráno nastoupila s manželem po boku na vyvolání. Natočili monitor, asi v půl 8 jsem dostala první tabletu prostinu a hurá na porodní box. Představila se nám PA, vysvětlila průběh a co tam jak funguje. Byla moc milá a měla nastudované moje porodní přání, za což měla u mě plusové body 😃 Zapálila aromalampu (mandarinka+bergamot😍) a sem tam nás přišla omrknout a poslechnout Viki. A jako na každém monitoru Viki nespolupracovala, tak jsem se tam točila jak kuře na grilu.

Po 3 hodinách se nález nezměnil, stále otevřená na 4cm a kontrakce spíš nic než něco, následovala stejná procedura s prostinem. Chodila jsem do sprchy, sedět jsem mohla jen na míči, tak jsem na něm instinktivně hopsala, což se nesetkalo s pochopením PA, prý mám radši ležet a nabírat síly. Stejně jsem radši chodila, ať pomůže gravitace, nějak jsem s PA vnitřně nesouhlasila.
Asi ve 13:00 mě znova doktor vyšetřil, nález se ani nehnul a tak jsme to ukončili. Manžela poslali domů s tím, že kdyby něco, zavolám mu. Mě dali na pokoj, dostala jsem termofor a těšila jsem se, jak se večer budu dívat na Grinche, když pokračujeme až zítra. Ale naše Viki měla jiný plán na večer.

Kontrakce začaly sílit a mě to nutilo chodit do sprchy, nemohla jsem ležet. Nebyly vůbec pravidelné a já si naivně myslela, že to za chvíli přejde. Když přišel moment, kdy jsem si v hlavě říkala, že už nechci a chci císař, zavolala jsem PA že “už to bolí jak sviňa”. Tou dobou bylo po půl třetí.

Verdikt zněl jasně - otevřená na 8cm, zavolejte manželovi, nálev nestihneme, okamžitě na box. No telefonovat při kontrakci je opravdu lahoda.
Na boxu jsem ještě zaplula do sprchy, ani tu vanu jsme nestihli a pak jsem se jako v transu odploužila na postel a sledovala jsem lidi kolem mě, jak tam všechno chystají. Přišlo mi to jak v mraveništi a to jsme tam byli jen 4.
Kontrakce mě nutily křičet, manžel mě prý slyšel přes 4 dveře, ale mně to pomáhalo. Tělo se mi bolestí propínalo a málem jsem kopla PA, za což se ještě jednou omlouvám. Nakonec se mi s její pomocí podařilo další kontrakce prodýchávat dokud nebudu moct tlačit. Někdy v té době se tam objevil manžel. Dával mi studené obklady, což mi v tu chvíli přišlo jako ta nejlepší věc na světě. Miminku začaly padat ozvy, vadila jí ještě neprasknutá plodová voda a tak ji po mém souhlasu a vysvětlení proč píchli. Ještě pár zatlačení, které mi přišly neskutečně úlevné a příjemné a Viki byla na světě. Hned mi ji dali na břicho, nechali dotepat pupečník a ten pak manžel přestřihl. Moje první reakce byla otázka, kolik je hodin 😃 V 15:59 přecházel štír do střelce a Viki se narodila v 15:36, tak mi můj sen o štírovi splnila 😃

Bohužel bylo potřeba šití, tak se pan doktor dal do práce, ale málo to znecitlivěl a já se hrozně třepala, tak mi malou vzali na vážení a měření a pak ji vrátili už zabalenou manželovi. Já jsem dostala ještě infuzi oxitocinu a nějakých dalších léků kvůli větší krevní ztrátě a pak nás už nechali 2 hodinky samy, jen sestřička pomohla s prvním přiložením.

Ačkoliv nebyl porod na 100% podle mých představ, můžu říct, že byl super. Rozhodně nejvíc mi dal předporodní kurz paní Dominikové a cvičení s aniballem. A opravdu je to hodně o hlavě. Na PS i oddělení šestinedělí Uherskohradišťské porodnice byli všichni skvělí a ochotní a těším se, že jestli se mi dostane toho požehnání být mámou i podruhé, zažiju v UH ještě lepší porod než ten první.

Viktorie Zuzana se narodila 22.11.2019 v 15:36 hod, 3270g, 48cm ❤️

Nepamatuju si den, kdy bych si nepřála miminko. Už v dětství jsem si plánovala, že až mi bude 20, tak se vdám a založím rodinu. Nakonec to tak jednoduché nebylo..

Někdy v období divoké puberty jsem si začala všímat, že něco není úplně ok, měsíčky chodily párkrát do roka, ale doktor to neřešil a předepsal antikoncepci. V té době mi to bylo jedno, matkou na střední jsem být nechtěla a myslela jsem, že se to třeba samo zlepší. 

Ve 20 jsem se samozřejmě nevdala, to přišlo až o 6 let později. Antikoncepci už jsem dlouho nebrala, cyklus byl stále marný, takže bylo jasné, že případné těhotenství budeme řešit rovnou s doktorem. Toho původního jsem vyměnila za paní doktorku, která má ordinaci přímo na IVF klinice a bylo to výborné rozhodnutí. Po svatbě jsme si s manželem řekli, že je nejvyšší čas a tak paní doktorka zrovna nasadila Clostilbegyt.

Moje diagnóza totiž zněla PCOS a anovulační cykly. 5 měsíců jsem brala Clostil, zvyšovali jsme dávky, ale vajíčko se vytvořilo asi jen 1x, Brala jsem navíc drmek, chodila na Mojžíšovku a snažila se dodržovat stravu podobnou jako u diabetu. Když jsme se snažili osmý měsíc, manželovi dělali spermiogram a zjistili nízkou pohyblivost spermií a mě poslali na laparoskopii, kde zjistili zúžený, ale průchozí, pravý vejcovod a miniaturní ložiska endometriózy.

Dalším logickým krokem byla konzultace na zlínské IVF klinice, kde jsme se domluvili na prvním pokusu IVF. Dle mého názoru a hlavně názoru doktora neměla smysl inseminace a my jsme byli rádi, že se něco bude dít. Při prvním pokusu se odebralo 12 vajíček, které se oplodnily metodou ICSI. Doktor navrhnul mražení a KET v dalším cyklu kvůli riziku hyperstimulačního syndromu, ale jiná doktorka a embryoložka čerstvý transfer nevyloučily. Bohužel vajíčka se třetí den přestaly vyvíjet.

V září, o 3 měsíce později (13.měsíc snažení) jsme absolvovali druhý cyklus, tentokrát vajíčka oplodněny metodou MACS a ICSI. Jedno embryo to zvládlo, před transferem mi řekli,že se jedná o embryo kvality B, o několik měsíců později tvrdili, že mělo nejvyšší kvalitu.. Každopádně ani tento pokus nevyšel, embryo se neuchytilo a tak jsme za dva měsíce zkusili třetí cyklus, který dopadl stejně, jako ten první. Tehdy nám na konzultaci dali ke zvážení možnost darovaných vajíček..

Ale jak se říká, že všechno má svůj čas a důvod, něco na tom bude. Někdy v zimě jsem dostala kontakt na terapeutku čínské medicíny, jela jsem k ní začátkem února. Dala mi bylinky a poradila jak zlepšit stravu. Navíc mi kolegyně doporučila olomouckou IVF kliniku a tak jsme s manželem jeli tam, za pokus nic nedáme. V rámci čekání na schválení dalšího cyklu pojišťovnou jsme si řekli, že zkusíme inseminaci, i když víme, že nejspíš nedopadne. Ale aspoň se bude něco dít. A tak jsme 26.2. šli na IUI a za 14 dní jsem měla testovat. Mezi tím jsem poctivě pila bylinky a byla na akupunktuře. Cestou z ní mě jednou popadl takový zvláštní pocit "co když to vyšlo", ale hodila jsem to za hlavu.

9.3., byla to sobota a blížil se den testování mě nenapadlo nic jiného, než s ten test udělat. Věděla jsem, že bude negativní, ale potřebovala jsem ho zlikvidovat, abych doma žádný neměla a do úterý to vydržela. No jaké bylo moje překvapení, když jsem na něm našla ducha! Okamžitě jsem jela nakoupit a doplnit zásoby testů a druhý den ráno testovala znova, čárka byla viditelnější a já to okamžitě šla říct manželovi. Opravdu mě pobavilo, když se podíval na test a zeptal se, jak se to pozná 🙂 

A třešnička na závěr? 10.3. slaví svátek Viktorie. V ten den mi došlo, že si k nám naše Viktorinka našla cestu a všechno dobře dopadne... 🙂