Letos to bude 9 let, co od nás babička odešla, v 97 letech, užila jsem si jí dlouho a stejně se mi ta společná cesta životem zdá krátká. Babička mně chybí pořád a bude chybět už navždy, ale je pravda, že čas hojí a vzpomínky jsou všechny krásné, jen bolavé čím dál míň a veselejší čim dál víc. Z toho, co mně v životě dala, žiju (nebo se snažím žít) svůj život
Dneska máme pohřeb dědy. Budete těžké a máš pravdu. Už je to 16 let, co umřel tatínek a je to pořad stejne.
Ach, až jak moc je to pravdivé. Díky za to.
Už pět let nemám babičku, byla moje všechno, byla moje všechno, matka, babka, kámoška. Chybí mi její hlas, když jsem jí každý den volala, chybí mi její podpora, prostě vše. Chodila se mnou na dálku do práce, zase z práce se se mnou vracela.
Pravda,pravda❤️