Gazdík: Systém vzdělávání připravuje na minulost, ne na budoucnost

Co na to rikate, bylo by to ohromne kdyby uz aspon v jedne oblasti doslo k zadoucim zmenam. 

Jedine co mne trosku zarazi, ze se odvolava k roku 2050. Vzdycky vsechny takove ty zmeny co jsou planovane tak hodne daleko nemaji vyznam. 

Je to tak trosku stejne jako kdyz se mluvi o nejake vzdalene zemi, ze se tam neco stalo nebo se tam neco pripravuje. Jakmile je to vzdycky tak daleko tak zpozornim, protoze vypovidaci hodnota o tom klesa. Protoze si to nemohu nijak overit a to myslim vzdycky jde. 

Ze si to nemuzeme overit. 

Ale kdyby se podarilo konecne pohnout vzdelavacim systemem trosku jinym smerem nez dneska, bylo to pro mne a pro ty deti uzasne. 

System znamkovani, papouskovani naucene latky, nemoznosti vest diskuzi a snazit se neustale deti nachytat na tom co neumi, nejake chybe, pak je za to hodnotit, neni hoden aby zatezoval dnesni narozene deti. 

WEF: "Předpovědi" pro rok 2030 - Můžeme to udělat v konkrétních termínech!
Autor: Dirk Müller
https://www.cashkurs.com/demokratieplattform/beitrag/wef-vorhersagen-fuer-2030-was-koennen-wir-konkret-tun/?fbclid=IwAR2N9_v-zAHWKYlyDqz9BifYjiMkJnV26ilicQWaYjdsxZmaAQ13Ymi2Uko
Světové ekonomické fórum (WEF), mluvci orgán světových ekonomických elit, nam zveřejnilo sve cile cíle pro rok 2030 v neuvěřitelně upřímném video spotu. Jak se s tím můžeme vypořádat – a co může každý z nás skutečně udělat, aby se připravil?
Tato doporučeni "Co mohu dělat!?" – videné z mého osobního hlediska, jsem pridal na konci článku. Doufám, že vám pomohou.
1."You´ll own Nothing and you´ll be happy. Whatever you want you´ll rent.“
Nebudeš nic vlastnit a budeš šťastný... protože vám za poplatek půjčíme vše, co potřebujete. Samozřejmě, někdo musí vlastnit všechny věci, které si půjčíte. Budete zcela v naší moci, protože kdykoli jste neposlusni, zvýšíme poplatek za půjčku nebo vám to přestaneme půjčovat. Proč my tyto věci vlastníme a nepůjčime vam to, když nas to dělá tak šťastne!? ... Protože nejsme ani z poloviny tak blby jako ty!
2.„The US won´t be the world´s leading superpower. A handful of countries will dominate.“
USA už nebudou dominantní supervelmocí... a ani nikdo jiný... protože oslabíme ty do tedka silné státy do té míry, že už nikdo nebude moci dominovat. Tak budeme moci diktovat všem předním politikům, tem zavislym na nasich penezich a vlivu, co mají ve svych narodech prosadit. Tim budeme udrzovat rovnovahu sil a popř. je vyprovokujeme proti sobě. Žádný stát a ani budoucí politik uz nikdy nebude dost silný na to, aby se proti námi postavil.
3.„You won´t die waiting for an organ donor. We won´t transplant organs. We´ll print new ones instead.“
A samozřejmě my budeme rozhodovat o tom (ty už nic nevlastníš) kdo dostane orgány k transplantaci. Dostane to jenom ten jehož život stojí za to, aby žil – a nekdo bohužel nedostane nic protože byl zatřiděn jako zbytečný jedlík. Etika už nebude platná. Dárcovstvi orgánů uz nemusí být dostupné všem, protože tyto orgány budou pouhym ekonomickym předmetem na trhu nabídky a poptávky.
4.„You´ll eat much less meat. An occasional treat, not a staple. For the good oft he environment and OUR health.“
Jojo, my myslime nas, ne tebe. Prece jsme rekli MY!!! V budoucnu budete jíst hmyzí hamburgry a náhražky masa. . . skutečné maso bude pouze při zvláštních příležitostech. To vsechno budeme delat pro životní prostředí a NAŠE zdraví (teď mám na mysli NÁS
https://www.zerohedge.com/geopolitical/world-economic-forum-encourages-plebs-eat-weeds-drink-sewage
5.„A billion people will be displaced by climate change. We´ll have to do a better job welcoming and integrating refugees.“
Miliarda lidí opustí svou bývalou vlast a my budeme muset nad tim intenzivneji pracovat, aby se u tebe cítili dobře a abys ty proti tomu nekladl odpor. Každý má právo vybrat si své budoucí místo pobytu, protoze pro nas jste si vsichni rovni. Tedy stejne bez práva a nedůležiti. Nám to je jedno, kdo a kde nám bude sloužit. Protože nejste jeste vsichni stejni, udelame z kazdeho vas stejne rovnopravneho.
6.„A billion people will be displaced by climate change. We´ll have to do a better job welcoming and integrating refugees"
Znečišťovatelé ovzduši budou muset platit za emise oxidu uhličitého. Za uhlík bude celosvětove jednotná cena. Uděláme fosilní paliva všeho druhu tak drahá, že si je nikdo z vás už nebude moci dovolit. To pomůže, aby se fosilní paliva dostala do historie.
7.„You could be preparing to go to Mars. Scientists will have worked out how to keep you healthy in space. The start of a journey to find alien life?“
Připravte se na to, že se brzy potvrdi existence mimozemského života, protože pokud chcete lidi spojit do jedne komunity, vždy potřebujete "my" a "ty ostatní" a "Novou hranici" jako společný cíl. Brzo se nám povede ovládnout cely svět a k tomu potřebujeme vytvořit "Jeden svět" a "Jedno lidstvo", které nám budou oddani. A pak potřebujeme vytvořit take "ostatní"... a ti mohou samozřejmě pocházet pouze z jiné planety. Proti těm ostatním “tam venku" se musíme sjednotit a musíme vytvorit "Novou hranici" v nekonečném vermiru". Žádný vládce nikdy nevládl nad říší, aniž by nepoužil skutečného nebo imaginárního nepřítele zvenčí jako scénáře trvalé hrozby, který ospravedlňuje to či ono opatření nebo aby jednoduše lide staly za vládcem proti „společnému nepříteli“. Proč bychom se my měli bez teto vyhody obejít?
8. Western values will have been testet to the breaking point."
Západní hodnoty (Lidská práva a demokracie) selhaly.Výraz západní hodnoty zahrnuje lidská práva, zejména právní stát a demokracii, jakož i individualismus a toleranci. Ano, to vam rikame zcela otevrene. Západní hodnoty (Lidská práva a demokracie) selhaly.Byla to pěkná epizoda soudobých dějin, ale nás to nadlouho omezilo v plném výkonu moci. Ale teď, naštěstí pro nás, jsme to přivedli ke konci. Připravte se na opak každého z nich. Protože my víme, co je dobré a správné - pro nás - a budeme se organizovat centrálně tak, jak to dělali všechny rozumné elity před těmito směšnými západními hodnotami.
9.„Checks and balances that underpin our democracies must not be forgotten.
Nesmí se zapomenout na kontrolu a rovnováhu sil. Ani my nezapomeneme: -) ... určitě budeme kontrolovat ty z vás, na které přeneseme odpovědnost, a zajistíme, aby se nikdo z vás nestal příliš mocnym ... rozhodne se budeme řídit zásadou „Rozdel a panuj".
Jak jsem na zacátku zminoval, nadále uvádim mé myšlenky, co by každý jednotlivec mohl udělat pro naši společnost.
Ad 1) Sledujte, abyste získali co největší ekonomickou nezávislost. Žádné leasingové auto, ale platte v hotovosti... a pokud najdete starši model bez satelitního připojení, tím lépe. Ne Spotify, ale spíše CD s přehrávačem. Ne Kindle, ale kniha z papíru. Ne půjčovna kol, ale vlastni jizdni kolo, ktere je treba udrzovat v pojizdnem stavu.
Ad 2) Spolehněte se co nejméně na státní instituce. Posilujte soukromá osobní přátelství a sítě v analogovém (ne digitálnim) prostoru. Pokud máte pochybnosti, pomohou vám víc než státní instituce... Řekové to vědí po staletí.
Ad 3) Snažte se abyste zůstali zdraví tak dlouho, jak je to možné. Sport, výživa, pozitivní přístup k životu. Jakmile se stanete závislými na zdravotním systému, již nejste zcela nezávislý.
Ad 4) Méně masa není vůbec špatné. . . Pokud se nyní podíváme na dobrou kvalitu a původ a raději jíme méně a rozumne. Jestliže si na to zvykneme, pak to pro nás nebude tak těžké, až se to stane novou normou.
Ad 5) Soucastná národnost a etnicka přislusnost se rozpustí – i když ne zcela dobrovolně. Ale potřebujeme soužiti a komunitu, protože lidstvo odevždy existovalo ve společnosti. Tahle komunita je přímo kolem nás. Skuteční přátelé, rodina, sousedé, sportovní kamarádi a hobby komunity. Pojďme kultivovat nejdůležitější komunity přímo kolem nás. Členství ve skupinách v osobním prostředí bylo vždy cennější a důležitější než národní příslušnost.
Ad 6) udržujme si mobilní nezávislost v tomto elektrifikovaném světě. Ješte dlouho potrvá, než vozidla se spalovacim motorem a veteráni (!?) budou vykázány z ulic. Nechte si kolo a dejte se znova na turistiku. Každá forma individuálního pohybu je kus svobody. Když “jini” rozhodnou, kdo může nastoupit do letadla, vlaku nebo autobusu, kdy a za jakých okolností (zdravotní pas atd.), měli bychom být spokojeni s každým kusem individuální možnosti pohybu, která není závislá na vůli ostatních.
Ad 7) Již nyní se množí (pripravuji nas) články v renomovanych publikacich, údajně stejně renomovanych zdrojů o "kontaktu" s "něčím z venku". Buďme připraveni na to, že cetnost techto zprav se zvýší a v určitém okamžiku se stane to, co se tak často děje: včerejší konspirační teorie se stane obecnou znalostí zítřka. Nezáleží na tom, jestli je ten příběh pravdivý nebo ne. Je to nezbytný cíl, aby se lidstvo sjednotilo, tim že konečne všichni budou veřit na tu stejnou “pohádku”. Nenechme se z toho vyděsit, až se zprávy zhustí. Ale zaznamenáme to - a pokud k tomu dojde - lhostejně, aniž bychom se nechali pobláznit. "Mimozemšťané!? ... Ano, ano... Já vím... vyridte jim pekne pozdrabe, a odejdete...."musím jít na tenis".
Ad 8) Přestože velká část naší předchozí demokracie byla spíše iluzí než realitou, je důležité, abychom ji nenechávali zničit, ale abychom ji zachovali všude tam, kde je to možné - a především abychom ji žili.
Nemůžeme změnit velký svět, ale můžeme udělat tu malou část světa, kde se pohybujeme každý den. Pokud to udělá velke mnozstvi lidí, pak... a teprve potom... se zmeni celkový obraz.(Kaleidoskop)
Takže to je přesně to, co můžeme a musíme udělat. Každý den být příkladem pro naše bližní, žít a osvojit si hodnoty, které považujeme za cenné a žádoucí, a nenechávat se ovlivnovat iluzemi druhych.
Založme komunitu, přinášejme do našeho životního prostředí mír, respekt a porozumění. A co je nejdůležitější, zůstaňme pany našich myšlenek a emocí a nedovolme, abychom byli nuceni k negativním myšlenkám a emocím. Jsme to, co si myslíme, a naše myšlenky vytvářejí realitu.
A nakonec stále existuje naděje, že tento přehnaný kritický pohled na plány do budoucna je zcela neopodstatněný a že nakonec to bude skutečně tento odvážný a krasny nový svět, který nám muži, ženy Svetoveho ekonomickeho fora vykreslují. I to je mozna volba. Než to budeme vědět, zbývá ještě devět let. Do té doby si užívejme života s radosti a vdecnosti na teto krasne planete, infikujme tim druhe a predejme to dalsim generacim.
Delejme to, co bychom meli delat vzdy ..... to nejlepsi

1. Prekonvenční úroveň
A. Zlé to, co přináší trest. Mám strach z trestu, a proto se budu vyhýbat
špatnostem.
B. Dobré je to, co přináší odměnu, co je pro mě výhodné. Pojďme se dohodnout
na tom, co bude výhodné pro mě i pro tebe. Já na bráchu, brácha na mě. Malá
domu. Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Atd.

2. Konvenční úroveň

A. Být hodný chlapec, dívka. Chci naplnit
očekávání blízkých lidí. Beru tedy v úvahu
především pocity druhých lidí, abych je
nezklamal.
Vůbec bych nepodceňoval lidi, kteří žijí v
tomto stadiu, protože to možná bývají ti
nejslušnější. Jen se u nich nemůžeme ubránit
dojmu, že jsou vlastně dobří proto, že
neumějí být zlí. A právě to jim v životě činí
potíže. Jsou závislí na tom, aby je druzí měli
rádi. Jednou se mohou zhroutit z toho, že se
úplně rozdali a někde, nějak, zapomněli žít
svůj vlastní autentický život.
B. Dobré je to, co odpovídá společenským normám a řádu.
Člověk zvažuje, "jak by vypadal svět, kdyby každý mýrnyx týrnyx porušoval dané
předpisy? Chtěl bych v takovém světě žít?" Jde vlastně o postoj, na kterém stojí
právní systémy. Zákon musí limitovat lidské choutky po vlastních výhodách, aby
společnost dobře fungovala. Tento zákon respektuji i já, protože vím, že je to dobrépro každého jednoho z nás, jinak bychom se navzájem sežrali jako vlci.

3. Postkonvenční, autonomní úroveň

A. Orientace společenskou smlouvu. Víme, že ve výjmečných případech je duch
zákona silnější, než psaná formule. Víme, že zákony nejsou neomylné, ale že jsou jen lidskou snahou naplnit jakési vyšší ideje, které člověk v tomto stadiupříjmá a respektuje. V případě, že zjistí, že zákony jsou špatné, má vůli je změnit.
O konfliktu mezi konvenčním stadiem 2B a postkonvenčním stadiem 3A pojednává napr. Formanův film Lid versus Larry Flint. Nechceme-li zničit principy svobodnédemokratické společnosti, musíme připustit i právo bavit se pornografií. Tyto principyjsou vyšší než zákony, které nás mají ochraňovat před zlem a mravním úpadkem.
B. Univerzální, transpersonální etika. Vnitřní hodnota každého člověka, jeho
právo na svobodu a spravedlnost je taková, že je důležitější než názor většiny. Tuto hodnotu bude ctít jako výsostné právo každého člověka. Život jednoho člověka je víc než názor všech. Hypotetické stadium. Do tohoto stadia vkročí jen ti nejlepší z nas.  

Těmito stadii (1-6) je nutné projít z jednoho do druhého, není možné "přeskakovat".
Člověk na nižším stadiu morálního vývoje není schopen pochopit pohnutky člověka
na stadiu vyšším. (Bude si je vykládat svou vlastní optikou vidění).
Nikde není řečeno, že všichni lidé projdou všemi stadii.
Kognitivní vývoj (rozšiřování hranic našeho poznání) je pro vývoj morální
podmínkou nutnou, ale nikoliv dostačující.
Pohyb z nižšího stadia do vyššího je podpořen s kognitivním disekvilbriem.

Odkud se bere násilí, zlo a agresivita? Dnes a denně jsme svědky násilí v televizi, v rádiu, v časopisech a knihách, všude kolem sebe. Již malé děti jsou k sobě plné zvůle, vzteku, násilí a agrese. Školy se stávají pro všudypřítomnou agresi jámou lvovou a učitelé krotiteli špatných návyků svých svěřenců. Věřit, že agresivita nemá příčiny, by znamenalo myslet, že je iracionální a není neodvratná. Tak tomu však není. Leda u těch, kteří se s ní smíří a hlavně u těch, kteří ji používají. Takže je důležité pranýřovat přizpůsobení se násilí, jež se šíří zákeřně jako droga.

A kdo je za agresivitu našich dětí zodpovědný? Mylně je všude předkládáno, že za to může špatné klima ve společnosti, škola jako výchovná instituce, nepěkné příklady chování politiků a osob veřejně činných v médiích. A kde byli po celou dobu výchovy agresivních dětí jejich rodiče? Asi na dovolené nebo pracovně na jiné planetě. Zodpovědnost se často používá při označení viníka. Ale lze stavět odpovědnost na roveň vině?

Vraťme se k jazyku. Ve slově zodpovědný je výraz odpovídat. Odpovídat znamená odpovídat na něco, v rámci dialogu, kde se jeden ptá a druhý odpovídá a naopak, aniž by zavládlo ticho. Aniž druhého odbudeme, aniž jsme k druhému lhostejní. Odpovídat nicméně znamená také zodpovídat za někoho, kdy za druhého ručíme. A zastupujeme ho. Tak, jako by ten druhý byl já. Jen tak lze chápat celou hloubku zodpovědnosti.
Veškerou zodpovědnost v dnešní rodině vzaly na sebe ženy. Ale už ji přestaly vyžadovat od svých dětí, protože veškerá výchova se z dialogu smrskla na monolog typu: Mlč, vstávej, umyj se, oblékni se, dones žákovskou, dělej, jez, uč se, ukliď si, přines, nepřekážej..... Rodina jako taková se změnila. Ubyla práce. Mužská práce byla ochranitelská a nejtěžší. Ženská práce byla lehká, estetická a pomáhající. A každý za svěřené úkoly zodpovídal. Zredukoval se počet dětí v rodině na dvě, někdy jen na jedno. Unavený otec (hospodář) večer jen kontroloval, co které dítě udělalo a rozdal úkoly na druhý den. Otec byl autorita.
Dnešní dítě neví, jaká je jeho role. Chybí mužský vzor. Rodiče netuší, jak vychovávat své děti. Rodiče pracují, děti se povalují u počítačů, u televize, nemají kromě školní povinnosti učit se žádnou jinou! Dávno s rodiči nehodnotí výkony všech v rodině, za nic neodpovídají, nepomáhají.
Rodiče dělají vše za děti, respektive matky. Ženy velí v domácnosti. S nástupem školní dokázky dítě přestává pomáhat. Jen plní příkazy.
Jak dítě naučit povinnostem a tím vést k zodpovědnosti? Dítě musí pomáhat – připravovat si svačinu na druhý den, skládat si oblečení, špinavé odnášet do koše v koupelně, mýt nádobí, zalévat květiny, vytírat, chodit nakupovat, dostávat kapesné a samo si hospodařit, ustlat si, zabalit batoh na výlet, připravit pomůcky do školy dle rozvrhu, uvařit lehkou večeři, sklidit ze stolu.....a také za ni zodpovídat. Musíme z dítěte udělat šéfa role, ne „blbečka“ a vykonavatele našich příkazů.
Ženy, ač to myslí dobře, nedělají výchovu, jen opakují stále dokola: Pojď domů. Tak kde jsi? Pojď už konečně domů. Jestli nepřijdeš, tak uvidíš. Ale dítě nic nevidí. Nic se neděje. Žádná sankce po nesplněném příkazu nepřichází. Výchova začíná pozdě! Poslušnost dítě získává do tří let svého věku. Návyky a rituály pak zažívá do pěti let. Odpovědnost a povinnosti má mít dítě do šesti, maximálně do sedmi let, tedy do počátku školní docházky!
Dáme dítěti příkaz, jednou. Dítě často provokuje. My mlčíme. Příkaz zopakujeme a jsme připravené zasáhnout. Dítě si musí zažít zkušenost. Neopakujeme se stále dokola jako kafemlejnek. Slovy žádný rituál či návyk nevytvoříme! Vzniká jen buzerace, napětí a vzdor. Povinnosti škola nevytváří, ta jen předává informace. Povinnostem musí naučit rodina svým pozitivním příkladem a svou vyžadující důsledností. Čekáme, co dítě udělá, pokud nesplní předem zadané úkoly, odepřeme mu výhody a důsledně na nich trváme.
Například: Dítě se zeptá, zda může jít ven. Kladně mu odpovíme – samozřejmě, pokud máš splněné všechny povinnosti, tak běž! Pokud nemá, nikam nejde. Dítě velmi rychle pochopí, jaké jsou jeho hranice a možnosti a příště stejnou chybu neudělá. Mohu jet s kamarády na chalupu? Samozřejmě, ale musíš si nakoupit, uvařit, zatopit, uklidit.......Příště už nikam jet ve své režii chtít nebude. Veškerou zodpovědnost za zdárné skončení akce přeneseme na něj a ono se bude velice snažit naši důvěru neztratit a nepřijít o výhody. V žádném případě za něj nenakoupíme, neuklidíme, předem všechno nepřipravíme...., protože tak nikdy k ničemu vztah mít nebude, ani k nám.
Vraťme se zpátky k agresivitě. Je tady, protože výchova je negativistická. Jen příkazy, omezování, napomínání, hrozby, nudné postoje s omezováním projevu, rodičovská dovolená bez času na dítě....a tohle není žádná výchova! Dítě nastupuje do školy již nevychované – nezdraví, neděkuje, nepomáhá slabším, neví, co se nesmí a proč, neumí se představit, neumí podat ruku, nezodpovídá za své pomůcky, nemá vztah ke svým věcem, protože ani neví, že jsou jeho – neví, co je soukromý majetek, nemá kapesník, je nesamostatné – bez příkazu matky neví, co má udělat. Většina dětí ve škole v přírodě nezvládá ranní rituál, neumí se oblékat, svlékat, obouvat, nemá návyk pověsit oblečení na věšák, nepřipravuje si večer oblečení na druhý den, neví, kde má pyžamo, kde plavky, kde spodní prádlo, neumí si ustlat své lůžko, neuklidí po sobě ze stolu....
Pamatujme si jednu zásadu – co umí dítě udělat samo, to již nebereme do ruky a neděláme za něj. Učíme dítě být hospodářem – od šesti let mu dáme malý finanční obnos do ruky a necháme jej samo rozhodnout, zač jej utratí. Parkrát zkontrolujeme a důvěřujeme.
Další chybou je hodnocení dětí ve škole jen známkou. Takovým hodnocením trpí jak děti geniální, tak slabé děti. Dítě má jen tři možnosti pozice: jedničkář, hospodář, povaleč. Když se dítě učí špatně, nebudeme mu stále opakovat: uč se více. Je to zbytečné. Uděláme z něj hospodáře a pak ho můžeme za jeho výkon pochválit a nejen peskovat, že zase doneslo špatnou známku. Špatně učící se dítě jen deformujeme svým neustálým opakováním, že z něj nic nebude, když bude mít pětky. Bereme mu sebevědomí a ničíme jeho chuť uplatnit se. Zabíjíme jeho iniciativu.
Každý z nás dělá přeci nejraději to, co mu jde nejlépe. Dnes skoro nenajdeme průměrného žáka, aby byl duševně v pohodě. Buď je úzkostný nebo agresivní. Smiřme se prostě s tím, že pokud naše dítě nebude studovat, tak bude výborným hospodářem. Pokud včas nebudeme chválit, dítě si najde obdiv jinde – třeba v partě, kde bude obdivováno za to, že kouří, krade, bere drogy, je drzé, surové atd. V partě je oceněno, všichni od něj něco chtějí, ono je platné a chválené!
Jak správně postupovat? Sepíšeme se školákem seznam denních prací. Seznam připevníme na viditelné místo tak, aby si mohl pomyslně odškrtnout jejich splnění. Dítě zodpovídá samo za své úkony, práce se mu dostává pod kůži, ví, že po splnění povinností přichází odměna formou zábavy, rozhodnutí o svém volném čase. Výbornou pomůckou je pro dítě starost o domácí zvíře – nakrmit jej, napojit, vyčistit pelíšek, vyvenčit.
Seznam je soupis povinností, které si dítě samo čte a kontroluje. Rodiče jednotlivé body nečtou ani nekontrolují. Jen tak se z chlapce stává chlap, získává osobnost. Neberme klukům osobnost! Pokud výchovu nezvládneme do šesti let, vrátí se nám všechno negujícím a negativistickým jednáním dětí v pubertě, protože agresivitu jsme si sami vypěstovali.
Mladí chtějí svobodu, volnost. Proč ne? Požadují práva velkých. Proč ne? Tak jim to dejme! Ano, až si splní povinnosti. Nevěříme jim a bojíme se o ně. Pokud nemá dítě své povinnosti zažité (úkoly, úklid, seznam věcí, kroužky, starost o domácí zvíře...), nebude schopno plnit své povinnosti ani jako dospělý a otec budoucích dětí. Bude hledat ve své drahé polovičce bytnou a služku v jedné osobě (jako matku), která vše zařídí, udělá, připraví, donese, postará se.....
Čím agresivitu nejčastěji vyprovokujeme? Neustálým napomínáním, opakovanou kritikou, poučováním, zesměšňováním. Tak jim to nedělejme! Jinak nebudou dodržovat rady, kterými je stále krmíme. Puberťáka poučíte jen tak, když mlčíte. Raďme, až se nás budou sami ptát. A pak nám za radu také poděkují! A budou se jí řídit!
Dnešní matky dominují ve výchově dětí. Odklání otce od výchovy svých dětí. Prosazují u kluků ženské způsoby práce. Matky svým synům posluhují a následně jim to vyčítají. Co matky nesnáší u partnerů, to posilují u svých synů. Potlačují mužskou osobnost v domácnosti. Mužská domácnost – to jsou hromádky, systémy, věci na židli, ale muž ví, kam má sáhnout. Je to jeho mužský a dokonale přehledný svět.

Respektujme ho!

Dále zabíjíme u dětí touhu. Vše dětem hned koupíme. Neživíme v nich to krásné těšení se na něco - touha rozvíjí abstraktní myšlení. Jen konzumujeme – všechno dětem pořídíme a ono nemá k ničemu vztah. Ze dne na den vymění hračku, knížku, oblečení. Hned nakupujeme nové - neumíme podržet jeho toužení. Chce mašinku. Jakou? Velkou nebo malou? Červenou, zelenou? Kam ta mašinka pojede? Kam se podíváme? Jak dělá mašinka? Jdeme a bez fantazie koupíme první mašinku, která skončí v koši s hračkami jako ty předešlé. Takhle budou končit jednou jeho známosti. Na jednu noc a v koši zapomnění!

Léky, které potlačují agresivitu u dětí, nezapomínejme na konstituční léčbu:
Anacardium – nejprudší reakce agresivity u dětí, slovně velice vulgární, zlepšení po jídle
Argentum nitricum – opovržlivost se sklony k agresivitě
Aurum metallicum – velice vzteklé dítě, smíchem zakrývá smutek
Baryta carbonica – tvrdohlavost, neústupnost, agresivní kritičnost
Belladona – zuřivost, zběsilost, touha zabít, destruktivní agresivita
Cina – agresivní z toho, že se na něj někdo dívá, nechce utěšovat
Hepar sulfur – agresivita se projevuje vyhrožováním zabitím
Hyoscyamus – dítě dělá grimasy, něco napodobuje, obscénní pohyby
Chamomilla – výbuchy agresivity, vzteku, násilí, odporuje, bije hlavou o zeď, chce chovat
Lachesis – agresivní, upovídaný, žárlivý, věčný pocit ublížení
Lycopodium – domácí agresivní tyran, s pocitem moci, mstivý
Mercurius – destruktivní typ, rozbíjí věci, trhá si oblečení
Nux vomica – agresivní, soutěživý, není mstivý
Pulsatilla – agresivní pokrytec, navenek milá, uvnitř zlá
Staphysagria – výbuchy vzteku s následným sebeobviňováním, malé sebevědomí
Stramonium – agresivní výbuchy vzteku, s pláčem, zadrhává, koktá, dělá grimasy
Tarentula – agresivitu projevuje tancem, trhá si šaty

K výchově potřebujeme vzájemný dialog, vlastní pozitivní vzor a vyslechnutí názoru toho druhého, i když to je jen dítě. Výchova není drezírování, kdy se dětem, ale i dospívajícím, vymlouvá vnímání pocitů: „Maminko, co je ti? Proč pláčeš?“ - „Ale já nepláču, jenom mi něco spadlo do oka!“, a to například poté, co se rodiče celou noc hádali, a navíc je zřejmé, že dítě nejen vyciťuje napjatou atmosféru – ticho před bouří – doprovázející partnerskou nebo rodinnou krizi, ale také něco z hádky rodičů zaslechlo.
Dětem říkáme pokud možno pravdu, nezkreslujeme ji. Dítě musí vědět, že stále slunce nesvítí, že se dospělí hádají, že má každý jiné názory, jiné povinnosti a jiné odměny. Jinak má dítě zdeformovaný náhled na život, na vztahy a normy, které bude jednou samo prosazovat.
Nebojme se přiznat i svůj vlastní omyl, skloňme hlavu a omluvme se. Dítě si nás bude více cenit a vážit, než když se na něj oboříme, ať si hledí svého nebo předložíme lží poškozující morálku jako vzor a normu. Dítě chce pomáhat, cítit soucit. Chce být platné a doceněné.
Již Platón byl mínění, že vůči násilí a agresivitě nepotřebujeme znalosti, ale morálku. Neboť násilí, zlovůle a agresivita není problém pro přírodu, ale problém pro lidi. U lidí nepochází agresivita z technického omylu, ale z nedostatku svědomí člověka vůči člověku. A já dodávám: z nedostatku svědomí dospělého vůči dítěti!

Literatura:
PhDr. L. Pekařová – Jak žít a nezbláznit se
R. A. Pernerová – Tabu v rodinné komunikaci
W. a O. Boericke – Homeopatická MM s repertoriem
P. Chappell – Homeopatická samoléčba

http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=News&file=article&sid=349