Malý chlapec se zeptal mámy: "Proč pláčeš?" "Protože jsem žena," řekla mu. "Nerozumím!" řekl syn. Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumíš." Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?" ... "Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět. Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?" Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Udělal jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které mnohokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, pokud ji její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena! " Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy. Krása ženy musí být v jejích OČÍCH, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska. ... Dejte si velký pozor, abyste nerozplakali ženu, protože Bůh počítá její slzy! Žena vyšla z mužova žebra, ne z jeho nohou, aby byla pošlapána, ne z jeho hlavy, aby byla povýšená, ale z jeho boku, aby mu byla rovnou ... Z místa pod ramenem, aby byla CHRÁNĚNA, a vedle srdce, aby byla MILOVÁNA ...

Zdroj FB

Aby sis uvědomil cenu sourozence… zeptej se někoho kdo ho nemá

aby sis uvědomil cenu deseti let… zeptej se nově rozvedeného páru

aby sis uvědomil cenu čtyř let… zeptej se maturanta

aby sis uvědomil cenu jednoho roku… zeptej se studenta co propadl u závěrečné zkoušky

aby sis uvědomil cenu devíti měsíců… zeptej se matky, které se narodilo mrtvé dítě

aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce…zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti

aby sis uvědomil cenu jednoho týdne… zeptej se redaktora týdeníku

aby sis uvědomil cenu jedné minuty… zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo…

aby sis uvědomil cenu jedné sekundy… zeptej se člověka, který přežil nehodu

Čas na nikoho nečeká!!!
Važ si každé chvíle, kterou máš!!!
Budeš si jí vážit ještě víc, když ji budeš moci sdílet s někým zvláštním!!!
Proto pamatuj... Drž se těch, které miluješ!

Vypůjčeno z FB 🙂

Malí ANDĚLÉ

Bylo jednou dítě
připraveno,
že se narodí.

Jednoho dne
se to dítě ptalo Boha:
"Slyšelo jsem,že mě
zítra posíláš na
zemi?"
Ale jak tam budu žít,
když jsem tak maličký
a slabý?"

Bůh odpověděl:
"Mezi mnohými anděly,
vybral jsem jednoho
pro Tebe.On Tě bude
čekat a starat se
o Tebe!"

"Ale",ptá se dítě..................
"........tady v nebi nic nedělám
jenom si zpívám a směji se.
To je to co potřebuji,
abych bylo šťastné."

Bůh řekne:
"Tvůj anděl Ti bude
zpívat každý den.
A budeš cítit lásku
svého anděla a budeš
šťastné."

A dítě odpovídá............
"Jak budu rozumět,
když mi lidé řákají,že nemluvím
jejich jazykem?"

"Jednoduše".odpoví Bůh.
"Tvůj anděl Ti bude povídat
ty nejlepší a nejsladší slova,
které jsi nikdy ještě neslyšel........
......a s velkou trpělivostí
Tě Tvůj anděl naučí mluvit."

Dítě promluví:"Slyšelo jsem,že
na zemi jsou zlí lidé.................
.....kdo mě ochrání?"

"Tvůj anděl Tě bude bránit
i za cenu života!"

V tom momentu zavládl klid v nebi,
ale už se mohly slyšet hlasy země.

Dítě se v rychlosti zeptá:
"Když už teď musím jít ,řekni mi aspoň
jméno mého anděla!"

"Jméno Tvého anděla
vůbec není důležité,Ty mu budeš
říkat:
"M Á M A !"

„Milý Bože, chodím každý den do práce a dřu 8 hodin, zatímco má žena si pěkně sedí doma. Chci, aby věděla, co musím vydržet, tak tě prosím, dovol, aby její tělo bylo prohozeno na jeden den s mým. Amen."
Bůh, ve své nekonečné moudrosti, splnil mužovo přání.
Příštího rána, se muž probudil jako žena.
Vstal, udělal rychle pro svého druha snídani, nakrmil psa a kočku, probudil děti, připravil jim šaty do školy, dal jim snídani, zabalil svačiny a odvezl je autem do školy.
Přišel domů, sebral věci na čištění, vzal je do čistírny a stavil se v bance, aby uložil peníze.

Šel na nákup k zelináři, k řezníkovi a do mlékárny, pak jel domů, vyložil nákup, zaplatil účty a zapsal vše do účetní knihy.
Vyčistil bedýnku na kočičí výkaly a vykoupal psa.
To už byla 1 hodina a on spěchal, aby ustlal postele, vypral, vysál prach, zametl a vytřel podlahu v kuchyni.
Běžel do školy vyzvednout děti a po cestě domů se s nimi pohádal.
Připravil jim mléko a sušenky a postaral se, aby udělaly domácí úkol.
Pak vyndal prkno na žehlení a při žehlení se díval na televizi.
V 16.30 začal škrábat brambory a čistit zeleninu na salát, obalil vepřové řízky a nakrájel čerstvou fazoli na večeři, večeři připravil, prostřel pro druha a děti.
Po večeři, nakrmil psa a kočku, uklidil kuchyň, pustil myčku na nádobí, poskládal prádlo, vykoupal děti, uložil je do postele a přečetl jim pohádky.
Ve 22.00 byl vyčerpán, ale jeho každodenní povinnosti ještě neskončily; šel do postele, kde se od něj očekávala soulož, což zvládl, aniž si postěžoval.
Dalšího rána, sotva se probudil, poklekl u postele a řekl:
"Bože, nechápu, co jsem si představoval. Jak jsem se mýlil, když jsem záviděl své ženě, že si může být celý den doma. Prosím, snažně tě prosím, mohl bys to vrátit zpátky?"
Bůh ve své nekonečné moudrosti odpověděl:
„Můj synu, vidím, že sis vzal ponaučení a velmi rád bych všechno změnil, jak to bylo, musíš ale počkat devět měsíců. Včera v noci jsi totiž otěhotněl."

"Okopírováno z www stránek"

Někdy si muži opravdu neuvědomují, co z té papulinky vypustí 🙂

Článek jsem našla na internetových stránkách a moc jsem se u něj pobavila 🙂 Není z mého soukromého života 😀

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesla nakoupit. Povídám:“Drahý, v kuchyni máš lístek, co máš ´koupit.“ A šla jsem si po svém. Sedl do auta, odjel a za 15 minut telefon: „Prosím tě, jak mám koupit 250g hladké mouky?“ Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral recept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

Mě pobavil, když mi „ukrad!“ ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: “Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, je to zkažený, ne?“

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách. V čem spal, to netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu „Jitka má kyblíček“. Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba „Šlehačku neměli“. A já na to: “Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?“ On: “Jo,koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!“

Vrcholným kouskem bylo“Kup mi vložky“. Napsala jsem mu na lístek „Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy“. Jenže v té době se zrovna u těchto vložek měnil obal: byl skoro stejný, jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli!

Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu řeknu „přesný název těch vložek“ – ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat „Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse….“ Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už nikdy mi vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: “Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!“ Já na to: „No to teda nemáme.“ On: “No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!“ Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkami. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy: „No co, stejně se budou prát!“

Můj manžel jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka…

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky, banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní, jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: „Fuj, co to dělají za hnůj, zase nějaká inovace…“. No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky.

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme ji a juksem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku…

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, chtěl využít čas, tak že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinami a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce… Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto… a policajti říkali: „Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???“

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuji sama, tak povídám: „Třeba nějakou masku na obličej.“ Ráno před odjezdem mě budí: „Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???“ 

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když mi můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: „Je tohle k jídlu?“ No a já, právě v dobré náladě mu říkám: „Ne, tohle je nový toaletní papír.“ A on odpověděl: „Tak proč je to mezi chlebem?“

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce upatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: „Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?“ Jeho překvapený výraz vidím ještě teď, když se mě zeptal s mrknutím oka: „Teď… když děti ještě nespí???“

A ještě jeden k 30.dubnu:

Zeťák vyhazuje tchýni z balkónu a povídá jí:
Leť ty čarodějnice!!!
Jiný by tě zabil, ale já tě pouštím na svobodu!!