Světelné roky

Je to zvláštní, ale poprvé si připadám jako dospělá a to mi je 28, mám dvě děti,  dva nepovedené vztahy za sebou a bydlím u rodičů. A přesto všechno si konečně příjdu dospělá.

 Mám konečně opravdovu práci, takže poprvé v životě mě čeká odevzdávání daňového přiznání. Mám z čeho platit dluhy a dokonce i vycházím s výplatou. Která je sice malá, ale pro nás tři stačí. Dokážu zajít na úřad a zavolat k doktrům. Najít si informace a vytřídit je. Dokážu dostát svým slibům, vyřešit zapeklité situace a zůstat vklidu i když padá obloha.

A to jsou doslova světelné roky od holky, která před dvěma lety stála s kufrem u rodičů na zápraží. V jedné ruce batole a za druhé vedla předškolačku. Světelné roky od holky, která plakala každou noc, ne kvůli šrámům co měla na těle, ale kvůli těm na duši, které ON dokázal jitřit stále dokola ikdyž jsem byla pevně rozodnutá se nevrátit. A to se mi vyplatilo. Našla jsme lidi které stojí za to mít ve svém okolí a vyhnala ty, kteří mi jen házeli klacky pod nohy nebo se koukali jak mi je a nepomohli. Byla jsem schopná se postavit na vlastní nohy, sice s berličkou, ale cítím, že už nastává doba kdy i tu budu moc odhodit a žít naplno, přesně tak jak chci a toužím po tom.

Po půl roce jsem byla schopná jít na rande, kde mi muž se kterým to nakonec nedopadlo, protože jsem nechtěla, dokázal vrátit úsměv na rty a dokázal mi, že jsem ženská, která stojí za to být milována. Že jsem osobnost a že si zasloužím někoho kdo mě tak bude brát. Trvalo to ještě rok než jsem někoho takováho potkala a s kým jsem před nedávnem oslavila půlroční sojení života a u kterého jsem si jistá, že oba dva chceme abychom to dotáhli spolu až do konce.

Každý člověk, který nám vstoupí do života je tam z nějakého důvodu. My si musíme jen stále uvědomovat, že hlavními herci jsme v našem životě my. Z těch lidí si vzít to nejlepší i to nejhorší a pak jim za cestu kterou nás vedli a za zkušenosti, které nám předali poděkovat.

Protoi já, ikdyž to může znít zvláštně, děkuji svému bývalému za ty dva roky urážek, facek, zadlužování. Vánoce bez dárků, narozeniny bez dortů. Děkuji i za ty urážky později po rozchodu, díky tomu všemu se ze mě stala mnohem silnější osobnost. Vím, že se dokážu postarat, že když chci jsme zodpovědná a dokážu všechno vyřešit a hlavně vím na co si v životě dávat pozor a taky už vím co od života chci a co přesně chci od partnera.

Také děkuji svým dětem, že jsou se mnou. Že jsou na mojí straně, že mě milují ikdyž nejsem nejleší máma na světě. Že jim stačí tak málo a že mi každý den projevují tolik lásky, kolik se do jejich minitělíček ani nemůže vejít. A do konce života se jim budu omlouvat za to, že museli vidět a zažít to co viděli a zažili.

A  v neposlendí řadě děkuji svému příteli, který se přest to všechno nebál a rozhodl se jít životem s námi. Děkuji mu za to jak miluje moje děti a jak se o ně dokáže postarat. jakej jim dává pohled  na svět a jak je učí, že lidé nejsou jen zlý a co to znamená někoho doopravdy milovat.

Ty dva roky které mě dělí od těchto dvou Šárek mi opravdu příjdou neskutečně daleko, když se teď zpětně dívám na své chování, na to co jsem prožívala a čeho jsem se bála musím se smát. A když vidím svého bývalého je mi ho vlastně teď už jen líto. On se totiž za ty dva  roky nikam neposunul, nepřevzal zodpovědnost a neuvědomil si svoje chyby a stále to všechno svádí na druhé a hlavně na mě. Ale já už si z toho nic nedělám, nedosáhne na mě, protože já už mu to nedovolím.

Je krásně se zase usmívat a mít radost z drobností.