Jak jsem porodila po třetí

Jak jsem porodila

překlepy a chyby vloženy 🙂

(není to horor, můžou číst i prvorodičky)

Dnes je to přesně 21 dní, kdy na svět vykoukla ta moje malá křivochcalka (tak jí říká babička). A já už tak nějak zpracovala, co bylo a nebylo skutečné a proč a můžu o tom napsat.

Jak víte, oba termíny porodu jsem propásla. Holce se prostě ven nechtělo a já už byla úplně zoufalá. Doma jsem brečela každý večer už od 28.12. Dělala jsem všechno možné i nemožné, kromě sexu a ricinového koktejlu, všechno mě bolelo, měla jsem obrovské břicho a ač jsem uklízela jak pominutá, beztak se u mě nic nehnulo. Hamilton mi udělat nešel a tak jsme se s doktorkou v Neratovicích domluvily, že v pondělí 8.1. , kdy budu 41+3, nastoupím na vyvolání. Co Vám budu říkat, hlavou se mi honilo všechno možné, ale měla jsem o malou strach, už jsem jí chtěla mít u sebe, zbavit se toho břicha a těch bolestí, vyspat se a tak celkově už ukončit to těhotenství, které pro mě bylo jen trápením, i když jsem ho prožila ve směs bez problémů. 

Ráno přijela neteř aby odvedla děti do škol a my s mužem vyjeli s tím, že když do 11 neporodím, tak on pojede vyzvednout děti a já si to odrodím sama a případně to stihne kamarádka aby tam se mnou byla. To jsem mimochodem taky obrečela. I to že mi mají vyvolávat jsem obrečela, chtěla jsem aby to bylo spontánně, abych chlapa v noci probudila a nebo mu ráno oznámila, že dneska pojedeme a ne aby to bylo takto naplánované.

Nakonec moje přání bylo, i když z části, vyslyšeno. 

Pan primář mi v Neratovicích nechal natočit monitory a dal mi ještě možnost jednoho hamiltna, že mě zkontroluje vnitřně a když to půjde pokusí se ho udělat. Miminku se v té době vedlo v bříšku dobře, já jsem to sice chtěla mít za sebou ale tabletky jsem se bála jak čert kříže, takže jsem souhlasila s ještě s jedním pokusem. 

Nebolelo to, bylo to trošku nepříjemné, hodně blbě se mi potom chodilo, protože jsem měla pocit, že moje vagína je zevnitř i z venku asi tak trojnásobná. Poslali mě domů, že buď přijedu ještě dneska rodit a nebo přijdu druhý den dopoledne a dostanu tu tabletku.

Jenže mě ta pipina i podbříšek od té doby bolel. Ne nijak pravidelně, ale cítila jsem ho. S mužem jsme se domluvili, že vyzvednu děti já a on pojede do práce. No, děti jsem nevyzvedla. V 11 jsem Patrikovi volala, že tam nedojdu, že mám bolesti a když se zvedám ze záchodu tak se pak musím všechno přidržovat jak mě bolí celý podbřišek zevnitř a že stěží dojdu na ten záchod a zpět natož jet autobusem pro syna a dceru. Dobalila jsem si kufr a dala ho do kuchyně.

V jednu jsem měla obě děti doma a začala jsem pociťovat křížové kontrakce, po přibližně 20 minutách, a začalo mi být jasné, že dneska porodím. Napsala jsem kamarádce, která se mnou šla k porodu, aby přijela a stejně tak jsem napsala kamarádce co nám měla hlídat děti aby večer přijela. Obě se mě ptali jak moc mají spěchat, takže oboum jsem psala, že nemusí nijak zásadně. Kontrakce se daly rozchodit nebo si kleknout na čtyři a pokroutit boky. V pět večer se to zkrátilo na 12 minut, dali jsme si pizzu, kterou už jsem nedojedla, protože ač jsem hlad měla, nedokázala jsem to do sebe nasoukat a navíc, už jsem se musela zvedat a chodit při každé kontrakci. Navíc Nika (kamarádka co se mnou šla k porodu) mě chodit nutila i v mezidobí aby se to urychlilo. kolem šesté jsem si dala první horkou sprchovanu, to jsem v ní ještě vydržela asi půl hodiny. Kontrakce zeslábly co se týče intenzity, ale interval zůstal. V sedm přijela kamarádka na hlídání. Vykoupala a uložila děti a pak už jsme jen čekali až se to rozjede. Chlapa jsem v osm poslala na pivo (nealko), že mu v čas zavolám, ale že si myslím, že před půlnocí nepojedeme. Pak jsme s holkama kecaly a drbaly, koukaly na manželské etudy a pak na Dabing na ČT1, po nich jsem si šla dát druhou sprchovanu, ale už jsem tam vydržela jen 10 minut, začalo mi být špatně z toho tepla. Kontrakce se zkrátili na 8 minut a už jsme musela střídat polohy a nejlépe mi bylo na čtyřech. Každou čtvrthodinu jsem chodila na záchod, buď čůrat a nebo kakat. Což bylo utrpení, protože jak jsem těmi svaly zatlačila, měla jsem okamžitě kontrakci.

Mezi kontrakcemi jsem se snažila odpočívat, což mi tu dobu mezi nimi prodlužovalo, takže jsem začala opět chodit. Kolem půl jedenácté se mi kontrakce zkrátily na 4 - 6 minut. O půlnoci přišel muž a šel se ještě na chvilku natáhnout než pojedeme. Ve třičtvrtě na jednu jsem měla pořád kontrakce v rozmezí 4 - 6 minut, ale už jsme se musela předklánět a prodýchávat, tu poslední jsem obrečela, takže šup pro Patrika. Začala jsem mít zimnici. V Neratovicích mají stop stav. Hádka o to kam pojedeme. Vyhádala jsem si Mělník - 30 - 40 minut. Patrik se ptá Niky jestli mé zvládne odrodit v autě kdyby náhodou. Nika se mu směje, že to zvládnu sama. Dávám poslední instrukce Amálce o tom kde jsou deky a povlečení a jak ráno s dětmi. Od této chvíle to mám mírně v mlze, začali pracovat hormony podle mě.

Pamatuji si tu strašnou zimu a že jsem nemohla zvednout nohy abych se oblékla, takže jsem jela jen v šatech a boty mi oblíkal Patrik. Nika mi do auta vzala deku. Nevím jak ale objevil se tam i kufr. V autě se interval prodloužil, za tu půl hodinu co jsme jeli do Mělníka jsme měla kontrakce tři a bylo to dost nepříjemné, jak jsem se nemohla pohnout.

Dojeli jsme a já zase opět potřebovala čůrat. Než přišla PA nám otevřít přišlo mi to jako věčnost. Výtahem nahoru, pustila mě na záchod, kde jsem myslela, že snad už budu rodit. 

Nandali mi monitory a začali sepisovat papíry. Hned při první kontrakci (kolem 120) malé kleslo srdíčko až tak, že PA vyskočila a začala mi s břichem třást. Poté u mě celou dobu seděla sestřička a hlídala monitor a při každé kontrakci - už jsem je měla po třech minutách, mě nutila dýchat do břicha. 

Když byly papíry a monitor hotov zavolala PA doktorce aby mě přišla vyšetřit, ta ale věřila PA takže mě vyšetřila ona. Verdikt zněl: Otevřená na 6 cm, hlavička hodně naléhá a proklenutý?? vak blan. Dostala jsem pochvalu jak krásně to zvládám. PA mi otevřela pokoj ať si tam uložím věci a převléknu se do košile ve které budu rodit. Nastal přesun na sál. Chlapa a Niku poslali převlíknout do erárního (nikdo nic neplatil) a mě odvedli na porodní box. Tam za mnou přišla doktorka s tím, že miminko má opravdu hodně špatný monitor, že mu hodně padá srdíčko až k zástavě, takže mě budou muset připojit znova a jestli souhlasím, že podle jejího uvážení by bylo nejlepší píchnout vodu aby se tím porod trošku urychlil. Ikdyž jsem v porodním plánu měla napsané, že píchnout vodu nechci, v tomto případě jsem souhlasila. Přišla PA, nasadila mi monitory a šla mi píchnout vodu. Bylo 02:50. Dirupce nebolí, je jen trošku nepříjemné jak se snaží posunout miminko zpět do břicha aby voda mohla odtéct. Vypustila té vody strašně moc, ale uklidňovala mě tím, že tam mám vlasaté miminko a že se hýbe a že se jí tlačí na ruku, takže půjde ven brzo. Rozinka začala rotovat do správné polohy, což bylo dost nepříjemné a i to bolelo snad jak ty kontrakce. Břicho se mi zmenšilo o polovinu, takže mi museli upravit sondy. Pak všichni odešli a nechali nás tři v klidu s tím, že kdyby něco jsem hned vedle a že mi mají připomínat ať dýchám do břicha. Kontrakce po odpuštění vody začaly být víc než výživné, takže jsem dýchala do břicha, ono se jinak ani nedalo ale přes zuby, které jsem měla pevně staženy k sobě a myslím, že jsem trošku plivala. Každá kontrakce mě nutila se otáčet na bok a nejlépe na čtyři, ale nemohla jsem se hýbat kvůli těm monitorům, které měly být na 15 minut nakonec jsem na nich zůstala až do druhé doby porodní, protože i když PA na moji žádost přišla, sundat mi je nemohla, malé pořád padalo srdíčko ikdyž na tom byla lépe než před prasknutím, dovolila mi ale abych si mohla stoupnout a ty kontrakce alespoň prošlapávat. Nika mi celou dobu hlásila, kdy už kontrakce odchází, ty poslední tři už vzdala protože ve chvíli kdy kontrakce začala klesat, tak začala zase a stoupat. Ze mě něco vypadlo a vytekla další část vody a krve. Musela jsem si vylézt na kozu na čtyři. Vím že jsem se snažila prodýchávat co to šlo, pak jsem už ujůkala a ječela jak to bolí. Chlap mě chtěl chytit za ruku ale já ho poslala do háje. Pořád mi byla strašná zima, takže když mi kontrakce šla dolů drkotala jsem zuby. V mezi čase jsem zahlédla číslo 240 na monitoru a myslela na to, že chci umřít a že bych snad radši císaře a ať to dítě ze mě někdo už konečně dostane ven. Chlap se mě ptá, jestli opravdu chci ještě čtvrté dítě. 

Na těch čtyřech jsem měla dvě kontrakce a při té druhé už jsem cítila tlak na konečník takže jsem zařvala jak blázen, že to museli slyšet snad i v druhém pavilonu. Přilítla dětská sestra, doktorka, porodní asistentka a dospělácká sestra, že mě slyší a že teda jdeme na to. Všechny si na sebe vzali nějaké gumové zástěry. Na čtyřech jsem ale nemohla pořádně tlačit, takže mě PA poprosila jestli se nechci otočit na záda a že mě dá do sedu. Souhlasila jsem. Zapřela se nohama o nějaké madla a prožila první vytlačovací kontrakci. Ještě před ní jsem posílala chlapa pryč, že může jít na tu chodbu, on že nikam nejde a jen se otočil zády a koukal na mě.

Bylo to jako když se vám začne rolovat břicho. Zatlačila jsem do toho. Cítila jak se malá posunula a zároveň s tím pocitem se na zemi rozprskla další várka vody, dali pode mně nějaký kyblík nebo co. Další kontrakce, další pocit rolovaného břicha, další zatlačení, to jsem zvládla na dvakrát. Tělo jsem měla v křeči a vím, že jsem se bála abych neutrhla polstrování z porodnického křesla. Vykřikla jsem a dostala jsem vynadáno, že křičet nemám ale mám tlačit, Já se ale potřebovala nadechnout a bez toho křiku to nešlo. Třetí kontrakce, tlačte tlačte tlačte tlačte už jde hlavička. Nika vedle mě na mě: Pojď to dáš už jde. Nádech a pořád při té jedné kontrakci další tlačení a úleva, protože hlavička byla venku. Kontrakce, nádech, zavřít oči, stisknout zuby a tlačit. Ramínka jsou venku. Neskutečná úleva, bylo po bolesti. Jen tak. asi to nikdy nepochopím, ale opravdu to okamžitě přejde. Je 3:43 ráno a doktorka právě vytáhla malou ven, další šplouchanec vody. Kouknu se na dceru, je celá fialovo modrá a nebrečí a ani se nehne. Začala jsem mít strach, že je něco špatně, ale najednou mi jí dala na břicho a malá se rozplakala. Někdo se ptá co se nám narodilo. PA odpovídá, že se ještě nikdo nepodíval. Zvedám nožku a vidím pipinu. Začnu brečet. Slyším Patrika jak se ptá a jak mu sestřička říká: "No, to co jste dělal tatínku." je to poprvé co mu tak někdo řekl, brečím znova. Sestřička vysává malé nosík a utírá ji. Všechno zatímco jí mám na hrudníku. Doktorka nechává dotepat pupečník. Říká, že krvácím a sestřička mi píchá něco na zastavení. Dětská se ptá jestli si může vzít malou a zvážit ji a prohlédnout. Dovoluji jí to. Je to na stejném boxu, takže na ni celou dobu vidím. Doktorka stříhá pupečník a odebírá pupečníkovou krev. Prosí mě ať zatlačím a vypadne ze mne placenta, kterou zhodnotí jako už značně přezrálou s tím, že mohla kdykoliv dosloužit. Kontrola po porodu je dost nepříjemná, vytahují ze mě sraženiny, ale jsem bez jediného poranění jak vevnitř tak zvenku. Kontrola análního otvoru jestli se neprotrhlo střevo. Nic. Všechno v pořádku. Doktorka nám gratuluje a odchází pryč. PA se sestrou uklízí tu vodu a krev na sále. Od postýlky s miminkem slyším: "Ale tam jste měl napsat příjmení a ne Rozárka." A smích dětské sestřičky. Vracejí mi jí do náruče, je zabalené v červeném ručníku. Okamžitě se přisaje a saje jak divá. Kouká na nás velkýma kukadlama s velkýma zorničkama.

Všechen personál odchází pryč a nechává nás dvě hodiny úplně samotné. Ty dvě hodiny strávím v sedě. z čehož mě pak pěkně bolí zadek. Bolí mě břicho z tlačení, na střídačku brečím a směju se. Jsem dost unavená, takže dávám Rozárku střídavě Patrikovi a Nice, sama jí dost těžko udržím a navíc mám stále zimnici, takže mě Nika přikrývá další dekou.

Pak už si pamatuji jen to jak všichni slzíme a fotíme co se dá. Patrik volá našim, jeh rodičům, jeho ségře atd.

V půl šestý posílám oba pryč, ať se jdou vyspat a Patrik mi slibuje, že přijede večer. V šest přichází PA, pomáhá mi do sprchy, vyčůrám se, oblíkne mě a odvede na pokoj. Cestou se domlouváme, že mě nechá chvilku vyspat a malou dá k sestřičkám. Pořád mám zimnici a jsem vážně unavená. 

Lehnu si a spím tři hodiny. Pak mi malou přivezli a už jí mám u sebe napořád. 

Jsem ráda, že jsem mohla zase skoro celou první dobu porodní prožít doma se svými lidmi ve svém tempu a v psychické pohodě. A ikdyž porod něproběhl tak jak jsem si vysnila, jsem ráda, že při něm ani jednou nepadlo slovo MUSÍTE a nebo TO NEZÁLEŽÍ NA VÁS. Jsem ráda, že se mě neustále ptali, jestli mohou a jestli souhlasím a že jsme společně přivedli na svět tu nejkrásnější a nejhodnější holčičku a i když to nebylo v Neratovicích bylo to v porodnici a s lidmi, kteří respektují a i když vše nejde podle plánu snaží se i tak aby to všechno proběhlo podle přání rodičky a nebo co nejpřirozeněji. A od té doby pláču vlastně kdykoliv si na ten moment vzpomenu. Na to teplé tělíčko a vůni čerstvého miminka.