Co jsem měla vědět před porodem, ale nikdo mi to neřekl..
Asi by bylo nejlepší začít tím, jak jsme k miminku vůbec přišli. Dlouho jsem děti nechtěla, hodně jsme s manželem cestovali, v 28 jsme se vrátili po ročním pobytu ze zahraničí a teprve jsme začali budovat nějaké bydlení, kariéru a tak. Potom přišla svatba, ale především výrok mé gynekoložky, že pokud chceme děti, tak není na co čekat, prý potom by to už jít nemuselo.
A tak jsem se ze dne na den přepla z modu "děti nechci" do modu " dítě chci a to hned". A ono to samozřejmě nešlo. Po více než ročním snažení, opakovaných zánětech močových cest, cystách, počítání plodných a neplodných dnů, šílenství s měřením bazální teploty, sledování čípku, hlenu, užívání všemožných bylinek a kapek, které zaručeně pomohou otěhotnět, spousty probrečených začátků cyklu, jsem se rozhodla, že je načase s tím něco dělat a začala jsem chodit k terapeutce čínské medicíny. Tam jsem se domluvily, že mě nejdříve dá do pořádku a poté teprve začneme řešit těhotenství. A ten měsíc jsem otěhotněla.
Nechápala jsem to, s manželem jsme spolu ten měsíc spali asi dvakrát, ani jednomu se nám nechtělo a navíc podle mých výpočtů a měření to bylo "úplně špatně a mimo plodné dny"..A tak jsem se dočkala svého vytouženého těhotenství, které probíhalo víceméně bez problémů, těšila jsem se ohromně na miminko, všechno studovala na internetu, brečela u každého videa porodu, nakupovala, shromažďovala, prala, žehlila. V pozdější fázi těhotenství jsem přešla na intenzivní přípravu k porodu, relaxace, vizualizace, nácviky dýchání ve snaze porodit bezbolestně technikou hypnoporodu. tak nějak jsem žila v domnění, že přežiju těhotenství, porod a pak už přijdou jen ty šťastné chvilky s miminkem a já budu ta super šťastná a perfektní matka, pro kterou je její dítě největší poklad.
No, jak to tak bývá člověk míní pán Bůh mění. Každopádně jsem 18.3. přivedla, po 15 hodinách bolestí, na svět zdravou holčičku, bohužel ne hypnoporodem a od té doby se mi tak změnil život, že nejsem schopná ještě teď se s tím smířit a srovnat. Nic z toho, co jsem si plánovala se nekonalo, žádné slzy štěstí, žádná šťastná maminka a spokojené miminko. Ze sálu si pamatuju pouze jakýsi divný pocit prázdnoty.
Doma potom uplakané dítě a nervozní a naštvaná matka, která nemá čas se najíst, natož tak se třeba osprchovat a umýt si vlasy. A začal ohromný kolotoč výčitek a pocitů provinění, že nemám své dítě ráda, a že jsem ho tak dlouho chtěla, a teď ho mám a je krásné a zdravé a já si to neumím užít. A do toho problémy s kojením, malé váhové přírustky miminka, opět zhroucená matka z toho, že není schopná nakrmit své vlastní dítě. Bolavá prsa, probdělé noci, zbylá kila po porodu, naštvání na manžela, že on si dál žije svůj bezstarostný život, kdežto mě se ten můj obrátil o 180 stupňů. Tak to skončilo až tak, že jsem byla schopná sedět a hodiny zírat z okna a všechno mi bylo jedno (nikdy to ale nedošlo tak daleko, že bych nebyla schopná nebo nechtěla se postarat o malou, naštěstí). Večer jsem chodila s panickou hrůzou do ložnice, co mě zase tu noc čeká, jak se nevyspím a hlavně jak se budu následující den zase cítit, jestli ho celý probrečím nebo co bude.
A tak jsem se rozhodla, že potřebuju pomoc a vyrazila jsem k psycholožce. Po návštěvě tam jsem se cítila ještě hůř než předtím a tak jsem se rozhodla, že přeci nejsem žádná ubulená limonáda a že takhle svůj život žít nechci a už rozhodně nechci mít takové vzpomínky na první rok mé vytoužené dcery a rozhodla jsem se, že se s tím vypořádám sama a postupně si sepisuji následující body, abych se nahodila do normálu a neměla pořád pocit, že něco dělám špatně.
Tak tedy, co jsem měla vědět před porodem, ale nikde jsem se nedočetla:
1. Že je ok, pokud své dítě nemilujete hned první minutu po porodu. Všechno je nové, vidíte se poprvé, ono to přijde, časem.
2. Že je ok, pokud při pohledu na své dítě neprožíváté stavy totální euforie, neznamená to, že ho nemilujete.
3. Že je ok být občas na své dítě naštvaná. Přeci jenom jste si žily svůj pohodlný život a najednou je tu malý sobec, kterého nezajímá, že se taky chcete najíst, umýt a vyspat. Na manžela jsem taky občas naštavá a neznamená to, že ho nemiluju.
4. že je ok, pokud mé dítě spí v postýlce a ne se mnou v posteli. Také potřebuji svůj prostor a noční spánek. Vyspaná matka= spokojená matka.
5. Že je ok, pokud 3 den po porodu nemáte mlíko. Taky nejde vše hned. Příště sestru na novorozeneckém pošlu pěkně do p...až mi zase přijde říct, že jestli se přes noc nerozkojím tak uvidím co se stane!!!( Mám takové neblahé tušení, že odtud se datuje počátek našich nesnází s kojeném).
5. Že je ok, pokud dítě dostane dokrm. Někdy prostě člověk ať dělá co dělá, tak kojení nejde tak jak si naplánoval a je lepší dát dokrm, než trápit dítě hlady a sebe výčitkami. (Tohle obzvlášť jsem měla vědět už na začátku!!!)
6. Že je ok nemít potřebu vystavovat si všude a především na internetu fotografie svého dítěte a všude psát jak je dokonalé, skvělé a jak ho miluju. Je důležité, aby to vědělo to dítě, ne zbytek světa.
7. Že je ok, si nechat při porodu dát něco od bolesti. Ono to fakt bolí a dost. To, že to jiné zvládly bez, neznamená, že jste o něco horší. Nevíte jaké mají tělo, dítě, fyzičku, jak dlouho rodily atd..
8. Že je ok, nevzpomínat na svůj porod jako na ten mega nej zážitek svého života, přestože to tak podává 80% maminek ve vaší skupince na MK..Já si teda pamatuji i lepší dny..
9. Že je ok, si občas pobrečet
10. Ale hlavně, že všechny tyhle pocity jsou u nových prvomatek snad naprosto normální a neznamená to, že jsem blázen🙂
Doporučujeme
Presne! Taky jsem myslela ze jsem hrozna matka a pak mi to vsechno docvaklo. Ty vody jsou uplne presne vystihuji prvni dny a mesice 🙂
Podtrhnout a podepsat🙂
Především je ok mít první dítě klidně i v 35 letech, ale proto, že už to tak cítím a ne proto, že mě postrašil gynekolog, že později se to nemusí podařit. Pokud by byl tento bod na začátku, pak by nemusely žádné další body následovat! 🙂
@dexin Naprostý souhlas...
krasa, asi budu souhlasit. Jen misto 28-29 lete matky to budu resit v 36...... 🙂
@dexin a nebo naopak by to bylo ještě horší, protože některé pocity by byly stejné..
Amen sestro !!!!!! 🙂
@kristynahn Správný přístup! 🙂 Fandím tvému rozhodnutí, že se s tím takhle vypořádáš. Tvůj přístup by měl být inspirací pro všechny další maminky, které to mají stejně! Dávám do Vybrali jsme, posílám srdíčko a prosím o povolení sdílet odkaz na článek i na facebook MK pro další maminky 🙂
@janysevka Moc děkuji za srdíčko a svolení máte na 100%! Pokud to pomůže maminkám, aby nedopadly jako já, tak budu jen ráda!
@kristynahn Díky moc 🙂 Ještě koukni na nastavení viditelnosti článku - kdyby to šlo dát pro všechny, tak si to pak může přečíst víc maminek 🙂 Hezký den
Ano, ano a zase ano. Mělo by to být součástí každého časopisu pro maminky, mělo by se o tom veřejně diskutovat. Bohužel maminky se za to stydí a pak když to prožíváš, tak si přijdeš jako mimoň.
@janysevka možná jsem se blbě koukala, ale ve Wiki Koníka nevidím nic o poporodní depresi apod., bylo by vhodné to tam zařadit, pokud to tam není.
@zdenis přesně tak, člověk se za to stydí a myslí si, že dělá něco špatně a bojí se o tom mluvit..tady všechny maminky neustále vystavují fotografie svých dětí s komentářem "já ho tak miluju" a mě moje dítě leze na nervy, ježiš co jsem to za matku že..
Chvilkama mi přišlo, že píšete o mě, jak jsem to prožívala s malým, nám se teda zadařilo hned, taky jsem malého strašně chtěla, pohodové těhu, těšení na mimi, pak "šílený" porod, "pomoc" tabletkou, šílená bolest, ale u mě teda rychlý, po porodu malého sebrali a já nějakou dobu čekala na tu lásku a euforii a taky jsme bojovali s kojením a já se v tom všem strašně dlouho patlala, mockrát brečela a byla v koncíh. no a vydeptání v porodnici prvorodičky s mlíkem a vážením je asi nějaký "dobrý zvyk" v porodnicích, příště u druhého už taky budu vědět a ozvu se...
@zdenis naprosto souhlásím a taky by měl být článek o tom, že nemilovat své dítě okamžitě, ale získávát lásku a sílet v ní postupně jako ve vztahu s mužem je normální
naprosto souhlasím! Všichni jen říkají, jak je úžasný být mámou, jak je to to nejkrásnější, ale nikdo už vám neřekne, že je to někdy pěkně těžký. Po porodu jsem si prošla taky "pěknými" stavy, zdeptaná z porodnice, kdy se mi mléko začalo tvořit až snad 5. den, jsem domů odcházela s pocitem, že mi dítě umře hlady! Bylo mi hrozně, pořád jsem brečela a hrozně jsem brečet nechtěla. Styděla jsem se za to, že mám takové pocity, že nevím, co vlastně dál se životem, protože jsem byla zvyklá na to, dělat si co chci a najednou tu byl někdo další, kdo mi to nedovolil. Naštěstí to za pár týdnů přešlo a i když bych si někdy přála mít den jen pro sebe a nebo, aby měla dcera nějaké tlačítko on/off 🙂, tak bych neměnila! A taky si říkám, že příště se v porodnici snad nenechám tak rozhodit a ty začátky si víc užiju...
Holky to je tak "super" že v těch pocitech není člověk sám, na internetu se to všude hemží přešťastnými matkami s nejhodnějšími mimisky a člověk si pak fakt přijde jak mimoň...
@hani321 jj, díky mateřsví jsem zjistila, že jsem pěkný sobec a chci mít taky chvilku pro sebe🙂 A taky jsem došla k závěru, že si musím pořídit druhé dítě už jen proto, abych si to užila🙂 A vzdejme holt českému zdravotnictví, že..a to jsem rodila v baby friendly nemocnici..je to smutné..
@pajuska252 já jsem doufala, že se na ten článek třeba někdo ozve, kdo to má podobně jako já, že v tom třeba nejsem sama. Mám hrozné výčitky z toho, že jsem necítila velkou lásku hned od narození dcery a že jsem na ni bývala naštvaná jak nám změnila život..
@kristynahn výčitky neměj, to by ses divila, kolik lidí to tak má! Byla jsem překvapená, když mi některé kamarádky pak řekly, že se cítily podobně, jako já. A to se tvářily, jako kdyby byly ty přešťastné matky. Prostě někdo to cítí hned, u někoho to přichází postupně. Jinak svojí dceru miluju, jako nic jiného, ale to neznamená, že si občas ráda od těch povinností neoddychnu. 😉
... a je úplně ok vyslat dvouletýho potomka do jeslí a vrátit se do rachoty, protože matka, která osum hodin vytváří hodnoty je poněkud lépe naložená než když je celej den zavřená na cele a zpívá cib cib cibulenka.... 😎
@kristynahn víš kdy sem nejšťastnější matka na světě? Když Zelenou předám tetám vychovatelkám a sednu na bus do práce 😀 Taky si tu někdy připadám jak mimoň, páč správná "koníkovka" zůstává s dítětem doma nejlépe do jeho odchodu na intr 😀
Tepat do kamene. 😉 A souhlasim, melo by se vic mluvit o poporodni depresi a laktacni psychoze - nakonec, neni o tomnahodou uz basen od Erbena z Kytice "Dcerina kletba"? 😉
Což jsi se tak zasmušila,
dcero má
což jsi se tak zasmušila?
Veselá jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!
„Zabila jsem holoubátko,
matko má,
zabila jsem holoubátko -
opuštěné jediňátko -
bílé bylo jako sníh!"
Holoubátko to nebylo,
dcero má,
holoubátko to nebylo -
líčko se ti proměnilo
a potrhán je tvůj vzhled!
„Och, zabila jsem děťátko,
matko má,
och, zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko -
žalostí bych pošla hned!"
Nicmene, Erben je uz dost hardcore. S body souhlasim, je krasne shrnute, jak je modla stastne maminky a stastneho mimiska nesmysl. A jeste bych tam pridala par bodu o partnerech, matkach, tchynich a jinych nejchytrejsich (udelala bych kategorii "poradce z Hradce"😉 ). Treba kdyz uz z naseho uzasneho, krasneho, hodneho a vlastne-uplne-dokonaleho miminka silim, protoze *** (to si doplnite samy - jsem uz pul dne nejedla, budi me v pet rano, uz se 4 hodiny nekam vypravujeme apod.) a ten muj mi rekne "uvedom si, jaky mame uzasny dite". Nejlepe pote, co se 3 dny neobjevil doma, protoze "je v praci".
@kristynahh - "díky mateřsví jsem zjistila, že jsem pěkný sobec a chci mít taky chvilku pro sebe" - dovol, abych to dementovala. To neni sobectvi, ale forma pudu sebezachovy. 😉 Chvilku pro sebe potrebuje kazdej. A kdyz nekdo venuje diteti naprostou vetsinu sveho casu, zarizne praci, kamarady, dovolene, cesty, divadlo, kino, party..... a uplne vsechno a pak si chce vycistit zuby a umyt vlasy, tak prece neni sobec.
Souhlasim na 100% ne kazdy ma supr start....taky sem mela problemy s kojenim...s pristupem sester na sestinedeli...dostali sme se s malou i do nemocnice..byla dehydratovana....silene stavy vycitek smutku....jak sem rikala vsem kamaradkam....porod je pohoda pro me...horsi bylo to potom uplakany dite nestastna mama...vyrizena..nemocnice plac slzy...pak sem si rekla dost a zacala na to koukat jinak a od te doby mame spokojene dite 🙂
Super napsané, tohle všechno mne teprve čeká někdy v prosinci a nikdo mi neřekne nic takového, všichni pořád, skvěle si užívej, je to to nejkrásnější co může žena zažít.
Už teď mám pocity špatné matky, protože :
CO JE NEJKRÁSNĚJŠÍHO na
oteklych nohách
zácpě střídající průjem
bolestech zad
pocení
celodenním maratonu na wc
bolavych prsou a tak citlivými bradavkami, že i volné triko je peklo
na tom, že jsemm přibrala 4 kila, ale není mi vůbec nic, co mi bylo
chuti pořád spát
nechuti jíst.
A když k tomu přidám, cos napsala ty, jsem vyloženě nemateřský typ.
Což mi zřejmě vybudovali lékaři tím, jak mi 9 let tvrdí, že mám II.stupeň neplodnosti s neschopností otěhotnět či donosit miminko.
Po těch letech už si člověk zvykne a počítá s tím, že bude celý život sexy nezávislý s úžasným manželem, se kterým můžeme kdykoli, cokoli, kamkoli... Nu a najednou gratuluji maminko, jste těhotná a tády dády dááá game over, jasně něco jiného a úžasného začíná, ale mozek to po těch letech nepobírá a tělo je v šoku ještě o něco víc.
Je dobré si tohle přečíst a vědět, že v tom nejsem sama a že se mám připravit na další stadium....
@verusche tak třeba to u Vás může být po porodu úplně jinak a pocit neskutečné lásky přijde hned a třeba ne, já si třeba těhu i přes různé problémy dost užívala, o to horší "pád na hubu" jsem zažila po porodu, kdy jsem to čekala vše růžové a ono to bylo skoro vše naopak... držím palce, ať se pak s mimiskem brzy sžijete a jste parťáci 😉 btw. já sice mimi moc chtěla a těšila se, ale taky mě chytaly záchvaty paniky, co když to nezvládnu, co když jsme ještě měli počkat. nj potvory hormony...
Nemůžu jinak než souhlasit! Ty sis to uvědomila brzy,,tak hodně zdaru. Já se pořád snažím zbavit těch výčitek a vím, že jednou si tohle budu hodně vyčítat, že jsem si tohle období více neužila, ale proste mě to nejde překonat :(
@duck09 tak to máme podobně, já jsem sice uvědomila, ale výčitky mám pořád..
@kristynahn Já je mám pořád a nemůžu se jich zbavit. Místo toho abych něco napravila se utápím ve výčitkách a nakonec nic nezměním :( Synovi první 3 roky jsem si chtěla maximálně užít (protože u dcery vidím, jak jsem si to nechal ujet), ale zatím mě to přijde dost nešťastné období pro všechny doma :(
hlavne si nic nevycitat. Kdybych mela tenhle seznam pred prvnim porodem, nemusela bych ted treba psat o tom, jak to bylo strasne. Ono se to srovna.
Jo a taky je ok dite umistit do skolky, i kdyz matka je doma s mladsim (nebo jen s pupkem).
Mluvíte mi z duše....žila jsem v představě, že bude spát 20hod denně...a ono ne 😂 pocit, když jdu večer do ložnice spát, co hrozného mě zas v noci čeká, znám perfektně...trvalo to rok. Teď po dvou stále nic moc 🙂
Pod to se podepisu. Jako byste napsala me pocity.
@tofife to si přečti..
@kristynahn krásné a pravdivé... já jsme momentálně ráda, že chodím do práce - vypomáhat... své děti miluji, ale mám ráda i své chviky o samotě... občas bych ke vystřelila i na Mars - zvláště v noci, když proslapavam podlahu a neustále se ptám ssssss sssss po dvou hodinách usne malej a vzbudí se starší... chci ječet, když se Otočím a je během 3 sekund je pomalovaná zeď přes půl obýváku, který je dva dny vymalováný.... a tak nějak... však to všechny známe 😂
amen
hezky napsané 🙂 my odcházely z porodnice s dokrmem, já v háji, že jsem neschopná, pediatrička mi řekla, že mlíko se stejně dělá až tak 5.den po porodu a v porodnici dávají dokrm, aby se rodiček zbavili...
a na porodním sále? krásný pocit, že je na světě, dali mi ji do ruky a já ji nechtěla 😀 chtěla jsem, aby si ji vzala manžel, že já si teď chci přeci odpočinout 😀
Moc hezky napsané! Moje začátky s malým taky nebyly jednoduché, hodně věcí, jako bych psala já sama.. "Do pohody" jsem se hodila, když mu byly tři měsíce a začalo jaro.
Děkuji za články tohoto typu, díky bohu ne každá píše jen samá sluníčková pozitiva a s prominutím cancy o tom, jak jí miminko spí dvacet hodin denně..
Tak porod hrůza,malému jsou 4 roky a porad si pamatuji. Taky jsem nebrecela štěstím,ze je na světě,to je snad jen ve filmech nebo co. Nejhorší je,ze opravdu,když do toho začne kecat tchyn
Ano, taky to začalo tím divným pocitem, proč jsem po porodu nebrečela štěstím, že ho konečně mám u sebe.. vždyť jsem si to tolikrát představovala, že ho vytlačím, položí ho na mě a já se rozpláču nekonečným štěstím a dojetím.. a nic. A to byl jen začátek 🙂 Krásně napsané! Rozhodně v tom nejsi sama.
Nejsi v tom sama 😉 V některých bodech se taky poznávám. Taky jsem se nezamilovala. Najednou tu bylo dítě, o které jsem se měla starat, ale necítila jsem nic zvláštního. Já se musím zamilovat postupně.
@verusche Třeba to budeš mít jinak. Já jsem si naopak těhotenství užívala a hrozně jsem se na to vytoužené miminko těšila a tak nějak jsem počítala s tou obrovskou láskou automaticky. Nenapadlo mě, že to tak být nemusí. Ty, když už víš, jak to máš teď, tak třeba nic očekávat nebudeš a pak to budeš mít o to jednodušší🙂 Každopádně Ti přeju, aby se Ti to podařilo. A myslím si, že každá ženská je svým způsobem mateřský typ, jenom asi nejsme každá "typ matky Modrého Koníka", neuctíváme naše dítě jako tu největší modlu, to ale neznamená, že jsme špaté matky, ne?
@gracinka7 Taky stále čekám, kdy to přijde. Dceři bude už 5 měsíců a pořád cítím, že to není ono..
@eldoradoh Jo, bylo by fajn, kdyby se více maminek odhodlalo "jít s kůží na trh" a napsaly, jak to skutečně je a ne tady pořád číst články jak je porod úžasný a dítě úžasné a mateřství úžasné..Pokud to tk někdo má, tak má velké štěstí, teď už vím, že to není automaticky a nastávajícím maminkám by třeba pomohlo vědět, že když to tak nemají tak to není jejich vina a nemusí se utápět v depresích..
@kristynahn já třeba měla opravdu dobrý porod, horší bylo to po něm, když jsme přišli domů.. byla jsem zvyklá mít doma všechno tip top a najednou jsem nic nestíhala a to se manžela zapojoval na 150%.. byl prosinec, tma ve čtyři.. vždycky jsem chtěla rodit na na jaře nebo v létě.. do toho byl malý věčně hladový, narodil se veliký a kojení se rozjíždělo pomalu.. letos mu budou dva roky a už se tomu jen směju, ale tehdy mi bylo ouvej kolikrát..
Po porodu jsem štěstím plakala, nešlo to zastavit, ale cestičku k sobě jsme si našli pěkně postupně..
A i když si to samozřejmě myslím, že je malý nádherný a kouzelný chlapeček, rozhodně to nebudu psát každé k fotce zde na MK.. takových je tu víc než dost..
Tohle vše jsem zažila s prvním dítětem, kdy porod nešel podle mých představ přes které nejel vlak. S druhým dítětem byl porod v pořádku (přirozený bez zásahů) a tyhle pocity jsem neměla. Naopak zažila jsem tu euforii a vše bylo jak má být.
Vytesat do kamene... Tehotna si ale vždycky najde spis ty pozitivni clanky, nez tyhle, ze života... 🙂
Klobouk dolů za téhle perfektně napsaný článek.Presne takové pocity jsem mela po porodu.Myslela jsem že jsem špatná máma😞 Nejsem jen jsme se s malou potřebovali sžít😘
Ja si taky uzila az druhe dite, mozna je to tim, ze uz jsem tu starsi videla rust, nevim. Druhy porod akutni cs a spousty hodin jsem ji nevidela na Jip, ale na mou euforii to nemelo zadny vliv. Proste sem ji milovala hned.
Taky jsem svoje dítě nezboznovala od první minuty po porodu... Nikdo mi neřekl jaká je péče o dítě dřina, jak k němu musí člověk najít cestu a taky spoustu triků a fint které na něj zabírají. Taky jsem si myslela že kojení jde samo a je úplně přirozené a skončilo to dva týdny hladovejicim uplakanym drobeckem.. Naštěstí mám úžasného manžela, který byl stále nohama na zemi a vydržel všechny moje výlevy a pláče a dodal mi sílu jít dál a nedělat z toho vědu.
A pro autorku, nebudu vám mazat med kolem pusy, i dvouleté dítě je někdy na zabití a nad moje síly, ale to hlavní je, že po té době, péči a úsilí už je tu konečně aspoň ten pocit, ze ji bezpodmínečně miluju a nedokážu si život bez ní už představit <3
Mne by nesmele zajimalo, jaky to bylo tesne po porodu? Mela nsi dite u sebe nebo ti ho odnesli? Byl bonding v poradku?? A sama sk rikam, ze kdybych byla jeste tehotna, tak bych rozhodne nic necetla a nikoho neposlouchala 🙂 a ze jsem taky precetla kdeco o prirozene porodu 🙂 ale po bitve je kazdy general 🙂
Presne jako u me.zajimavy je,ze pred porodem jsem zadny podobny clanek necetla. Diskuze o poporodnich depresich jsem prehlizela s pocitem,ze mne se to nemuze stat. Nastesti mame skvelou pediatricku,ktera me z toho spolu s manzelem dostala. Prekvapilo me jeji prohlaseni,ze polovina maminek,ktere k ni chodi,mela podobne problemy. Ze dnes malokdo zaziva okamzity pocit stesti,jak je nam vnucovano v casopisech...dobrou zpravou je,ze casem se to zlepsi,je potreba jen vydrzet. Sedne si to a zivot pokracuje dal.
@x_kaatja miminko mi dali na břicho hned po porodu, ale 2 hodinový bonding neproběhl. Každopádně si myslím, že tím to není, já jsem už na sále nic necítila a docela mi bylo jedno jestli mi ji dají nebo ji půjdou umýt..
Během svého těhotenství jsem si uvědmla jednu věc: že ostatním úmyslně lžu. Protože jsem vyčerpaná, úplně bez energe, ale zároveň šťastná... a tak na otázku "jak je" můžu odpovědět úplně stejně "je to příšerný, nechte mě všchni bejt", jako "Je mi krásně". Zvolila jsem tu druhou možnost, i když fyzcky to vůbec pravda nebyla. A pár kamarádů mě obvnlo z toho, že je můj optmizmus jednou zabije... tak ať, ňukání by zablo mě. Že pravda je někde mez tím, všichni vědí, ale neřekne to nikdo.
Můžu se zeptat, z jaké je to knížky ?
Naprosto s celym clankem souhlasim a moc ti dekuju, ze si to sepsala a nebala se!Spousta maminek se tvari, jak je to skvely mit miminko, ale ve skutecnosti (jak tu uz nejdo i pise) trpi.Vsemi body jsem si sama prosla a vsechny prekonala (az na to nocni buzeni nebo ted brzke ranni vstavani) Byt matkou je taky prace.Nekdy tezka a narocna, ale ty vysledky nam za to stoji 🙂
Začni psát komentář...
Ty body jsou napsané perfektně 👍,plně svámi souhlasím 😊