kristinafar
19. lis 2016
8274 

Co dělat, když dítě pláče a nedá se uklidnit?

Jak je možné, že tisíce matek denně vyhledává na internetu tipy a rady, jak pláč svého dítěte utišit? Spousta rodičů spoléhá na rady odborníků, jsou tak ovlivnění médii, že nevidí, co jim opravdu dítě dává najevo.

Různé rady a psychologické studie, tabulky, manuály, příručky pro rodiče, příručky jak na dítě a podobné maminkám na mateřské dovolené se zvýšenou hladinou hormonů moc nepřidávají. Proto jsem se rozhodla se s vámi podělit o mé zkušenosti a postřehy z workshopu Nevýchovy. Co se tedy děje v našich hlavách, když uslyšíme dětský pláč?

Co se děje v našich, když dítě začne plakat?

Pláč zařizuje reakci rodiče a následně také péči. Naše uši jednoduše neumí a nechtějí dětský pláč ignorovat a poslouchat, proto mozek okamžitě signalizuje touhu tohle vyřešit a dítě uklidnit.

  • Pláč je pro dítě nástroj komunikace. Vždy, když vaše dítě pláče, vám dává najevo své potřeby a touhy

Takhle to zařídila příroda a nelze to změnit. Brouzdáte na internetu a hledáte odpovědi na to, proč vaše dítě pláče a jak ho máte uklidnit? Nebo hledáte cestu, jak dítěti porozumět a naučit se rozeznávat jeho potřeby?

3 nejčastější rodičovské strategie

1. Nechají dítě vyřvat – nechají dítě plakat v postýlce, i když jim to rve srdce. I přesto, že jim v tom není dobře, dodržují rady odborníků, kamarádek, okolí a pláčou ve vedlejší místnosti.

Co se děje?

V tom malém stvořeníčku se odehrává obrovský pocit samoty a nepochopení a maminka stále nepřichází. Dítě samozřejmě za nějakou dobu přestane plakat a usne, ale pouze z toho důvodu, že už je vyčerpané a vidí, že situace je pořád stejná.

2. Utišují dítě vždy a všude – utišují dítě pokaždé, když jen malinko začne plakat. Jakmile uslyší dětský pláč, okamžitě jim v hlavě signalizuje "zastav to a rychle!"

Co se děje?

Tyto rychlé reakce jsou ale nejhorší, dítěti ani sobě nedáváte prostor pro vyjádření. Pláč dítěte nemusí vždy znamenat to stejné. Jak už Katka řekla, dětský pláč může mít tisíce důvodů. Dítě časem zjistí, že máma mu prostě nerozumí, takže se pláč bude zhoršovat a přicházet stále častěji.

3. Řeknou dětem, co potřebují – tito rodiče se svými dětmi mluví jako se sobě rovnými. Sdělí dětem své pocity, a i když jsou vyčerpaní, přiznají to a řeknou, co potřebují.

Co se děje?

Tohle je pro každou mámu nejlepší řešení, sdílet své pocity s dítětem a sdělovat i své potřeby, stejně jako by to měly sdělovat i partnerovi. Vykašlete se na to, co si myslí okolí. Nikdo nemůže vědět, jak to máte vy. Každá máma si musí ke svému dítěti najít cestu sama, nepomůžou vám stresující tabulky ani různé psychologické studie.

 3 zásady proti dětskému pláči, které jsem si odnesla z workshopu Kateřiny Králové

1. Změna nastavení rodiče

Zbavte se předsudků, zkrátka nemějte žádné předsudky vůči ostatním. Katka uvedla krásný příklad: „Pokud si o někom myslím, že je blbec, bude pro mě blbcem napořád.“  Proto se zbavte všech předsudků a nezkoumejte, co zabírá na dítě vaší kamarádky, ale snažte se pochopit své dítě a naučit se mu porozumět.

Jak už je psáno v 3. strategii, řekněte svým dětem, co cítíte a jak to potřebujete udělat. Požádejte o pomoc a sdílejte potřeby dítěte. Začněte místo dlouhého a bezvýznamného vyhledávání na internetu vnímat pocity a signály, které vám dítě dává.

  • Začněte sledovat své dítě, zaktivujete tak své instinkty

2. Mluvte jen tehdy, když chcete něco říct

Když budete potichu a přestanete tolik mluvit, dozvíte se daleko víc. Začněte své děti více pozorovat a poslouchat a svět vašeho dítěte se vám stane mnohem jasnější. Není potřeba komentovat každý dětský čin.

Komunikace s dítětem nemusí být jen slovy, můžete dítě pozorovat, a tím hledat řešení. Naučíte se rozeznávat dětský pláč snadněji, budete vnímat jeho potřeby a touhy. Vyjádřete dítěti pochopení, ale mluvte s rozvahou.

Pokud jste přesvědčeni, že nadměrná komunikace v dětech podporuje dřívější a kvalitnější mluvu, čtěte dětem pohádky nebo si vymýšlejte příběhy, ale nezatěžujte je zbytečnými monology.

  • Přestaňte stále hledat, jak na dítě, ale začněte hledat, jak s dítětem

3. Mluvte s dítětem jako s člověkem

Zkuste opravdu přijmout fakt, že jste si se svým dítětem rovni. Mluvte s ním jako s partnerem, sdílejte to dobré i to špatné a snažte se být parťáci už teď. Sebevědomého a vyrovnaného člověka může totiž vychovat jen sebevědomý a vyrovnaný rodič.

Samozřejmě, nikdo vám nemůže zaručit, že díky této cestě vaše dítě už nikdy nebude brečet, to je nemožné zařídit, děti prostě pláčou.  Jak už jsem psala výše, pláč je nástroj komunikace, dítě se snaží vám sdělit, co potřebuje.

Každá máma má neuvěřitelný dar, je propojená se svým dítětem, a pokud odstraní předsudky a přestane si ihned na vše odpovídat a pokusí se dítěti porozumět, naučí se opravdu řídit svými instinkty.

Své dítě…

  • Pozorujte a poslouchejte
  • POZOR na přemíru vašich zbytečných slov
  • Mluvte s ním jako se sobě rovným
  • Nezapomínejte, že svými pocity ovlivňujete pocity dítěte
  • Hledejte řešení jak s ním, NE jak na něj
  • Vykašlete se na to, co si myslí okolí
  • Dokonalá matka je každá z nás!!!
  • Začněte ještě dnes se změnou nastavení, ještě dnes něco udělejte jinak

Pláč dítěte je věčné téma a bude se řešit neustále, ale vy jako máma ten pláč můžete zastavit tak snadno, jen je potřeba si začít uvědomovat, co se vám stále opakuje a proč. A na to nemůže přijít někdo třetí musíte to být vy a vaše dítě.

I s tím "nejčerstvějším" novorozeňátkem se můžete dohodnout, jde zkrátka jen o to, abyste se vykašlali na všechno ostatní a okolí a věnovali svou pozornost jen sobě a dítěti. 

PS: Jako máma máš na to plné právo! Přijmi, že jsi dokonalá a snaž se řídit srdcem. 🙂 

#materstvi #blogujeme #kzamysleni #mk_blog_academy #vychova

Krásné napsane👍🏻👍🏻👍🏻

22. lis 2016

@kubanka001 Díky za tvůj komentář 🙂

23. lis 2016

Není zac a dekuji za srdíčko 👍🏻😄

23. lis 2016

Opravdu je to moc hezky napsané a je v tom veliká pravda. Všechno je to o komunikaci maminky s miminkem, o pochopení toho maličkého tvorečka. Není to snadné, to rozhodně ne, ale není to nemožné. 🙂 Díky za ten článek!

24. lis 2016

Aniz bych o tomto vedela, tak ja s deckem takhle mluvim. Jsou mu dva mesice, tak ho nakojim, pochovam a reknu mu, ze potrebuji, aby byl chvilku v klidu, ze si udelam jidlo a najim se, a pak se k nemu vratim. A svete div se, on je hodny. Me dite mi rozumi! 🙂

24. lis 2016

Začni psát komentář...

Odešli