Mám to štěstí, že mám ještě dědu a kluci pradědu. Děda peče neuvěřitelně dobrou kachnu s knedlíkem a zelím, které jsme se všichni u něj dnes na návštěvě přejedli. Recept mi dával několikrát, není to nic složitého. Nicméně mě se nikdy nepovede tak, jako jemu. A tak jsem ráda, že je tu pořád s námi. Že nám peče kachnu. Že jsem ho onehdá načapala, jak leze po čtyřech, vozí Davídka na zádech a učí ho přisprostlé básnicky... Abych pravdu řekla, pokud já se dožiju 87 let, budu schopná lézt po čtyřech a jezdit na výlety, budu šťastná. A pokud si k tomu ještě ty přisprostlé básnicky budu vůbec pamatovat, ráda je svoje pravnuky taky naučím. Dědo Jardo, vzdávám ti hold! Jsi prostě machr!