Potřetí a naposledy?

Tento text píšu asi už napočtvrté, protože se mi "nějak" smazal. Takže už to vezmu stručněji. 

O tom, že bychom chtěli minimálně tři děti jsme se s manželem bavili už dávno předtím, než jsme se vzali. A po druhém porodu jsem určitě věděla, že to nebylo naposledy. Jen jsem si chtěla dát chvíli "pauzu" a dalšího potomka řešit až třeba za 4-5 let. 

V říjnu 2020 byly dceři 4 a synovi 2 roky, já už nějaký čas opět chodila do práce. A v tu dobu jsme s manželem nějak došli k rozhodnutí, že není na co čekat, že by to další dítě bylo chudák benjaminek, že je lepší mít je takhle blízko a "odbýt" si to najednou... Také jsme věděli, že se nemusí zadařit hned a může to trvat... No pár dní před Vánoci jsem v ruce držela test, na kterém byly dvě čárky. Takže jsme opět měli štěstí a už se začínali těšit na dalšího drobečka.❤️ 

Tentokrát jsme se chtěli nechat překvapit a nenechali si říct pohlaví. Obě děti svorně tvrdily, že maminka má v bříšku ségru, moje intuice zase říkala chlapeček a manžel se příkláněl k názoru, že jestli to bude holka, tak bude syn chudák, protože ho dvě holky zničí. 😃

Těhotenství bylo náročné, asi nejhorší z těch třech. Plánovala jsem, že si to užiju, když je to tedy naposledy, ale neužívala. Že začátku mi bylo hodně špatně, stále mě pálila žáha, byla jsem hodně unavená. Druhý trimestr byl už lepší, i když únava byla stále velká. Jednu chvíli jsem už myslela, že budu muset přestat chodit do práce, ale týdenní dovolená a dohoda v práci, že nebudu dělat přesčasy pomohlo. Bylo mi konečně dobře. 😊

Bohužel ve 30.týdnu se mi začal zkracovat čípek a otevírat hrdlo, takže jsem musela do nemocnice. Napíchali mi kortikoidy na dozrání plic (které pálily jak čert 🥺) a já pak doma musela dodržovat klidový režim. Ten se ovšem se dvěma dětmi dodržuje těžko, ale nález naštěstí moc nepostupoval, takže dobrý 😊 Jen mě zase začala nesnesitelně pálit ta žáha. A ke konci už jsem skoro nespala, protože jsem nemohla najít správnou polohu. 🥴

Více jak předčasného porodu jsem se bála toho, že vzhledem k předchozím překotným porodům do porodnice nestihneme dojet. Tentokrát bylo ale vše jinak. V neděli 8.srpna jsem po obědě uspala děti, sbalila na odpolední výlet a najednou v kalhotkách cítím nějaké mokro. Nejdřív jsem si myslela, že jsem si prostě jen cvrkla. Ale mokro bylo při každém pohybu větší a větší.. Takže voda. A kontrakce nikde. Tak jsme zavolali hlídání, já si dala rychlou sprchu a jeli jsme do porodnice. To bylo asi ve tři. 

V porodnici udělaly klasický příjem, nalez byl stejný jako pár dní předtím v poradně, zbytek hrdla pro dva prsty. Já byla ráda, že tentokrát to tak rychlé nebude, že se v klidu připravím. Kolegyně mi daly masážní olejíček na podporu kontrakcí, který asi během hodiny (cca v 17h) začal účinkovat. V šest večer se vystřídaly směny, bolesti ještě nebyli tak hrozné, ale já si řekla o střevní přípravu. Při předchozích porodech se nestihla a já z toho pak dlouho měla trauma, takže jsem ji tentokrát stihnout chtěla. Po přípravě kontrakce konečně pořádně zesílily a já postupně začínala mít potřebu tlačit... 🙂

V 19,38 na svět vykouklo naše třetí štěstí. Náš maličký chlapeček s 2970 gramy a 48 centimetry. Byl o téměř kilo menší, než předchozí syn 🥰 Hned jsem ho dostala na břicho a po dotepání si manžel (poprvé 😄) přestřihl pupeční šňůru. 

Chtěla jsem rodit ambulantně, ale vzhledem k tomu, že se mi po porodu udělalo hodně slabo a drobeček se narodil o chvilku dříve, rozhodla jsem se v porodnici zůstat. A asi jsem dobře udělala, protože malý druhý den zežloutl. A i když se nakonec nemusel svítit, byla jsem ráda, že je pod dohledem. Doma bych tak klidná nebyla. 

Když toto píšu, je skřítkovi 7 týdnů. A i když jsme se všichni sžili celkem rychle a snadno, je to zatím opravdu náročné. Ale neměnila bych, je to totiž i neskutečně krásné ❤️ Jsme prostě šťastní  🥰

... a uvidíme, jestli to bylo opravdu naposledy 😄 Manžel už řekl konec, ale já bych ještě jedno možná zvládla 😃