Moje milé spolubojovnice za lepší a zdravější postavu, jmenuju se Lucka, jsem obyčejná ženská a máma na mateřský s dvouletou dcerou Natálkou. Vždycky jsem bojovala s váhou, prošla jsem si snad všemi možnými, dobrými i špatnými, způsoby hubnutí… od radikálního omezení jídla, přes „kouzelné prášky”, zumbu, detox organismu… O tom bych mohla psát hodiny a hodiny. Váha šla vždy dolů a jak už to tak bývá, dostavil se ,,jojo efekt“ a vše mi tělo vrátilo i s úroky.
Když jsem otěhotněla, měla jsem zrovna oplácané období a děsila se, kolik kilo přiberu a jak budu po porodu vypadat. Nakonec to bylo 17 kg. V porodnici zůstalo 8 kg. Rodila jsem akutním císařským řezem – což zachránilo Natálce život. Díky tomu jsem nesměla aspoň půl roku cvičit. Stres s malým ubrečeným uzlíkem mi taky nepřidal…Můj pohyb byla maximálně procházka s kočárkem. Do toho problémy s kojením, kdy mě i laktační poradkyně doporučovala se cpát a pít smetanu do kafe! A já, zoufalá se zatemněným mozkem, poslouchala jako tupá ovce...
Kdy se to zlomilo? Už jsem se na sebe nemohla dívat – prosinec 2014. Vždycky jsem chtěla být „ta hezká maminka“ a při pohledu na fotky a do zrcadla jsem nevěřila svým očím. A tak jsem do toho v lednu 2015 pořádně opřela. Zvážila se – vážila jsem úctyhodných 99 kg!, změřila a vyfotila. Změnila jsem stravu a začala se hýbat… a světe div se, výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Na začátku cesty pro mě byl velikou oporou právě modrý koník, kde jsem si založila album. Vzala jsem to jako závazek. Sdílet s ostatními svoje pocity, pokroky a nebo neúspěchy. Opravdu mi to hodně pomohlo. Opora a slova chvály některých z Vás mě ohromně nakopávala. Je to jako včera, kdy jsem si denně fotila svoje jídlo a poctivě ho vkládala do alba. Kdy jsem se radovala z každého centimetru a nebo kila, které zmizelo.
Stala se z toho moje záliba, můj nový a lepší život. Našla jsem se a pokračuju stále dál. Aktuálně můžu hrdě říct, že jsem zhubla 30 kilogramů a nespočet centimetrů. A nebyla bych to já, abych pořád nebyla nespokojená....🙂 Takže nekončím. Naopak! Rozhodla jsem se podělit se s vámi o svou cestu, postřehy a předat svoje zkušenosti dál, podpořit ty, co se rozhodnou pro změnu. Tak jako jsem to udělala já!
Celá tahle moje rok a půl dlouhá cesta mě naučila spoustu věcí.
Jíst. Ano jíst. Ne, že bych do té doby nejedla – někdy naopak až moc. Ale naučila jsem se jíst pravidelně. Začala jsem jíst zdravá jídla a naučila se upravovat klasická jídla tak, aby byla výborná a zároveň zdravá.
Hýbat se. Miluju to. Cvičení se pro mě stalo hnacím motorem a zdravou drogou. Cvičím pětkrát někdy šestkrát týdně. Kombinuju různá cvičení od Jillian Michaels, Blogilates, Shaun T.
Mám se ráda. Neznamená to, že jsem se sebou spokojená – to nebudu nikdy, jsem přeci ženská, že? 🙂 Ale to je taky dobře, protože mě to popohání dál a dál. Ale mám se ráda. Vím, že mám za sebou kus práce a velkou vůli a to se mi na mě líbí. No a? Člověk se musí umět pochválit a mít se rád.
I malý pokrok je pokrok. Vždycky budu při přeměřování prskat, že jsem doufala ve větší pokrok. Ale i za ten je potřeba se pochválit!
Našla jsem sama sebe. A našla jsem něco, kde se můžu seberealizovat. Troufám si tvrdit, že mi cvičení pomohlo překonat spoustu nelehkých situací.
Můžete se těšit na další články, ve kterých vám popíšu svůj boj s nadváhou a podělím se s vámi o svoje zkušenosti.
Moji aktuální formu a recepty můžete sledovat na mém blogu na facebooku 🙂 Přijďte se inspirovat🙂 https://www.facebook.com/fitfoodpassion/ .
Úžasný,gratuluju k proměně 😉
@vendulak Album jsem uzamkla už před nějakým časem.Vedlo mě k tomu několik věcí.. Rozhodla jsem se vytvořit si na fcb blog a nechtěla jsem, aby se pak někde objevily moje fotky, které byly určené jen pro koníka. Mám už nějaké zkušenosti. A plánuju založit nové album, kam vyfiltruju to, co jsem měla v albu předchozím, plus se zaměřím spíš na nový fotky. A taky si chci to nejlepší nechat spíš do svých článků, kde bude víc informací a bude to přehlednější🙂 K tvojí otázce co se týče mojí lásky ke sportu. Nikdy jsem nesportovala pravidelně a nikdy jsem toneměla tak, že bych bez toho nemohla být. Občas jsem jela na brusle, šla na výlet nebo jezdila na kole. Chvilku jsem zumbovala nebo tancovala street dance. Ale nedá se to považovat za nějakou "drogu". Když jsem začala hubnout, taky jsem začaůa cvičit jen proto, že to bylo potřeba. Ale po určitý době a po těch výsledcích, co jsem viděla, mě to začalo bavit čím dál víc a baví mě do teď pozorovat, jaký pokrok dělám - líp zvládnu cvičení, uběhnu víc km atp. ... Díky tomu, mě to pořád drží. Někdy se mi strašně nechce,ale ten pocit, když se dokopu je super...
Palec hore 👏🏻🔝👍
Začni psát komentář...
Moc gratuluji! Můžu se zeptat proč už tu nemáš to album?
A pak jen tak ze zajimavosti, sport te zacal bavit a byt drogou az ted?? Ja totiz vetsinu sportu, hlavne tich uvnitr nekde zavrenych nesnasim uz od utleho detstvi. Rada si zaplavu, ale to bohuzel nemam bezne moznost kde a tim to asi tak konci. Nebo nejvys rada obycejne chodim, mam rada geocaching tak za tim podnikame casto zajimave prochazky. Ale jinak se vzdycky snazim k necemu prinutit jen v ramci pokusu o hubnuti ale vzdycky je to pro me utrpeni a bohuzel asi i proto to pak nikdy nevydrzi ☹.