Jak jsem nesnášela běhání…

Běh. Taková pitomost. Na základní škole jsem byla dobrá na krátké tratě, ale dlouhé mě naprosto děsily. Udýchaná, červená a usoplená jsem dobíhala mezi posledníma a modlila se, abych po cestě z těláku nepotkala svého idola a neviděl mě “takhle”...

Kdo může běhat dobrovolně? Co je to za blázny? Taková ztráta času! Akorát si ničí kolena. 10 km? 20 km? 40 km?

Taková sebevražda! Nebo ne?

Není to ani tak dlouho, co jsem takhle uvažovala… Nechápala jsem, jak s tím někdo může ztrácet čas. Bylo to hodně krátkozraký, já vím🙂 Tak kdy se to změnilo?

Psal se březen 2015 a já objevila FitMami. Říká vám něco bootcamp? Podle mě geniální věc - střídání běhu a základních silových cviků s vlastní vahou. Na tomhle principu jsou založené lekce pro maminky s kočárky. Klušeš s kočárem například 200 metrů, a pak se zastavíš a děláš kliky, dřepy nebo výpady. Měla jsem tehdy kolem osmdesáti pěti kilo. Myslím si, že tohle byla pro mě ideální varianta. Zároveň kombinace kardia a silovýho tréninku. To bylo období, kdy mi běh už nepřišel jako takový nesmysl. Chytlo mě to a bavilo mě sledovat, jak s mi líp a líp běhá a dýchá. Na FitMami jsem chodila tři měsíce, pak Naty povyrostla a měla těžkou kočárkovou krizi. Chtěla všude lézt a chodit a nešlo s ní někde hodinu pobíhat a funět. A tak jsem zase zanevřela na běh a pokračovala ve cvičení doma.

Návrat k běhu...

K běhu jsem se vrátila skoro na rok a den od mého nástupu k fitmamkám🙂 A o téměř 15 kg lehčí. Hned jsem si vyklusla 5 km a do toho si ještě udělala pár silových cviků. Zaskočilo mě, jak lehce se mi běží, že mě nohy krásně nesou a po doběhnutí jsem sice byla rudá jak Vinnetou, ale usměvavá a neusoplená 😀 Od té chvíle běhám ráda. Někdy kombinuju běh s cvičením, někdy jen běžím. Nejčastěji kolem sedmi kilometrů. Bohužel mě poslední dobou u běhu po zhruba čtyřech kilometrech začne bolet pravé koleno. Je několik variant - buď mám špatnou techniku běhu nebo boty.

Běh totiž není jenom o kilometrech…

Jak jsem psala minulý týden na blogu, vydala jsem se na úvodní hodinu kurzu správné techniky běhu. Probíhal bohužel trochu jinak, než bylo avizováno, takže jsem se nedozvěděla nic jiného, než to, co si můžu přečíst v každém druhém článku na internetu.

Za sebe můžu shrnou následující poznatky:

Běh je super!

Běh je dobré doplnit i jiným (silovým) cvičením. Nemusí to být zároveň. Ale zařadit do svého pohybu obojí. Jsem si jistá, že díky pravidelnému cvičení mám dostatečně silné svaly na nohách a zpevněné břicho/jádro/chcete li - core.

Běh je o správné technice, správném došlapu, používání rukou, záklonu… je to věda!

Běh je o botách. Bohužel je to tak. Já jsem si koupila nové boty, ale už teď vím, že pokud budu chtít dál běhat, bude to chtít kvalitnější obuv. Zdraví máme jenom jedno.

Běhání je o dýchání. Nádech nosem a dva výdechy pusou.

Nemá cenu snažit se běhat hned dlouhé tratě. Pokud se chceš zlepšovat a posouvat, snaž se zlepšit čas na krátké vzdálenosti. Střídej pomalý běh a sprint.

Běhej s úsměvem a dělej to pro sebe. Dívej se kolem sebe a vnímej… O tom je běh!🙂

https://www.facebook.com/fitfoodpassion/