Tak jsem se tedy téměř až po roce dokopala k tomu, abych sepsala svůj porod. Termín jak podle poslední MS, tak podle utz vycházel na 24.12.2017. Ale už od prvního prosince jsem byla hotová, téměř jsem nespala, malý mi tlačil do plic a žaludku, žáha pálila nonstop, měla jsem to zřejmě za to, že celé těhotenství mi bylo dobře 😀. Od začátku prosince jsem chodila na kontroly a monitory do nemocnice jednou za týden (stihli jsme to akorát 3x). Když jsem šla na svou poslední kontrolu, to bylo 19.12., tak jsem měla během monitoru silné poslíčky, ale kontrakce žádná, otevřena pro jeden prst a paní doktorka napsala další datum návštěvy se slovy, že podle ní už na ní nepřijdu - nevěřila jsem jí, už jsem byla skálopevně přesvědčená o tom, že takhle budu do smrti 😀. 

Večer jsem šla s kamarádkou k tetě a ta se na mě podívala a povídá, tys ještě neporodila? No tak já ti udělám svařák, že zítra bude venku. No neměla úplně pravdu. Svařák jsem vypila a odešla mi hlenová zátka. Mě popadla panika, že teda porodim. Jenže bolesti sice začali chodit, ale po dvou hodinách, po třech, po hodině a ani nevím, zda to byly kontrakce nebo jen silnější poslíčci. Nicméně jsem se vyspala na 20.12. své tři hodinky. Budila mě bolest, čůrání a nebo se malý mlel. 20.12. jsem bolesti měla po hodině vcelku pravidelně, maximálně hodina a půl, ale pořád nic. Zkoušela jsem vanu, sprchu, ale nepomohlo to a ani to nezhoršovalo. Takže mé myšlenkové pochody byly takové, že nejen že budu jak vorvaň s pálící žáhou, ale ještě mě bude všechno každou hodinu bolet 😀. Nicméně opět byl večer a šlo se spát. Na 21.12. jsem se vyspala úžasnou jednu hodinu a pak už ani ťuk i přes to, že bolesti téměř nebyli. Takže super, do toho průjem a nemohla jsem ani jíst, jak mě bylo zle 😀. Ale bolesti se ustálili po půl  hodině, ovšem nemusela jsem je prodychavat, jen silnejší MS bolesti. Odpoledne mi volala kamarádka, že by ještě potřebovala něco dokoupit a jestli nechci s ní, že se projdeme po městě a bude to fajn. Já jsem souhlasila a do odpoledne byli bolesti stejné. Vyrazili jsme do města a bolesti se čím dál tím více zkracovali. Když jsme se vraceli v 9 večer, tak byli po 10 minutách a já je musela prodychavat. Kamarádka na prášky, že semnou u porodu být nechce, já ji ale říkala, že stejně nemám v plánu rodit, tak ať neplaší 😀. Došla jsem domů a bolesti stupňovali intenzitu, ovšem čas mezi nimi se nekratil. V noci na 22.12. jsem spala přesně od 4:00-4:10, tohle nezapomenu, protože jsem koukala na naše hodiny a těchto deset bezbolestných minut jsem si nemohla užít, když jsem je zaspala 😀.  Přítel vstával ráno v 8, a jel pro kapry a jestli jako ještě vydržím. Říkám ano vydržím, jeď ale tu rybu mi sem k nosu nenos 😀. Když konečně kolem 10 přijel, já už byla v bundě přichystána, že jedeme a ať vezme tašku v obýváku. Jeho šokovaný výraz nezapomenu do smrti 😀. Kontrakce se mi totiž zkrátili po pěti minutách. Dnes bych jela ještě dýl, ale jakožto vystrašená prvorodička jsem nechtěla nic podcenit. Dojeli jsme kolem půl 11 do nemocnice, kde byly sestřičky moc milé a verdikt byl na 3 prsty. Jakože cože????! Po třech dnech bolestí jen na 3 prsty? 😀 No chtělo se mi hrozně brečet, ale doktorka mě uklidnila, že určitě nejdýl do zítra porodim. No představa těch bolestí ještě tolik hodin mi moc nepřidala, ale pořád lepší než dalších třeba 7 dní že 😂. Ihned mě ubytovali na porodní box a připojili na pásy. Měla jsem úžasnou PA. Bylo to moje slunce ve tmě, naučila mě prodychavat a byla vždy v tom nejhorším, když už jsem si myslela, že ne, že to nedám, semnou. Zeptala se mě, zda budu chtít klistyr, se kterým jsem souhlasila. Ve 13:00 mi byl proveden. Bolest se sice trošku zintenzivněla, ale pořád to tak nějak šlo. Chodila mě kontrolovat, zda něco potřebuji každých půl hodinky. Poté mi nabídla píchnutí vody, se kterým jsem také souhlasila. Ten byl proveden v 15:47 a začala krasojízda. Já myslela, že se normálně rozeběhnu proti zdi a pokusím se o něco jako omráčení. Šla jsem do sprchy, kde jsem si měla sednout na míč a přítel mi měl sprchovat záda. Tohle jsme nezvládli. Já si chtěla sednout na míč, ale v tom přišla bolest a já se nemohla hnout, v polosedu 10cm nad míčem jsem zůstala zasekla a jen řvala jak tur, ať už ze mě to dítě vyndají. V tom přišla moje úžasná PA a nevím jak, ale dotáhli mě na kozu. Po předešlé domluvě přivezli rajský plyn a já si říkala, konečně mi vezou moji spásu. V tom ta paní co to přivezla s vytrestenym výrazem říká PA, že je bomba prázdná. Kdyby měli kam, tak mě vezou 😀. Nicméně během chvilky se vrátila s plnou. Já už chtěla tlačit, ale nesměla jsem, že jsem neměla zaniklou branku. Tak jsem se nadýchala plynu a myslela jsem si, že jsem mrtvá a nebo to byl hodně dlouhý a hodně živý sen. Ale konečně mě nic nebolelo, jen tlak v podbřišku. Najednou z dálky slyším tak tlačte, haló paní, tlačte. Já jsem se nemohla vzpamatovat a až za dalších deset vteřin jsem se zmohla na slovo proč? Všichni se smáli a doktorka říkala, no honem, tlačte, už chcete mít miminko ne? Já celá zmamena říkám a jaký jako miminko? A ona na mě, vaše rodite. No měla jsem ještě spoustu otázek, ale radši jsem už mlčela a začala tlačit. Tlačila jsem 4x a malý byl venku. Až do porodu jsme nevěděli, zda bude holčička nebo chlapeček. Takže máme Toníčka s váhou 4060g a 52cm, který se nám narodil 22.12.2017 v 17:03h. Když mi řekli váhu, optala jsem se doktorky, jak moc velkou Hirošimu tam mám, řekla že žádnou, jen nástřih. Takže vlastně dobrý 😀.  Na šití jsem si dýchla ještě jednou a dožadovala se rumu s colou. No podán mi nebyl, za to mi vrátili Toníka. Vůbec nebyl opatlany tím mazkem, ani nebyl pomačkaný, hlavičku měl kulatou, no prostě krásný miminko. Taky moje že jo, pro každou mámu je to její dítě nejhezčí i když zrovna vypadá jak 100 letý stařec 😀. Přisátí a následné kojení šlo bez problémů, odcházeli jsme bez příkrmu, s váhou 3800g. Celý personál na šestinedělí byl úžasný, sestřičky moc milé a i když toho měli moc, (jaro bylo plodné) tak se nám snažili všem maximálně věnovat. Nemohu si stěžovat 🙂. 

Porod proběhl v porodnici Příbram.