Když jsem psala článek o tom, jak mi rektální rourka zachránila nervy, myslela jsem, že osobnější už být nemůžu. To jsem ovšem ještě nevěděla, že existuje "mrcha" jménem synechie, která nás pěkně potrápí. I když jsem svému muži slíbila, že omezím články odhalující naše soukromí, zkušenost, kterou jsme prožili kvůli srůstu Sophinčiny "pipky" byla tak silná, že mě donutila slib porušit a být zase jednou osobní.

Než se pustíte do čtení, ráda bych vás informovala, že tohle není klasický objektivní redakční článek. Níže se s vámi podělím o svou jedinečnou osobní zkušenost, která nemusí být aplikovatelná v ostatních případech, jelikož jsem byla v tomto problému velmi zainteresovaná, je článek velmi subjektivní.

Jak jsem to zjistila?

Věděli jste, že může malým holčičkám srůst jejich "pipinka"? Já tedy ne!!! Zjistila jsem to až před několika týdny při přípravě podkladů pro článek o správné intimní hygieně u malých holčiček. Ten mimochodem také doporučuji všem maminkám k přečtení. Jak jsem tak "googlovala" a procházela odborné lékařské publikace týkající se správné péče o dětský genitál, nestačila jsem se divit, co všechno můžou mít malé holčičky "tam dole" za problémy. Když jsem četla o tom, že malým holkám můžou srůst vnější rodidla případně malé stydké pysky, nejdřív jsem myslela, že jde jen o nějaký hloupý vtip. Vždyť přece bych o tom snad musela něco vědět, ne?! Jenže čím víc informací jsem našla, tím rychleji mi začalo tlouct srdce. Polilo mě horko a začala jsem mít velmi nepříjemný pocit, že moje 22 měsíční holčička přesně tímto trpí.

Fáze hysterie

Vzpomněla jsem si, že před pár týdny jsem se při přebalování zarazila a přislo mi, že je divné, že nikde nevidím "dírku", ale malá začala být protivná, tak jsem rychle dokončila přebalování a uchlácholila se tím, že malé holčičky "to" mají asi jiné než my velké. 

Teď mi to najednou připadalo naprosto nezodpovědné, nemohla jsem v klidu sedět a čekat, než se Sophia probudí z odpoledního spánku.

Tak jsem zavolala mámě."Prosím tě, Kači, uklidni se a nebuď hysterická. Já mám dvě dcery, nikdy jsem vám ji od sebe neoddělovala a žádné problémy jste nikdy neměly, jsi trochu hypochondr. Až se Sophi probudí, pořádně se podíváš a určitě to bude dobrý" snažila se mě uchlácholit. Jenže to moc nezabíralo. Naopak jsem začínala hysterčit ještě víc, byla jsem naštavaná na sebe, že jsem si bláhově myslela, že mateřská intuice je víc než odborné rady, kterými jsem většinu času opovrhovala. Moje zloba se obrátila i na moji mamku, že mi neřekla, že bych se měla o Sophinčinu pipku lépe starat.

Strašně se mi chtělo brečet, žaludek jsem měla na vodě, ale pořád jsem se konejšila tím, že třeba jsem se spletla a Sophi je tam dole v pořádku.

Fáze "Jsem příšerná máma"

Ach jo, po rozdělání Sophinčiné plenky jsem si potvrdila svoje podezření, místo dírky má takovou dost pevnou blanku po celé délce. Sice jsem viděla, že čůrá normálně, ale nemohla jsem najít ani otvor, kudy moč odtéká. Byla jsem z toho vyřízená. 

Jak se to sakra mohlo stát? Jak jsem to mohla dopustit? Proč jsem se o ní lépe nestarala? Co jsem to za mámu, když jsem jí takhle ublížila...to vše se mi honilo celý zbytek dne hlavou. Bála jsem se to svěřit manželovi, myslela jsem, že mě bude taky obviňovat.

Ne, že bych snad byla nějaké prase a Sophi neumývala. Od malička jsem ji umývala pod tekoucí vodou, měla jsem za to, že voda je to nejlepší řešení. Vlhčené ubrousky jsem měla jen pro případ nouze a na cesty, kde nebyla možnost ji opláchnout v umyvadle. Denně se několikrát sprchuje (teď v těch vedrech je to zároveň příjemné osvěžení) a já ji vždy rukou opláchla i "pipku", ale málokdy jsem ji detailně koukala mezi stydké pysky a už vůbec jsem jí je od sebe denně neoddělovala (což se mimochodem prý dělat má až do věku asi 6 let). A teď je z toho kvůli mé nevědomosti takové neštěstí.

I přes manželovu podporu a ujišťování, že za to nemůžu, jsem měla strašné výčitky svědomí. Aby taky ne, když všechny lékařské publikace z tohoto problému obviňují matky a jejich špatné hygienické návyky. Ale, že někteří lékaře matky opomenou o správné péči o genitál jejich dcer informovat, to už se tolik nepíše.

Nesnáším Internet a sociální sítě

Několik následujících dní a nocí jsem strávila na internetu pročítáním diskuzí a zkušeností maminek s tímto problémem. S překvapením jsem zjistila, že se vůbec nejedná o ojedinělý problém a že se synechií se setkalo víc maminek, než bych čekala.

Podle zkušeností koníkovek jsem pochopila, že s tím budeme muset jít k lékaři. Konkrétně na dětskou gynekologii. Některé maminky popisovaly, že to není nic strašného, že to probíhá poměrně rychle, ale mně se z představy, že Sophia musí někde ukazovat svoji malou "pipinku" úplně cizímu člověku, který ji s velkou pravděpodobností způsobí bolest, dělalo na zvracení.

Na jednu stranu jsem byla vděčná, že si můžu o tomto problému přečíst a poradit se s ostatními, na druhou mě děsilo, co vše jsem se dozvěděla. Jak se to většinou vrací i po tom, co to lékař "spraví" apod.

Byla jsem ve stádiu, kdy jsem si říkala, zda nebylo naším rodičům bez informací z internetu a sociálních sítí lépe.

Jdeme k lékaři

Už se to nedalo dál oddalovat, přišel den D. Seděla jsem v čekárně a nervózně pohupovala nohou. Sophia naštěstí byla zabraná do sledování své oblíbené pohádky na mém mobilu a moji nervozity si nevšimla. Jediné co mě uklidňovalo byl fakt, že pan doktor, který bude Sophi vyšetřovat je ten samý, který se o mě staral celé těhotenství a Sophince při porodu zachránil život. 

Poučila jsem manžela, že Sophia bude určitě plakat a vyvádět, ale že pan doktor s největší pravděpodobností bude muset malé ten srůst rozrušit sondičkou, a že ji tedy oba budeme muset držet. S tikajícími hodinami v čekárně moje nervozita stoupala.

Když jsem uviděla pana doktora, jak sedí za svým ordinačním stolem, kupodivu jsem se uklidnila. Malá zpozorněla a zvedla hlavu od své pohádky. Pan doktor byl naprosto skvělý. Hned si tu naší malou potvůrku získal půjčením propisky a sladkých bonbonů. Při vyšetřování vůbec neplakala, jen se mě pevně držela za ruku. Celé vyšetření bylo velmi rychlé, trvalo pár minutek. Po té se pan doktor zase posadil za svůj stůl a požádal nás ať ho následujeme.

Potvrdil mi, že moje podezření na synechii je správné. Pomocí nákresu mi vysvětlil, jak a co se vlastně stalo a jak to má vypadat když to srostlé není. Vysvětlil mi, že to je poměrně běžné a uklidnil, že za to nemůžu. Prý se to prostě stává, ale není to nic strašného. Zároveň mi řekl, že zkontroloval močovou trubici a že je vše v pořádku, že moč odchází bez problémů. Nenašel stopy zádných jiných problémů a tím pádem můžeme v klidu jít domů. Mám kontrolovat jestli malá čůrá a pokud ano, přijdeme na kontrolu cca za 2 roky. Cože???? Nevěřila jsem svým uším? Vždyť to je úplně opak toho, co jsem četla na internetu o postupu lékařů v ČR. Začala jsem mít pochybnosti o jeho kompetenci.

Zahraniční postup naprosto odlišný od toho českého

Podívala jsem se nevěřícně na svého muže v jehož očích byla vidět úleva. Nechápala jsem to, počítala jsem se zákrokem a tento postup mě naprosto vykolejil. Hned jsem na pana doktora vychrlila vše, co jsem si přečetla na internetu o správném postupu v případě synechie.

Pan doktor mi vysvětlil, že se některé země v postupu liší. Odkázal mě na odborné publikace ze Západní Evropy a Ameriky (asi mu bylo jasné, že hned jak přijdu domů, budu zase "googlovat"). Řekl mi, že ze své praxe ví, že v tomto věku (Sophii je 22 měsíců) je zbytečné srůst rozrušovat (pokud nezpůsobuje problémy s močením), jelikož je veliká pravděpodobnost, že to sroste znovu, i když jí to budu pravidelně promazávat a oddělovat. Proč ji tedy trápit, když vlastně není potřeba.

Dohodli jsme se, že až bude starší a bude umět mluvit, snáz nám řekne jestli ji to třeba pálí nebo svědí a potom uvidíme, pokud se to do té doby nerozdělí samo. Zároveň mi řekl, že mám dál provádět hygienu jako doposud, nemám se snažit ji to od sebe násilím rozdělávat. Jestli chci promazávat mohu, ale prý je to zbytečné. Odcházela jsem z ordinace s rozporuplnými pocity, najednu stranu veliká úleva, že jsme Sophinku nemuseli trápit, na druhou nejistota, zda je to správné.

Doma jsem hned zasedla k počítači a začala hledat, tentokrát, ale v angličtině. Opravdu jsem si potvrdila vše co říkal pan doktor. Informace ohledně synechie (anglicky labial adhesions) ze zahraničí jsou mnohem optimističtější a mírnější. Ať už je důvodem politická korektnost nebo kdoví co, rozhodně to bylo příjemnější čtení než ty české články obviňující matky.

Happy end?

Poté, co jsem si potvrdila, že náš pan doktor si svůj postup nevycucal z prstu, ale praktikuje se i v jiných, vyspělých zemích, jsem se uklidnila a přestala to řešit. Samozřejmě jsem se každý den u přebalování malé "tam dolů" podívala.

A jednoho dne jsem nevěřila vlastním očím, najednou tam zas byla normální dírka. Nikde žádná krev, žádné poranění, prostě se to samo bez zásahu spravilo. Hned jsem volala panu doktorovi, vůbec se tomu nedivil, že prý se v 80% synechie spraví sama bez jakéhokoliv přičinění. Upozornil mě, že se to klidně může znovu stát, ale mám zůstat klidná a dodržovat námi domluvený postup.

Moje ponaučení

Rozhodně nechci zpochybňovat kvalitu lékařské péče v České republice, bez pochyby jsme země s velmi vysokou úrovní zdravotnictví. Na druhou stranu, jak jsem se sama poučila, v některých případech může "méně být někdy více". 

Když tak o tom, co se vlastně přihodilo přemýšlím s odstupem, všechno mi to do sebe najednou zapadá. Nemohla jsem pochopit, jak to, že my jako malé jsme tímto problémem tolik netrpěly? Možná, že trpěly, ale vzhledem k tomu, že se to tolik neřešilo (nebyl internet) tak to maminky možná ani nezjistily a ono se to mezitím samo spravilo. Kdo ví...Rozhodně jsem ráda, že jsem se o synechii dozvěděla, osvěta je určitě klíčová, nicméně není nutné kolem ní dělat žádnou velkou hysterii. Škoda, že jsem to nevěděla před několika týdny, mohla jsem si ušetřit spoustu slz.

Když jsem se rozhodovala, zda už je vhodná doba mít miminko, myslela jsem, že vím do čeho jdu. Jsem nejstarší ze všech sourozenců a vzhledem k velkému věkovému rozdílu jsem se o ně často musela sama starat už od jejich narození. Měla jsem kamarádky, které už děti mají. Přečetla jsem spoustu knížek o těhotenství a mateřství a péči o miminko. Prostě jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí. Chyba lávky! 

Dnes budu zase trochu osobnější. Ráda bych se s vámi podělila o věci a pocity, které mě jako novopečenou mámu zaskočily a které způsobily, že mě to mateřství někdy "leze na mozek". Možná si budete "klepat na čelo" protože vám to bude připadat směšné, možná se v tom najdete a uleví se vám, že v tom nejste samy. 

Než začnu lamentovat, nad tím, jak hrozné někdy je být mámou, ráda bych, abyste věděli, že to rozhodně není permanentní stav. Svou dceru Sophi bezmezně miluju a jsem šťastná, že nám vstoupila do života a v žádném případě nelituji, že jsem její máma, i když mám občas chvilkově opačné pocity.

Moje potřeby jsou až na posledním místě

Nevím, zda za to mohly hormony, ale najednou se ze mě stala máma. Moje potřeby šly do pozadí, hlavní bylo, aby byla spokojená Sophinka. Dřív jsem po probuzení šla do koupelny (záchod, sprcha, zuby), pak následovala snídaně, atd. Po jejím narození jsem měla problém myslet na sebe. Mnohdy se stalo, že jsem v 11 zjistila (až díky připomenutí manžela) že jsem stále v pyžamu, že mi kručí v břiše a že nutně potřebuji sprchu a že vlastně už pár hodin chci jít "čůrat".

Po pár týdnech se to sice spravilo, ale pořád jsou chvíle, kdy mám pocit, že nejdřív musím obstarat dítě a pak až teprve můžu myslet na sebe (pokud mi na to zbyde síla a čas ovšem). Když se mi náhodou někdy podaří urvat si chvilku, trápí mě potom stejně výčitky svědomí. Takže i když si manžel například vezme malou s sebou na nákup, já místo, abych si v klidu dala kafe, mám pocit, že tu hodinku musím využít k něčemu velmi užitečnému (většinou je to úklid, který jinak dost pokulkává), aby se tak vykompenzovalo, že jsem se zbavila malé.

Už nikdy nebudu myslet jen na sebe

Jako kdybych neexistovala samostatně, pořád musím myslet za obě. Když se mě například manžel zeptá "Kam chceš jít?" nemůžu odpovědět čistě podle sebe, samozřejmě, že vyberu místo, které je v prvé řadě vhodné pro naši princeznu. To samé platí při vaření oběda, plánování dovolené, kariéry, atd.

Prostě už nikdy nebude jen "já" jako žena, vždy jsem v prvé řadě máma. Možná vám to připadá zcela normalní, ale mě tohle před tím prostě nedošlo. Aby se ten pocit ještě umocnil, spousta lidí ve vašem okolí vás taky přestane brát jako jedince. Otázky typu: "Jak se máte? Pořád se kojíte? Už se přikrmujete? Už chodíte? apod." mě ze začátku dost zvedaly ze židle, ale člověk to časem přestane řešit.

Ne všechna miminka prospí po narození většinu dne a noci

Zhruba od 7. měsíce těhotenství jsem nemohla v noci spát. Mamka mi říkala, snaž se spát, co nejvíc, po porodu už se nevyspíš. Snažila jsem se ji poslechnout, ale pořád jsem naivně věřila, že to s tím spánkem nebude tak horké. Těšila jsem se, jak se konečně pohodlně vyspím, až nebudu mít to příšerně velké těhotenské břicho s mimčem, co si chce prokopat cestu ven.

V chytrých knížkách přece psali, že v prvních týdnech po narození, miminka většinu dne a noci prospí. No některá možná ano, ale moje Sophi rozhodně ne. Je to už 21 měsíců, kdy jsem nespala víc jak dvě hodiny v kuse, myslím, že už bych ani déle spát nedokázala. Vstávání na noční kojení jsem sice eliminovala společnou postelí, ale i tak je to někdy boj. 

Nikdy nic neplánuj - stejně to bude jinak

Před narozením Sophinky jsem měla touhu mít vše pod úplnou kontrolou. Všechno mělo svůj řád, měla jsem plán a vize. S dítětem zjistíte, že plánování má smysl pouze okrajově, protože Murphyho zákony pro matky fungují ještě spolehlivěji než ty normální a tudíž se vám běžně stane, že váš potomek:

•  onemocní, když se chystáte na dovolenou
• pokaká se poté, co jste ho oblékla a už jste byla na odchodu
• bude protivné, když se konečně vypravíte někam mezi lidi
• nebude chtít vstávat, když potřebujete ráno brzy odejít
• bude chtít jít na opačnou stranu, než zrovna potřebujete
• a tak bych mohla pokračovat do nekonečna...

Měla jsem taky dost jasné představy o tom, jaká chci být máma, jak budu svoje dítko vychovávat, apod. No, jak jste si možná už dříve přečetli v mém článku Představy o spánku před porodem a dnešní realita, tyto ideály vzaly hodně rychle za své. Stejně tak jsem tvrdila, že moje dítě se rozhodně nebude dívat na televizi a minimálně do 5 let nedostane do ruky tablet. Jak jsem teď ráda, když získám díky pohádce na tabletu, půl hodinky klidu. Ať si říká, kdo chce co chce.

Novorozenecká kolika může trvat i 8 měsíců a zuby rostou pořád

Kdyby mi někdo před porodem řekl, že se u nás budou několik měsíců řešit pořád dokola "banality" jako je kakání a zaražené větry a že z toho budeme s manželem na nervy, asi bych se mu vysmála. Přesto bylo Sophinčino kakání u nás tématem číslo jedna téměř 8 měsíců. A nervy mi zachránil vynález jménem rektální rourka. V mezičase, kdy jsme si optimisticky mysleli, že jsme se zažívacích problémů zbavili, o sobě zase dávaly vědět zoubky. 

A když nerostou zoubky, dostane vaše dítko třeba rýmu. A i když se říka, že nemocní chlapi jsou horší než malé děti, já nesouhlasím. Manžela můžete v krajním případě zavřít v ložnici a vzdálit se do "bezpečí", ale nemocné dítě potřebuje mámu ještě víc než normálně a i obyčejná rýma dokáže pořádně potrápit, zvlášť když neumí ještě smrkat.

No a zaručeně nejhorší je ten konstantní strach. Bojím se, že si ublíží, že bude nemocná, že něco zanedbám, prostě pořád něco a myslím, že tento strach už nikdy nezmizí. 

Musím dělat pořád strašně zodpovědná rozhodnutí

I když jsem se zařekla, že nebudu řešit v souvislosti s mateřstvím a miminkem každou "blbost" stejně jsem musela dělat pořád nějaká rozhodnutí. 

Některé mi teď s odstupem nepřipadají tak důležité, ale v návalu těhotenských hormonů a únavy se mi tak jevily. Jako třeba vybrat správný dudlík, kočárek (nebylo jednodušší když prostě byly dva druhy a hotovo?!), nosítko nebo šátek , lahvičku na pití (do té doby jsem žila v blažené nevědomosti, že existují nějaké BPA), a jiné miminkovské vybavení. Člověk se s tím samozřejmě nakonec popere, přece jen nejde o život a při nejhorším nepotřebné věci prodáte v našem koníkovském bazaru, ale i tak mě to dost potrápilo.

Složitější pro mě bylo rozhodnout věci, které už můžou mít zdravotní důsledky.

• Nechat nastřelit nebo propíchnout ouška?
• Dát naočkovat povinná očkování?
• A co ta nepovinná?
• Dávat nebo nedávat vitamin D?
• Neublížím malé častým používáním rektální rourky?
• Srážet nebo nesrážet teplotu?
• a jsem si jistá, že tento seznam bude s přibývajícími roky narůstat...

Nejhorší je, že v podstatě neexistuje správná odpověď ani jedno jediné správné řešení. Vždy záleží na úhlu pohledu, informacích, které máte, aktuální situaci, atd. A nikdy nebudete jednoznačně vědět, zda jste se rozhodly správně. Být mámou není jednoduché!

Rodičovství je záhul na nervy a zkouška vztahu

Nikdy jsem nechápala, že si někdo třeba pořídí děti ve snaze zachránit vztah a po narození Sophi to už tuplem nechápu.

Byli jsme s manželem spolu už 4 roky, když jsme se rozhodli pro miminko, náš vztah byl (a pořád je) pevný, milujeme se, věříme se, pomáháme si. Ale nebudu lhát, narození miminka přináší pro jednotlivce velkou zátěž, pro vztah potom dvojnásobnou.

Nedostatek spánku, nervy na pochodu, neustálá přítomnost miminka, žádný čas pro sebe natož pro partnera, vyčerpání atd. Obzvláště když je u vás na denním pořádku "uřvánkov" snadno se pak na partnera v zoufalství utrhnete, obviníte ho ze všeho špatného, z vaší únavy, z nedostatku porozumění. U nás to nebylo jinak. 

Když k tomu přidáte fakt, že nemáte vůbec žádné hlídání (krom manžela) a velmi náročné dítě, tak je téměř nemožné opečovávat vztah tak jako dřív. To se na něm samozřejmě podepsalo.

Během těch 21 měsíců jsem měla několikrát pocit (který naštěstí velmi rychle odezněl) že se snad rozvedeme, že tohle přece nemůžeme vydržet. Naštěstí mám vedle sebe parťáka na celý život a vypadá to, že to nejhorší už máme za sebou, ale utvrdila jsem se v tom, že dítě rozhodně nemá šanci žádný vztah zachránit, spíš naopak.

Jsem špatná máma

Neustále mám pocit, že jsem okolím hodnocená. Nejhorší jsou situace, kdy na veřejnosti Sophinka dostane jeden ze svých vzdorovitých záchvatů - to pak vidím ty kritické pohledy, jak čekají, co udělám a nesouhlasně kroutí hlavami, když se mi nepodaří malou okamžitě uklidnit. 

Dnešní doba klade na maminky strašně vysoké nároky a je hrozně těžké jim dostát. Sama o sobě dost často pochybuji, porovnávám sebe a Sophi s ostatními, panikařím. I přesto, že jsem nikdy netrpěla na nízké sebevědomí, co se týče mateřství, snadno se nechám rozhodit. Otázky typu: "Ty ještě kojíš? A to spí s vámi v posteli? Malá ještě nemluví? To je pořád takhle uřvaná? Proč ji nedáš do školky? Ona má pořád plenku? ..." mně často nedají v noci spát. 

Nemluvě o tom, že bohužel i v tom virtuálním světě, kde maminky často hledají pomoc či rady, se najdou velmi kritické osoby, které možná nechtěně, ale velmi silně dokáží odsoudit a ranit dotyčnou osobu. Buďme k sobě tolerantní a ohleduplní, po bitvě je každý generál a cizí děti se vychovávají nejlíp.

Mluvit o tom, že někdy nechcete být mámou se příliš nesluší

Nejhorší pro mě bylo zjištění, že se se svými pocity nemám komu svěřit. Nejdřív jsem zkoušela manžela, jenže ten jako správný muž si každou moji větu vyložil jako výtku, že mi nepomáhá (což nebyla pravda) a akorát to vyvolalo zbytečnou hádku.

Mamka mě sice chápala, ale v podstatě mi řekla, že mateřství je náročné a že to bude horší a horší (narážka na to, že i velké děti maminky trápí, ale moc mi to na optimismu nepřidalo). 

Nejsmutnější byla pro mě reakce většiny kamarádek. Když jsem se odvážila říct, že někdy nechci být máma a že jsem unavená a nezvládám to (a viz výše) setkala jsem se s reakcemi typu: "Kati, buď ráda, že je Sophinka zdravá, co by za to jiní dali, kdyby měli takovou krásnou holčičku. Víš kolik lidí nemůže mít děti?!".  Samozřejmě, že to vím a rozhodně se nechci rouhat, ale to přece neznamená, že nemám právo se cítit unavená a očekávat od kamarádky podporu. Vždyť stačilo říct: "Naprosto tě chápu, já bych tu svoji taky někdy nejradši hodila z balkonu, ale co naděláme no, musíme to vydržet a ony nám to holky na starý kolena jednou vrátí (nebo něco podobného)". 

Když už jsem se odvážila svěřit se svými smíšenými pocity, většinou jsem toho záhy litovala, protože reakce okolí mě přiměla cítit se ještě hůř. Jako kdybych byla jediná máma, co to nezvládá. Naštěstí jsem znovu objevila svoji kamarádku z gymplu, která mi (byť na dálku několika tisíc kilometrů) poskytla potřebnou podporu a vzhledem k tomu, že je taky máma, se mnou i sdílela podobné radosti a strasti, které mateřství přináší. Tímto ti děkuji Luci! (někteří ji spíš budete znát jako @tvrdohlavamama).

Bude líp!

Nechci v žádném případě, aby tento článek vyzněl negativně. Mateřství je nádherná věc, dar, za který jsem velmi vděčná. Naše Sophia je to největší štěstí, které se nám mohlo přihodit a oba ji s manželem bláznivě milujeme nade všechno na světě. Někdy nás přivádí k šílenství, někdy na kratičký okamžik mívám černé myšlenky (ale čím je starší, tím se mi to stává méně), ale neumím si bez ní svůj život představit.

Netrpím depresí, jen se ve mně občas pere "maminkovské já" s tím mým starým "já", které bylo o dost sobečtější. A i když se na mě možná sesype vlna kritiky z řad našich čtenářek, chtěla jsem to otevřeně napsat. Protože pokud aspoň jedna maminka, kterou trápí podobné pocity, získá díky tomu pocit, že v tom není sama a že tyto pocity jsou normální, splní to přesně svůj účel.

Je mi jasné, že se ani nenaději a moje princezna půjde do školky a já si pak místo, abych si vychutnala klid a šla na kávu s kamarádkami budu říkat, jak je smutné, že už je tak veliká a vlastně mě už ani nepotřebuje...

zdroj fotek: vlastní archív

Jahodová sezóna je v plném proudu, ideální doba potěšit své blízké úžasným dortem s jahodami, jejichž jemně kyselou chuť podtrhuje sladký krém z bílé čokolády, to vše posazené na nadýchaném piškotovém korpusu. Tento dort jsem udělala poprvé úplnou náhodou, když mě honila mlsná a tak jsem improvizovala "co dům dal". Velmi jsme si ho však oblíbili a v různých variantách ho tedy peču několikrát do měsíce, potěší jako moučník po nedělním obědě i jako narozeninový dárek. Ochutnejte a posuďte sami!

Na jeden dort  (o průměru cca 20-21 cm) potřebujete

Tento dort není příliš náročný na přípravu ani na ingredience, proto ho zvládnou i začínající kuchtíci.

Na korpus:

• 4 vejce (žloutek a bílek zvlášť)
• 8 lžic hladké mouky
• 8 lžic cukru krystal nebo krupice
• 8 lžic vody
• malá lžička prášku do pečiva

Na krém:

• 200-250 ml smetany ke šlehání (podle toho jaké balení seženete)
• 200-250 g bílé čokolády (stejné množství jako smetany)
• případně trochu másla, mleté mandle nebo strouhaný kokos

Na náplň a ozdobu:

• 1/2 - 1kg jahod (podle toho, jak moc je máte rádi)
• pár lžic cukru

Jak na to?

U tohoto dortu je super to, že si můžete jednotlivé složky připravit dopředu (když máte čas) a pak je jen dát dohromady, nebo ho prostě udělat najednou během vaření nedělního oběda.

Krém

Prvním krokem je příprava krému, není nijak náročný, ale musí mít čas pořádně zchladnout v lednici, je dobré s ním tedy začít.

Čokoládu nalámejte na malé kousky do misky (doporučuji nerezovou, ale poslouží i plastová). V kastrůlu zahřejte smetanu, měla by být horká, ale nesmí se dostat do varu. Jestli máte k dispozici teploměr, zahřejte ji na 80 stupňů, pokud ne, hlídejte si, že lehce po okrajích tvoří pěnu. Horkou smetanu přelijte do misky s čokoládou a metličkou míchejte, dokud se čokoláda zcela nerozpustí. Nechte trochu vychladnout, překryjte fólií a uložte do lednice.

Pokud máte možnost, udělejte ho večer než půjdete spát. Jestli ne, nic se neděje, pro urychlení můžete na chvíli nechat v mrazáku.

Před tím než, se pustíte do zdobení dortu, jednoduše pořádně vychladlou směs vyndáte z lednice a ručním šlehačem budete šlehat, dokud nezhoustne. Někdy to může trvat i 10 minut, tak se nelekejte. Kdyby náhodou krém neměl i po důkladném šlehání požadovanou hustotu, nic není ztraceno. Máte několik možností, buď přidáte trochu másla (na kostičky a znovu vyšleháte) nebo přisypete kokos či mleté mandle.

Korpus

Pečení piškotu vyžaduje trochu zručnosti, ale není třeba se ho obávat. Do jedné misky si dejte žloutky a do druhé bílky. Připravte si polévkovou lžíci a metličku a všechny ingredience pěkně po ruce. Ke žloutkům přidejte nejprve 8 lžic cukru a pořádně zamíchejte dokud se vám nevytvoří pěna.

Po té budete střídavě přidávat 2 lžíce mouky a 2 lžíce vody (dokud jich nebude celkem 8 od každého), vždy důkladně promíchejte. Pokud pečete piškot poprvé nebo s ním máte špatné zkušenosti, přidejte malou lžičku prášku do pečiva (budete mít jistotu, že vám korpus krásně vyskočí) a důkladně promíchejte.

V této chvíli je vhodné zapnout troubu, při pečení je nutné respektovat zkušenosti s vaší troubou. Mně se osvědčilo v elektrické troubě 180 °C, v horkovzdušné 160 °C a v plynové střední stupeň. Nachystejte si dortovou formu (průměr 20-21 cm), na dno si vystřihněte kolečko z pečícího papíru. Měla jsem špatné zkušenosti s krájením korpusu na 3 úhledné placky, vyřešila jsem to tedy malým trikem. Mám 2 dortové formy o stejném průměru, do jedné dám 2/3 těsta, do druhé ten zbytek. Po upečení pak musím rozříznout jen jednu placku. Kdybyste měli náhodou dortové formy tři, můžete těsto rozdělit na tři stejné díly a nemusíte si dělat hlavu s krájením vůbec.

Trouba se rozehřívá, forma/y jsou připravené, nejvyšší čas dokončit těsto. Pomocí ručního šlehače vyšlehejte z bílků pevný sníh. Osvědčilo se mi nechávat bílky po celou dobu, co jsem připravovala ostatní věci, v pokojové teplotě, sníh je potom pevnější a rychleji se vyšlehá. Pevný sníh potom pomocí špachtle jemně vmícháme do směsi z bílků, mouky a cukru. Jak říká moje babička, musíte se s tím pěkně pomazlit, aby vám sníh nespadl a piškot byl nadýcháný a pěkně vyskočil. Opatrně rozdělte do dortové formy/forem a dejte do trouby péct.

Délka pečení záleží především na vaší troubě, ale počítejte okolo 15 minut. Troubu neotvírejte minimálně prvních 10 minut, aby vám piškot nespadl. To, že je hotový poznáte nejen podle zlatavé barvy, ale taky se začne odlepovat od okrajů. Vyndejte a nechte na mřížce vychladit. Po vychladnutí dle potřeby rozkrojte na tři stejné pláty.

Náplň

Připravte si jahody na náplň a ozdobu. Já to dělám tak, že jahody omyju a začnu je okrajovat. Ty hezky červené a pěkně tvarované si vcelku nechávám na ozdobu (jimi pak pokladu dort zvrchu) a ty méně zralé případně pomačkané si nakrájím na menší kousky a dám do kastrůlku.

Mělo by to být tak půl na půl, takže pokud máte samé krásné jahody, i tak jich polovinu pokrájejte na menší kousky. Ty pokrájené lehce zasypu cukrem. Množství záleží na vaší chuti, já dávám asi 3 polévkové lžíce. Můžete samozřejmě místo normálního cukru použít vanilkový, pro ještě výraznější chuť.

Jahody promícháme a lehce povaříme, není třeba přidávat žádnou vodu, jahody samy krásně pustí šťávu. Vaříme opravdu jen chvilku (zhruba 5 minut), aby byly šťavnaté a měkké, ale neztratily barvu ani tvar. Necháme chvíli vychladnout a můžeme se pustit do finálního kroku. Dát to všechno pěkně dohromady.

A nyní dort získává svoji finální podobu

Když máme připravené všechny komponenty: krém, korpus a náplň, můžeme se pustit do finále.

Na servírovací talíř, případně dortovou podložku umístěte první placku, tu hojně potřete krémem (nezapomeňte ho před tím vyšlehat, viz výše). Krém naneste doprostřed a lžící jemně rozetřete, nikoliv až ke krajům, aby krém nevytekl. Na tuto vrstvu položte jemně druhou placku.

Vezměte si vychladlou (nemusí být úplně studená) směs jahod s cukrem (které jste si před tím povařili dle návodu výše) a pomocí polévkové lžíce hojně naneste na druhou vrstvu korpusu. Doporučuji nejprve nabírat jahody bez šťávy, jakmile budete mít hotovo, můžete korpus opatrně zalít několika lžícemi jahodové šťávy, která vám zbyla. Piškot šťávu krásně nasaje a dort nebude suchý.

Už zbývá přiklopit poslední, třetí plackou a lehce zmáčknout, aby dort držel. Nyní pomocí stěrky nebo příborového nože potřete celý povrch dortu zbylým krémem. Vždy začínejte od horní placky a potom kolem dokola po celém jeho obvodu.

Na závěr ozdobte čerstvými jahodami, záleží jen na vás zda je necháte všechny vcelku, nebo nějaké třeba překrájíte na půlky. Fantazii se meze nekladou. 

Jak jsem zmínila na začátku, tento dort se dá různě obměňovat, můžete použít jiné ovoce například ananas nebo maliny a ostružiny. Nebo ovoce úplně vynechat a přidat kokos (získáte tak chuť připomínající rafaelo).

Dobrou chuť! a dejte mi vědět, jak se vám povedl a jestli vám chutnal!

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Tento druh bradavic zpravidla nebolí. Ve finální fázi jsou označovány jako ostře ohraničené okrouhlé nebo oválné útvary se zrohovatělým povrchem. Vyskytovat se mohou samostatně i ve skupinách.

Plantární

Plantární bradavice se objevují se na ploskách nohou. Protože je zde velmi ztluštělá kůže, jejich klinický obraz je lehce odlišný. Vlivem tělesné hmotnosti nerostou bradavice na povrch, nýbrž se zanořují do hloubky zrohovatělé kůže. Tyto bradavice pak mohou být při chůzi velmi bolestivé a vzhledem k časté recidivě se jejich léčba označuje za obtížnou a zdlouhavou.

Ploché

Objevují se hlavně u dětí a mladých lidí. Jsou to malé, okolo 3 mm v průměru, lehce vyvýšené útvary. Nejčastěji je pozorujeme na spáncích, bradě nebo tvářích. Nejsou bolestivé na pohmat.

Existují také další typy bradavic, kterým se v tomto článku podrobněji věnovat nebudeme, např. anogenitální (oblast konečníku a pohlavního ústrojí). 

Jak se "chytnou"?

Všechny typy bradavic jsou způsobeny lidským papillomavirem (HPV), který je vysoce přenosný. Zvýšeným rizikem mohou být pobyty na bazénech, koupalištích, v saunách a společných sprchách.

Nákaza se přenáší těsným osobním kontaktem nebo nepřímo z drsných vlhkých povrchů (sauny, bazény), mohou se však také rozšířit z jedné části těla na jinou. Virus vniká do kůže zpravidla porušenou kožní bariérou. Inkubační doba je individuální. Pohybuje se od 4 týdnů do 20 měsíců.

Nejčastěji jsou postiženy děti, mladí lidé a lidé s oslabeným imunitním systémem. Bradavicím se daří ve vlhkém a teplém prostředí, proto se s jejich výsevem lze setkat na místě větší tělesné potivosti (plosky nohou, třísla apod.). 

Jak se chránit?

• Dávejte pozor na hygienické podmínky v bazénech a na koupalištích.
• Ve vlhkých prostorách, u bazénů a na koupalištích choďte pouze v koupací obuvi.
• Věnujte pozornost i těm nejmenším poraněním na nohou a přelepte je náplastí.
• Nohy dobře krémujte, abyste zabránili jejich vysušování a tvorbě prasklin.
• Nepůjčujte si cizí ručníky, ponožky ani boty.
• Posilte imunitu vitamíny a probiotiky.
• Pokud možno, snažte se celkově vyhnout kontaktu s infikovanými jedinci (zvláště sdílení sprchy apod.).
• Pravidelně  dezinfikujte boty a punčochy.

Léčba

Pokud se přeci jen stane, že vás bradavice postihnou je důležité začít ihned s léčbou, protože jinak se infekce může na kůži rozšířit. Pokud se tak stane, budete mít najednou bradavic několika násobně více.  V prvé řadě potlačte nutkání si bradavice škrabát, abyste tak zamezili šíření nákazy. Měli byste také ihned vyhledat lékaře. 

Léčba medikamenty

Zlatým standardem léčby bradavic zůstává kyselina salicylová ,která se často kombinuje s kyselinou mléčnou, dále se často používá např. 50% kyselina monochloroctová. Tyto látky jsou přítomné v mnoha volně prodejných přípravcích a najdete je v každé lékarně. 

Dané látky mají leptavé účinky a působí keratolyticky - změkčují rohovou vrstvu pokožky a dochází ke zničení tkáně bradavice a přítomného viru. Aplikují se ve formě roztoků, past, laků či náplastí vždy pouze na místo s bradavicí. Aby nedošlo k poškození zdravé tkáně, je vhodné ji chránit neutrální mastí či pastou (např. vazelínou). Před samotnou aplikací je dobré bradavici změkčit koupelí v teplé vodě. Léčba může trvat několik týdnů, proto je potřeba postupovat trpělivě a rozhodně nepoužívat hrubé násilí, abyste si nákazu zbytečně nerozšířili.

Fyzikální terapie

Dále je možné bradavice účinně odstranit pomocí zmrazení, tzv. kryoterapie, která se v rozmezí několika týdnů aplikuje až do jejich úplného vymizení.

Kryoterapii můžeme provézt doma pokud si v lékárně zakoupíme přípravky v kombinaci

dimethyletheru s propanem (-57 °C). Jedná se například o Warthner Bradavičník , Urgo kryoterapie, Scholl sprej na odstranění bradavic. 

Nebo pomocí tekutého dusíku (- 196 °C) u kožního lékaře.

Nesmí se aplikovat na krvácející bradavice či jiné kožní útvary, u dětí a pacientů s poruchou cirkulace se aplikuje opět s opatrností.

Nevýhodou kryoterapie je, že  způsobuje puchýře a změny pigmentace zvláště na tmavé kůži a chůze po její aplikaci bývá bolestivá.

Babské rady

V lidové medicíně je terapeuticky oblíbený česnek, šťáva z cibule, vlaštovičník a někdy také hlíva ústřičná. Více tipů, jak si doma pomoci od bradavic najdete v našem magazínu.

Důležité je ale pamatovat na to, že neodborná manipulace, zvláště vymačkávání, řezání nebo podobné zásahy mohou mít za důsledek jen další roznesení bradavic do ještě nenakažené tkáně. Tak se může celý proces léčby značně prodloužit a znepříjemnit.

zdroj fotek: https://pixabay.com a https://commons.wikimedia.org

zdroj informací:

• http://www.lecbabradavic.cz/docs/Koupaci_sezona_je_hlavni_sezonou_bradavic.pdf
• http://www2.ikem.cz/www?docid=1010365
• http://nemoci.vitalion.cz/bradavice/
• http://www.bradavice.org/kdo-se-muze-nakazit-bradavicemi/

Léto pomalu, ale jistě klepe na dveře a s ním začíná i hlavní dovolenková sezóna. Období, kdy se snad každá rodina chystá někam mimo domov ať už v ČR nebo zahraničí.

Pro ty, kteří se rozhodli trávit dovolenou u moře, to znamená výběr destinace. V posledních letech vychází jako favorit v poměru “cena: výkon” Egypt.

Jenže okolo dovolené v Egyptě se objevuje spousta otazníků a rozhodování o tom, zda “jet či nejet” může být stejně náročné jako Hamletovo dilema o “bytí či nebytí”.

Tak se na to pojďme společně podívat. Při procházení internetových diskuzí, ať už tady na koníku nebo mimo něj, jsem zjistila, že v podstatě existují jen tři hlavní důvody proč do Egypta nejezdit. Ráda bych se s vámi o ně podělila.

Bezpečnost respektive nebezpečnost

Nejčastějším argumentem, proč se Egyptu vyhnout je strach.

"Hele já jsem opravdu hodně ustrašená, takže nejezdíme/nelítáme mimo ČR nikam, myslím aktuálně, kvůli terorismu. Ale ten Egypt mně přijde teda první na ráně. Tam určitě ne. Samozřejmě nic se stát nemusí, ale situace není zrovna dobrá a Bůh ví, co spustí Trump...." o tyto pocity se s ostatními maminkami podělila uživatelka @kaja2016.

V roce 2010 navštívilo Egypt 15 milionů turistů, což je víc než počet obyvatel naší země. Od revoluce v roce 2011 to je v Egyptě, ale s turismem dost nahnuté. Nejdříve se lidé báli jezdit kvůli politické nestabilitě, nepokojům a demonstracím proti režimu. Od roku 2014, kdy se vlády ujal prezident Sisi, se však situace stabilizovala a do země začali opět hojně jezdit turisté z celého světa.

V posledních dvou letech se ovšem Egypt stal útokem teroristů z ISIS. Tyto útoky byly v drtivé většině případů zaměřeny na bezpečnostní složky a odehrály se mimo turistická letoviska nicméně došlo i k útoku na ruské letadlo, které vezlo turisty domů z jejich dovolené v Sharm el Sheiku. Od tohoto incidentu nejezdí do Egypta Rusové, nicméně turistů převážně z evropských zemí a Číny od roku 2016 zase přibývá. V roce 2016 jelo do Egypta téměř 9 milionů turistů.

Před Velikonocemi se terčem útoků stali koptští křesťané na severu země. Tyto útoky vyvolaly v médiích velkou senzaci a spoustu lidí v panice ruší své letní dovolené.

Podle oficiálního stanoviska MZV (platném k 19.4.2017) však k tomu není důvod: "To se netýká cest s turistickými kancelářemi do letovisek při Rudém moři a návštěv významných staroegyptských památek, jejichž bezpečnost je zajištěna dostatečně. Bezpečnostní situace v turistických letoviscích na kontinentálním pobřeží Rudého moře a na jižní Sinaji, jako např. v Hurghadě, Marsa Alam či Šarm aš-Šajchu, je v současné době klidná."

Z diskuzí ve skupinách o Egyptě na facebooku lze říct, že Češi aktuálně do Egypta jezdí v hojném počtu a potvrzují, že je všude klid a na letištích či městech panují zvýšená bezpečnostní opatření. Někteří si stěžují např. na to, že jim důkladně kontrolují kufry, atd. ale shodují se, že přísné kontroly jsou nutné pro bezpečnost. Všichni se cítí bezpečně a užívají si dovolenou, pokud si stěžují, jedná se o nespokojenost s konkrétním hotelem.

Také maminka @ivf5 se s ostatními v diskuzi podělila o svou čerstvou zkušenost. "Ahoj, píšu, jak jsem slíbila. Jsme v Egyptě s malým tříletým chlapečkem dnes 12. den. Naprosto úžasná a zatím pro mě jedna z nejlepších dovolených a to cestujeme hodně. Bezpečnost naprosto 100 % a chování Egypťanů, že by vás na rukou nosili, jídlo výborné, počasí v únoru parádní..málo lidí, spoustu Čechů. Je pravda, že jsme v hotelu zaměřeném pro rodiny. Za mě super a úplně mě mrzí, že za tři dny domů☹ ".

Riziko průjmu

O tzv. Faraonově pomstě slyšel alespoň někdy každý a je to velký strašák, zvláště pro rodiny s dětmi. Obavy jsou samozřejmě na místě, protože malé děti se rychleji dehydratují a v cizí zemi, kde je zdravotní péče na pochybné úrovni je to o to hrozivější. 

Lidé, kteří toto nepříjemné průjmové onemocnění zažili se shodují na tom, že je to na 1-2 dny naprosto "odstavilo" a že se v podstatě nemohli hnout ze záchoda. Na druhou stranu dodávají, že jim velmi rychle zabral místní lék Antinal (dostupný za cca 30Kč v každé lékarně i ve formě sirupu pro malé děti) a ve většině případů ani nemuseli navštívit hotelovou kliniku.

Nutno taky říct, že ne každý, kdo zemi navštíví, faraona "dostane".  Jak to? Samozřejmě je to velmi individuální a záleží na síle imunitního systému jednotlivce, ale jelikož se nejedná o skutečnou faraonovu pomstu nýbrž reakci organizmu na virus, bakterie či změnu prostředí, dá se mu i velmi úspěšně předcházet. Více o tom, jak se na dovolené chránit před průjmem, si můžete přečíst v mém článku "Co dělat, abyste nestrávili většinu dovolené připoutáni k záchodu". 

Příliš teplo

Teploty v letních měsících, kdy se Češi nejčastěji chystají na dovolenou dosahují běžně kolem 35- 40 stupňů, na slunci i přes 40. To samozřejmě může být pro náš evropský metabolismus nepříjemné, protože na tyto teploty nejsme zvyklí. Ideální období pro návštěvu Egypta je duben - květen, kdy má vzduch kolem 28-30 stupňů a moře 23-24 stupňů nebo polovina září až polovina listopadu, kdy vzduch stále krásně kolem 30 stupňů a moře vyhřáté na 27-28.

Pokud ovšem chcete jet během letních prázdnin, nemusíte se bát, všechny 4* hotely a výše mají na pokojích klimatizaci, chlazené jsou i veřejné prostory hotelu, jako je restaurace, lobby apod. Lehátka mají slunečníky a moře i bazény nabízí celodenní osvěžení. Zároveň v Egyptě i v létě fouká příjemný vánek a díky nízké vlhkosti vzduchu je to teplo snesitelnější než u nás např. v paneláku. Důležité ale je nosit pokrývku hlavy a během největšího vedra, cca mezi 11:30- 14:30 se raději zdržovat ve stínu.

Když už jsem zmínila důvody proč ne, bude spravedlivé, když uvedu i důvody proč ano. Budete možná překvapeni, kolik jich je.

Cena

Egypt býval dlouhou dobu dovolená pro "bohaté" a lidé proto spíš volili jako alternativu levnější destinace jako Španělsko, Itálie a Řecko. Po úpadku  turismu (viz výše) a zároveň oslabení egyptské měny došlo, ale k výraznému poklesu cen a Egypt se v posledních letech stal velmi dostupným pro spoustu lidí. Když jsem procházela nabídku CK, Egypt se svým konceptem all inclusive vychází jako jedna z nejlevnějších variant. Ceny zájezdů se liší dle hotelů a termínů, ale k 20.4. 2017 se průměrné ceny za dospělou osobu na 8 dní pohybují kolem 8-13 tisíci korun ve 4* hotelu, případně mezi 13-20 tisíci korun za 15 denní pobyt.

Moře a podmořský život

Rudé moře patří mezi vůbec nejnavštěvovanější potápěčská místa. Lákadlem je značné množství korálových útesů a bohatství podmořského života. Rudé moře, korálové útesy a vraky lodí tak každým rokem lákají tisíce potápěčů z celého světa. 

I pokud zrovna neholdujete potápění či šnorchlování, budete okouzleni průzračnou čistotou a padesáti odstíny modré. Většina hotelů nabízí i krásné písečné pláže, nebo se můžete vydat na jednodenní výlet lodí na jeden z nedalekých ostrovů se zářivě bílým pískem, kde se budete cítit jako někde v Karibiku.

Podnebí - možnost celoroční dovolené

V Egyptě je celoročně suché a teplé podnebí. Slunce tu svítí 350 dní v roce a obloha je azurově modrá. V podstatě se tu střídají 3 roční období.

Zima je krátká a mírná, trvá zhruba od půlky listopadu do půlky března a zejména u Rudého moře se dá většinu času přes den i koupat. Nejchladnější měsíc je leden a první polovina února, zejména vlivem silného severního větru může být někdy opravdu zima, i přesto, že průměrné denní teploty se pohybují kolem 20 stupňů, na slunci potom mezi 25-28 stupni. Když ležíte v závětří, slunce krásně hřeje, voda má kolem 21-22 stupňů, ale většina hotelů nabízí vyhřívaný bazén. Zimní období je zároveň vhodné pro návštěvu památek.

Od půlky března začíná v Egyptě jaro, někdo ho nazývá prvním létem. Přes den je krásně teplo, ale ještě ne vedro, večery jsou chladnější (na lehký svetřík nebo tenkou mikinu) a moře se pomalu vyhřívá na příjemných 23-24 stupňů. 

Od června do září je v Egyptě léto, což znamená teploty nad 35 stupňů, moře okolo 26.

V podstatě máte v Egyptě záruku, že vám celou dovolenou neproprší, počet deštivých dní můžete spočítat na prstech jedné ruky a i když náhodou zaprší, trvá to chvilku a je stále teplo. Někdy (ale to taky velmi zřídka) vás může potkat písečná bouře, která trvá 1-2 dny, ale většinu času si budete užívat blankytně modré nebe.

Bohatá historie

Egypt není země bohatá pouze na svou historii. Vyspělá staroegyptská civilizace po sobě zanechala úctihodné památky, které jsou proslulé po celém světě. Kdo by neznal egyptské pyramidy v Gíze , které střeží sfinga, velkolepé chrámy v Egyptě, krásné reliéfy a papyrové svitky. Dochovaly se dokonce i šperky egyptských faraonů a královen.

Rozumná vzdálenost

Zhruba 4 hodin cesty letadlem vás děli od exotické destinace. O Egyptě se říká, že je to nejbližsí exotika za rozumné peníze.

Výhodný směnný kurz - levné nákupy

Po devalvaci egyptské měny (oficiální platidlo je egyptská libra) v loňském listopadu se nákupy pro turisty staly ještě výhodnější než před tím. S kurzem 18 liber za dolar a 19 liber za euro si můžete nákupy opravdu užít, aniž byste výrazně zatížili vaši peněženku. Vyplatí se koupit kožené kabelky a peněženky, ručníky či jiné bavlněné produkty, různé látky, tabák do vodní dýmky či cigarety. Spoustu výrobků v lékárně tu také najdete za zlomek ceny (například fenistil gel v přepočtu za nějakých 10Kč), stejně tak čerstvé džusy, datle, ovoce, aj.

Bohatá nabídka fakultativních výletů

Pokud se vydáte do Egypta, nemusíte se jen válet u moře. Ze všech turistických letovisek se pořádá řada velmi zajímavých výletů. Pokud vás zajímá historie, určitě stojí za to návštěva Luxoru a jeho okolí, případně plavba po Nilu až do Asuánu. K vidění lákájí i pyramidy v Gíze a historická část Káhiry. Pokud jste příznivci vodních a adrenalinových sportů určitě oceníte potápění, kite surfing, wind surfing, aj. Pokud cestujete s malými dětmi, určitě si taky vyberete. Tipy, kam a za kolik s dětmi na výlet v Hurghadě si můžete také přečíst u nás na koníkovi.

Jestli do Egypta jet či nejet, si nakonec každý musí zvážit sám. Riziko samozřejmě existuje vždy a všude a je jen na každém jednotlivci či rodině, aby si rozhodlo, co je pro ně to pravé.  V Evropě je taky krásné moře, například Mallorca či Řecké ostrovy jsou taky proslulé krásným koupáním. Pokud raději vynecháte letadlo, vždy je tu léty prověřené Chorvatsko. A koneckonců nádhernou dovolenou můžete prožít i v České republice.

Pokud stále váháte a rádi byste se poradili, zda do Egypta jet či ne, mrkněte do naší diskuze.

Uživatelka @marcicek84 v tom má jasno: "Ne žádná arabská země, vyhnout se tomu obloukem, kór s malými dětmi ne. Mě by nikdo nedostal ani do Tunisu, ani do Egypta ani do Turecka. No a kam bych jela, tak Bularsko, Řecké ostrovy, přes které nevedla migrační vlna (sever Kréty, Korfu, Lefkáda...), Španělsko Costa Brava nebo Baleáry a sever Itošky".

Naopak jiná maminka @michaelacikankova tvrdí, že rozhodnutí jet do Egypta nelituje.

"Loni v říjnu jsme byli s dětmi v Hurghadě a i přes moje velké obavy ohledně bezpečnosti musím říct, že je to tam hlídané víc než u nás. V Praze je letiště průchoďák, sice chodí ozbrojení policajti pořád tam a zpátky, ale dovnitř se dostane každý. V Egyptě neexistuje, musíte se prokázat pasem a letenkou, pak teprve vás pustí do haly, samozřejmě i kontroly jsou přísnější než u nás. Po zkušenosti bych se vůbec nebála. Letos jsme vybrali Djerbu a taky v tom nevidím problém. Stát se může všude něco a abych dávala za dovolenou v Bulharsku jednou tolik, jenom proto, že se tam ještě nic nestalo, to si myslím, že je zbytečný."

Ať už pojedete na dovolenou letos kamkoliv, přeji vám krásné zážitky, super počasí a šťastný návrat domů. A nezapomeňtě se s námi podělit o váš názor!

zdroj: 

• http://www.dailynewsegypt.com/category/touriism/
• http://www.tradingeconomics.com/egypt/tourist-arrivals
• http://cestovani.idnes.cz/turisticke-trendy-pro-rok-2016-dij-/kolem-sveta.aspx?c=A151128_181235_kolem-sveta_hig
• http://www.dovolenaegypt.cz/pocasi.html 
• https://www.facebook.com/groups/1622085608078701/
• https://www.facebook.com/groups/544436775712575/
• https://www.facebook.com/groups/HurghadaEgypt/

zdroj fotek: vlastní, pixabay.com 

Chtěli byste jet v létě na dovolenou k moři, ale máte strach, abyste se tam lidově řečeno, "nepoto"?

Největšími strašáky jsou Egypt, Tunis a podobné země, pravdou ale je, že ve všech "jižních zemích" (dokonce i Chorvatsko, Bulharsko, Řecko, Itálie, atd.) hrozí, že dostanete tzv. cestovatelský průjem. Poradíme vám, jak se před průjmem efektivně chránit.

Cestovatelský průjem

Cestovatelský průjem je nejrozšířenější onemocnění cestovatelů po celém světě, celosvětově se hovoří až o 10 milionech postižených touto "nemocí".

Ve většině případů bývá zdrojem nákazy Enterotoxigenní Escherichia coli (zkráceně ETEC), bakterie, která žije ve vodě, kde se můžou vyskytovat zbytky stolice. Nejčastěji se můžete nakazit v rozvojových zemích Latinské Ameriky, Afriky či Blízkého Východu a Asie. Nejohroženější skupinou jsou lidé se sníženou imunitou a diabetici, ale nakazit se může v podstatě kdokoliv.

Příznaky, léčba a průběh

Cestovatelský průjem většinou přichází velmi náhle ve formě vodnaté stolice, ve většině případů musí nakažený na toaletu 4-5 denně. Kromě průjmu se objevují i doprovodné symptomy jako jsou křeče v oblasti břicha, celková nevolnost a slabost, zvracení a může se objevit i horečka.

Většinou průjem vymizí sám během 1-2 dní, 90% úplně vymizí do týdne. Je důležité předejít dehydrataci organizmu, je vhodné doplňovat tekutiny s obsahem minerálů. Je nutné alespoň v prvních dnech dodržovat dietu, doporučuje se suchý bílý toast, rýže, brambory, samotné vařené těstoviny, banány, jablečné pyré. Vyhnout byste se měli kofeinovým nápojům a mléčným výrobkům.

Nasadit můžete také léky proti průjmu případně černé uhlí. Doporučuje se koupit v lékarně "místní produkt", který většinou zabírá lépe než vámi přivezené léky.

Ve vážnějších případech a pokud se průjem nelepší ani druhý den, je nutné navštívit lékaře, který předepíše antibiotika.

Prevence

Pokud budete dodržovat následující rady, snížíte si pravděpodobnost nákazy.

Opatrně s jídlem

Pokud jste v cizí zemi, je důležité hlídat si, co a kde jíte. I přesto, že all inclusive systém láká k hojnosti a nové země k poznávání cizokrajných pokrmů, vyplatí se však dodržovat tato pravidla.

1. Nepřejídejte se!
2. Nekupujte si jídlo z pouličních stánků.
3. Vyhněte se nepasterizovaným mléčným výrobkům včetně zmrzliny.
4. Nekonzumujte maso, ryby a mořské plody v syrovém (nebo nedovařeném) stavu.
5. Jezte jen dobře uvařené jídlo, které je servírováno horké.
6. Konzumujte jen takové ovoce a zeleninu, které si můžete oloupat.
7. Pozor na majonézy a omáčky, které nejsou v lednici.

Pozor na vodu

Člověk musí v horku doplňovat tekutiny, ne každý nápoj je, ale vhodný.

1. Vyhněte se vodě z kohoutku, studánek či pramenů.
2. Vyhněte se nápojům s ledem a ovocným džusům ředěným vodou z kohoutku.
3. Pijte jen nápoje v originálních baleních, které nejeví známky předchozího otevření.
4. Nepijte nic ledově vychlazeného.
5. Neplavte ve vodě, která může být znečištěná.
6. Na přípravu kávy a čaje používejte balenou vodu.
7. Na čištění zubů používejte balenou, nebo alespoň převařenou vodu.
8. Nepřehánějte to s alkoholem a nikdy ho nepijte s ledem.

Další tipy

1. Pozor na klimatizaci a náhlé ochlazení organismu.
2. Vždy před jídlem a po toaletě si důkladně umývejte ruce, doporučujeme vzít s sebou suchou dezinfekci.
3. Nedovolte malým dětem, aby strkhaly prsty do pusy a lezly po špinavé zemi.
4. Ujistěte se, že nádobí je suché a čisté než ho začnete používat.
5. Nepřehřívejte svůj organismus, přes poledne zůstavejte ve stínu.
6. Před cestou můžete nasadit probiotika.
7. Nikdy neužívejte léky na průjem jako prevenci (kromě probiotik).

Bohužel i v případě, že budete striktně dodržovat výše uvedené doporučení, není zaručené, že se vám cestovatelský průjem stoprocentně vyhne. Hodně záleží na síle vašeho imunitního systému. Zvláště pokud cestujete s malými dětmi, nezapomeňte si s sebou přibalit "pomocníky" jako jsou nápoje na hydrataci organizmu, dětské suchary, probiotika, a jiné vámi osvědčené věci.

zdroj:

• http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/travelers-diarrhea/manage/ptc-20251730
• https://probiotics101.probacto.com/why-you-get-diarrhea-when-traveling-and-how-to-prevent-it-with-probiotics/
• http://www.medicinenet.com/script/main/art.asp?articlekey=46306

zdroj obrázků: pixabay.com 

Když jedete na dovolenou určitě doufáte, že si celá rodina užijete spoustu legrace a vrátíte se plni energie, odpočatí a příjemně naladění. Pokud ale cestujete s dětmi, může se pro vás dovolená stát i noční můrou. Jak tomu předejít? Základ je vybrat pro vaši rodinu ubytování, které poskytne komfort jak vám, tak vašim dětem. Když budete mít pohodlné zázemí, hned je vyšší šance, že strávíte příjemnou dovolenou.

Ať už budete trávit prázdniny v Česku nebo v zahraničí, u moře nebo jezera, porádíme vám, na co se při výběru hotelu zaměřit.

Pohodlné spaní

Na dovolené, kde si všichni chcete odpočinout je důležité se dobře vyspat. Pokud cestujete s malým miminkem, které je zvyklé spát v postýlce, je dobré ověřit, zda hotel poskytuje službu zapůjčení dětské postýlky, případně pokud si povezete svoji, zda je v pokoji na postýlku dost místa.

Pokud máte větší děti, je dobré zjistit, jak je to s přistýlkou. Pokud máte 2 a více dětí (nebo jen jedno větší, ale chcete trochu soukromí) ověřte si, zda hotel nabízí rodinné pokoje (pokoj se dvěma ložnicemi, atd.). Pro delší pobyty určitě oceníte trochu víc prostoru.

Jídlo

V prvé řadě je samozřejmě potřeba zjistit, zda hotel nabízí stravování a jaké jsou možnosti (předpokládáme, že si nebudete chtít o dovolené sami vařit). Nabízí hotel také jídlo vhodné pro děti? Mají dětské menu, nebo speciální dětský bufet?

Ověřte si také, že v restauraci mají dětské židličky, případně stolek, kde se můžou vaše ratolesti u jídla usadit, tak jak jsou zvyklé z domova.

Pokud budete mít s sebou vlastní jídlo pro vaše dítě, je možnost si ho někde pohodlně ohřát? Samozřejmě mnohdy není problém si s sebou přibalit mističku, dětský příbor či jiné dětské nádobí, ale pokud by ho hotel nabízel, určitě to bude příjemné plus.

Koupelna

Jestli s sebou máte miminko, které se doma koupe ve vaničce, zjistěte, zda hotel má nějaké k zapůjčení, případně zda je v koupelně kromě sprchového koutu i vana, kde se můžou vykoupat starší děti.

Ostatní vybavení pokoje 

Jelikož v létě bývá někdy velmi horko a to nejen u moře, ale třeba i v Česku, ujistěte se, že je v pokoji individuálně ovladatelná klimatizace. To samé platí v chladnějším období pro topení. 

Samozřejmostí by měla být rychlovarná konvice, abyste mohli uvařit dítěti čaj, případně kaši či umělé mléko. Pokud vaše dítě papá příkrmy, určitě byste je měli zvláště v horkých měsících uchovávat v lednici.

Jasně, že jedete na dovolenou, abyste strávili čas venku a zažili nové věci, nicméně pro dlouhé večery, případně špatné počasí se hodí mít s sebou usb s oblíbenými pohádkami či písničkami, takže televize s usb vývodem v pokoji je určitě dobrá věc.

Lokalita

Jedete na dovolenou autem? Pak si nezapomeňte vybrat hotel s možností parkování, ať nemusíte tahat všechny věci a děti, kdoví jak daleko.

Pokud letíte letadlem, určitě budete unavení po cestě a natěšené děti, by mohly špatně snášet dlouhý transfer z letiště do hotelu. Vyberte proto hotel, který není daleko od letiště. 

Jestli plánujete poznávat okolí a jezdit na výlety a nemáte s sebou auto, je dobré zvolit hotel v blízkosti dopravních spojů či MHD.

Pokud jste zvyklý spát v tichu, ujistěte se, že hotel neleží na dopravní tepně a vám pod okny pokoje nebude každou půl hodinu projíždět nákladní vlak, či nad hlavou přelétat letadlo. Na vesnicích by vás taky mohly časně ráno vytáhnout z postele kostelní zvony, i když o to se možná stejně dobře zvládnout postarat vaše děti.

Zábava

Snem každé mámy je, aby se její ratolest na dovolené krásně zabavila a ona měla alespoň chviličku pro zasloužený odpočinek. Určitě si proto vyberte takový hotel, který nabízí bohaté vyžití pro děti. Samozřejmostí by měl být dětský bazén, s většími dětmi byste určitě ocenili alespoň menší aquapark.

Dětské hřiště a různé průlezky vám taky dokáží velmi zpříjemnit pobyt. Některé hotely nabízí dokonce dětský klub s animačními programy, většinou pro děti starší 4 let. Nebo například službu hlídání dětí, takže si můžete zajít na masáž nebo strávit příjemné chvíle s manželem.

Pokud máte v plánu se na dovolené koupat, ověřte si, že kvalita vody ve vodní nádrži v blízkosti vašeho ubytování splňuje hygienické normy a koupání v ní je bezpečné.

Jestli jedete k moři, určitě zvolte hotel v bezprostřední blízkosti moře. Ideální pro děti je písčitá pláž s pozvolným vstupem, kde si můžou hrát a dovádět.

Jelikož pěkné počasí se nedá na termín vaší dovolené objednat, je třeba počítat i s alternativou, že to nebude na koupání. Abyste se nenudili, vyberte takový hotel, kde je možnost výletů po okolí a program v případě horšího počasí.

Další služby

Nikdo si to nepřejeme, ale bohužel se někdy stane, že na dovolené onemocníme, nebo se stane úraz. Hlavně pokud budete v cizí zemi, určitě si ověřtě, že v hotelu nebo jeho blízkosti je lékárna a nemocnice, nebo alespoň hotelový lékař.

Během dovolené budete určitě vděčni za možnost nákupu, blízkost obchodu či supermarketu je tedy také jedním z kritérií, které byste měli zohlednit.

Když si hotel rezervujete sami, pohlídejte si, jaké jsou podmínky pro zrušení či změnu rezervace. Zvlášt u dětí člověk nikdy neví, jestli nebude nutné například kvůli nemoci dovolenou zrušit či přeložit.

Kdo někdy letěl na dovolenou letadlem (hlavně když se jedná o charterový spoj) ví, že časy odletů a příletů nekorespondují s časy check-in / check-out v hotelech. S malými dětmi určitě přivítáte možnost dřivějšího ubytování, případně pozdějšího odhlášení, abyste nemuseli "sedět na kufrech" v recepci a čekat než vám poletí letadlo.

A jaký je ten váš "hotel snů"? Máte nějaké oblíbené hotely, kam jezdíte s dětmi a rádi se tam vracíte? A co podle vás nesmí v hotelu chybět? Podělte se s námi o vaše zkušenosti!

zdroj obrázků: pixabay.com 

Jedete s dětmi na dovolenou do egyptské Hurghady a přemýšlíte, zda se v hotelu nebudete celou dovolenou nudit? Hotelové resorty jsou tam ve většině případů velmi rozlehlé a nabízí spoustu aktivit pro celou rodinu. Pokud byste chtěli zpestření, můžete z Hurghady uskutečnit několik typů výletů.

Výlety můžete koupit buď od vašeho delegáta nebo od místních prodejců. Zpravidla bývají výlety od delegátů dražší než pokud koupíte např. od prodejce na pláži. Někteří cestovatelé si raději připlatí, protože se obávají kvality výletu nebo toho, že se nedomluví. Kompromisem může být zakoupení výletu od českých prodejců v Hurghadě. V posledních letech se s nimi doslova roztrh pytel, stačí trochu pohledat na sociálních sítích či internetu a určitě si vyberete. 

Ne všechny výlety jsou vzhledem ke své povaze vhodné pro děti. Obecně doporučuji vzít děti na výlet až zhruba od tří let. Do té doby nejspíš nejvíc ocení dovádění v bazénku či hraní v písku a výlet by byl pro vás oba jen zbytečný stres.

Níže jsem pro vás shrnula tipy, kam vyrazit s dětmi od tří let. Všechny zmíněné výlety určitě ocení i dospělí. Pro lepší představu pro vás uvádím cenovou relaci (záleží od jakého prodejce výlet koupíte) jednotlivých výletů. Pro lepší orientaci uvádím v závorce ceny i v českých korunách, přepočítano kurzem 1$ = 25Kč.

Polo-ponorka/loď se skleněným dnem

Kratší výlet lodí ke korálovým útesům, kde objevíte fascinující svět pod vodou, aniž byste se namočili, velká panoramatická okna vám umožní pozorovat nesčetné množství různých ryb, fotografovat nádherný mořský život. Výlet je vhodný pro mladé i starší, rodiny s dětmi,trvá asi 2 hod. Některé polo-ponorky nabízí i možnost šnorchlování zatímco mladší účastníci se cákají v bazénku na palubě.

Cena 25-30 $(625Kč - 750Kč)

Děti od 6 do 12 let 50% sleva

Děti do 6let zdarma

Opravdová ponorka Sindbad

Kratší výlet Sindbad ponorkou, která na otevřeném moři sestupuje do hloubky až 22 metrů, panoramatickými okny si můžete prohlédnout různé druhy korálových útesů, barevné ryby a jiné mořské živočichy , stejně tak jako vrak lodi. Výlet trvá asi na 2 hodiny, nejprve jedete lodí k ponorce, potom si užijete zhruba 45 minutovou plavbu ponorkou, následně zase lodí zpět.

Cena na dospělou osobu 25 -45 $ (625Kč - 1125Kč)

Děti od 6 do 12 let 50% sleva

Děti do 6let zdarma

Akvárium

V hurghadském akváriu naleznete více než 100 druhů zvířat žijících v 3500m3 mořské a sladké vody. Můžete spatřit žraloka, rejnoka, karetu obrovskou a mnoho dalších. Součástí akvária je i 11 metrů dlouhý skleněný tunel a deštný prales.

Cena na dospělou osobu 25-35 $ (625Kč - 875Kč)

Děti od 3 do 10 let  50%

Děti do 3 let zdarma

Delfinárium

V delfináriu ležícím asi 30 km od Hurghady můžete být svědky nevšední show. Představí se vám cvičení tuleni, mroži a samozřejmě i delfíni. Celá show trvá asi hodinu. Je možné si přikoupit i plavání s delfíny, ale to je nepoměrně drahé.

Cena na dospělou osobu 20-35 $ (625Kč - 875Kč)

Děti od 5 do 12 let 50% sleva

Děti do 5 let zdarma

Písečné muzeum Sand City

Unikátní písečné museum nabízí k vidění více jak 47 detailně zpracovaných soch z písku. V historické části uvidíte např. Sfingy, Napoleona, Cleopatru a Vikingy. V části filmové potom třeba Batmana, Spidermena či jiné superhrdiny.

Cena 10 -15 $ (250 Kč- 375Kč)

MiniEgypt Park

V oblasti Makadi se nachází Mini Egypt Park. V něm si můžete prohlédnout nejen egyptskou historii, ale i současnost. V parku na vás čekají modely staroegyptských chrámů, pyramid, historických, ale i významných současných budov z celého Egypta. To vše v měřítku 1:25. Během chvíle tak máte možnost procestovat Egypt od Alexandrie až po Abu Simbel bez nutnosti "vláčet" se několik hodin autobusem.

Cena: 15-20 $ dospělý (375 Kč - 500Kč)

Děti od 6 do 12 let 50% sleva

Děti do 6let zdarma

Sharm el Naga

Celodenní výlet minibusem do přírodní rezervace. Užijete si šnorchlování v průzračně čisté vodě a relaxaci na písčité pláži. Vhodné pro ty, kteří si chtějí zašnorchlovat, ale neradi jedou lodí 🙂))  Na místě je zajištěn oběd a je tam i dětské hřiště.

Cena: 40-50 $ dospělý (1000Kč - 1250Kč)

Děti od 6 do 12 let 50% sleva

Děti do 6 let zdarma

Jungle Akvapark

Pokud nejste ubytovaní v hotelu s vlastním aquaparkem, určitě si nenechte ujít návštěvu nejrozsáhlejšího komplexu skluzavek a tobogánů v Egyptě. Z více než 40 vodních atrakcí si jistě přijde na své každý milovník vodník radovánek. V ceně je celodenní vstup a all inclusive stravování.

Cena na dospělou osobu 30-40 $ (750Kč - 1000Kč)

Děti od 6 do 12 let 40% sleva

Věřím, že si z výše uvedené nabídky vyberete a užijete si se svými dětmi na dovolené spoustu legrace. Závěrem bych vám ještě ráda doporučila, abyste si na nákup výletů vzali americké dolary (schválně jsem cenu uvedla v nich). Prodejci v Egyptě totiž velmi často počítají euro k dolaru 1:1 (tzn. stejná cena v dolarech i eurech), vzhledem k tomu, že je u nás dolar stále levnější než euro, můžete tak ušetřit pár korun navíc.

Zdroj fotek:

https://pixabay.com/

http://www.sandcity-egypt.com/

http://www.egypt.delfinary.com/index.php/en/

http://www.sindbadclub.com/entertainment

https://www.hurghadaaquarium.com/

http://www.sharmelnaga.com/

http://www.pickalbatros.com/hotels-resorts/jungle-aqua-park/

http://www.miniegyptpark.com/

Ráda bych s vámi milí čtenáři sdílela jednu starší povídku, se kterou jsem se umístila na 2. místě v literární soutěži “Arabské humoresky” před dvěma lety.

Život v Egyptě není procházka růžovou zahradou. Většinu času si spíš připadám jako bych se procházela řisí divů (ale jak říká moje maminka, výstižnější je spíš říše velbloudů) Doba se mění, Egypt prochází politickou a snad i ekonomickou transformací, ale stále se potýkáme s problémy (které jsou v 21. století téměř směšné a naprosto neuvěřitelné), jako je výpadek pitné vody po dobu několika dní, výpadek elektřiny, atd. Za poslední měsíce se těchto problemů nahromadilo prostě moc a mnozí z nás už jsou téměř na pokraji sil. I to byl jeden z důvodů, proč se mi dlouho nedařilo sepsat svou arabesku do soutěže. Ne, abyste mě pochopili špatně, vtipných a směšných situací máme dostatek každý den, jen ne všechny na papíře vyzní tak, jak bychom rádi (obzvlášť pro čtenáře, kteří tyto situace nezažívají, neboť žijí mimo říši velbloudů). A pak najednou, na konci jednoho z dalších všedních dnů, se odehrál příběh, který mě rozesmál. Smála jsem se tak, že mě bolely břišní svaly (teda ne, že bych nějaké měla, ale předpokládám, že tam někde stále jsou, I když nejsou vidět), po tvářích mi tekly slzy a doslova jsem se málem počůrala. A tak se s vámi o něj podělím.

Měli jsme na večeři guláš (když jsem ho udělala poprvé, jednou do toho díbl a odsunul talíř a s vyčítavým pohledem ve tváři řekl, že takhle on maso nemá rád. Teď je to ovšem jedno z jeho nejoblíbenějších jídel) a nebyli bychom to my, kdybychom se zase jednou pořádně nenapráskali. Neschopni žádné náročnější aktivity, odvalili jsme se na matraci před televizi (ano, na matraci! Stěhovali jsme se sice v květnu a už je říjen, ale sedačku stále nemáme, protože jak říká můj muž, “všechno má svůj čas”. A v Egyptě je vnímání času naprosto odlišné od toho evropského🙂). Ležíme u televize (jako vždy na žádném z tisíce kanalů nic nedávají, takže Khaled přepínal z kanálu na kanál) a já si najednou všimla, že si nám po stropě štráduje fakt pomerně velká, červená ještěrka. Znaje svého manžela a jeho panické hrůzy z ještěrek (nechápu, kde se vzala, protože pavouků ani jiné havěti se nebojí, a když já mám strach z pouličních psů, tak se mi směje), říkám mu opatrně: "Miláčku, prosím tě hlavně nepanikař, ale na stropě leze velká ještěrka".

Z nějakého záhadného důvodu měla moje slova naprosto opačný efekt. Khaled se podíval na strop a s hrůzou v očích vyletěl (tak rychle jak mu to nase pružinová matrace na zemi dovolila) a mně přikázal, abych hlídala ještěrku (nevím, jak přesně si to hlídání představoval, ale pro jistotu jsem upřela svůj zrak směrem k místu na stropě) a on sám mezitím utíkal do kuchyně hledat koště, které tam samozřejmě jak na potvoru nebylo, protože (jak nezapomněl vyčítavě podotknout) jeho nepořádná žena nikdy nedává věci na své místo. Při cestě zpět z koupelny, kde se před ním schovávalo koště ještě stihl nakopnout odpadkový koš ( I za to jsem samozřejmě mohla já, neboť jsem mu ho tam schválně nastražila) a začal horlivě honit ještěrku po stropě... Můj muž se okamžitě pasoval do role velitele celé obranné akce a rozdával úkoly na všechny strany. “Zhasni všechna světla”. “Otevři balkon dokořán” “Podej mi židli”. Byť jsem měla o smyslu některých přikazů pochybnosti (ještěrka by se po tom stropě honila mnohem lépe, kdybychom na ni aspoň viděli🙂), jako správná a podporující manželka jsem všechny povely splnila..Ještěrka se, ale nemínila jen tak vzdát, ani po 15 minutách nahánění sem a tam se nám ještěrku nepodařilo nasměrovat ven z bytu, ani ji unavit. Za to z mého manžela tekl pot proudem. Celý udýchaný a se slzami na krajíčku říká Khaled ještěrce: "Já tě nechci zabít tak už prosím tě uteč ven." Nevím jestli mu opravdu rozuměla, ale chvíli na to skočila naše milá ještěrka ze stropu na klimatizaci (tedy aspoň to jsme v té tmě viděli) a my jsme ztratili oční kontakt.

Takže velitel operace vyhlásil, že nastáva akce, "musíme dostat tu ještěrku z klimatizace” (to by se ovšem mnohem snáz provedlo, kdyby ta klimatizace nebyla přimontovaná přímo pod stropem a my oba neměli pouhých 170cm a žebřík žádný). No byla to legrace, po hodině skákání, bouchání smetáku a svícení baterkou do útrob klimatizace, jsme to vzdali. Pak Khaleda napadlo, že ji třeba vypudíme tak, že zapneme klimatizaci. No jenže klimatizace přece od posledního výpadku proudu nefunguje (malý detail, na který jsme v tom rozčilení jaksi pozapomněli). Nic jiního nás už nenapadlo, byla pozdní noční hodina a my museli ráno vstávat do práce a tak velitel označil operaci jako “mission impossible”.

Já osobně si myslím, že ještěrka s největší pravděpodobností nepozorovaně utekla ven (klimatizace je hned nad balkonovými dveřmi, které byly dokořán), když jsme ji hledali pod ledničkou a matrací, ale Khaled byl přesvědčen, že se schovává v klimatizaci a odmítl se tudíž zdržovat v prostorách obýváku. Přesunuli jsme se tedy do ložnice a chystali se ke spánku. A já jsem (zcela neprozíravě) chtěla situaci odlehčit a tak říkám: “však co, aspoň nebudeme mít doma mouchy a komáry, když tu máme ještěrku". Načež můj muž znovu vyletěl z postele a vyčítavě mi říká “seš hrozná, teď kvůli tobě nebudu celou noc spát” a začal na rádiu v obýváku ladit Korán, doufaje, že to ještěrku vypudí. To už jsem opravdu neudržela vážnou tvář a začala jsem se smát na plné kolo, až mi tekly slzy a břicho mě bolelo, ale nešlo to zastavit. Mému vyděšenému muži to zřejmě vtipné nepřišlo a uraženě si chtěl jít lehnout do obýváku, protože s tou hroznou ženskou, co se mu směje nebude spát v jedné místnosti, ale pak si vzpomněl, že v obýváku je ještěrka a tak mu nezbylo než se zase vrátit do postele.

Druhý den ráno můj statečný muž opatrně otevřel dveře ložnice, prolétl očima celý byt a když ještěrku nespatřil, vydal se už téměř beze strachu do koupelny. Uplynulo několik dní a ještěrku jsme neviděli a ani o ní nemluvíme (myslím, že Khaled se snaži na ten traumatický zážitek zapomenout🙂). Asi po týdnu, když jsem byla sama doma jsem naši kamarádku ještěrku znovu zahlédla za ledničkou, chápavě jsme se na sebe podívali a ona se rychle schovala. Rozhodla jsem se v tomto případě aplikovat přísloví "co oči nevidí, srdce nebolí" a o tomto mém setkaní s Oskarem (jak jsem si ještěrku pro sebe pojmenovala) jsem před svým mužem pomlčela…

A když teď sedím na balkoně a koukám se na to krásně tyrkysové moře a píši tuhle povídku, říkám si, že život tady není tak strašný, protože i když to tady člověk někdy už nemůže vydržet, užije si tady i spoustu legrace, která ho napumpuje energií a dá mu sílu to vše překonat..a pak je tady to nádherné moře..nesmíme zapomínat na moře.

pokud se vám článek líbil, sledujte mě na mém facebook blogu:

https://www.facebook.com/MaminSuplik/ 

Než jsem porodila naší malou treperendu, měla jsem ve spoustě věcí týkajících se mateřství jasno..."tohle budu dělat tak, a tamto zase onak, a tohle rozhodně nikdy dělat nebudu..."No a jak to už tak bývá, představy vzaly rychle zasvé☺ i o tom budou moje budoucí příspěvky.

Dnes se vám svěřím, jak to dopadlo s mojí před-porodní představou o spaní.

Vždycky se mi líbilo, jak v amerických filmech má už malé novorozeně svůj pokojíček, kde samo krásně spinká zatímco rodiče si užívají klidného spánku ve společné ložnici. Nechat nově narozené miminko v jiném pokoji mi přišlo až příliš drastické, pro začátek jsem měla představu, že bude ve své postýlce vedle naší postele a kolem 6 měsíců se i se svojí postýlkou přestěhuje do svého pokojíčku. A samozřejmě bude od 4 měsíců dostávat na noc kaši a prospí celou noc, jako kdysi já.

Povedlo se?

Hahaha, ani omylem.

První dny po porodu jsem byla hrozně unavená a jelikož malá byla dost nenažraná, kojila jsem kvůli častému kojení a únavě vleže. Většinou jsme u toho obě usnuly a na přendávání do postýlky nedošlo. Potom taky často trpěla " na prdíky" a nejlepší spací poloha byla bříškem na bříško☺.

Manžel měl strach,že malou zalehne a hlavně byl hrozně " vyjukaný" z každého jejího pohybu či vydaného zvuku. Pořád byl vzhůru a to budilo mně. Výsledkem byli dva nevyspalí a nefunkční rodiče. Jednoho dne jsem, už zoufalá vyčerpáním, manželovi dala jeho polštář a deku a na drzo ho poslala spát do druhého pokoje. Nejdřív se snažil na oko protestovat, že mi chce být k ruce atd. Ale bylo vidět, že se mu ulevilo. No už je to 17 měsíců a spí tam dodnes. Sophia spí sice ve své postýlce, ale vzhledem k tomu, že má moje prso místo dudlíku má svou postýlku jen jako prodloužení té mojí. A většinu noci je ( i přes aplikaci všemožných Estvillových metod, apod.) přilepená na mém prsu.

Několikrát jsme měli ambice vrátit se do před-porodního spacího pořádku, ale vždy to skončilo tak, že jsem se já vůbec nevyspala a nakonec jsem manžela po pár probdělých nocích zase odvelela zpět. Když jsme byli nedávno na tři týdenní dovolené, dopadlo to tak, že manžel spal v 5*hotelu na zemi.

Dlouho jsem se kvůli tomu trápila, ale ne ani tak proto, že by se mně to naše spací uspořádání nelíbilo, ale spíš kvůli tomu, že jsem byla svázaná představou, že to tak není správně. Bála jsem se to někomu přiznat, co by si asi ostatní mysleli o mém manželovi a manželství? Že je manžel sobec a nepomáhá mi? Že po 6 letech vztahu už potřebujeme oddělené ložnice? Měla jsem pocit, že je to celé špatně, když jsem vlastně radši, že se pohodlně (rozuměj v rámci možností, jak jen to s jedním prsem venku jde😀 )vyspím než, abych sdílela lože se svým manželem.

A pak mi to konečně došlo a já se osvobodila. Nikdo nemá patent na rozum a nemůže tudíž říct, co je správné a co ne..a to jak funguje naše manželství je čistě mezi mnou a mým mužem. Mám já snad pocit, že nás oddělené ložnice odcizily? Právě naopak, o to víc si užíváme společné chvíle a je jich kupodivu víc, než když jsme se snažili udržet společné lože 🙂

Samozřejmě věřím, že Sophia nebude s prsem v puse spát celý život a že i já se dočkám dne, kdy si zase prohodí pokoj s taťkou. Do té doby, ale spíme v klidu a v pohodě takto!

A jak to máte doma vy?

pokud se vám článek líbil, sledujte mě na mém facebook blogu:

https://www.facebook.com/MaminSuplik/