Nechtěla bych, aby to, co tu napíšu, vyznělo jen jako kritika Fertimedu v Polance, ale chci některým párům pomoci při výběru CARu. Každý má jiný postoj k lékařům a může narazit

na jiné odborníky. Ale myslím, že už samo o sobě je IVFko psychicky a finančně náročné

pro pár a podle toho by s námi mohli v daných zařízeních trošku jednat. Já po poslední návštěvě měla akorátpocit, že jsem dobře výdělečný kus hovězího…..I když ohlasy na jiné ostravské kliniky nejsou podle doslechu o nic lepší. Asi se vyplatí dojíždět do Olomouce a Brna a pak by snad ostravští odborníci změnili svůj postoj k pacientkám.
Na stránkách Fertimedu se píše o příjemném prostředí….Tím mají na mysli čekárnu

s prosklenou stěnou vedoucí přímo do lékárny…takže se někdy i při hodinovém čekání navzájem okukujete se zákazníky lékárny. Vstupní pohovor probíhal za zasklenými dveřmi vedoucí do čekárny, takže všichni poslouchají vaše osobní informace, jak jsem později zjistila. Ale i když řešíte něco u sestřičky nebo dostáváte injekci, není výjimkou, když tam přijde další pacientka. Tak nevím, co přesně má navodit příjemnou atmosféru.
Ohledně sestřiček- je tam jedna výborná příjemná starší sestřička z Olomouce, která je empatická a dost nám pomohla. Další mladá blondýnka je také příjemná, ale poslední hooodně mladá je s prominutím tele. Celkem mě u ní chytá panika, když se další sestry třikrát ptá, co že mi to má dát za injekci, nebo půl hoďky hledá na stolku náplast, o papírech ani nemluvě, ty už jsem ji ukazovala i já, ať je chudák tak dlouho nehledá. A ještě byla zajímavá situace, když nás objednávala do Olomouce na určitou dobu (napsala nám to dokonce

 na kartičku) a v Olomouci nám tvrdili, že už jsme tam měli půl hoďky být kvůli manželovu vyšetření, že už teď je pozdě (přitom jsme tam dojeli s předstihem a čekali v čekárně). Já chápu, že se každý musí zaučit, ale vše s mírou….a naposled mi po narkóze měla vydat ampulky, stříkačky a jehly na doma……v ten moment mi nedošlo, na co mám dva druhy jehel
(pochybuji, že se nějaký nezdravotník vyzná, která je na co určená) a proč jsem nedostala ani jednu stříkačku. Došlo mi to až večer, kdy jsem si měla injekci aplikovat.
A celkem vtipné mi přišlo, že v příbalovém letáku je psané, že injekce má aplikovat pouze lékař nebo sestra, ale jen pana doktora Matláka napadlo podotknout, že pokud mi to nemá kdo aplikovat, můžu dojíždět k nim na kliniku….
Ohledně lékařů…nevím jací jsou jako odborníci, ale empatie moc nepobrali. Pan doktor Matlák toho moc nenamluví a neporadí, ale aspoň není nepříjemný. Pan doktor Sobek má sice zvláštní odborné vyjadřování – vajíčkům říká vajca atd., ale veškeré dotazy se snaží zodpovědět a má celkem příjemné vystupování. Pan doktor Holub je vlastně hlavním důvodem, proč toto píšu. Neřeším, že nemluví a neumí se ani představit (to tam neumí nikdo), ale nedělá mu problém vám jen ukázat na kozu, ať vyskočíte a bez varování do vás něco narve….asi toho za den namluví dost a nechce se mu otevírat pusa….ale i když máte nějaký dotaz, tak vás celkem setře nebo z vás udělá idiota. Když nám řekli na jedné návštěvě, že si máme příště donést peníze na stimulaci a že si ji budeme vybírat, tak to dopadlo tak, že mi řekl, na co si to budeme teď vybírat, když nevíme, kdy začneme se stimulací a další návštěvu mi jen oznámil, co budu brát a nic k tomu. Nejsem odborník, nebudu si sama vybírat léky, ale chtěla bych třeba vědět, proč mi danou značku vybral, jaký je doplatek, jestli jsou nějaká analoga za jinou cenu….když jsem se ho ptala na další postup, tak mi řekl, ať se nesnažím něco pochopit….tak jsem řekla, že se snažím určité věci pochopit, jsou to naše peníze, zdraví, dítě….jednou si dokonce přede mnou dělal srandu z jedné 130 kilové pacientky, která jim
zlomila stupínek u kozy a má hubeného manžela…měla jsem chuť se ho zeptat, jestli dělá takové srandičky i o nás….opravdu příjemné vystupování na úrovni.
A po jeho embryotransferu jsem měla noční můry a nemohla se 2 dny pomalu ani pohnout

na lůžku…sestřičky jsem se zeptala, jak to bude probíhat a bylo mi řečeno, že stejně jak inseminace. Když jsem řekla, že jsem na ní nebyla, tak se jen usmála se slovy, že uvidím. A pan doktor pokračoval ve stejném přístupu, jen bez úsměvu. Nervózní jsem čekala na lůžku a dívala se, jak beze slov vše okolo chystají (proč by s námi ztráceli řeč, že?), došel doktor
Holub, naštelovali si mě do vhodné pozice a začal svým obvyklým způsobem do mě rvát určité věci….počítala bych s tím, že když jsem na něčem poprvé, tak třeba aspoň vysvětlí…zavedu to a to, zeptá se, jak se cítím (to byl jen vtip)…četla jsem, že to je většinou bezbolestný zákrok. Já po pravdě asi horší bolest v životě nezažila, měla jsem pocit, že doktor nemůže najít mou dělohu a hledá ji po celém břiše, pak něco do mě pouštěl…když už jsem se
modlila, ať je konec, tak teprve sestřička donesla mé embryjátko, ať si ho zkontroluju (myslím, že v tom stavu jsem nebyla schopná ani přečíst své jméno). No a pak se jen doktor rozloučil a odešel. Proč by se ptal pacientky, jak se cítí, že? Sestřičky nahoře jsou stejného ražení. 1 se zeptala, jestli chci pustit TV a odešla, druhá to stejné a ještě, jestli mi řekli, kdy mám vstávat…ne…a odešla. Aspoň od žen bych čekala nějaký lidský přístup. Viděly, že mi tečou slzy a nenapadlo je na nic se zeptat. Až po čase jsem zjistila, že na vyšetřovně mají kamery, kterými vás kontrolují občas dole na počítači. Takže při zákroku jste rozčapená proti několika dveřím, ze kterých nevíte, jestli někdo zrovna nevstoupí, a zároveň vás vlastně můžou při tom sledovat na kameře. Velice příjemný pocit pro ženu. Ale asi jim s tou kamerou křivdím, když jsem po narkóze seděla dlouhou dobu na lůžku a otupělá zkoušela přelézt bočnice na lůžku, tak mě nikdo u toho asi nesledoval a nekontrolovalJ
Stejný byl odběr vajíček, ale na tom jsem byla aspoň uspaná - skvělá paní anestezioložka. Ta když viděla, že jsem vyděšená z jejich přístupu, tak mi řekla, že mi to hned píchne, ať nejsem ve stresu. Přikurtována, sestra vám zvedne anděla až k prsům, aby přichytila druhou ruku ( asi je problém počkat 10s než usnete, ať se necítíte jak kus masa na stole) a pořád se otevírají a
zavírají dveře a pendlují tam z chodbičky různí zdravotníci a dívají se vám snad až

do krku…aspoň od žen bych čekala jiný přístup. Asi v takové situaci nikdy nebyly, nebo jsou už vyhořelé. Po odběru mě paní anestezioložka probrala, byla milá a odešla. Seděla jsem

na lůžku, prošla sestra se slovy, že za chvilku dojde. Tím myslela 40minut, kdy už jsem uvažovala, jak mám vylézt z postele. 2 hodiny po narkóze mají být pacienti pod dohledem, tak nevím kam všichni zmizli. Když jsem volala sestřičku, že musím na WC, nikdo
nedošel. Byla jsem tam úplně sama, asi chtěli, ať mám po narkóze úplný klid.
Taky je trošku zvláštní, když si vás střídají různí lékaři, samozřejmě nemají čas si o vás něco přečíst a nic o vás neví. Každý má na danou věc jiný názor, jiný pohled a dost si protiřečí

v některých věcech. Například nechápu jednu věc…..musela jsem v neděli na kontrolu

do Olomouce, protože přece nepůjdou kvůli jedné osobě v neděli do práce (což chápu). Cesta tam vajíčkům nevadí, ale úplně stejná cesta zpět o půl hodiny později je nebezpečná a pořád nás přesvědčovali, ať přespíme do úterního odběru v Olomouci (asi potřebovali 1200 korun za nocleh). Příjde mi, že vůbec nemyslí na psychickou stránku pacientky, která je velmi důležitá pro prokrvení dělohy a uhnízdění embrya (šikla by se tam nějaká psycholožka), ale jen jak
z vás vymlátit co nejvíc peněz. Ale na druhou stranu jsem ráda za návštěvu v Olomouci, protože jsem tam narazila na úžasnou paní doktorku a příjemný zdravot. personál. Paní doktorka je moc citlivá, empatická, vysvětlí dopředu, co jde dělat a vše ochotně zodpoví. Dokonce jsem zaslechla otázku, jestli se chci ještě na něco zeptat…příjemný šok po dlouhé době. A dost mě překvapilo, že manželovi dělali sice na začátku spermiogram, ale sestřička nám dala jen na mé požádání lístek s údaji, kterým jsem nerozumněla a pak už se k tomu nikdo nevyjadřoval. Když jsem se zeptala před poslední kontrolou před odběrem vajíček, jak tedy na tom jsou ty spermie, tak se pan doktor divil, že bychom už měli mít nějaké dopředu zamražené, protože se může stát, že v den odběru nebudou žádné….lepší jsou samozřejmě čerstvé, ale člověk nikdy neví , co v daný den bude. A samozřejmě čerstvé pak nebyly tak dobré….samosebou, když dozrávání spermií trvá určitou dobu a manžel měl dva odběry těsně za sebou. Zajímalo by mě, jak by to řešili, kdyby v den odběru nebyl vzorek a my neměli žádný zamrazený.
Další podivná věc je, že vám vůbec, kromě paní genetičky a v Olomouci, nedají potvrzení

o zaplacení (a nejedná se zrovna o malé částky). A když si jej vyžádáte, tak nechápou, co jako chcete a dívají se na vás, jako kdybyste je chtěli okrást. Přitom je v dnešní době úplně normální dostat účtenku za vše.

Kopa žen drží pusu, zatne zuby, jen ať to má za sebou a bere to tak, že tam nejsou kvůli přístupu lékařů, ale kvůli miminku. Chtěla bych jen, abychom jako ženské nedržely pusu a nebraly tady toto chování ve stylu ,,vydělávající kus hovězího´´ za normální….myslím, že

z nás mají pěkné peníze a máme právo na slušný a empatický přístup, na zodpovězení našich dotazů a vysvětlení, co se bude dít dále. Přece jen se jedna o zrození našeho miminka a neměly by jsme mít na to hnusné vzpomínky, když už to nejde příjemnější přirozenou cestou. Mně to trvalo dlouho, ale po posledním zážitku jsem konečně řekla na hlas svůj názor a odmítla pana doktora Holuba. A kliniku v Olomouci jen doporučuji, pokud vám to práce a
finance dovolí, jeďte raději rovnou tam a ušetříte si zbytečné nervy... přístup k pacientkám udělá hodně.

Toto už píši s odstupem tří měsíců po prvním transferu, který bohužel nevyšel. Ani se nedivím, že se embryo po citlivém zákroku neuchytilo. Břicho mě šíleně bolelo více jak týden, nebyl jsem schopna se nadechnout do břicha, zvednout ruce, chodit (čtvrtý den mě

na krátké procházce předháněly i babičky) a oblékání ani nemluvím, nesnesla jsem na břiše ani spodní prádlo.  I teď mám pořád problém zvedat ruce, při sebemenší zátěži a při doteku mě pobolívá břicho v oblasti pupíku…..vzpomínka na pana doktora Holuba…..

Po prvním zážitku jsem měla neskutečný strach z druhého transferu, který jsem si už domluvila u pana doktora Sobka. To co trvalo Holubovi 25 minut a připomínalo mi to středověké mučení (nabodávání na kůl), zvládl Sobek za necelých 5 minut a bezbolestně. Nevěřila jsem, že jsem podstoupila stejný zákrok. Sice jsem na klinice čekala s manželem 5 hodin (2,5 hodiny v čekárně a zbytek na lůžku) a nikdo nám nebyl schopen říct, kdy asi půjdu na transfer, ale to mi v závěru vůbec nevadilo. Byla jsem schopna normálně fungovat doma, hýbat se, jíst,….Sobek sice také nemluvil a nic nevysvětlil (asi si hrají místní lékaři

na bobříka mlčení a pacientky na bobříka odvahy), ale jeho vyšetřování a přístup je velice citlivý. Během druhého pokusu jsem ze začátku ležela na vyšetřovně s dalšími pacientkami

po odběru vajíček a byla jsem překvapená, že se sestřička přišla na ně občas podívat a zeptala se jak se cítí, pomohla jim vstát…..asi měla sestřička zrovna svůj lepší den.

Druhé embryjko se naštěstí ujalo a já jsem šťastná, že už na kliniku docházím jen na kontroly a ty už na dané klinice taky naštěstí končí. S manželem si chceme vyžádat po ukončení zdravotní dokumentaci a účty za služby a léky a přejdeme do jiného centra. To co jsme prožili ve Fertimedu, se snažím potlačit a zapomenout a už se jen těšit na miminko. Chci jen, aby si ostatní ženy nemuseli něčím takovým projít, aby se nebály ozvat a říct svůj názor (jsme lidi a ne dobytek). Myslím, že hodně žen je aspoň zpočátku jak já – vystrašená, musíte se smířit s tím, že k miminku nepříjdete přirozenou cestou a zkousnout IVF. Už jen toto je psychicky velice náročné, hodně z nás neví, co a jak bude probíhat, jestli má daný zákrok bolet, bojíme se ozvat, protože nám jde o hodně a máme strach, že když se ozveme, tak to dopadne ještě hůř. Já mám povahu takovou, že pokud mi lékař opakovaně dá najevo, že mnou pohrdá a

při dotazech dělá ze mě imbecila, nezajímá ho jak se cítím, tak se zatnu, držím pusu a doufám, že všechno dobře dopadne. Když nám jde o hodně a nevíme, jaký je přístup jinde, jsme raději potichu a strpíme i nesnesitelné. A bohužel to nepochopí ani většina lidí z vašeho okolí…..i když se vám snaží pomoct a podpořit vás, pokud něco takového nezažili a nepodstoupili, neznají pocit, jaké to je, když zoufale toužíte po miminku a nedaří se vám otěhotnět…..nepochopí, proč snášíte něco takového a nepřejdete jinam (potřebujete čas na vyřízení papírů, nová stimulace, nevíte, jak to jinde probíhá,…), proč se neozvete (šíleně po něčem toužíte a uděláte pro to všechno). Podporu čekejte spíše u lidí, kteří si něčím takovým prošli, a nejen v této oblasti, chápou váš postoj a proč tak jednáte. Myslete v této době hl. na sebe, nenechte se ještě více vystresovat svým okolím. Oni by měli stát za vámi a podpořit vás, ne vás soudit. V tomto procesu jste na prvním místě vy a vaše miminkoJ