@rebe se tu pohoršovala nad určitými "archaickými" vyjmenovanými slovy. Mě teď malém rupla céfka když jsem se zkoušela se sedmákem naučit recitovat Dědovu mísu... Vysvětlí mi někdo, proč se toto musí učit nazpaměť? Je tolik krásných básní, které by děti určitě i bavily... Proč nestačí si to s dětmi jen přečíst, rozebrat, pobavit se o ní... Proč se to musí memorovat?

V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
”Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z ruky lítají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?”
”Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všecko rozbito.”

”Nauč mne to!” – ”Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!”
”Až se tobě bude třásti ruka,
koryto ti synek udělá!”

V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
”Táto, proč se kolo nehýbá?”