Senzitivní období ve vývoji dítěte
Chtěla bych tu napsat pár vět o pojmu senzitivní období a to z pohledu psychomotorického rozvoje dítěte. S tímto termínem se často setkáváme (nejen) v montessori pedagogice. Jak můj syn roste, postupně se utvrzuji v tom, že Maria Montessori měla tuto oblast opravdu dobře zmapovanou a odpozorovanou. Mám v praxi ověřeno a jsem si tudíž jistá, že pokud se snažíme u dítěte vypozorovat jeho citlivá období a podle jeho potřeb mu tak nabízíme vhodné aktivity, velmi tak pomůžeme jeho rozvoji a vybudujeme v něm důvěru v to, že ho chápeme a že jsou jeho potřeby v pořádku.
Dopředu chci upozornit, že jsem absolvovala jen několik montessori seminářů a proto předávám pouze svůj pohled a své zkušenosti s tímto zajímavým tématem.
Lze říci, že senzitivní období je období zvýšené vnímavosti pro získání nějaké dovednosti, ať již rozumové, pohybové či emocionální. Je to období, které je velmi vhodné k trénování této konkrétní dovednosti, efektivita tréninku je mnohonásobně vyšší a zároveň je pro dítě velmi atraktivní a potřebný. Pokud nabídneme dítěti vhodné aktivity, toto je přijímá s radostí a zájmem, není potřeba ho nutit, což je podstatný rozdíl od toho, když tuto aktivitu nabídneme mimo jeho senzitivní období.
Například učení se barvám. Je dobré, když už i u malého batolete zmiňujeme barvy konkrétních předmětů. Pokud však máme pocit, že už by třeba ve dvou letech mělo barvy samo pojmenovávat či na naše vyzvání ukazovat a ono si ještě neprošlo senzitivním obdobím zaměřeným na barvy, tak budou naše snahy a výsledky dítěte neradostné. Můžeme mu opakovat barvy stále dokola a ono se to postupně s vynaložením značného úsilí, v podstatě však kvůli nám, aby udělalo mamince radost, naučí. Obrovský rozdíl však je, když počkáme, až dítko samo začne o pojmenování barev projevovat zájem. Ptá se rodičů na každou věc, jakou má barvu, samo se snaží barvy pojmenovávat. Pokud tento okamžik využijeme a nabízíme mu co nejvíce aktivit zaměřených na třídění a poznávání barev, tak je schopné se je naučit třeba během dvou dnů. S radostí, nadšením, pro sebe. Poznáváte ten rozdíl? Na semináři nám říkali, že takováto období mohou trvat od několika málo dnů až po několik týdnů.
Dalším výborným příkladem je čtení. Mnoho dětí projevuje o písmenka zájem už třeba ve třech letech. Pokud to rodiče berou jen jako hru a nevěnují tomu příliš pozornosti, mohou promeškat ideální období, kdy se dítě mohlo díky svému zájmu písmenka naučit. Pak nastává problém, že nastoupí do první třídy a musí se začít učit písmenka zrovna teď: v září písmenko A, v říjnu písmenko B atp. Prostě podle osnov, ne podle zájmu dítěte. Proč se má zrovna teď učit písmenka, když má senzitivní období například na počítání? Protože to tak prostě vyžaduje systém.
Zároveň je však zřejmé, že senzitivní období se opakují. Ve třech letech se může objevit první zájem o písmenka, dítě se jen ptá, co je to za písmenko a pak, po dvou týdnech, zájem může opadnout. Znovu toto období přijde třeba v 4,5 letech a zájem už je sofistikovanější. Pokud jsme vyhověli zájmu dítěte ve třech letech, tak nyní na tom můžeme stavět. Pokud jsme tomu ve třech letech nevěnovali pozornost, tak ten základ, na kterém jsme už mohli stavět, musíme teprve začít budovat. Pokud se senzitivní období na písmenka objeví zrovna v první třídě, tak paní učitelka chválí dítko, jak mu ty písmenka pěkně jdou ale to počítání, to tedy vůbec ne. Samozřejmě, jak by taky mohlo, dítě pro něj musí vynaložit mnohem víc úsilí a přitom by stačilo jen pár týdnů či měsíců počkat, až si samo začne vyžadovat počtářské aktivity. Na tomto principu jsou založeny i montessori ZŠ, kdy dítě má rámcový plán, co by mělo během roku až tří zvládnout a kdy to zvládne, to je na něm. A je zajímavé, že i když děti zde nejsou do žádné aktivity nuceny, tak přesto mají na konci prvního stupně minimálně srovnatelné znalosti jako děti z běžné školy, na rozdíl od nich jim ale chybí odpor k „učení“ 🙂
Doufám, že je můj popis srozumitelný a ulevím maminkám, které si zoufají, že jejich tříleté dítko neumí ještě poznávat barvy, když sousedovic Toníček už je uměl ve dvou letech. Chtěla bych vám všem popřát hodně trpělivosti a důvěry ve vaše potomky, oni sami nejlépe poznají, kdy je nejvhodnější čas se danou dovednost naučit. Našim jediným úkolem je pozorovat je, jejich „hlad“ rozpoznat a nabídnout jim co největší množství činností pro jeho ukojení 🙂
PS: osobně si myslím, že stejně tak je to i s obdobím vzdoru, ať se nám to líbí, nebo ne 🙂
Doporučujeme
@sisstin Děkuji. Doufám, že to trochu pomůže se podívat na dětské záliby a "mánie" z trochu jiného úhlu. Mě to moc baví, sledovat ty jeho období kdy se projevuje čiré nadšení z nějaké činnosti a pak najednou konec a už vůbec o ní neprojevuje zájem. Jen zatím marně čekám na senzitivní období svlékání a oblékání 🙂
@katerina108 no tyhle senzitivní období je moc neberou :DDD jinak u nás bylo senzitivní období na písmena okolo 2,5, to byl jako masakr, pak tak normoš, a ted kolem 5 je to zas hodně hodně moc 🙂 to samý počítání 🙂
@sisstin Nevím, co myslíte tím, že je moc neberou. To je vrozená záležitost a neznám dítě, které by to takto nemělo 🙂 Akorát je někdy těžší rozpoznat, proč zrovna dítě má např. neustálou potřebu vyhazovat boty z botníku - lze se na to podívat i tak, že má potřebu házení 🙂 A pak mu místo nevhodného vyhazování bot z botníku nabídnout házení balonky či venku kamínky 😉
@katerina108 to měl být vtip, že jako období sebeobsluhy je moc neberou :DDD
pěkně napsané, já čekám na období poslušnosti 🙂 s těmi barvičkami je to přesné..malou sem to učila a nic a najednou šup a už je uměla během dvo dnů
moc pěkný článek!
Něco na tom je...ale zajímá mě,jak potom dítě přijme další třídy, které už Montesori nejsou. Mám dojem, že jsou jen do páté třídy, ne? Pletu se?
Osobně nemám zkušenost ale učitelky z montessori škol, jejichž žáci pak museli přejít do běžného vzdělávání říkaly, že to všichni zvládli. Já si myslím, že v tomto věku už se děti dokáží lépe vyrovnat s nastalými problémy a lépe zvládnou se přizpůsobit, určitě je na to i v monte ZŠ ke konci připravují 🙂
Máme právě vzdorovité období,kdy nechce knížky,nechce vůbec mluvit,nebaví ho kostky,malování,skládání,autíčka,vláčky.Jsem bezradná a nevím čím ho zaujmout doma.Venku je spokojený u kanálu a potoku kam hážem kamínky.
jak jste to myslela s obdobím vzdoru? díky
@kkaminka Nevím, kolik vašemu synovi je, ale viděla bych to na klasický zájem o hloubku. Když děti mají potřebu házet věci ze stolečku na zem, z okna, z kočárku, do kanálu a potoka, tak je to zájem o hloubku. Zkusila bych nabídnout různé aktivity házení různých předmětů do různých nádob, z židličky, ze stolu, do hrnce, do hrnce s troškou vody atp. Můj syn měl docela dlouho velký zájem o házení jako takové, takže každé ráno jako první věc udělal, že si sedl do bazénku, který jsme mu pro tuto příležitost dali do prostřed chodby, a vyházel z něj všechny kuličky (takové ty plastové duté balónky). Tím se zabavil na dlouho a pak je házel zpět. A pak samozřejmě venku, tak jak to děláte -házet čímkoliv, kdekoliv kde je to vhodné.
Hračky a ostatní bych vůbec nevnucovala, ono to přijde samo. Můj syn si začal s autíčky hrát teprve nedávno ale pak byla právě doba, cca měsíc, kdy si odmítal hrát s čímkoliv jiným, než s autíčky. Teď to zase polevilo a nemá zrovna nic vyhraněného, takže si bere hračky i pomůcky. Mě se vždy vyplatí pozorně ho sledovat, co ho zrovna zajímá (třeba nedávno začal nenápadně pořád vše počítat) a podle toho mu připravit vhodné aktivity, aby mohl potřebu dostatečně nasytit 🙂
@rlm35 Období vzdoru - každé dítě si by si jím mělo projít, je to prostě vývojové a pokud si jím neprojde, tak je někde něco špatně. Je to období, kdy se hodně vzteká, odmítá spolupracovat, trucuje atp. prostě vše, co nám drásá nervy. V tomto období vlastně testuje hranice, co mu dovolíme a co ne, jestli náhodou nepolevíme když bude hodně vyvádět. Zároveň si tím otužuje nervovou soustavu (vlastně nejen svoji, ale i naši 🙂 ). Je to fuška projít tímto obdobím a nezanechat na dítěti žádné velké trauma 🙂
@katerina108 díky,závidím vám ten nadhled.Připadám si v tomhle strašná.Vaše album sleduju už dlouho a jste pro mě inspirací.Ale já sama nejsem kreativně zdatná,takže někdy je to fuška i pro mě 🙂
Samík bude mít 2roky.
@katerina108 nebo všechno schovává pod gauč 🙂
To je taky jeho záliba
@kkaminka Rozhodně nemůžu říci, že jak to tu píšu, tak to u nás je. Taky hodně často tápu, hledám co zabere ale jsem ráda, že mám nějaké základní povědomosti o montessori a o R a R a to mi pomáhá v každodenním fungování. Kreativní taky moc nejsem ale spoustu nápadů lze načerpat na internetu (viz můj článek o inspiraci) či zde u ostatních maminek.
Jsem ráda, jestli něco využijete pro svého synka.
Můj taky měl období schovávání věcí do škvír a pod skříně. Toto jsem nijak neřešila, nechala jsem ať si to dělá. Je ale třeba fajn zkusit mu třeba udělat malý "bunkr" např. pod stolem (přehodit přes něj dlouhý ubrus) či takový ten malý dětský hrací stan.
@katerina108 a jak se k tomuto období staví Montessori? díky
@rlm35 Tak snad nějak tak jak jsem to popisovala. Tento koncept vychází právě z montessori a výše uvedený článek je to, co jsem si z něj převzala já 🙂
Díky za článek, zas mi to pomohlo trochu líp pochopit malého. Dávno jsem teda pochopila, že nemá cenu mu nic vnucovat, ale začnu ho lépe pozorovat a snad mu pomůžu se rozvíjet.
Dalo by se to celé shrnout tím, že mám prostě důvěřovat dítěti? Moje dcera je ještě malá a často tápu, nevím, co kdy "učit"... Doufám, že sama projeví zájem. Teď jí stačí dát něco do ruky a všechno pečlivě zkoumá. Jak to ale bude dál?
@acacia Máte pravdu. V podstatě to lze takto pojmout. Mě by však dříve nenapadlo až tak důkladně se zabývat tím, proč nějakou činnost dítě vykonává a určitě bych hůře snášela takové ty "nevhodné" projevy (rozhazování bot z botníku). Jsou různé názory na to, že by se matky měly chovat intuitivně a nestudovat knížky o výchově ale já ze své zkušenosti vím, že moji intuici konvenční výchova docela utlumila. Takže jsem ráda, že jsem se zavčas dostala k pojetí senzitivních fází ve vývoji dítěte a k návrhům jak k určitým projevům dítěte přistupovat kontstruktivně a ne pouze a jen kriticky.
Máte výborný věk, holčička začíná objevovat svět a tato fáze mě moc bavila. Už to nebylo jen takové pasivní miminko a moc mě bavilo sledovat, jak jsou pro něj i ty nejbanálnější věci velkou zajímavostí. Mám tu na blogu nápady co dělat s dítkem od 9 měsíců, tak zkuste mrknout, třeba se vám něco bude hodit.
Ale jak píšete, stačí jí pozorovat a důvěřovat a ona vám ukáže, co potřebuje 🙂
Přeji vám hodně úspěchů a radosti 🙂
Začni psát komentář...
skvělý článek 🙂