Deniska je na světě :o))

Narodila jsem se ve středu 7.listopadu 2007 v 8.35, šlo to docela rychle, ještě po půlnoci si maminka myslela, že to jsou poslíčci, ale ne ne... To už jsem byla já :o)))
No a teď míry: měla jsem 51cm a vážila 3120g

ZKOPÍRUJI SEM I POPIS PORODU, KDYBY MĚL NĚKDO ZÁJEM🙂
Po dlouhém roce snažení jsem konečně otěhotněla, těhu taky nebylo bez problémů, od začátku hrozil předčasný porod, ale dobře to dopadlo a nakonec místo předčasného porodu, mě čekalo vyvolávání po termínu Už jsem se připravovala na vyvolávací tablety, oxytocin a podobně, když v tom se malá umoudřila a rozhodla se kouknout na svět sama od sebe A to večer před tím, co jsem měla nastoupit do porodnice na vyvolání

Začalo to docela nevině, kolem sedmé večer mi sem tam ztvrdlo břicho. Měla jsem radost, že aspoň něco, protože poslední dny mi nebylo fakt nic a připadala jsem si, že kdyby mi to nevyvolali, tak tu budu strašit 2v1 ještě v prosinci Byla jsem ten den šestý den po termínu porodu... Od půl deváté ale začalo tvrdnout a k tomu i divně bolet co deset minut, kolem jedenácté už co pět minut a kolem půlnoci dokonce co tři minuty . Pořád jsem si říkala, že to není ono, protože jsem fakt nevěřila, že by to přišlo samo. Sice už to docela bolelo, ale dalo se to zvládnout a navíc, když ta kontrakce přešla, tak jsem se cítila super a myslela, že další už nepříjde Jenže pokaždé přišla další... Nechtěla jsem jet do porodky ani za nic. Nechtěla jsem být trapná a jet tam s blbými poslíky Navíc jsem si říkala, že do rána to přece vydržím a hned v osm mám nástup do porodky. Jenže to začínalo bolet víc a víc. Popisovala jsem to už hezkou dobu tady holkám na koníkovi a těm se to fakt na poslíky nezdálo, jenže já nevěřila a furt nechtěla jet . Kolem jedné hodiny jsem začala slabě krvácet-zbytky zátky, tak jsem se teda rozhodla, že do té porodnice pojedu . Né kvůli těm kontrakcím, ale kvůli malé, protože kolikrát se stalo, že během kontrakce nějakému miminku začalo vynechávat srdíčko Tak jsem si řekla, že nebudu riskovat a zajedu tam, ať už budu trapná nebo ne... Michal-přítel, mě tedy po jedné ráno vezl do porodnice
Přijeli jsme po té jedné do porodky, vzali mě na příjem a přijela si pro mě taková, né moc sympatická PA. Taková mladá herečka, důležitá... Nebyla arogantní, ale prostě se mi nelíbila. Hned ve výtahu mi řekla, že jestli si jako myslím, že budu rodit, že prý teda na porod nevypadám ani omylem, že se moc směju a tak a že prý AŽ BUDU ČEKAT DRUHÝ, TAK TO UŽ POZNÁM A NEBUDU MUSET JET ZBYTEČNĚ Což mě teda neskutečně vytočilo, protože jsem do té porodky přece nechtěla No ale, prostě, že si mě tam už nechaj, že stejně mám jít ráno na to vyvolávání, tak co. Kouknul na mě doktor a řekl, že jsem otevřená na prst a čípek je spotřebovaný, ale že si myslí, že rodit ještě nebudu Udělali mi monitor, tam se teda něco ukazovalo co ty tři minuty, ale nic moc. Tak mě ubytovali na pokoji a poslali mě spát Jenže to fakt teda nešlo, byla jsem vytočená a navíc se ty kontrakce zhoršovaly Pak už jsem u nich funěla docela dost, tak jsem se sbalila a šla do sprchy. PA na mě čuměla jak péro, co jako dělám Tvářila se, jako by chtěla říct, že přeháním a proč jako nespím... To bylo cca o půl třetí. Mezitím tam měli jeden megarychlej porod Oni tu babu málem nestihli ani vyslíct a položit na stůl a už bylo slyšet mimčo. Nekecám, do pěti minut co jsem je zaslechla jak s ní letěj do dveří a sundávaj jí hadry
No a o to hůř se na mě pak dívali, ve tři nebo tak nějak se nade mnou doktor slitoval a řekl, že mě teda vyšetří. Jenže ouha... Vůbec se to nehlo Myslela jsem, že mě asi je..e, protože to už byly ty kontrakce furt co tři minuty, ale už docela husté, už jsem musela funět jak lokomotiva, když to přišlo. No tak nic... Začala jsem si říkat, že jsem fakt asi sračka, protože jestli mě takle zničej obyčejný posly, tak co pak ten porod Pak zas hoďka funění, PA na mě koukla, zas nic nového, už jsem byla vyčerpaná jak prase. Chtělo se mi spát, neměla jsem sílu a kontrakce furt hnusný. Poslali mě znovu na monitor a to už jsem si potichoučku zaskučela i nahlas. Jen tak pro sebe, potichu. No a pak mě trefil šlak málem podruhé, protože na tom monitoru se sice kopečky dělali co tři minuty, ale nic moc velký Jsem byla na zhroucení, fakt... Jsem si připadala jak největší simulant Že tam skučím a přitom přístroj nic a otevírání taky nic. Bylo mi hrozně, tak jsem to říkala sestřičce a ta mě trochu uklidnila, že doktor na to vůbec nekouká, že ho zajímá jen to srdíčko. Asi v pět-možná dřív, jaksi ztrácím pojem o čase, se na mě ta "milá" PA koukla zas a řekla, že se to malinko hlo Že je to na skoro dva prsty Tak prý, že mi teda udělá aspoň klistýr. Měla jsem radost, že snad z toho fakt nakonec něco bude Nějak jsem to přeskučela do šesti a to se mněnily směny. Přišla PA, ke které jsem chodila na cvičení, tak jsem byla šťastná, že přišel někdo normální Chodila se mnou, dýchala... Bylo to fajn, řekla, že z toho určitě už něco bude a jestli prý mám už zavolanýho chlapa... No to jsem pochopitelně neměla, protože když se na mě všichni tvářili, jakože se nic neděje, tak co bych ho budila, že jo... Přišla i ranní směna doktorů, tak na mě jedna Dr. koukla a řekla krásnou větu, že už je to na tři až čtyři prsty Jsem byla šťastná jak blecha, že už se to aspoň hlo a nebyly ty bolesti zbytečný A pak řekla ještě lepší věc Že píchneme plodovku Píchli jí a já tedy před sedmou ráno volala Michalovi, že teda fakt rodíme Po sedmé byl tam, převlíkl se a dali nás na nadstandartní sál. Ze začátku jsem mu ještě i mezi kontrakcema vykládala, jak rychle rodila v noci ta paní. Pak mi PA napustila masážní vanu, že mi to uleví. To bylo asi o půl osmé. Michal byl super, byl hodný a staral se, ale v tu chvíli už mi to začínalo být fuk, protože v té vaně už to bylo co dvě minuty a nestíhala jsem se vzpamatovávat, navíc asi hned po pěti minutách ve vaně jsem začala mít brutální tlak na konečník-fakt měli všichni pravdu, je to nejhorší z celého porodu. Michal teda zavolal PA a ta, že na mě koukne, ejhle jsem byla otevřená na šest až sedm prstů Šoupli mě zpátky do vany, i když mě teda fakt nijak od bolesti nepomáhala, už jsem ani nevnímala ty kontrakce, jen ten tlak, ono to už jaksi tlačilo samo a nedalo se tomu zabránit, ale snažila jsem se. To už bylo po osmé hodině... Vydržela jsem tam asi deset minut a to už jsem začínala trochu ječet-a to jsem vždycky říkala, že nebudu tak trapná, abych skučela víc nahlas Houkla jsem na Michala, ať tu PA zavolá znovu, a ta když mě slyšela tak hekat, tak mě oba narychlo tahali ven a na křeslo. Zjistila, že už je to na devět a že za chviličku budem moct tlačit. Profuněla se mnou pár kontrakcí a že mě vezmou ještě na záchod, ať se zkusím vyčůrat a že ta pozice snad odtlačí ten centimetrový lem, co ještě zbýval. Pak mě hodili zpátky na křeslo a přišla doktorka, šáhla do mě během kontrakce a že prý tam sice ještě kousíček chybí, ale že se skočí převlíct a půjdem na to Přišla jedna nebo dvě kontrakce, psí dýchání už nezapomenu nikdy, když jsem ho musela využívat hodinu , doktorka se vrátila a šli jsme tlačit Po první kontrakci se protlačila hlavička, tak mi PA hlásila, že vidí dlouhé tmavé vlásky Na tři kontrakce byla malá venku Dali mi ji na břicho, bylo to super. Michal fotil a byl z toho hotový, slzy v očích a tak Pak šel fotit při vážení a mě šili Mě to teda spíš připadalo, že vyšívají, protože to dělala strašně dlouho, mě to teda tak připadalo, protože to i bolelo Žádný extrém, to ne, ale štípalo to, no...
Ale pak už bylo všechno super. Malou nám dali do postýlky a nechali nás tam samotné Krásné, fakt jo Chudák malá sice vypadala ze začátku jako ufonek nebo tak něco, protože měla zdeformované čelíčko z toho, že jsem měla tak dlouho tlaky na ten konečník a tlačilo to samo, ale když mi ji pak přivezli na pokoj, tak už to neměla.
Když to shrnu... Nemám z porodu špatnej zážitek, nebylo to sice nic s medem, ale nakonec jsem to zvládla bez epidurálu, určitě to stojí za to a ani minutu po porodu-vlastně ani přímo při bolestech, mě vůbec nenapadlo, že by malá měla zůstat jedináček Dá se to přežít, mě dokonce ten epi i nabídli a to jsem říkala, že když mi ho sami nabídnou, tak vědí proč, nejsou totiž moc pro něj, spíš naopak. Prostě za čas do toho půjdu znovu Ten důvod proč, se tu teď na mě chodí koukat v Michalově náručí

A teď poděkování:

Speciální díky patří Misakri a Nikka.vo, za to, že se se mnou trápily hezkou dobu a prožívaly zčátek porodu-podle mě jen poslíky Nebýt jich tak nakonec porodím snad doma Tímto se i omlouvám Alčátku, že jsem ji nedala vědět, že rodím online

A druhý dík patří homeopatikám... Brala jsem je od 36tt. Pak jak mě vzali do porodky, tak jsem je měla při kontrakcích jíst, ale zapomněla jsem-proto jsem se možná trápila ty první hodiny zbytečně. Ve tři jsem si na ně vzpomněla a začala je mezi kontrakcema brát a pak se to vlastně konečně rozjelo A pak když jsem je jedla poctivě, tak to šlo fakt rychle. PA říkala, že si myslí, že je to právě díky těm lékům Možná to bylo tím, možná ne, každopádně příště si je vezmu zase

No tak stručný to moc nebylo, to se omlouvám a taky se mi to nechce po sobě číst, takže se omlouvám za případné chyby a taky nesrovnalosti ve větách. Když tak objasním na požádání
13. lis 2007 ve 14:10 • 2 děti • Odpověz