Někdy, když se ráno probudím, nemůžu uvěřit tomu, že jsem těhotná. Stále si opakuji, že je to zázrak a jak se zcela změní můj život. Bříško vidět moc není, nevolnosti jsou dáávno pryč, trápí mě snad jen to časté chození na malou, někdy mám až pocit, že chodím každou půl hodinku :D. A usínání v práci na židli mi taky nedělá problém :D Bojím se a zároveň těším. Hormony se mnou cloumají jak v pubertě, nestíhám skoro vůbec nic. Ale s broučkem si telepaticky povídáme a mám pocit, že mě uklidňuje 😉 Mami VŠECHNO zvládneme SPOLU <3