Moje první štěstíčko

r.2007 – snažila jsem se si spoustu věcí si nepřipouštět a tak se mi zdálo, že žiju spokojený život

26.4.2007 – zjistila jsem že čekám miminko. Byla jsem šťastná. Když jsem ale po jedné veliké hádce s přítelem začala krvácet, bylo již pozdě na to uznat, že měl tenhle vztah jednu velikou vadu. O mimíska jsem přišla v 10.týdnu těhotenství a hodně zle jsem to nesla. Sáhla jsem si úplně na dno své duše. Naštěstí, jsem kolem sebe měla lidičky co mi dokázali pomoct aniž by se ptali, co se stalo. Dodnes to ví jen hrstka lidí a jsem jim vděčná.

r.2007 – jsem našla novou lásku a doufala jsem, že to bude navždy. Bylo to všechno tak krásné. Věřila jsem, že je to ten pravý. S ním jsem toužila od prvního dne mít to malé štěstíčko, které mi v předchozím vztahu nebylo přáno. Měl rozestavěný domeček a tak abychom tam mohli bydlet spolu, jsem si vzala po dvou měsících půjčku – a to nemalou, odešla jsem 130km od své rodiny, opustila skvělou práci, své přátele a chtěla žít s ním, mezi jeho rodinou, cizími lidmi.

26.4.2008 (snad už ten datum něco naznačoval) – jsme měli nádhernou svatbu v kostele (za moje těžce ušetřené peníze), kterou jsem celou zorganizovala a tak jsem si pořádně ani svatební den neužila. Byla jsem, i přes své nadměrné proporce krásnou nevěstou. Když se na to zpětně dívám, asi jsem tu svatbu chtěla právě proto. Připadat si jeden den krásně a být tou nejdůležitější osobou.

r.2008 – nebyla jsem šťastná, tak jak jsem si přála, domeček se neblížil ani zdaleka do fáze hotového, manžel změnil zaměstnání na neperspektivního finančníka (kromě vkladu 20tisíc – hádejte čích, jsme postupně díky dopravě přišli o pořádnou sumu penízků) a jelikož sám nebyl spokojený, ale nedokázal to přiznat, krachovalo všechno. Peníze na dům nebyli, láska a něha se z našeho vztahu úplně vytratila a můj sen o miminku se rozplynul jako mráček po bouři. Stále častěji jsme se hádali a po Novém roce jsem odešla. Sehnala jsem si práci opět kousek od rodičů a sourozenců a vzala si byt do pronájmu.

r.2009 - marně jsem doufala, že se něco změní, když se manžel „zkusil“ za mnou přistěhovat. Vzala jsem si notebook na splátky a sjednala internet, aby si mohl shánět práci. Ale stres, který vládl v naší domácnosti stejně nakonec zhatil vše. Už jsem nemohla žít vedle muže, který jakoby nežil a pro mne nežil vůbec. Práci si sice sehnal, ale už se mnou nežil.

duben 2009 – jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Ta chvíle na kterou jsem se vždy tak hrozně moc těšila a které jsem se nyní tak moc obávala, byla tady. Nevěděla jsem co dělat. Moooc mi pomohla kamarádka, seděly jsme spolu snad celé odpoledne a ona povídala a povídala a já jsem konečně cítila ten krásný pocit. Hřálo mne, že mi v „bříšku“ roste láska celého mého života. V jednu chvíli mne sice rodina skoro zavrhla a nepřála si, abych si malé nechala, ale já jako pravá býčice jsem šla hlavou proti zdi a obhájila jsem si je.

červenec 2009 - Ještě jednou jsme se zkusili dát s manželem opět dohromady, dokonce se mnou byl i na UZ toho našeho cvrčka, ale nešlo to. Hrozně mne to bolí, ale už nikdy to nemůže být jako dřív. Nemůžeme spolu žít. Nemá o nás zájem. Bohužel pozdě, ale přece jsem si uvědomila, že to není chlap pro rodinu.

11. a 12. měsíc r. 2009 - SNAD UŽ BUDE LÉPE, rodiče mi nabídli bydlení a tak se ještě musím nějak zařídit po stránce finanční a dohodnout na rozvodu a začnu žít. Držte mi pěstičky.

Teď už má mrňousek to nejhorší za sebou. Na svět by měl přijít koncem prosince 2009 nebo začátkem ledna a já už se teď nemůžu dočkat. I když...maličko strach mám - jsem hysterka. Takže, až třeba i na konci zeměkoule uslyšíte okolo Silvestra ukrutný řev - budu to já.HIHIHI.

 Všem Vám těhulkám, přeju krásné těhotenství, snažilkám - brzký úspěch a maminám - ty nejhodnější čertíky na světě. Prostě HODNĚ ŠTĚSTÍ

 27.12.2009 ve 20:20 se malá SOFI narodila císařským řezem. A je to neeeejhezčí mimi na světě.

 do léta 2010 jsem přežívala...chlapi jsou asi všichni stejní

 od podzimu jsem zamilovaná...že by se našel přeci jen vyjímečný muž? Zatím nebudu psát víc...abych nebyla zklamaná.