Miluji kabelky. Bílé, černé, koženkové či látkové, hranaté i kulaté. A hlavně prostorné. Typ, který můj kolega vtipně nazývá "násypné zavazadlo." Potřebuji do něho nacpat svačinu, knihu, náhradní punčocháče, někdy tepláčky na cvičení a občas bochník chleba a štangli salámu.
Jsem žena praktická a ekologicky smýšlející. Proto mám s sebou většinou nějakou pěknou ekologickou kabelu, kterou při nákupu vytáhnu z násypného zavazadla a nákup do ní pěkně ekologicky uložím. Někdy si ráno při odchodu do práce nejsem jistá, jestli je ekozavazadlo na svém místě, tak pro jistotu přihodím nějaké další. Někdy tak nahromadím poměrně slušnou sbírku.
Také jsem trochu chaotická a lehoučce nepořádná. Často u mě převáží filozofie "Co oko nevidí, to srdce nebolí", což může mít, zejména ve vztahu k obsahu kabelky, fatální následky. Můj manžel dodnes dává k dobru historku, jak jsem v bance místo peněženky překvapeně vytáhla značně zetlelé kiwi. Snažím se být disciplinovaná a každý týden v kabelce poklidit, ale někdy si kabelka žije vlastním životem.
Mám ráda při ruce propisku, proto má kabelka vždy minimálně jednu někde skrývá. Minulé pondělí jsem vložila svoji oblíbenou propisku do postranní kapsičky. Druhý den tam nebyla. Vložila jsem tedy svoji druhou oblíbenou propisku do stejné kapsičky. Když jsem si ve středu chtěla udělat poznámku, propiska tam nebyla. A tak se to opakovalo až to pátku, kdy jsem pojala podezření a kabelku pořádně prohledala. V rohu kapsičky zela díra a pod podšívkou odpočívalo nejenom všech pět propisek, ale i docela slušná sumička v drobných, dvě pomády na rty a minilahvička parfému, kterou jsem již pokládala za nenávratně ztracenou. Slušný úlovek, není-liž pravda?
Po přečtení předchozího odstavce tedy jistě pochopíte paniku, která se mě zmocnila, když jsem se o víkendu vypravila prozkoumat, jak pan prezident dbá o ochranu národa a zvědavě se postavila do fronty před Pražským hradem. Poklidně jsem postupovala s davem turistů a prohlížela si statné policisty. Když jsem přišla na řadu, pohledný svalovec mě vyzval, ať otevřu kabelku. Nonšalantně jsem zavazadlo otevřela. Byla jsem nachystána a obsah zakryla elegantní šálou. Což v ochránci zákona a blaha turistů vzbudilo podezření, že jsem dobře maskovaná teroristka, šálu vyndal a jal se prohrabovat obsahem kabely. Postupně tedy shlédl nakousanou bagetu, obal od čokolády, polovypitou lahvičku vody a pár hygienických potřeb, které obyčejně na odiv nevystavuji. V hlavě jsem si přitom zoufale snažila vybavit, kdy jsem si naposledy brala na svačinu kiwi...Při pohledu na můj rudý obličej poznamenal: "Vy tam máte pořádek, to byste se divila, co tam některé ženské mají!"
Uklidnil mě, ochránce. Nejsem na tom až tak špatně. Bombu v kabelce zatím nenosím.
Jaké má metody? Abych byla ve střehu, kdyby je začal používat manžel můj🙂
Oblíbená otázka manžela: "Proboha, co v tom taháš?"
"Cihlu, miláčku, cihlu!"
@krtikkrtovaty Začínám mít podezření, že tam tu cihlu zašívají už při výrobě;)
@karja Tak to mu k tomu povím hned příště. 🙂
@karja začal blbyma pohledama.. Co jako tam furt vláčíš. Pak začal dělat revize😈😈😈. Kdykoli může, hodí mi kabelku jako velké zavazadlo do kufru a já celou cestu trpím voschlejma rukama a pod. Případně přelèzám do kufru. To když něco potřebuje dítě.. Takže když jdu s ním, nosím už minikabelku a trpím pocitem nahoty..
@karja hele von si tam(v peněžence) uklízí snad vob den 😐nedá se s. Ním diskutovat. Tak nediskutuju a žiju tajným životem s velkou kabelou.. Občas udělám ústupky a pak v tom zas lítám. Naposled mi v kabele objevil Mp3, Hard disk, zprávy z nemocnice za rok,parte, dudlika, polystyrenové chleby a troje ponozky(dcery). Už to ani nekomentoval. Možná už mě nemiluje.. 😅
Můj manžel nazývá mou kabelku útočnou zbraní 😀
Prý o me nemá strach - roztocim ji, hodím a útočníka zabiju
Kabelka kabelka kapela věc která mě jednou " zničí " 😂 štrachánim se v ní jsem ztratila roky života 😝
Kabelku nenosím, při svojí demenci bych ji zapomněla v autobuse. Jeden čas jsem nosívala batoh, kterej postupně nabyl velikosti dobře sbalenýho padáku 😀 Teď mám batoh menší a 99% "bordelu" vozim v autě. Sice vypadá jako pojízdná skládka, ale má to svoje neskonalé výhody-když sem tuhle zapomněla zavřít okýnko a stálo mi to otevřený na parkovišti celej den, nenašel se pobuda, co by si dovolil mi to auto vykrást/ukrást 😀 😀 😀
@mon_88017 V takovém stavu máme pracovnu. Klidně tam nechávám rodinné šperky, když odjíždíme na týdny pryč, protože případný zloděj by si hned mezi dveřmi zlomil nohu, následně by zapadl do nějaké manželovi krabice a nakonec by ho pokousal zástupce tajemné civilizace, která tam jistě někde v podhoubí papírů bují...
Začni psát komentář...
Můj manžel moje nasypne zavazadlo 😆bytostně nesnáší a vede proti němu partyzanskou válku od doby, co mu sjely růžové šupiny z očí.. (cca měsíc po svatbě) kiwi naštěstí nejím.. Fakt suuuper článek 😆😆😆😆😆