O důležitosti dobře zavřených dveří
Deštivé páteční ráno. Jedinou motivací, proč se vůbec vypravit do práce, je výborná kávička z firemního kávovaru a tradiční pokec se stejně závislými kolegyněmi. Dnes se scházíme čtyři. Probereme plány na prodloužený víkend a spoustu dalších věcí. Dopíjím, oplachuji hrníček a vydávám se do kanceláře.
Na schodech si uvědomím, že jsem si v kuchyňce zapomněla tašku s dokumenty. Dveře do kuchyňky jsou pootevřené. Hlas mé kolegyně Martiny, utahané matky dvou rozjívených školáků, zrovna rozhořčeně praví: "To bych si taky jezdila na výlety a chodila na jógu, kdybych se starala jen sama o sebe. Na jejím místě bych nehnila v téhle mizerné práci, ale makala na sobě. Dyť co celý dny dělá? Leží na kanapi a čte nebo mééédituje na karimatce." Není pochyb, ta lemra líná jsem já. Kolegyně Zuzanka, dáma před důchodem, anděl naší firmy, se mě snaží zastat: "Ale ona asi chodí na nějaký to umělý, ne? Kája ji nedávno potkala, jak vychází z té nějaké kliniky."Kolegyně Sylvie, velmi dobře rozvedená biomatka: "Ále, prosím tě, Zuzi. Kdyby chtěla, tak už je dávno těhotná. Kdo chce, tak se mu to nakonec podaří."
Chvíli bojuji s pokušením do debaty zasáhnout, ale nakonec se tiše vyplížím na chodbu. Pro dokumenty si zajdu za chvíli. Protože před takovými patnácti lety bych na ženu kolem 40, bez dětí, poletující po výstavách, divadlech a výletech, měla stejný názor. Buď děcka odkládala a teď čučí, nebo si raději užívá, než aby se o někoho starala. A ano, pokud nekmitá kolem dětí, mohla by nastudovat další cizí jazyk nebo chodit předčítat do hospicu noviny. To já, ve 40 už budu mít děti alespoň čtyři.
Dříve jsem se za to, že nemám děti styděla. Styděla jsem se za to, že jdu ráno do práce odpočatá a odpoledne vyrazím s kamarádkou na kafe. Že si zajdu ke kadeřnici, kdy chci a mám peníze na tu novou sukni. Večer si mohu v klidu přečíst kus detektivky nebo s manželem probírat závažná filozofická témata. Teprve před několika týdny jsem si to začala naplno užívat. Protože tím, že se budu trápit, nic nezměním. Já si chodím do divadla, maminky uspávají doma své děti. A i když mi to divadlo, jógu, výlety závidí, pochybuji, že by se mnou měnily. Já s nimi ano...
Plakávala jsem večer ve vaně, aby mě manžel neslyšel, a nebyl smutný i za mě. Protože se sám dost trápí, že stále není tatínkem, jak si kdysi představoval. Nikomu jsem nevyprávěla o tom, jak je mi po všech hormonálních koktejlech špatně, bolí mě tělo i duše. Ani o tom, jak to bolí, když před 3D ultrazvukem, ze kterého měly být fotografie pro šťastné babičky, lékař zjistí, že dítě již nežije.
Už dlouho nikoho neposuzuji. Protože každý si s sebou nese svoji třináctou komnatu. Neseme si traumata z dětství, vzpomínky na velký zadek z doby dospívání, smůlu na chlapy, nízké sebevědomí, vzpomínky na exmanžela tyrana, smutek z bezdětnosti... A možná je škoda, že o tom nemluvíme. Pak bychom si nejen my, ale i naše (tedy, lépe napsáno vaše🙂 ) děti uvědomily, že nás v životě může potkat spousta trápení. Ale s pomocí víry a dobrých lidí se jim dá čelit. Když o lidech, kteří jsou nějakým způsobem jiní, s dětmi nemluvíme, ochuzujeme je o příběhy, které jim třeba někdy v budoucnu pomohou.
Je pár žen, které mi velmi jasně daly najevo, že mě nepovažují za právoplatného člena společnosti. Bývalá spolužačka mě na školním srazu přímo nazvala chudinkou, protože žít takový zbytečný život bez dětí by nezvládla a musela by skočit pod vlak. Nevím, co doporučila spolužačce Erice, která je nejen bezdětná, ale navíc svobodná úspěšná manažerka se znalostí 4 jazyků, ale Erika odešla velmi brzo a již nikdy na sraz nepřišla.
Na Facebooku pak Erice pod fotografii z exotické dovolené připsala: "Je mi Tě líto, když v tomhle vidíš smysl života." To, že Erice před několika lety zemřel přítel a ona už nedokázala nikoho jiného milovat, bojovnice za hledání smyslu života neví.
Většina žen v mém okolí mě přijala, a pokud má nějaké pochybnosti o smyslu mého žití, nechává si je pro sebe. Věřím tomu, že každý tu má své místo. I teta bez dětí. Moje kamarádky to pochopily a ochotně mi své ratolesti svěřují na hlídání. Maminky si odpočinou, teta ukojí pečovatelské choutky.
Smekám před ženami, které zvládnou chodit do práce a při tom se starat o děti. Svým kolegyním, matkám, se snažím vycházet vstříc a pomoci, když je to třeba. Mrzí mě, že Martina zapomněla, kolikrát jsem za ní vzala práci, když musela honem pro malého do školky.
Protože, jak řekla Margaret Thatcher: "Žena, která nepomůže ženě jiné, přijde do pekla." A ano, může si ji taky trochu pomluvit. Ale pokud možno tak, aby to ta dotyčná neslyšela. Protože žena, která pomlouvá, aniž by zavřela dveře, bude v pekle hned vedle té neochotné🙂
Doporučujeme
@berenika39 Uf, děkuju za komentář... Už od včerejška váhám, zda publikovat či ne...
Mít tě blíž, tak tě beru jako tetu pro děti. Já si zase vyslechla, že jsem na děti mladá a jak si kazím život, jak jsem měla dostudovat, že jsem jen příživník na dávkách... mám pokračovat?
Nedávno jsem četla článek s názvem (přesně si ho nevybavim) Deloha v pronajmu. A ten byl přesný. Zkus ho najít!
@mississka11 Zkrátka jedna se nezavděčí, co? Dnes bych asi, po svých zkušenostech, každé slečně nad 20 říkala - na nic nečekej, škola ti neuteče, tu dostuduješ klidně i po třicítce...
Článek si najdu, děkuju za tip.
Krásný text držím vám palečky.🙏❤🙂
Moc hezke pravdive. Jak je lehke soudit...
@karja samozřejmě ano. spousta lidí si je tak jistých tím, co mají.....pak snadno sklouznou k tomu, co popisuješ.
pokora - to je fakt dneska slovo, které zmizelo ze slovníku.
krasne napsane,a pravdive.
Ja uz te sleduju hrozne dlouho a opravdu bych vam prala, aby k vam to miminko prislo! Drz se, myslime na tebe!❤
Moc hezký článek 🙂 Díky za něj.
Me je z toho smutno 😕
@karja za mnohou usměvavou tváří a vyrovnanou osobou je silný příběh. máš můj obdiv.
@mississka11 Tak právě jsem dočetla Dělohu k pronájmu... Hlava mi nebere, co se může na jednoho člověka sesypat...
@mississka11 Aha, tak to jsem si přečetla jiný článek... Tady na Koníkovi... Ale opravdu silný příběh...Tak teď jdu na ten druhý...
A já ti za tento článek děkuji i z jiné strany... dnes mne opět bodlo jedno zjištění... už ne tolik, jako kdysi, ale nějak to z hlavy smazat prostě nejde...
Také jsem si prošla obdobím "přejícího ženského kolektivu"...
Po přečtení tvého příspěvku jsem si uvědomila, že vždy se v okolí najde někdo, kdo má potřebu o druhé otřít svou špínu a asi i svou bolest.
Děkuji 🌷
A držím pěsti, ať se zadaří... 🌼
@makynaeliska To jsem nechtěla! Jen jsem si potřebovala vylít srdce!
@karja Jo, já to popletla, promiň. Oba mají v názvu dělohu...
@karja kdepaaaak to je dobre ze jsi si vylila srdce...Me je proste smutno z toho jak se chovaji lidi
@brunetka11 Děkuju! Ženské občas dokáží těm druhým zavařit... Ale v poslední době potkávám stále víc a víc ženských báječných... Doufám, že Ty už taky! Protože jsem přesvědčená, že v ženských kolektivech může být ohromná síla, pokud se vzájemně podpoří. A trochu pomluvit se můžou taky🙂
@makynaeliska Obávám se, že se taky tak občas chovám... Je strašně lehké druhé soudit ze svého úhlu pohledu...
@mississka11 Tak to je síla... Krásný a tak pravdivý! Budu šířit dál.
@karja mame spoku hodne spolecneho, ten zensky kolektiv je mazec...my tehdy byly dve, co jsme z naseho kolektivu sly.na ivf. Kolegyne sla prede mnou, aniz by.neco rekla. Ty dohady, ktere drncely sborovnou, i.prede mnou, to byla sila.
Tak jsem se rozhodla jim vsechno rict, ze.jdu, kdy jdu, ze se snazime..aspon vsechno vedely a nemely potrebu se dohadovat za mymi zady. Jasne, na drbani.si urcite neco nasly, ale uz na jine, ne tak bolave tema..
Drzim ti moc.pesti, at se povede.
@karja Pro mne to byl tak trochu šok - s něčím podobným jsem se setkala poprvé. O to však intenzivněji.
Už to odplouvá...
A do toho dnes přišel tvůj příspěvek a krásný nadhled...
Fakt díky 🌷
@karja děkuji 🙂 občas na nějaký zajímavý narazím. A myslím (sama za sebe), že i ten první poslaný omylem nebyla ztráta času 😉
@mississka11 U toho jsem se trochu zastyděla za svoje stesky. Je to asi trochu škaredý, ale když mě přepadá depka, vzpomenu si, že na světě je asi tak 90% lidí, kteří jsou na tom hůř...
@elisstischlerova Děkuju
@karja chápu! Já to mám jinak-spíš mám strach z bolesti. Takže mě občas žene (paradoxně) do života právě ten strach. A přitom bych měla být šťastná-dvě krásné zdravé děti, dobrý vztah s partnerem, vlastní bydlení apod. A přitom vím, že nejsem dobrá máma pro své děti. Takže každá to máme úplně jinak 😉
@karja úžasný článek. Moc mě oslovil. Je skvělé najít smysl života v čemkoliv. A děti nejsou zárukou štěstí,ani ničeho více povznášejícího. Mam dítě, nervy na dranc, vrásky, kruhy pod očima,celulitidu, osobní prostor v záporných hodnotách. Nervy si léčím studiem. Díky bohu za každého, kdo vidí smysl někde jinde než v dětech. 🙂
@mississka11 Jé, no kdybych tu začala rozepisovat svoje strachy;) Ale pak si zase vzpomenu na těch 90%
@hvezdnenebe Děkuju za komentář. Ráda Tě čtu, Tvoje článku jsou takové dobíjecí;)
@karja chápu 😉
Bohužel tak to je ☹ pomlouvat za rohem a dělat při tom kamarádku /kolegyni je tak snadné, to umí každý. Ale přijít, zeptat se proč a pak podržet za rameno nebo si alespoň udělat objektivní názor - To už umí málo z nás ☹ Držím palce, aby mimčo přišlo.
vím jak ti je, taky jsem to zažila, a nebylo mi nejlíp... mluvíš mi z duše... ale ať to máš, jak to máš tak vždy se najde někdo, kdo to bude řešit 🙂 Buď máš děti moc brzo, nebo moc pozdě, když máš jedno, je to špatně, tři jsou moc, když je nemůžeš mít, buduješ kariéru, když je nakonec máš, je to taky špatně, protože s tím někdo už nepočítal atd atd. mám pokračovat ? 🙂 🙂
ženské drbají a drbat budou,cizí problémy se "řeší" o mnoho líp než ty jejich...
Držím palce, ať se nakonec dočkáš... hodně štěstí
@karja Není za co, lidem jako ty bych strašně moc přála otěhotnět tak rychle jako já. Když manžel naposledy říkal, že se mu to na poprvé nepovede a já pak našla na těhu testu dvě čárky, bylo mi do breku. Štěstím, ale i smutkem nad tím, kolik lidí se trápí, že nemůžou mít mimčo, co všechno pro to podstupují a ono to pořád ne a ne se podařit. Mám jednu takovou kamarádku. Bohužel dřív nebyl nikdo s kým by mimčo měla a teď to prostě už několik let nejde. Pořád se jí někdo ptá jesli už jako není na šase si to mimčo pořídit. Jenže tohle jsou věci, které nikomu nechceš jen tak vyprávět na potkání. Tak moc tě to trápí, že to ví jen pár vyvolených. A tak moc ti ty ostatní dokáží oblížit aniž by si to uvědomili. Možná by občas stačilo vnímat a naslouchat. Vlastně si tak trochu popsala i jí. ❤
@woodka Kamarádku pozdravuj, posílám jí srdíčko takhle na dálku... Ono je možná škoda, že se o tom zdráháme mluvit. Protože dnes je to, bohužel, problém mnoha párů. A lidé, kteří nemají nikoho ve svém okolí ( o kom to ví a s kým jeho snažení sdílejí), neví, že dobře míněným komentářem ublíží... Sbírám k otevřenosti odvahu.
Jeeeej, tohle je tak smutné to co čtu od vás... ☹ Chjo, kdyby se raději lidé starali sami o sebe. ☹ Sama mám dost bezdětných kamarádek, ale v životě by mě nenapadlo smýšlet tak, jak vaše kolegyně. On každý má ten osud jiný. A já už na začátku příběhu jsem si myslela, že se musíte tím sama hodně trápit. Je mi to moc líto. Smysl váš životu určitě má a ne každý může mít všechno co si vysní. Přeji vám abyste se obklopila jen empatickými lidmi, kteří vám pomohou a budou vám oporou. Já stejně věřím, že zrovna na vás nějaká ta dušička v podobě miminka čeká.. jen asi ještě není ten správný čas. 🙂 Tak tu onu hodte za hlavu, třeba to jednou pochopí. 😉
Opravdu krásně napsané, i když na velmi smutné téma ☹ Je to bohužel fenomén dnešní doby, každému mluvit do života a vědět vše nejlíp, veškerá empatie je v čudu ☹
Článek jsem si přečetla (je moc hezky napsaný) a snažím se nesoudit kolegyni, která "odsoudila" tebe. Vždyť co my víme, co se jí honí hlavou. Třeba je nešťastná, smutná, opuštěná.... a jinak to neumí vyventilovat. Kdyby byla spokojená a vyrovnaná, asi by neměla potřebu tohle vůbec řešit.
Sama si kolikrát říkám, kdo dal mně právo posuzovat něčí oblečení, účes, chování....., ale stejně se tomu nedokážu vždycky ubránit a něco kritického mě aspoň napadne, když vidím třeba modely některých obézních puberťaček 🙂
Moje kamarádka to moc hezky učí svoje děti: Když nemáš, co hezkého bys řekl, neříkej nic. Kéž bychom se tím dokázali řídit.
Moc držím palce, aby se miminko brzy povedlo. ❤
Ja si vsimla jedny veci, pomlouvaji lide co nejsou stastni ale nestalo se jim nic zivotne zavazneho, kvuli cemu by zjistili, ze resit cizi nema cenu...
Díky za tenhle článek!
V naší společnosti se nedostává toleranci a empatii. Cokoliv. co převyšuje nebo nedosahuje standardu (rozuměj průměru), je považováno za divné. My ženy jsme sice předurčeny mít děti, ale existují výjimky, které to jako své poslání necítí a my bychom neměly nikomu nutit cítit to jinak. Za mě si dítě může vyrobit skoro každý, ale umět z něj vychovat slušného a radostného člověka, to každý neumí. Na nás se občas lidi dívají s údivem, že máme 4 děti, do očí nám řeknou, že nás obdivují, ale nedělám si iluze, co si říkají za našimi zády. "Chudáci děti, musí se hodně uskrovnit, určitě nedostanou všechno, co si přejí!" A já kdybych měla dvě děti, říkala bych si to samé, dost možná. Ale díky situaci, ve které jsem a jsem přesvědčená, že to není náhoda, se dennodenně učím lepším mezilidským vztahům a lásce, bez které bychom to doma nedali. A stejnou lásku musíte mít doma i vy, protože jinak byste nemohli být tak silní a ustát ty klepy! A proto není ani u tebe náhoda, že si k vám dítě hledá delší cestu, protože ty, na rozdíl od jiných matek, budeš na mateřství připravená. Moc ti jej přeji, a kdyby to nevyšlo, určitě vyjde jiná cesta, která tvůj život naplní!
Krásně napsané!! Už dávno nikoho nesoudím. Nevím, co v životě prožil, i přátelé si nechávají něco pro sebe... Můj strejda s tetou děti nemají... Jsou úžasní, mám je moc ráda, strejdu asi víc než vlastního tátu.... Moc ti přeju, aby ses jednou mámou stala, pokud budeš chtít ♥
Krásně a pravdivě napsané, kdo to nezažil, nepochopí.
Já si to zažila, naštěstí ještě "mladá", ale nebolelo to o nic míň. 4 roky čekání, vyptávání, sledování každého mýho váhovýho výkyvu a drby, že jsem určitě v tom a tajím to. Těch rad, že se málo snažíme (takovou kravinu může vypustit z pusy jen naprostý ignorant). Pak se najednou zadařilo, náhodou, nečekaně, zázračně...
Před rokem jsme si psaly se spolužačkou z vejšky - já skončila jako Bc, ona šla dál. Ze školy jsme už 10 let a ona na dost vysokém postu. Tak jsem si automaticky říkala - buduje kariéru, na rodinu kašle. Ale ouha - už má za sebou několik IVF a pořád nic. Jak já se zastyděla. Odsoudila jsem jí stejně jako Tvá kolegyně Tebe ... 😨
Moc přeju, ať se k vám miminko dostane.
@hansed Děkuji🙂 Ale věř, že opravdu chci... Alespoň na vědomé úrovni, čert ví, co se děje v podvědomí;) Právě tohle mě mrzí asi nejvíc, že hodně žen - matek v mém okolí je přesvědčeno, že dost nechci. A tak si vlastně za vše můžu sama. Proto o neplodnosti začínám mluvit otevřeně... Protože kdysi jsem si to myslela taky...
@snazilenka2 Děkuju! Je snadné odsoudit, dělám to určitě několikrát denně... Ale snažím se tomu vyhýbat...
@dragonniese To máš pravdu. Většinou až nějaká ťafka nás donutí nad věcmi přemýšlet jinak. Ale v žádném případě to nikomu nepřeji. Chápu, jak moc unavená musí každá maminka být - skloubit práci a péči o rodinu. Vlastně to nemám kolegyním za zlé. Jen mě mrzí, že si pořádně nezavřely;) Nemusím vědět všechno, že?
Právě z tohoto důvodu nemusím ženské kolektivy. Kromě pomluv se k tomu často přidává i přetvářka a nepřejícnost. A hlavně ty kecy, že žena je méněcenná, když nemá děti. Podle mě to pouští z pusy hlavně ženské, které se upnuly na rodinu a lidi kolem a ty vztahy nevypadají tak, jak si to představovaly. Třeba jim dochází, že někde udělaly chybu a teď už je pozdě...
Jo a ještě mi přijde hodně hloupý, když se někdo bez skrupulí vyptává na tak intimní témata jako zakládání rodiny, případně proč se to nedaří... To bych si nedovolila ani k členovi vlastní rodiny, natož k někomu cizímu.
Krásný, smutný, mrazivý a pravdiý tak moc pravdivý článek. Souhlsím na 1000%. Já tedy už dítě mám, ale vše znám velmi velmi dobře..
@karja my zase hodně otevřeně mluvíme o naší postižené dcerce... proč se to stalo (nikdo neví), jaký to je... s čím se musíme potýkat.... už jsem i zaslechla, že máme, co jsme chtěli, tak ať si nestěžujeme.... jenže my nevěděli až skoro do porodu, co se stane... Lidé rádi mluví o něčem, o čem toho zas tolik neví (nebo ví úplný kulový).... někdy je lepší mlčet...
@hansed to jsem zaslechla taky v souvislosti s tim, ze jsem zustala s ditetem sama...
@hansed Ach jo. Vůbec nechápu, jak někdo může tohle vypustit z pusy... Tak strašně tu chybí sdílení s druhými... Kamarádka má lehkého autistu s mentálním postižením, teď už dospělého chlapa. Lidé z města je téměř izolovali. Přitom je to strašně fajn klučina. Zbožňuje mojí malou neteř. Onehdá měl dojem, že jí chce paní ublížit a bránil ji vlastním tělem. Paní tím tedy trochu vyděsil;) Jsem moc ráda za dokument pana Třešňáka. Musíme mluvit o věcech, které nejsou lidem příjemné!!!
@blackhole Musím si sáhnout do svědomí, že mě to taky vždycky zajímalo -proč nemají děti? Nechtějí je? A dodnes bych se i kolikrát zeptala, ale to už teď jen čistě ze "studijních" důvodů. Lidi zkrátka neví, jak se k tomu postavit. Naštěstí už bezdětní nejsou tak opovrhovaní jako před 100lety, ale pořád tu určitá sociální izolace je. Na školní srazy začnu jezdit, až kolem 60🙂 To budu zachovalá bába, nezničená péčí o rodinu a všichni budou závidět🙂🙂🙂
Taky ti chci vyjádřit účast, jsi úžasná jak to dáváš. Mám podobnou zkušenost jako ty, akorát já neměla partnera (teď tolik propírané právo/neprávo ženy mít dítě s dárcem spermatu...taky k zblití). Při životě mě držely jen meditace, práce na sobě...a tím rozhodně nemyslím studium cizích jazyků, však víš.....a kamarádky, které mi byly oporou, jinak bych se z toho zbláznila. Nakonec se to povedlo přirozenou cestou s jedním kamarádem a v 39 jsem se stala maminkou samoživitelkou. Ovšem co jsem si prožila, to může pochopit pouze žena, která prošla něčím podobným. Takže na kolegyně se vykašli, jsou to slepice a opravdu většina lidí je tak omezená, že soudí, aniž by prošli stejnou zkušeností. kdyby totiž stejnou zkušeností prošli, tak by už nikdy nesoudili a měli by s ostatními soucit a empatii. Moc držím palce, ještě není nic ztraceno, zázraky se dějí, já jsem toho důkazem a užívej si ten život co to jde, jak nejvíc to dokážeš, to je totiž to nejlepší co můžeš dělat a děláš to skvěle.
@karja každý máme jiný osud a srovnávat je nesmyslné.... mě před porodem, kdy jsme 5 týdnů žili s tím, že se nám narodí mrtvé dítě, popř. dítě neschopné života, izoloval vlastní táta... prý se s tím nemohl vyrovnat... ale jak jsem to prožívala já, to ho nezajímalo.... Díkybohu za strejdu, toho bezdětného, který mě, nás, podržel... mohli jsme k němu dojet a mluvit... mluvili jsme a mluvili a mě to hrozně pomohlo.... Adélka "chodí" do stacionáře, kde jsou i autisti, mladší dcera si s nimi chodí hrát, než obléknu Adélku a loni ji jedna holčička hodně vyděsila, zavírá dveře a nesnese je otevřené, Klárku tehdy vystrčila ze dveří a zabouchla dveře, to ji tehdy vyděsilo, byly jí 4 roky, vysvětlila jsem jí, co jí je, proč to udělala a že to nebylo ve zlém... příště si šla hrát znovu 🙂
@karja mě to třeba taky zajímá, ale pokud s tím ten člověk nezačne sám, neptám se. Já mám zkušenost s otravnými dotazy ohledně svatby, protože s přítelem teď čekáme syna. Nechápu proč bych se měla vdávat - protože to dělají všichni kolem? Ale zatím zvědavce zvládám odbýt odpovědí ve stylu "nyní to neřešíme, možná někdy v budoucnu". I když to ti lidi zřejmě myslí dobře, z nějakého důvodu mě podobné dotazy iritují. Jako že je divné, když nespadám do něčí škatulky "vztah-bydlení-svatba-dítě". A pouze a jen v tomto pořadí :D S přítelem jsme si před pár lety říkali, že kdyby se dítě nepovedlo, tak si třeba koupíme terárko s leguány nebo něco podobného 🙂 Myslím že máme oba dost svých zájmů a cílů, než aby nás položilo, že budeme bezdětní (ale nevím, jak by se náš postoj změnil třeba za 10 let, pokud by tomu tak bylo, teď jsme ještě "vysmátí"). Mým životním snem nikdy nebylo mít rodinu, prostě jsem si řekla, že už mám na to věk, tak bychom to měli začít zkoušet. Počítala jsem s tím, že to bude trvat dlouho, jelikož mi je 30 a ono se to povedlo hned napoprvé. Určitě bych dokázala vyjmenovat několik důvodů, proč by bylo lepší, kdyby to přišlo o rok-dva později, ale je mi jasný, že některé věci prostě neovlivním a můžu být ráda, že je to tak, jak to je. S miminem jsme na sebe od začátku napojeni, fungujeme spolu hodně symbioticky a celý ten proces mi přijde přirozený. Až mě to samotnou překvapuje. Mám několik kamarádek nad 35 let, které jsou bezdětné (chybí vhodný partner) a nikdy by mě nenapadlo je podle toho posuzovat. Souhlasím s tím, co píšou holky výše - spousta lidí hned odsuzuje, aniž by věděli, proč jsou věci tak jak jsou. A asi v tom bude i to, co jsi psala ty - že prostě nevědí, jak s tou informací naložit. Ale to podle mě není důvod, proč někoho zraňovat. To radši neříct nic.
Moc hezké... Taky mi trvalo než jsem otěhotněla a už to víceméně vzdala . Takže ti plně rozumím !!! A držím palečky....
Ja za tim vidim takovou tu frustraci, jak litame kolem deti, prace, domova, v podstate nic nestihame, poradne nas nikdo neoceni, vzdyt prece to co dela maminka je samozrejmost...neda se nikde postezovat, aniz by ostatni v cloveku nevyvolali pochybnosti zda vubec dela neco dobre...matka si proste nema na co stezovat, chtelas deti? No tak ted je mas a tvuj boj...no a co, ze nestihas...zvladly to tisice pred tebou, tak proc ne ty...hroutej se jen hysterky, normalni zenska na to nema cas...a pak tyhle nedocenene frustrovane uhonene zeny vidi jak jini to maj podle jejich pohledu lepsi...a jediny co jim zbyva je delat si legraci a shazovat jine...jinak by se jich asi hodne i rozbrecelo...
Já asi nespadám do žádné z těch kategorií. Vlastně jo. Těch pohledů je mnoho. Kde je kategorie ženy, které biologické hodiny bily na poplach, ale dokonale ji mystifikovaly? Ženy, která se necítí být o nic víc matkou než pes kočkou? Život je nepředvídatelný. Krásné, ale zároveň nebezpečné. Možná se cítíme stejně, byť každá z jiného důvodu.
spojení nešvaru naší společnosti a ženských vlastností, ach jo ☹ přeji ať vás tohle potkává co nejmíň
Ja te mam hodne blizko takze vim kam poslat Emicku na vylet😂
Ale ted vazne- byt tvoji kamaradkou, tak vsem temhle chytrym , tem co nevi a soudi , bych za tebe nakopala zadek!!!!
Ja mam kolem sebe ,,kamaradky" co projevuji litost ze jsem podruhe ( zcela planovane a velmi chtene ) tehotna, reci ve stylu- tyjo, ale to nemuzes pit, to si teda leto neuzijes , zadny party...
Nikdy jsem party typ nebyla, a mym smyslem zivota neni nic podobnyho.
Vim ze se to neda srovnavat, ale poslouchat to, ze tehotenstvi je vlastne nemoc a mela bych jen sedet doma, je hodne smutny.
Lidem se nezavdecis.. :-/ mne zas moje "kamarádky" říkaly, ze si nic neuziju, ze si vypatlam mládí na dětech. Některý se mnou dokonce plně přerušily kontakt, a to i ty, co se pokládaly za "nejlepší kamarádka". Přitom nemely ani tucha, proč už si miminko pořizujem, ze za tím jsou zdravotní problémy, a dr mi řekli bud ted, nebo už nikdy, nebo hodně těžko.
K vám miminko přijde, a kolegyně bude cucet, drbna jedna..
❤
@dragonniese Kolegyni chápu. Taky bych na jejím místě měla o bezdětné kolegyni podobné mínění, nemít za sebou takovou zkušenost, co mám. Nemyslím si, že všemožné soudy jsou myšleny zle. Máme nějaký životanázor a ten sdílíme. Občas nad tím nepřemýšlíme;)
@rozalie_rozalie Jupí, happy end!
Mám sice dítě, ale přístup tvé kolegyně Nechapu :( Je to smutné že někdo takhle uvažuje. Dělej jógu, dělej co te baví a dělá ti radost. Rozhodne nemá cenu se utapet v depresi. A rozhodne cestuj a objevuj nové věci a místa!!!!! I to je super život!!
@karja kazdej ma tu latku kdy si rekne dost jinde. Ja po prvnim byla mimo, po druhym jsem si rikala- kurva fix. Treti uz zazit nechci. Ale clovek nikdy nevi zejo.
Chci ti jen rict, ze jsem procetla vsechny!!!! clanky. Slzim smichy ale i dojetim.
Takze ocekavam nejakej rozvrh kdy tu bezva tetu potkam osobne😊
Aha, tak to není daleko🙂 Pochopila jsem, že jsi kdoví odkud🙂
V me první praci po mateřské jsem mela kolegyni, která mi vždy ochotně vyšla vstříc, když bylo potřeba. Kolikrát mi řekla, však co, ty mas prcka, ja ne. Tenkrát jsem nevěděla, jak ji tyhle slova musely mrzet, protože se uz dlouhou dobu snažila otěhotnět - to jsem se dozvěděla az casem, když se z nas staly kamarádky. Vam, takhle ochotnym holkám, moc preju, abyste az se na Vas usmeje štěstí narazily na stejný pristup!
Krasne napsane. Jsi silna zena.
@kacenecka_24 Kaci, dekuju! Pohladilo mě u srdíčka!
Lidi zavidi ale casto neni co. Pod poklickou se deje tolik veci, ze to nekdy ani nejde slovy vyjadrit..
Mi taky loni spousta lidi loni zavidelo, ze muzu cestovat na druhy konec sveta i s prckem, ale uz nevideli, ze se tam hroutim, skoncila jsem v nemodnici a pro rocni dite tam nesel koupit ani bily jogurt... Pres rok jsme zili jen s tim, co se veslo do dvou kufru. kazdy.
Reknu ti, byl to teda zazitek a jeste ted se trepu kdyz se rekne letadlo..
Bohužel, je to tak... Závist žen je nesmrtelná. Vždycky si najdou něco - vzhled, chlapa, majetek, utahaná máma bude závidět bezdětné, že si může dovolit mít čas pro sebe apod. A když to není závist, tak jsou to zase soudy - na dítě je brzy, nebo zase pozdě. Jak nemožné je se někomu zavděčit, že? I já se s tím potýkám, mohla bych vyprávět a věřím, že možná my všechny a všichni. Vím, že to zabolelo. Mně takové věci také vždycky zabolí. Protože nikdo z těch ,,chytrých" nevidí pod pokličku a soudit je jednoduché a vybít si své komplexy taktéž. Lidé závistiví a soudící, pod podvědomou záminkou tak překrýt zase své problémy, na světě jsou a asi ještě nějakou chvíli budou. Proto jim nedělejme tu radost a netrapme se tím, co řeknou. Dělej dál, co máš ráda a věř ve splnění svých snů. Hezký den ❤
Vy jste tak neskutečně moudrá žena...
Začni psát komentář...
úžasný text na těžké téma....