Předem chci moc poděkovat, protože za možnost testování jsem moc ráda. 🙂 Děkujeme i za krásný hrníček, který určitě užijeme. 🙂

Máme doma tři rošťáky, z nich nejstarší trpěl slabší formou exému v kojeneckém věku,ale časem se to zlepšilo. Prostřednímu se stále vrací vždy v zimě, i když už je to také lepší. Z těchto důvodů jsem se rozhodla nejmladšího nemýt žádnými mýdli či mycími gely, abych snížila riziko, že bude jako bráškové. Od narození se koupe 2x max 3x týdně plus ho pravdilelně oplachuji a samozřejmě vzhledem k pocení vícekrát v létě. Nedávno se mu ovšem na stehýnkách objevila, pro mě už známá, kůže jako struhadlo a tak jsme mu tělíčko začali promašťovat, do té doby dostávala jen do koupele kapku slunečnicového oleje či olejíček od Nobilis.

Když jsem zjistila, že se mu to nijak nezhoršuje a dozvěděla jsem se o testování od         A-Derma, řekla jsem si, že bychom se mohli trochu odvázat a vyzkoušet ho, ať máme doma také voňavé miminko, i když co si budeme povídat, všechna miminka voní krásně. 🙂

Testovali jsme hned jak balíček přišel domů. Musím říct, že ač to není tak důležité tak mne se moc líbí i lahvička, jelikož miluji zelenou. 🙂 Pro začátek jsem trochu kápla pod tekoucí vodu, překvapilo mě, že v podstatě nepění, protože i když mě to nijak nevadí, děti to u nás mají rády. Potom jsem mu přeci jenom nanesla část i na tělíčko a poté i na vlásky. I na ruce jsem cítila jakýsi ochranný film, který je opravdu příjemný. Následovalo splachování vlásků a tady jsem byla překvapená opravdu mile.

Čekala jsem, že bude brečet a kupodivu to zvládl bez jediné slzičky naprosto v pohodě. Vzhledem k tomu, že prostřední ještě teď dělá při mytí vlasů divadýlko, je mi jasné, že minimálně vlásky si Exogemou budou mít všichni naši kluci a možná už i konečně rádi.

Když jsem pak syna otírala a strojila do pyžamka přišlo pro mě jedno z největších plus a to je vůně. Nijak výrazná naopak krásně jemná, což se mi líbí. A co víc, vydržela do dalšího koupání. 🙂

Po koupání jsem tedy vždy pokračovala i s mazáním nožiček, i když možná to ani není potřeba, ale pro nás už je to takový zvyk a ať už to dělám já či tatínek tak všichni i s malým si to moc užíváme. 

Kůže na stehýnkách se mu nijak nezhoršila, přestože jsem se toho bála po použití gelu naopak mám pocit, že se mu hodně zlepšila. Těžko říct jestli to způsobobilo promašťování, mycí gel či kombinace obojího, to by při naši frekvenci koupání chtělo asi více času a pozorování jak reaguje zvlášť na to a zvlášť na to.

Každopádně díky tomuto mycímu gelu jsem se zbavila své obavy z používání takovýchto přípravků a myslím, že ho bude používat i nadále už kvůli té krásně vůni. 🙂

Za nás můžu mycí gel Exogema určitě jen doporučit a chválit. 🙂

Plusy:

+ krásná jemná vůně, která dlouho vydrží

+ balení 2v1 je praktické

+ na kůži zanechává ochranný film

+ neštípě v očičkách

Mínusy:

- obsahuje palmový olej

- mohl by více pěnit aspoň dle dětí

V 37.tt jsem měla pozitivní GBS. Doktorka mi řekla, že jakmile mě bude někde bolet břícho, ať jedu. Tím mě naprosto dostala, pže já šílený nervák, jsem se začala každou chvilku pozorovat. No a v noci z 7.5. na 8.5. mě v noci začalo bolet břicho, ne nijak pravidelně. Říkala jsem si tak počkáme do odpoledne. Sice se to trochu zlepšilo, ale pořád jsem to občas cítila, tak jsem se po konzultaci tady s holkama na MK rozhodla, že teda pojedeme, jistota je jistota a aspoň budu klidná, maximálně mě pošlou domů. Péťa mi říkal, že vezmeme tašku do porodnice a já říkám na co, stejně mě určitě ještě pustí, pže jako porodní bolesti mi to teda nepřišlo. Nakonec jsem ho ale poslechla a svolila, aby ji do toho auta dal.
Potom co jsme dorazili do porodnice mě doktorka prohlídla, ale musím říct, že pořádně. Prošťouchla mě tak, že jsem myslela, že jí z tý kozy vyskočím. Sestřička mi říkala, uvolněte se a zhluboka dýchejte, ale copak to šlo. Byla jsem ráda, že jsem z ní vůbec slezla. Od tý chvíle to začalo, měla jsem bolesti v podbříšku a doktorka říkala, že jestli se to do rána nerozjede, že mi natočí monitor a možná ještě pustí domů. Vzhledem k tomu, že už jsem takový bolesti měla jsem si říkala, že stejně zase přejdou. Jenže večer, když jsme se šli dívat na Ordinaci, jsem tak tak seděla, to jsem je měla tak po třech minutách, ale ještě se dali snést. V noci za mnou každou chvilku chodila sestřička si poslechnout ozvi a zkontrolovat, jak se otvírám. Nemohla jsem vůbec spát, snažila jsem si odpočinout mezi jednotlivýma kontrakcema. Před půl šestou přišla zase sestřička, prohlídla mě a řekla, že už půjdeme na sál a že už můžu zavolat Péťu. No tak jsem šla. Sestřička mi dala Yal a ani mě neholila, pže o to už jsem se pokusila doma a prý docela úspěšně. Pak jsem šla na sál, jelikož předporodní pokoje byli už plný. Aspoň že mi ten míč donesli. Poskakovala jsem tam na míčí, když vešel Péťa v tom fialovým hábitu, musela jsem se začít smát, vypadal v tom vážně roztomile, ale po chvíli mi při bolesti strnul úsměv. Pak přišla PA a říkala mi, ať při kontrakci zkusím polohovat a lehnu si na bok, aby malý správně dorotoval, jenže to ta bolest byla ještě silnější. Pak už jsem si sice nemohla ani sednout na ten míč, ale říkám, pořád se to ještě dalo celkem v klidu snášet. Péťa mi musel každou chvilku nosit studený obklady jak jsem se potila. Před osmou přišla PA s doktorkou a zeptali se mě jestli mi můžou píchnout zbytek plodový vody, že pak se to buď rozjede nebo začnou slabší bolesti a budou sílit. Byla jsem otevřená na 4-5cm, tak jsem souhlasila. Jakmile mi ji píchli, začali šílený bolesti, který jsem vážně s těží prodýchávala. Během pár minut jsem byla na 7cm a Péťa se mohl se studenýma obkladama uběhat. Snažila jsem se nevšímat si pocitu na tlačení, jak mi to vštěpovala PA. Po pár minutách jsem ale začala cítit hlavičku a říkám Péťovi, ať pro ni jde a řekne jí, že už to nevydržím, že prostě musím tlačit. Tak pro ni došel, koukla se jak jsem otevřená a řekla, že až přijde kontrakce ať to zkusím, že mi řekne, jak mám tlačit. No první pokus jsem ještě pořádně nevěděla, jak dýchat, ale na podruhý už to bylo dobrý. Po celou tu dobu Péťa seděl na míči, ale pak mu ho vzali. Jelikož ho znám, tak jsem mu řekla, že jestli nechce ať jde na chodbu, aby se mu neudělalo špatně a nemuseli se pak starat ještě o něj. Byl to ale hrdina a říkal, že nikam nepůjde, že tam bude se mnou. Pak přišel doktor a začalo to běžet rychle. Jednou, dvakrát jsem zatlačila, pak řekl, že má malej vlásky, to se Péťovi ulevilo, nebude plešatý jako maminka. A pak řekl no tak teď napotřetí už bude venku, já jeho optimismus moc nesdílela, ale jakmile přišla kontrakce pevně jsem se chytla a zatlačila co nejvíc to šlo a najednou jsem cítila jak hlavička vyklouzla ven a hnedka za ní tělíčko. Najednou jsem necítila vůbec žádnou bolest. To naše prdítko začalo hned šíleně křičet a sestřička mi ho dala na bříško. Péťa to chtěl všechno vyfotit, ale jak byl zmatený, tak to místo toho natočil, ale to nevadí. Pak si ho sestřička vzala a Péťa běžel hnedka za ní a koukal, jak to naše prdítko važí apod. Mezitím mi doktor řekl, ať ještě jednou zatlačím. Já myslela, že jsem ještě ani nezačala a on řekl, dobrý to stačí je venku a ukázal mi placentu, ještěže Péťa byl u malýho. Jelikož mě doktor při tý poslední kontrakci trochu nastřihl, tak mě pak ještě sešil, ale pochválil mě jaký to byl krásný a pohodový porod na prvorodičku. K tomu se přidal i Péťa vzhledem k tomu, že shlídnul v televizi v pár filmech porod, kde ty ženský šíleně křičeli, tak mi řekl, jak jsem to skvěle zvládla a že jsem ani nekřičela. No jo chlapy, já jsem říkala, že kdyby měli ty bolesti, co já tak by jim to zase taková pohoda taky nepřipadla. Takový opravdu velký bolesti jsem ale měla asi půl hodiny, kže to vážně ještě šlo a navíc v tu chvíli už nám přivezli Páťu, kže jsem měla už úplně jiný "starosti". Byl tak nádherný a když jsem viděla Péťu s jakým výrazem ho pozoruje (s takovým tím jako já jsem vždycky pozorovala fotky z UTZ, kdy jsem si připadala jako cvok), tak jsem byla šťastná. Musím říct, že jsem moc ráda, že tam Péťa se mnou šel. Vím, že to pro něj asi nebylo lehký, bála jsem se, že to nezvládne, jelikož jemu se dělá špatně jakmile vejde do nemocnice, ale zvládnul to na jedničku, moooc mi pomohl a já mu za to děkuju. Můžu říct, že tohle byl jednoznačně nejkrásnější zážitek v mým životě a ráda si ho zopakuju znovu i přes ty všechny bolesti, pže to stojí za to.

Byl to vazne ficak. Jeste vecer jsem si planovala, jak tam ve stredu nakracim a reknu mi, at uz se mnou kouka neco delat, pac uz jsem si pripadala vazne hrozne. Po treti hodine rano jsem se vzbudila a sla na zachod, trochu me to zabolelo, ale nevenovala jsem tomu vubec zadnou pozornost, vzdyt to jsem ted mela uz kolikaty vecer. Pak se vzbudil Pata, ze chce curat, tak jsem s nim sla a pak zpatky spat, jenze se to ozvalo znovu. Jsem si rekla, dam si vanu vsak ono to zase prejde a ejhle, jen co jsem tam vlezla jsem se kroutila jako zizala a lezla ven. Zmerila jsem si to a bylo to cca po 4-6 minutach, tak rikam jedeme. Nj, jenze jak, sanitka, taxi, to vsechno by desne trvalo a ja byla jedina "schopna" v tu chvili ridit. V tu chvili by me ani nenapadlo, ze bych to nezvladla. Dala jsem Patovi pusu, meli jsme stesti, ze u nas byla zrovna babicka (pro klid mamciny duse, pac mela pocit, ze budu rodim, kze kdyz jsme jeli v nedeli od nich, jela babi s nama pro jistotu) a uz jsme vyrazeli, mame to autem nastesti vazne kousek, kze me to v nem chytlo akorat jednou a to se jeste dalo snest. Stejne jsem si v duchu rikala, ze nas beztak poslou domu. Bylo neco po ctvrte hodine a bolesti jsem mela asi pul hodiny.

Dorazili jsme a sestricka, ze me vysetri, jak do me koukla, tak rekla, jdeme rodit, pry jsme prijeli za pet minut dvanact. To me malicko zarazilo.Zadny klystyr, zadny holeni, porodopis jsme sepisovali az po porodu. Pak jeste prisla doktorka, donutila me vylezt na kozu, vysetrila me dosti neprijemne a at slezu, v tu chvili pro me nadlidsky vykon, v duchu jsem ji proklinala. Monitor pry natocime primo uz na sale. Tak jsme sli, bolesti zesilovali, nastesti mi po chvilce dovolili tlacit. Na me to vsechno ale bylo nejak rychly, byla jsem z toho v soku a v prvni chvili poradne nevedela, jak mam vubec tlacit, doktorka na me at tlacim vic do zadku, ze pry rodim po druhy. Tim me teda vytocila, nastesti prisla porodni asistentka a uz to slo. Stesti asi pro tu doktorku, pac jeste jednou by mi asi neco takhle rekla a tatinek uz by startoval. No a priblizne 45 minut potom, co jsem se dobelhala na prijem v porodnici se nam v 5.13 narodil Filipek a prihlasil se opravdu krasnym zpevem. Miry mel podle me uplne akuratni 3560 g a 51 cm a prisla se krasne uz na sale ani se nechtel odtrhnout. Kdyz to porovnam s porodem Pati, tak byl sice delsi, ale takovej klidnejsi a min bolel. Predtim jsem po nem ale sotva chodila a sedet jsem musela na kruhu, ted mi ho sestricka taky doporucila, ale k moji spokojenosti jsem ho nepotrebovala, sedet i chodit muzu uplne normalne.

Nedovedu si predstavit byt tam v tu chvili sama a jsem strasne moc rada, ze tam M se mnou byl a konecne si taky zkusil prestrihnout pupecni snuru, ruka se mu u toho klepala pekne.

Ted uz jsme doma a Filipek je zatim po vzoru brasky ukazkove miminko, tak snad mu to vydrzi. No a Pata to je bracha za vsechny prachy, porad by mi se vsim pomahal, Filipkovi predstavuje svoje hracky, dokonce i plinky mu nechal, kze ted uz je pres tyden bez plinky i v noci a zatim bez jedine nehody.