Naše cesta k miminku ♥ POROD

Ráda jsem si četla na modrém koníkovi všechny Vaše zkušenosti, rady, tipy a průběh porodu. Podělím se s Vámi s mou zkušeností a s pocity jak to celé vidím a cítím 🙂

Celé těhotenství bylo pro mě krásné. Netrpěla jsem nevolnostmi, chodila jsem ráda do práce, a kdyby mě nebolely celé těhu záda, tak nevím ani, že jsem těhotná. Jedla jsem všechno, neomezovala jsem se (nekuřačka, alkohol jsem nepila). Přibrala jsem 12-13 kg a snášela jsem hůř vedra jako 99% maminek.

Bohužel jsem byla pozitivní na streptokoka a znamenalo to pro mě, že jakmile praskne voda nebo začnu rodit, musím hned do porodnice, kde mi měli podávat antibiotika a ochránit tím naše miminko.

Jsem prvorodička, citlivější a přesto všechno jsem se na porod připravovala velmi pozitivně a s úsměvem. Psychika je mocná čarodějka!!! Pila jsem čaj z maliníku, jedla homeopatika, lněné semínko a hlavně jsem cvičila (někdy dost lenivě) s balónkem Aniballem - nacvičeno 30,5 cm.

Sama sobě jsem si říkala: ,,Musí to pořádně bolet, ať si zasloužím zdravé miminko", ,,Porod zvládnu, nebojím se, těším se apod."

Doktor mi vypočítal termín porodu na 18. 7. 2017 a potom ho změnil na 15. 7. 2017

Posledních 14 dní jsme s manželem zkoušeli mazlovačku, za celé těhu jsem si dala párkrát 1 dcl červeného vína (s obrovskou chutí), ostré jídlo apod. Miminko si samo řekne, kdy chce ven, Líbil se nám termín 7.7.2017 a nebo 17.7.2017, ale to je to nejméně důležité. :D Na každé kontrole mi říkali, že to k porodu nevypadá, že jsem zavřená a až 3 dny před porodem jsem byla otevřená aspoň na prst, ale pořád to prý nevypadá a ať se snažíme hodně s manželem, protože sperma má dobrý vliv na čípek, který jsem měla furt 2 cm.

17. 7. 2017 mi už psali všichni přátelé, kolegové, rodina a já měla jen nervy, že až porodím, tak jím přeci dám vědět, ale jsou hodní, že to se mnou tak prožívali 🙂

17. 7. 2017 ve 23:30 mi bylo v posteli nějaké horko, spala jsem dál a ve 23:45 jsem slyšela lupnutí (jako vyndání zátky od vína). Dotkla jsem se rukou pyžama a už jsem cítila, jak mi něco ze spodu teče. Budím manžela s úsměvem, s radostí, že je to asi tady a šla jsem se pěkně umýt do koupelny, kde ze mě voda tekla proudem. Byla jsem šťastná, že jsem už blízko k našemu miminku, a že je to konečně tady.

Bolesti jsem neměla žádné, ale kvůli streptokoka jsem musela co nejdříve na kapačky do porodnice. Vykoupala jsem se, oholila a ještě jsem si chtěla umýt vlasy, ale to mi už manžel říkal, ať nepřeháním. 18.7.2.2017 v 01:00 hod. jsme zavezli naší yorkširku k mému otci a v 01:30 jsme dorazili do Ostravské (Vítkovické) porodnice. Bolesti stále nikde, a tak mi oznámili průběh. Nasadí antibiotika a budou vyvolávat porod zavedením tabletky. Souhlasila jsem, ale nechtěla jsem hlavně oxytocin, o kterém jsem četla jen to nejhorší.

V 03:00 mi byla zavedená 1. tabletka a manžela poslali domů, ať se prospí, že si zavoláme, kdyby se začalo něco dít. Domů to máme 20 km od naší vybrané porodnice. Mě sestřičky chodily říkat ať spím, že budu potřebovat plno síly, ale já oči jako sova a samozřejmě jsem nespala. V 07:00 mi byla zavedena další tabletka a do 30 min jsem začala cítit menší menstruační - střevní potíže. Průběžně mě chodila kontrolovat  sestra a otevřená jsem byla furt jenom na 2 cm. V 09:30 dorazil manžel, kdy se mi už bolesti stupňovaly, ale byla to pořád pohodička. Celou dobu jsem měla pouze křížové bolesti, což  jsem asi i čekala, když mě celé těhotenství bolely záda a i při cvičení s Aniballem mě rvaly kříže.

V 11:00 hod. otevřená na 3 cm a to jsem už byla mrzutá, protože jsem chtěla porodit ten den. Bolesti stále snesitelné, rozdýchávala jsem a trávila hodně času ve sprše nebo v sedě na posteli, kde mi bylo dobře. Kontrakce stále křížové cca co 3 min. Začala příprava k porodu a prý se možná něco začne dít nebo mi dají oxytocin a to jsem opravdu nechtěla, tak samo jsem nechtěla epidurál. Porodní asistentka mi vysvětlila, že potřebuji hlavně cítit břicho, stahy, abych se začala otevírat a miminko šlo ven a ten oxytocin mi s tím jenom pomůže. Klystýr byl docela fajn úleva :D, ale stále se nic nehnulo. Kolem 12 hod. jsme se s manželem fotili, trávili čas ve sprše a stále mi bylo fajn a každou kontrakci jsem si říkala, to nic není, bude to 100x horší a to dám apod. Kříže bolely opravdu hodně, ale sprcha a manželovy masáže mi trošku ulevily.

Ve 13:00 hod. jsem byla otevřená cca na 4,5 cm a konečně jsem souhlasila s oxytocinem, ale zároveň jsem prosila o rajský plyn, protože jsem měla načteno, co přijde.. Bolesti se stupňovaly, ale to břicho stále nic.. Začala jsem se konečně více otevírat a já nechtěla vylézt ze sprchy, kde mi bylo nejlépe. Musela jsem opustit sprchu a být na monitorech. V 14:00 hod. další menší dávka oxytocinu. V téhle době děkuji za rajský plyn, který mi hodně pomohl, hltala jsem ho jako šílená závislačka. Kříže a bolest byly šílené a měla jsem pocit na tlačení. 14:30 volala moje porodní asistentka, že rodíme a já už funěla, že konečně, ať už je konec. Tlačení miminka... pro mě nejbolestivější věc z celého porodu. Každý z mého okolí říkal, že se mi uleví. Cvičila jsem s balónkem a tohle bylo jiné, cítila jsem to jinak. Rodila jsem v polosedě a dokázala jsem si stále hlídat a upozorňovat, ať mě hlavně nestříhají. Při každém tlačení jsem myslela, že mi exploduje celé pozadí a konečník. Doktorky si začaly říkat, že padají ozvy, malé je špatně natočená a vrací se furt zpátky. Volaly, posily. Já byla dost vysílená. Tlačila jsem, jak jsem uměla a dost dlouho. Najednou bylo v místnosti více lidí a doktor s doktorkou mi leželi na břiše (neskákali), tenhle jejich úkon nebyl bolestivý, ale bylo to nepříjemné vidět a vnímat, že třeba leží na malé. V 15:01 se nám narodila naše Valentinka ( v 15:01 mi přesně napsala i má nejlepší kamarádka Monička ❤️). Malou mi hned odnesli, kvůli padajícím ozvyčkám, ale manžel šel vše kontrolovat a za chvíli mi ji donesli a já zažila šílený nával emocí. Porod se neobešel bez nástřihu a šití, ale pomohl zase rajský plyn, šití bylo malé a nástřih minimální. Po šití, mi malou přiložili na dvě hodiny a hned se krásně přisála. Ty dvě hodiny utekli blesku rychle. Nemohli jsme se jí nabažit.

NIKDY nezapomenu pohled a oči mého manžela, který při mém šití držel malou a se skleněnýma očima se na ní a na mě smál. NIKDY jsem tenhle pohled u něj neviděla a já byla dojatá a cítila jsem, jak moc je miluji a byla jsem mu vděčná, za tu všechnu podporu od začátku do samého cíle.

Celé bych to ráda shrnula:

V den porodu jsem cucala homeopatika a hroznový cukr, zase pro podporu moji psychiky. Když mi dali kapačku oxytocinu, říkala jsem si, že to jsou vitamíny, a že to bude brnkačka. Při každé bolesti jsem se uklidňovala tím, že to bude horší, a že jsem zatím dobrá, jak to zvládám.

Nejvíce bolestivé pro mě bylo každé vyšetření porodní asistentky, která se mi dole prohrabovala, aby zjistila stav... ke konci jsem jí už chytala za ruce a prosila, ať to nedělá. Tlačení pro mě byl vrchol bolesti. Po porodu se mě ptali, zda nemám něco s kostrčí. Hned jak malá vylezla ven, bolest okamžitě ustoupila a já všem moc děkovala a omlouvala se, jestli jsem byla ukřičená nebo zlá. Dostala jsem odpověď, že jsem byla  šikovná a vše jsem snášela dobře a manžel říkal, že jsem nekřičela: D . Kdybych neodmítala od začátku oxytocin, tak by byla malá venku dříve, takhle mi to bylo řečeno. Rajský plyn je skvělá věc, v podstatě jsem malou také pořádně zapila, protože takový pocit opilosti jsem dlouho nezažila (hned jak dáte inhalátor z pusy, jste při smyslech).

Rodila jsem v Ostravě ve Vítkovicích a nemohu si stěžovat. Všichni mi pomáhali, chovali se k nám moc hezky a přiště určitě znovu do té samé porodnice.

Menší dodatek:

Neměla jsem nijaký vztah k dětem. Děti se mi líbí, chtěla jsem je šíleně moc, ale nikdy mě nenapadlo ničí dítě hlídat, tahat na ruce a chovat je. Kamarádky mají kolem mě krásné děti, ale manžel byl spíše ten, kdo chtěl hned dítě na ruce a šlo mu to parádně.

Po porodu se Vám vše přepne a je neuvěřitelný, jak jde vše samo.

Pocit lásky, který je teď pro mě nový, mi proudí celým tělem. Naše dcera je pro mě to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Nikdy ji nepřestanu milovat a chránit.

Velké díky patří hlavně mému manželovi, který je pro mě můj princ na bílém koni.. prostě dokonalý.

Do porodu bych šla znovu, je to krásný zážitek, který nám dal naší milovanou holčičku.

Děkuji, jestli jste článek dočetli dokonce a doufám, že některým maminkám pomohu, aby odbouraly strach z porodu a těšily se na něj, jako jsem se těšila já.

K.♥