Zanedbání péče doktory

O první miminko jsem přišla v roce 2005, kdy mi zjistili v 10tt zamlklé těhu. O druhé miminko jsem přišla v roce 2006, kdy jsem porodila v 28tt a Tomášek mi umřel po čtyřech dnech v inkubátoru. Obojí bylo vinou mé gynekoložky. Dlouho jsem byla na ilných antidepresivech, abych se z toho dostala. Do dnes to ale stále bolí u srdíčka. Nechala jsem si rok odstup, v domění, že se vše dá dopořádku a konečně se to povede.                        V lednu 2010 jsme po dvou a půl  letém snažení navštívili Gennet v Praze. Vložili jsme se do rukou " odborníků". Dnes již toto slovo opravdu píši v uvozovkách, neboť se mi opět potvrdilo, že doktorům se nemá věřit. Byla proveden a Hysteroskopie, kde bylo napsáno, že je úplně v pořádku. Manžel je taky v pořádku, takže prý nebyl důvod, proč by to nevyšlo. Začali jsme stomulovat. Panu doktorovi Daňkovi vůbec nebylo divné, že folikuly nerostou tak jak mají, ale dávku nezvýšil. Na druhém UZ Před OPU mi paní dokorka Langerová řekla, že je pozdě na zvýšení dávky a že vajíček bude holt málo. Nakonec mi vzali 3 vajíčka, která byla největší, nicméně nebyla taková, jaká by měla být. Jedno se oplodnilo, a to mi dali po dvou dnech zpátky do bříška. Testy byly stále negativní a měla jsem bolesti v podbřišku. IVF nevyšlo a krev byla 0. Odmenstruovala jsem a smířila se s tím, že musíme čekat 3 měsíce. Za týden po menstruaci jsem dostala šílené křeče a omdlela jsem doma v kuchyni. Manžel volal záchranku, která mě odvezla do nemocnice. Mysleli si, že je to slepé střevo, ale nebylo. Byla to děloha.                                                                                                             Na sále mě operovali 3 hodiny bylo mi pak strašně špatně a když mi vytahovali dren z dělohy, tak jsem řvala bolestí. Holt si paní Lovásová spletla vaječník s hnisavým váčkem velikosti skoro tenisáku.
Prý mě neměli vůbec oplodňovat a těma stimulačníma injekcema to jen zhoršili. Od začátku prý muselo být jasné, že to nevyjde. Takže manža uvažuje dát žalobu na Gennet, protože to nepoznali a stejně mě opodnili. No takže doma umírám s rozpáraným břichem. V pondělí by mi měli napsat lázně. Za půl roku až za rok můžu jít na další IVF. Bohužel mám už jenom dvě. to můžeme zkusit znovu. Do práce asi dlouho ještě nepůjdu. A na Gennet podáváme s manžou stížnost. Takže teď si musím přát, aby se ten chronický zánět nepřestěhoval na levou stranu a abych "stihla" mít alespoň jedno miminko. Doktorům ale už nevěřím.