Psycholožka procházela po místnosti, zatímco publiku přednášela o zvládání stresu. 
Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá 
"Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?" 
Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí, že sklenice váží.
Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla:

"Na skutečné hmotnosti nezáleží. Záleží na tom, jak dlouho sklenici držím.
Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. 
Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná. 
Každopádně, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá." 

Pak pokračovala. 

"Stres a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. 
Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. 
A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní - neschopní cokoli udělat."
Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. 
Každý večer, co nejdříve to půjde, odhoďte všechna svá břemena. 
Netahejte je s sebou celý večer až do nočního spánku. 
Nezapomeňte svou sklenici včas odložit . 


K R Á S N Ý D E N !

1) V žádném případě a za žádných okolností nekupujte bílý koberec.

2) Pokud nejste dostatečně moudré, na uposlechnutí rady číšlo 1 - v žádném případě na něj nevylívejte kávu.

3) Pokud se již tak stane, tak nejvhodnější doba opravdu není šestá hodina ranní.

4)  Batole roste rychleji než si myslíte a pokud se domníváte, že vodu z tepování jste dali do bezpečné výšky, tak věřte, že opravdu nedali.

5) Věci na žehlení je vhodné žehlit ihned po sundání z věšáku.

6) Pokud neuposlechnete bod číslo 5. - nenechávejte vodu z tepování na vypraným prádlem.

7) Bod nejdůležitější v žádném případě si neodcházejte čistit zuby, pokud neposechnete svůj rozum, a na radu jiných vyndáte spokojené batole z postýlky.

8) Ani trojité máchaní nezabrání zežmolkování vašeho nejnovějšího oblečení.

9) Nekupujte tedy raději účinné tepovače.

10) Radujte se, že jste nikoho neopařila a máte vyčištěné zuby.

11) V žádném případě a za žádných okolností nekupujte bílý koberec!

Holčičko moje (naše!),

za nedlouho to bude půl roku, co jsi tu s námi. Obě víme, že je to mnohem déle, ale pro pořádek se budeme řídit tím, co říká rodný list.

V sobotu budeme slavit Tvé narození a já Ti chci popřát.

Bylo by jednoduché Ti přát život plný zdraví, štěstí a bez starostí. Ale jsem už velká holka a vím, že to tak nefunguje. Tak Ti přeji, ať každá Tvá nemoc je uzdravitelná, ať štěstí je polapitelné a starosti snesitelné.

 Nebylo by správné umetat Ti cestičku a odstraňovat z ní překážky. Ale přát si, aby každá z překážek pro Tebe byla překonatelná férovou cestou snad můžu.

Úžasně plníš prosby mé i tatínkovi. Jsi hodné a spinkavé miminko, v jaké jsem doufala a narodila jsi se minutku před tím, než tatínek doběhl na sál, přesně jak si přál. Ale mým snad největším přáním je, aby jsi dokázala plnit přání, sny a touhy sama sobě, holčičko moje. Měj v životě pokaždé nějaký cíl, za kterým budeš chtít jít a půjdeš!

Nesnaž se nikomu za každou cenu zavděčit, ale žij tak, ať večer můžeš klidně usínat a ráno se probouzet s úsměvem na rtech.

Nečekám od Tebe, že s námi budeš vždy a ve všem souhlasit, ale přeji si naučit Tě vyjádřit co se Ti nelíbí slušnou formou s respektem nejen k ostatním, ale hlavně  i k sobě samotné.

Pamatuj, že není nutné jít po každé s davem, ale také není důležité jít za každou cenu proti proudu. Zůstaň sama sebou.

Budu šťastná, když si budete s Tádou navzájem oporou. 

Moc bych Ti přála jednou najít mým vnoučatům takového fajn taťku, jako jsem našla já vám. 

A až jednou mi odejdeš budovat si svojí rodinu, budu nejspíš brečet, ale věř, že to bude štěstí. Protože věřím, že se k nám budeš se svou rodinou ráda vracet a vy budete těmi nejkrásnějšími návštěvami. Už teď se na svá vnoučátka těším.

A na závěr si Nelly, prosím pamatuj, že život Ti nikdy nemůžu vzít nic, co by Ti před tím nedal. Je důležité vážit si všeho co máme, protože nic z toho není samozřejmé a zítra to tu být nemusí.

Miluji Tě tak moc, jak to jen ta nejobyčejněší máma dokáže!

Jako většina maminek své děti miluji, a tak o nich i velice často přemýšlím. Došlo mi, že mé děti se podobají návštěvám. Každé úplně jinak, a i já každé jiným způosobem miluji, obdivuji a vnímám. Začněme tedy poslední a nejmladší návštěvou:

Nelinka

V bytě i v srdci máte neútulno a zmatek, v tom zvonek a ve dveřích stojí někdo moc milý a sympatický. Stydíte se, nechcete návštěvu přivézt do takového prostředí. Přesto jí posadíte do svého obyváku a z poloprázdné ledničky vytáhnete to nejlepší co máte. Čas letí a vy najednou úplně zapomenete v jakém chaosu se nacházíte, návštěvu si užíváte a moc si přejete, aby nikdy neskončila. Zábava je v plném proudu a nikomu nevadí, že jí utoponce a pije obyčejnou vodu z kohoutku.

Přesně tak k nám přišla Nelinka. Je jí jedno, kde je, hlavně, že je s těmi, které si okamžitě získala, pořád se usmívá a je šťastná.

Tadeášek

Vše je nachystané a připravené. Navařili jste a napekli jste to nejlepší co dokážete. Sice nevíte, kdo přesně přijde, ale všichni o něm mluví jako o zázraku.  Návštěvu netrpělivě vyhlížíte v nejlepších šatech a ona se někde loudá. Pomalu to vzdáte, když bez zazvonění vtrhne přímo do obyváku někdo, komu chybí slušné vychování, jídlo hltá a dokonce si dělá nároky na vaší postel. A přesto vás něčím okouzlí, chytne a vy si bez něj život nedovedete představit. Nejspíš vás na něm láká to jak je jiný než vy, nespoutaný a živelný. Učíte se od něj.

Takhle k nám přišel Tadeášek. Občas se chová jako slon v porcelánu, ale dělá to vždy s dobrým úmyslem a čistým, nevinným srdíčkem a převážně s úsměvem na tváři.

Natálka

Návštěva chtěná a plánovaná. Vyměníte si spoustu fotek, dopisů a telefonátu. Dlouho se připravujete a těšíte. Přijdete na nádraží a vlak nepřijel. Vyboural se uprostřed cesty k vám. Bolí to. Je prázdno. Přijdete domů, otevřete krabici s dopisama a zjistíte, že ač jste ho nikdy neviděli, znáte ho a mnohému vás naučil. Jste vděční i za to málo. Ikdyž vlak se zdál neopravitelný dozvíte se o konstruktérovi, který ho dá do pořádku. Jen nikdo neví, jak dlouho to bude trvat.

Tak k nám původně nedojela Natálka a vrátila se jako Nelinka.

Mé děti jsou na návštěvě v našem domově a vím, že každá návštěva jednou končí a já je budu muset jednou pustit budovat nové domovy a nechat přijímat jejich návštěvy. Doufám, že to zvládnu důstujně. Ale jedno vím jistě, ze svého srdce je už nikdy nikam nepustím. A souhlasím s Malým princem, že se navždy stáváme zodpovědnými za ty, které si k sobě připoutáme.