Vyvolávaný porod našeho Jiříka

Jelikož jsem si před porodem moc ráda četla všechny porodní příběhy tady na koníkovi, rozhodla jsem se, že se s vámi o ten svůj taky podělím. 🙂

Že čekáme miminko bylo velké překvapení. Zjistila jsem to dva dny před vánoci, 22.prosince 2017, kdy jsem si udělala test jen tak úplně náhodou. Do menstruace mi zbývaly ještě skoro dva týdny. 

Zhruba týden jsem se cítila tak jaksi divně. Kolem vánoc jsme měli spoustu menších posezení s přáteli, a mně všechno víno, které bylo na stole jaksi divně smrdělo.

Když už jsem odmítla sklenku na třetí akci, řekla jsem si, že zkusím udělat test, vždyť o nic nejde, beztak tam nic nebude :D 

Ráno jsem vstala, cvrkla na papírek, položila ho na umyvadlo a šla do sprchy. Když jsem vylezla ze sprchy a uviděla na testu dvě čárky, málem to se mnou seklo. S roztřesenýma rukama jsem psala kamarádce, jestli to tam vidí taky. No jo. Bylo to tam. Manželovi jsem to oznámila hned ten den, i když jsem chtěla počkat až mi to potvrdí doktorka, ale nešlo to vydržet. Po prvotním šoku nastala radost veliká a po novém roce už jsem si od doktorky nesla fotku pidišušínku fazolkovitého tvaru, který šel na fotce sotva vidět. Hned v lednu začal kolotoč zvracení, který trval až do pátého měsíce. Blila jsem uuuuplně všude. Doma, v práci, v tramvaji, hrůza. Díky hrozným nevolnostem se to v práci rozneslo rychlostí blesku a začal teror. Dodnes nevím proč to bylo, ale vedoucí i ředitelka mi začaly dělat neustálé problémy. Naschvály, nehlášené kontroly, vzaly mi všechny prémie. Nakonec, i když jsem chtěla pracovat co nejdýl, šla jsem od května na neschopenku s vysokým tlakem.

Ten mě pak provázel až do konce. Na kardio jsem odcházela jednou za 3týdny, nasazený dopegyt 4x denně a prý mám počítat, že budu rodit dřív. 

Termín porodu vycházel (podle opožděné ovulace-otěhotněla jsem během MS) na 27.8.2018

Kolem června už mě popadl amok, že jako už můžu za měsíc rodit, když to má být dřív a začala jsem nakupovat, složili jsme postýlku, no zkrátka na konci června bylo všechno nachystané, taška do porodnice v autě kdyby náhodou a čekali jsme kdy už to teda bude.

No červenec minul, a já v těch vedrech jak velryba, pořád jsem přeskládávala hadříky a už mě deptalo, jakto že nic, když to mělo být dřív. Půlka srpna za náma a už jsme začali podomácku vyvolávat, jelikož jsem opravdu na umělé vyvolání skrz tlak jít nechtěla. Byli jsme na rozhledně, ve vlnobití na koupáku, souložili každý den, pila jsem maliník po litrech, skořice, horká voda, masáž bradavek, nic nezabíralo.

21.8.mě z gyndy poslali do porodnice (už potřetí), prej mám zas vysoký tlak ať si mě tam nechají. To už jsem byla rozčílená, protože vždycky když mě tam s tím poslali, poležela jsem si tři dny v nemocnici na šestinedělí mezi maminkama s miminkem a pak šla domů s tím, že mám dodržovat klidový režim.

Zavolala jsem manželovi, ten vzal auto, tašku a jelo se. Tentokrát jsem byla ubytovaná s dalšíma dvěma čekatelkami, které byly moc fajn. Tlak jsem měla pořád kolem 170/120 a byla jsem pevně rozhodnutá, že tentokrát už bez miminka domů nepůjdu. 

Druhý den ráno na vizitě mi takový mladý pan doktor sdělil, že mám teda ten tlak hrozně vysoký, že mi navýší ten dopegyt na 10tablet(!!!) denně. 4dny před termínem! Byla jsem z toho psychicky už moc vyčerpaná a holky na pokoji mě moc podporovaly. Když jsme snídaly, přišel ten pan doktor znova, že se mnou chce mluvit paní primářka. Ta mi řekla, že takovou dávku léků rozhodně ne, že miminku už tam není nejlíp a jestli souhlasím, že mi porod vyvolají. Aleluja. Byla to pro mě v ten moment vysvobozující věta, už jsem věděla, že brzo budu mít miminko u sebe. 

V 8ráno zavedli první tabletu, nebyla jsem vůbec otevřená, tak doktorka ručně na prst otevírala. Bolest ohromná. Kolem 10jsem začala něco cítit. Ve 14hodin zavedli další tabletu a začal mazec. Hned přišly kontrakce po 2minutách. Otevřená jsem byla pořád na jeden prst. Další kontrola v 6večer, já pořád na jeden prst. Další kontrola v 11,já pořád na jeden prst. Další kontrola ve 3ráno a já pořád na jeden prst, to už jsem brečela, protože po tolika hodinách kontrakcí po 2minutách jsem myslela, že už bude malý venku, a ne, že nebude žádný pokrok. V 7ráno další den byla vizita, doktor říká: ,,jste na jeden prst". Nevyspalá, naprosto vyčerpaná jsem mu řekla, že už jsem na jeden prst od včerejšího rána, že už nemůžu, a že to dítě prostě nevytlačím. 

Viděl, že jsem hotová, tak říká: ,,dáme vám tabletku na zesílení kontrakcí, a když budete chtít, můžeme dát epidural".

Jakože s tím zesílením kontrakcí mě dostal, fakt :D 

Po té tabletě začaly jatka, měla jsem zimnici, nemohla jsem už ležet, sedět, nic. V 9hodin kontrola. ,,Jste na 3prsty, zavolejte manžela, půjdeme na sál."

Děkovala jsem všem nadpozemským silám, že už se blíží konec, manžel doletěl rychlostí blesku, a já si v 11vyškemrala ten epidural. Po zavedení obrovská úleva. Dali mi rovnou kapačku oxitocinu aby to mělo ty správné grády a já si mohla trochu odpočinout. Ve 12:15kontrola, já pořád na 3prsty a epiduroš už přestával fungovat. V tom se mi začalo chtít na záchod, klistýr mi nedělali a já cítila, že prostě musím. Říkám manželovi ať dojde pro sestru, že se mi chce hrozně kadit ať mi odpojí kapačku. Sestra říká: ,,já vám zavolám pana doktora ať vás zkontroluje". Já jí říkám, že tu teď byl, že jsem na 3prsty a že 'se poseru' jestli mě hned neodpojí. Došel doktor, a to už byl fakt mazec, strkal mi tam ruce a já mu říkám že 'mu ty ruce poseru'. 

Prej, jste na 10, jdeme rodit! Naráz kolem tisíc lidí a já už tlačím a nevnímám. 

Je venku. 12:33. Malý Jiří 3200g/50cm. Bez nástřihu, bez šití, krásný a jen náš.

Díky všem, kteří dočetli do konce.