Druhý porod za odměnu

Když měl náš malý Jiřík čtvrté narozeniny, řekli jsme si s manželem, že už bychom možná chtěli druhátko. Já v té době měla tělísko, a tak na preventivce v září jsem poprosila paní doktorku, jestli by mi ho vytáhla.

S manželem jsme si řekli, že není kam spěchat, prostě si dáme třeba rok nechráněný a třeba se povede. No co čert nechtěl, povedlo se hned v prvním cyklu, ani jsem po vytažení tělíska nestihla dostat menstruaci.

Celé těhotenství probíhalo báječně. První čtyři měsíce jsem teda prozvracela, stejně jako poprvé. Ale potom už bylo vše super, žádný vysoký tlak, žádné velké přibírání, na miminko jsem se hrozně těšila. A už tu byl třetí trimestr 

Tentokrát jsem si říkala, že udělám maximum pro to, aby porod nemusel být vyvolávaný. Takže jsem se dala do pití maliníku, chroupala semínko, dělala vaginální napářku, chodila plavat, s manželem na pěší túry, ještě tři dny před porodem jsem v pohodě jezdila na kole.

Na ultrazvuku bylo všechno v pořádku, jen miminko bylo pořád nějak větší. Když jsem byla na termín porodu na kontrole a řekli mi, že váhový odhad je 4kg, trošku jsem znejistěla. Přeci jen s prvním byla preeklamsie, a já jsem malá, jestli budu dlouho přenášet, budou mi ho určitě vyvolávat abych tak velké dítě zvládla porodit 🙈 poprosila jsem dr. o hamiltona a doufala že to brzy přijde.

Ten den teda začala ještě intenzivnější příprava. Poskakování na gymnastickém míči, výlety na rozhlednu, dokonce jsem manžela překecala několikrát k akci. Bohužel nic se nedělo. Dva dny po termínu jsem poprosila doktorku o dalšího hamiltona a manžela večer k další akci. Jaké radostné ráno, když jsem v pyžamu našla obrovský kus hlenové zátky 😀 celý den byl veselejší, ale pořád se nic nedělo. Na druhý den (čtvrtý po termínu) jsme byli u tchýně na obědě, švagrová si ze mě dělala srandu jestli budu rodit ještě letos (hahaha, na tohle jsem byla poslední měsíc fakt alergická). Přepadal mě splín, protože jsem si opravdu připadala že snad nikdy neporodim, a to jsem tomu tolik dávala!

Večer se nademnou manžel slitoval k poslednímu akci. To bylo 22.30h, když jsem šla čůrat, vypadl druhý obrovský kus hlenové zátky. Bolesti žádné, tak jsem se s manželem rozloučila a šla spát ke staršímu synovi. Nějak jsem se pořád převalovala a nemohla usnout. Když jsem se převalila na bok, něco mi v břiše šíleně ruplo. Lekla jsem se že mi praskla voda, a tak jdu na záchod abych zjistila na čem jsem. Nikde nic neteklo, bohužel. A tak jsem si šla zase lehnout zpátky za synem. Když jsem se zase převalila, cítím mezi nohama teplo. Sednu si a cítím větší teplo. Stoupnu si a valí ze mě voda proudem!! Sláva je to tady! Letím vzbudit manžela, ten na mě kouká a neví co má dělat :D on totálně ve stresu a já v euforii, že už bude miminko venku! To bylo 23.15h. Bolesti se nedostavily, v klidu jsem zavolala mamce ať přijde za starším, setřela po sobě tu potopu, zatímco manžel běhal po domě a nevěděl co má dělat :D když jsme vyráželi do porodnice, při obouvání jsem cítila první kontrakci. Když jsem sedla do auta, cítila jsem další. Což manžela celkem vystresovalo, protože jsem říkala že do porodky se pojede až budou kontrakce po pěti minutách aspoň hodinu. No a oni začaly hned po třech. Než jsme dojeli do porodnice, už jsem vydychávala. Manžel ještě zastavil na parkovišti před nemocnicí, takže jsem si do areálu B ve druhém patře musela dojít pěkně po svých, kontrakce nekontrakce 😂

Při příjmu mě napojil na monitor a poté přišla paní doktorka, která mi oznámila že jsem otevřená na prst, že to je úplně na začátku, ale že mají prázdno, tak manžel může přes noc zůstat se mnou. To byla přesně půlnoc.

Asi za půl hodiny přišla porodní asistentka a zkontrolovala mě, byla jsem na 3-4 prsty, říkala že to jde krásně, jestli chci udělat klistyr.. no proč ne 😀 už když mi strkala hadičku do zadku a já měla při kontrakci zimnici, věděla jsem, že konec se už rychle blíží. Když jsem se vyprazdňovala, přicházely už kontrakce jedna za druhou, já nevěděla jestli se pos*ru nebo pozvracim nebo co. No už to bolelo pěkně. Porodní asistentka řekla, že až se vyprazdnim, ať si dám sprchu a uděláme monitor. Ve sprše jsem prodýchala pár kontrakcí, v doprovodu zděšeného manžela, který si z prvního porodu rychle vzpomenul, že v tomto stavu jsem byla už těsně před koncem. Vylezla jsem ze sprchy a por. asistentka mě chtěla připojit na monitor. Když jsem vylezla na postel, chtělo se mi tlačit. Asistentka zkontrolovala a říkala že na tlačení to není, že jsem na 7cm. Na další kontrakci říkám že musím tlačit, asistentka říká a sakra už jste na 9, netlačte, lehněte na záda. Ale říkat mohla co chtěla, tělo prostě tlačilo samo, cítila jsem jak mi hlavička projíždí podbřiškem a stydkou kostí, jen jsem si na boku zvedla nohu a hlavička byla venku. Když mě nějak s manželem otočili na záda, vyjelo ze mě celé tělíčko aniž bych ho musela tlačit ven. Prostě vylezl sám. Všichni koukali :D doktorka ani nestihla přijít, přišla až na porod placenty, zkonstatovala, že jsem úplně bez poranění. Když drobečka zvážili, měl 3980g. 

I když bolest byla intenzivní. K mému prvnímu třídennímu porodu se to nedá absolutně srovnat.

První porod - vyvolávání, epidural, oxitocin, tři dny kontrakcí, tlačení s kyslíkem na obličeji, miminko neplakalo, hned ho nesli ošetřit, hlavička úplně šišatá. miminko nespavé, kojení problémové...

Druhý porod - po sexu praskla voda, za dvě hodiny ze mě miminko vylezlo úplně samo. Bonding, hlavička kulatá, miminko krásně spí i baští, hned druhý den po porodu už teče mléko.

...toto druhé těhotenství i porod byly pro mě opravdu za odměnu. Už na porodním sále jsem si byla jistá, že do toho jdu ještě po třetí ❤️