Když měl náš malý Jiřík čtvrté narozeniny, řekli jsme si s manželem, že už bychom možná chtěli druhátko. Já v té době měla tělísko, a tak na preventivce v září jsem poprosila paní doktorku, jestli by mi ho vytáhla.

S manželem jsme si řekli, že není kam spěchat, prostě si dáme třeba rok nechráněný a třeba se povede. No co čert nechtěl, povedlo se hned v prvním cyklu, ani jsem po vytažení tělíska nestihla dostat menstruaci.

Celé těhotenství probíhalo báječně. První čtyři měsíce jsem teda prozvracela, stejně jako poprvé. Ale potom už bylo vše super, žádný vysoký tlak, žádné velké přibírání, na miminko jsem se hrozně těšila. A už tu byl třetí trimestr 

Tentokrát jsem si říkala, že udělám maximum pro to, aby porod nemusel být vyvolávaný. Takže jsem se dala do pití maliníku, chroupala semínko, dělala vaginální napářku, chodila plavat, s manželem na pěší túry, ještě tři dny před porodem jsem v pohodě jezdila na kole.

Na ultrazvuku bylo všechno v pořádku, jen miminko bylo pořád nějak větší. Když jsem byla na termín porodu na kontrole a řekli mi, že váhový odhad je 4kg, trošku jsem znejistěla. Přeci jen s prvním byla preeklamsie, a já jsem malá, jestli budu dlouho přenášet, budou mi ho určitě vyvolávat abych tak velké dítě zvládla porodit poprosila jsem dr. o hamiltona a doufala že to brzy přijde.

Ten den teda začala ještě intenzivnější příprava. Poskakování na gymnastickém míči, výlety na rozhlednu, dokonce jsem manžela překecala několikrát k akci. Bohužel nic se nedělo. Dva dny po termínu jsem poprosila doktorku o dalšího hamiltona a manžela večer k další akci. Jaké radostné ráno, když jsem v pyžamu našla obrovský kus hlenové zátky celý den byl veselejší, ale pořád se nic nedělo. Na druhý den (čtvrtý po termínu) jsme byli u tchýně na obědě, švagrová si ze mě dělala srandu jestli budu rodit ještě letos (hahaha, na tohle jsem byla poslední měsíc fakt alergická). Přepadal mě splín, protože jsem si opravdu připadala že snad nikdy neporodim, a to jsem tomu tolik dávala!

Jelikož jsem si před porodem moc ráda četla všechny porodní příběhy tady na koníkovi, rozhodla jsem se, že se s vámi o ten svůj taky podělím.

Že čekáme miminko bylo velké překvapení. Zjistila jsem to dva dny před vánoci, 22.prosince 2017, kdy jsem si udělala test jen tak úplně náhodou. Do menstruace mi zbývaly ještě skoro dva týdny. 

Zhruba týden jsem se cítila tak jaksi divně. Kolem vánoc jsme měli spoustu menších posezení s přáteli, a mně všechno víno, které bylo na stole jaksi divně smrdělo.

Když už jsem odmítla sklenku na třetí akci, řekla jsem si, že zkusím udělat test, vždyť o nic nejde, beztak tam nic nebude :D 

Ráno jsem vstala, cvrkla na papírek, položila ho na umyvadlo a šla do sprchy. Když jsem vylezla ze sprchy a uviděla na testu dvě čárky, málem to se mnou seklo. S roztřesenýma rukama jsem psala kamarádce, jestli to tam vidí taky. No jo. Bylo to tam. Manželovi jsem to oznámila hned ten den, i když jsem chtěla počkat až mi to potvrdí doktorka, ale nešlo to vydržet. Po prvotním šoku nastala radost veliká a po novém roce už jsem si od doktorky nesla fotku pidišušínku fazolkovitého tvaru, který šel na fotce sotva vidět. Hned v lednu začal kolotoč zvracení, který trval až do pátého měsíce. Blila jsem uuuuplně všude. Doma, v práci, v tramvaji, hrůza. Díky hrozným nevolnostem se to v práci rozneslo rychlostí blesku a začal teror. Dodnes nevím proč to bylo, ale vedoucí i ředitelka mi začaly dělat neustálé problémy. Naschvály, nehlášené kontroly, vzaly mi všechny prémie. Nakonec, i když jsem chtěla pracovat co nejdýl, šla jsem od května na neschopenku s vysokým tlakem.

Ten mě pak provázel až do konce. Na kardio jsem odcházela jednou za 3týdny, nasazený dopegyt 4x denně a prý mám počítat, že budu rodit dřív.