Když měl náš malý Jiřík čtvrté narozeniny, řekli jsme si s manželem, že už bychom možná chtěli druhátko. Já v té době měla tělísko, a tak na preventivce v září jsem poprosila paní doktorku, jestli by mi ho vytáhla.

S manželem jsme si řekli, že není kam spěchat, prostě si dáme třeba rok nechráněný a třeba se povede. No co čert nechtěl, povedlo se hned v prvním cyklu, ani jsem po vytažení tělíska nestihla dostat menstruaci.

Celé těhotenství probíhalo báječně. První čtyři měsíce jsem teda prozvracela, stejně jako poprvé. Ale potom už bylo vše super, žádný vysoký tlak, žádné velké přibírání, na miminko jsem se hrozně těšila. A už tu byl třetí trimestr 

Tentokrát jsem si říkala, že udělám maximum pro to, aby porod nemusel být vyvolávaný. Takže jsem se dala do pití maliníku, chroupala semínko, dělala vaginální napářku, chodila plavat, s manželem na pěší túry, ještě tři dny před porodem jsem v pohodě jezdila na kole.

Na ultrazvuku bylo všechno v pořádku, jen miminko bylo pořád nějak větší. Když jsem byla na termín porodu na kontrole a řekli mi, že váhový odhad je 4kg, trošku jsem znejistěla. Přeci jen s prvním byla preeklamsie, a já jsem malá, jestli budu dlouho přenášet, budou mi ho určitě vyvolávat abych tak velké dítě zvládla porodit 🙈 poprosila jsem dr. o hamiltona a doufala že to brzy přijde.

Ten den teda začala ještě intenzivnější příprava. Poskakování na gymnastickém míči, výlety na rozhlednu, dokonce jsem manžela překecala několikrát k akci. Bohužel nic se nedělo. Dva dny po termínu jsem poprosila doktorku o dalšího hamiltona a manžela večer k další akci. Jaké radostné ráno, když jsem v pyžamu našla obrovský kus hlenové zátky 😀 celý den byl veselejší, ale pořád se nic nedělo. Na druhý den (čtvrtý po termínu) jsme byli u tchýně na obědě, švagrová si ze mě dělala srandu jestli budu rodit ještě letos (hahaha, na tohle jsem byla poslední měsíc fakt alergická). Přepadal mě splín, protože jsem si opravdu připadala že snad nikdy neporodim, a to jsem tomu tolik dávala!

Večer se nademnou manžel slitoval k poslednímu akci. To bylo 22.30h, když jsem šla čůrat, vypadl druhý obrovský kus hlenové zátky. Bolesti žádné, tak jsem se s manželem rozloučila a šla spát ke staršímu synovi. Nějak jsem se pořád převalovala a nemohla usnout. Když jsem se převalila na bok, něco mi v břiše šíleně ruplo. Lekla jsem se že mi praskla voda, a tak jdu na záchod abych zjistila na čem jsem. Nikde nic neteklo, bohužel. A tak jsem si šla zase lehnout zpátky za synem. Když jsem se zase převalila, cítím mezi nohama teplo. Sednu si a cítím větší teplo. Stoupnu si a valí ze mě voda proudem!! Sláva je to tady! Letím vzbudit manžela, ten na mě kouká a neví co má dělat :D on totálně ve stresu a já v euforii, že už bude miminko venku! To bylo 23.15h. Bolesti se nedostavily, v klidu jsem zavolala mamce ať přijde za starším, setřela po sobě tu potopu, zatímco manžel běhal po domě a nevěděl co má dělat :D když jsme vyráželi do porodnice, při obouvání jsem cítila první kontrakci. Když jsem sedla do auta, cítila jsem další. Což manžela celkem vystresovalo, protože jsem říkala že do porodky se pojede až budou kontrakce po pěti minutách aspoň hodinu. No a oni začaly hned po třech. Než jsme dojeli do porodnice, už jsem vydychávala. Manžel ještě zastavil na parkovišti před nemocnicí, takže jsem si do areálu B ve druhém patře musela dojít pěkně po svých, kontrakce nekontrakce 😂

Při příjmu mě napojil na monitor a poté přišla paní doktorka, která mi oznámila že jsem otevřená na prst, že to je úplně na začátku, ale že mají prázdno, tak manžel může přes noc zůstat se mnou. To byla přesně půlnoc.

Asi za půl hodiny přišla porodní asistentka a zkontrolovala mě, byla jsem na 3-4 prsty, říkala že to jde krásně, jestli chci udělat klistyr.. no proč ne 😀 už když mi strkala hadičku do zadku a já měla při kontrakci zimnici, věděla jsem, že konec se už rychle blíží. Když jsem se vyprazdňovala, přicházely už kontrakce jedna za druhou, já nevěděla jestli se pos*ru nebo pozvracim nebo co. No už to bolelo pěkně. Porodní asistentka řekla, že až se vyprazdnim, ať si dám sprchu a uděláme monitor. Ve sprše jsem prodýchala pár kontrakcí, v doprovodu zděšeného manžela, který si z prvního porodu rychle vzpomenul, že v tomto stavu jsem byla už těsně před koncem. Vylezla jsem ze sprchy a por. asistentka mě chtěla připojit na monitor. Když jsem vylezla na postel, chtělo se mi tlačit. Asistentka zkontrolovala a říkala že na tlačení to není, že jsem na 7cm. Na další kontrakci říkám že musím tlačit, asistentka říká a sakra už jste na 9, netlačte, lehněte na záda. Ale říkat mohla co chtěla, tělo prostě tlačilo samo, cítila jsem jak mi hlavička projíždí podbřiškem a stydkou kostí, jen jsem si na boku zvedla nohu a hlavička byla venku. Když mě nějak s manželem otočili na záda, vyjelo ze mě celé tělíčko aniž bych ho musela tlačit ven. Prostě vylezl sám. Všichni koukali :D doktorka ani nestihla přijít, přišla až na porod placenty, zkonstatovala, že jsem úplně bez poranění. Když drobečka zvážili, měl 3980g. 

I když bolest byla intenzivní. K mému prvnímu třídennímu porodu se to nedá absolutně srovnat.

První porod - vyvolávání, epidural, oxitocin, tři dny kontrakcí, tlačení s kyslíkem na obličeji, miminko neplakalo, hned ho nesli ošetřit, hlavička úplně šišatá. miminko nespavé, kojení problémové...

Druhý porod - po sexu praskla voda, za dvě hodiny ze mě miminko vylezlo úplně samo. Bonding, hlavička kulatá, miminko krásně spí i baští, hned druhý den po porodu už teče mléko.

...toto druhé těhotenství i porod byly pro mě opravdu za odměnu. Už na porodním sále jsem si byla jistá, že do toho jdu ještě po třetí ❤️

Jelikož jsem si před porodem moc ráda četla všechny porodní příběhy tady na koníkovi, rozhodla jsem se, že se s vámi o ten svůj taky podělím. 🙂

Že čekáme miminko bylo velké překvapení. Zjistila jsem to dva dny před vánoci, 22.prosince 2017, kdy jsem si udělala test jen tak úplně náhodou. Do menstruace mi zbývaly ještě skoro dva týdny. 

Zhruba týden jsem se cítila tak jaksi divně. Kolem vánoc jsme měli spoustu menších posezení s přáteli, a mně všechno víno, které bylo na stole jaksi divně smrdělo.

Když už jsem odmítla sklenku na třetí akci, řekla jsem si, že zkusím udělat test, vždyť o nic nejde, beztak tam nic nebude :D 

Ráno jsem vstala, cvrkla na papírek, položila ho na umyvadlo a šla do sprchy. Když jsem vylezla ze sprchy a uviděla na testu dvě čárky, málem to se mnou seklo. S roztřesenýma rukama jsem psala kamarádce, jestli to tam vidí taky. No jo. Bylo to tam. Manželovi jsem to oznámila hned ten den, i když jsem chtěla počkat až mi to potvrdí doktorka, ale nešlo to vydržet. Po prvotním šoku nastala radost veliká a po novém roce už jsem si od doktorky nesla fotku pidišušínku fazolkovitého tvaru, který šel na fotce sotva vidět. Hned v lednu začal kolotoč zvracení, který trval až do pátého měsíce. Blila jsem uuuuplně všude. Doma, v práci, v tramvaji, hrůza. Díky hrozným nevolnostem se to v práci rozneslo rychlostí blesku a začal teror. Dodnes nevím proč to bylo, ale vedoucí i ředitelka mi začaly dělat neustálé problémy. Naschvály, nehlášené kontroly, vzaly mi všechny prémie. Nakonec, i když jsem chtěla pracovat co nejdýl, šla jsem od května na neschopenku s vysokým tlakem.

Ten mě pak provázel až do konce. Na kardio jsem odcházela jednou za 3týdny, nasazený dopegyt 4x denně a prý mám počítat, že budu rodit dřív. 

Termín porodu vycházel (podle opožděné ovulace-otěhotněla jsem během MS) na 27.8.2018

Kolem června už mě popadl amok, že jako už můžu za měsíc rodit, když to má být dřív a začala jsem nakupovat, složili jsme postýlku, no zkrátka na konci června bylo všechno nachystané, taška do porodnice v autě kdyby náhodou a čekali jsme kdy už to teda bude.

No červenec minul, a já v těch vedrech jak velryba, pořád jsem přeskládávala hadříky a už mě deptalo, jakto že nic, když to mělo být dřív. Půlka srpna za náma a už jsme začali podomácku vyvolávat, jelikož jsem opravdu na umělé vyvolání skrz tlak jít nechtěla. Byli jsme na rozhledně, ve vlnobití na koupáku, souložili každý den, pila jsem maliník po litrech, skořice, horká voda, masáž bradavek, nic nezabíralo.

21.8.mě z gyndy poslali do porodnice (už potřetí), prej mám zas vysoký tlak ať si mě tam nechají. To už jsem byla rozčílená, protože vždycky když mě tam s tím poslali, poležela jsem si tři dny v nemocnici na šestinedělí mezi maminkama s miminkem a pak šla domů s tím, že mám dodržovat klidový režim.

Zavolala jsem manželovi, ten vzal auto, tašku a jelo se. Tentokrát jsem byla ubytovaná s dalšíma dvěma čekatelkami, které byly moc fajn. Tlak jsem měla pořád kolem 170/120 a byla jsem pevně rozhodnutá, že tentokrát už bez miminka domů nepůjdu. 

Druhý den ráno na vizitě mi takový mladý pan doktor sdělil, že mám teda ten tlak hrozně vysoký, že mi navýší ten dopegyt na 10tablet(!!!) denně. 4dny před termínem! Byla jsem z toho psychicky už moc vyčerpaná a holky na pokoji mě moc podporovaly. Když jsme snídaly, přišel ten pan doktor znova, že se mnou chce mluvit paní primářka. Ta mi řekla, že takovou dávku léků rozhodně ne, že miminku už tam není nejlíp a jestli souhlasím, že mi porod vyvolají. Aleluja. Byla to pro mě v ten moment vysvobozující věta, už jsem věděla, že brzo budu mít miminko u sebe. 

V 8ráno zavedli první tabletu, nebyla jsem vůbec otevřená, tak doktorka ručně na prst otevírala. Bolest ohromná. Kolem 10jsem začala něco cítit. Ve 14hodin zavedli další tabletu a začal mazec. Hned přišly kontrakce po 2minutách. Otevřená jsem byla pořád na jeden prst. Další kontrola v 6večer, já pořád na jeden prst. Další kontrola v 11,já pořád na jeden prst. Další kontrola ve 3ráno a já pořád na jeden prst, to už jsem brečela, protože po tolika hodinách kontrakcí po 2minutách jsem myslela, že už bude malý venku, a ne, že nebude žádný pokrok. V 7ráno další den byla vizita, doktor říká: ,,jste na jeden prst". Nevyspalá, naprosto vyčerpaná jsem mu řekla, že už jsem na jeden prst od včerejšího rána, že už nemůžu, a že to dítě prostě nevytlačím. 

Viděl, že jsem hotová, tak říká: ,,dáme vám tabletku na zesílení kontrakcí, a když budete chtít, můžeme dát epidural".

Jakože s tím zesílením kontrakcí mě dostal, fakt :D 

Po té tabletě začaly jatka, měla jsem zimnici, nemohla jsem už ležet, sedět, nic. V 9hodin kontrola. ,,Jste na 3prsty, zavolejte manžela, půjdeme na sál."

Děkovala jsem všem nadpozemským silám, že už se blíží konec, manžel doletěl rychlostí blesku, a já si v 11vyškemrala ten epidural. Po zavedení obrovská úleva. Dali mi rovnou kapačku oxitocinu aby to mělo ty správné grády a já si mohla trochu odpočinout. Ve 12:15kontrola, já pořád na 3prsty a epiduroš už přestával fungovat. V tom se mi začalo chtít na záchod, klistýr mi nedělali a já cítila, že prostě musím. Říkám manželovi ať dojde pro sestru, že se mi chce hrozně kadit ať mi odpojí kapačku. Sestra říká: ,,já vám zavolám pana doktora ať vás zkontroluje". Já jí říkám, že tu teď byl, že jsem na 3prsty a že 'se poseru' jestli mě hned neodpojí. Došel doktor, a to už byl fakt mazec, strkal mi tam ruce a já mu říkám že 'mu ty ruce poseru'. 

Prej, jste na 10, jdeme rodit! Naráz kolem tisíc lidí a já už tlačím a nevnímám. 

Je venku. 12:33. Malý Jiří 3200g/50cm. Bez nástřihu, bez šití, krásný a jen náš.

Díky všem, kteří dočetli do konce.