Zdravím všechny maminky i tatínky. Se Stellinkou jsme byly vybrány na testování příkrmů Sunar BIO. Moc ráda bych vám teď příkrmy trošku přiblížila a podělila se o naši zkušenost. 

Sunar BIO nabízí pět druhů příkrmů.

1. Zelenina, pražma královská, olivový olej

2. Dýně, brambory, olivový olej

3. Zelenina, čočka, krůtí maso, olivový olej

4. Zelenina, telecí maso, olivový olej

5. Zelenina, kuřecí maso, rýže, olivový olej

A jaké jsou??

Musím říct, že příkrmy mě překvapili hned na první pohled a to svojí konzistencí. Většina příkrmů, na které jsme byly, zvyklé vypadala jako hrouda želé, které ani po rozehřátí nebylo nic moc. Tohle jsem u Sunaru nezažila, konzistence byla příjemná, jak za studena, tak za tepla a hlavně zůstala skoro stejná. Musím se přiznat, že i vůně byla lákavá a opravdu jsem na to měla chuť i já sama. Necítíte nic umělého, ale opravdu jen to, co tam má být. A jak to bylo s chutí? Stellinka si nejvíc oblíbila Dýni, brambory, olivový olej, úplně obyčené, ale jí to zachutnalo opravdu moc. Podle mě, se každý den těšila na oběd, protože vždy snědla úplně celou skleničku. 

Trochu jsem se obávala té pražmy královské, protože Stella ryby nemusí, sní vždy kousek a dál už nechce, do jídla jí nenutím, a tak jsem byla zvědavá, jak jí bude chutnat od Sunaru. 

Po prvních lžičkách se Stella stále usmívala a nevypadala na to, že by měla dost, což mě opravdu překvapilo. Nakonec opět zvládla celou skleničku a určitě se k ní budeme rády vracet. Všichni, kdo kupují příkrmy, jsou určitě zvyklí, že příkrmy s rybami fakt šíleně smrdí, teda alespoň já to tak mám. Samozřejmě, i u Sunaru byla cítit ryba (kdyby ne, bylo by něco špatně :D) ale ne tak moc, bylo to jemné a příjemné.

Asi je vám jasné, že my jsme byly opravdu spokojené a už jsem to doporučovala kamarádce, která mi dala za pravdu. Příkrmy jsou, jak složením, konzistencí, vůní i chutí, prostě skvělé. Za mě se tohle opravdu povedlo a jsem moc ráda, že máme možnost pro naše děti koupit takhle kvalitní a chuťově dobré příkrmy. Řekla bych, že to má jen jeden mínus a to je trochu vyšší cena, ale samozřejmě chápu, že aby to bylo opravdu kvalitní a BIO, tak si budeme muset připlatit. 

Takže podtrženo, sečteno, za nás 10/10 a moc rády se k tomu budeme vracet. Doufám, že i vy Sunar BIO vyzkoušíte a dáte mi za pravdu, že jsou opravdu výborné.

#test_sunarbio2 #recenze #zkusenosti_sunarbio¹⁰

Tak teď už snad je to nejhorší za námi a tak můžu sepsat článek. 🙂 

Ano, už podle názvu je vám asi jasné, že je to o našem boji s atopickým ekzémem. 

Daneček se narodil a měl pleť nádhernou prostě jako každé miminko, jenže uběhl měsíc jeho života a objevila se u něj seboreická dermatitida, což už je samo o sobě druh AE. No, brala jsem to pozitivně a říkala si, že to je "jen" seborea. Tu jsme po čase pomocí zinkové masti vyléčili, ale pak přišlo peklo... DOSLOVA! Danečkovi se začal dělat AE nejdříve na tvářičkách, pak na hrudníku, ale nakonec se to rozlezlo na záda, nožičky i ručičky. Měl AE na 90% těla chudinka moje. Neustále jsme s ním chodila po doktorech a byla nám doporučena Lipobase jenže nám vůbec nepomáhala. Dostali jsme toho strašně moc a já teď napíšu co pomohlo a co naopak vůbec.. 

Lipobase - Jak jsem už psala vůbec nepomohla.

Excipial - Pouze chvilková úleva.

Zinková mast - Nezhoršovalo se to, ale ani nelepšilo, pořád stejné.

Kokosový olej - Zlepšení pouza na den! Pak opět hrůza.. 

Fucidin H - Pomohl nám na tři dny a pak i přes neustálé mazání se opět AE zhoršil

Linola Fett Olbad - Nepozoruji zlepšení ani zhoršení.

Balneum - Zhoršení.. 

Locoid Crelo - Pomohlo ale nemohla jsem mazat všude.  

Míchaná mast z lékárny (krycí) bohužel nevím název - Nepomohla vůbec 

Mast míchaná z lékárny s kortikoidy - Vůbec žádné zlepšení

Po tom všem už jsem byla zoufalá a tak jsem nasadila konečně Hylak forte a začala potírat heřmánkem.. Heřmánek vysušuje, ale ne , když se hned po tom namaže Lipobase.. tato kombinace nám pomáhá nejvíc a Danda už to má skoro pryč. Dlouhý dvou měsíční boj jsme snad vyhráli! (ťuk ťuk) 

Možná už je vám jasné z názvu, že dnešní článek bude o kojení. Přesněji o našem kojení/nekojení. 

Chci začít úplně od začátku.... 

Už v těhotenství jsem věděla, že prostě chci kojit. Od nějakého 20tt mi začalo téct mlezivo a já si říkala, že kojit určitě budu, že už mám napůl vyhráno. (Ach já Bláhová 😂) No hned po porodu jsem měla nalitá prsa jako blázen z mých B byli D.. Hned jak se Daneček narodil mi ho dali na břicho jestli se chytí nebo ne.. Byl tam asi minutu tak jak by taky mohl se přisát, když mi ho hned vzali. Když jsme se asi po 4h po porodu dostali na pokoj, přišla sestra a ukazovala mi koupání, vážení prostě vše. Taky řekla, že Danda má výživu ještě ode mně z bříška a tak to kojení nemám nějak hrotit. No já se pokoušela pořád kojit (mléka jsem měla pro 10 dalších dětí) ale Danda se prostě ne a ne přisát. Přisál se pouze když mi pomáhala sestra a nebo kamarádka od vedle z pokoje. Sama jsem to nezvládla byl to boj. Každý dvě hodiny jsem chodila za sestrou ať mi jde pomoc s kojením, že to prostě nejde. Jakmile odešla hned se pustil a já zase nevěděla co dělat. Plakal hlady a já byla zoufalá. Když se měnila směna tak přišla jedna sestra, kterou jsem prosila o kloboučky, ale řekla mi, že to zvladnu i bez nich.. Další den jsem byla zoufalá a Danda hladový. Pak přišla zase jiná sestra a já si prostě vydupala kloboučky, že bez nich ho prostě nenakrmím. Dostala jsem je a najednou vše bylo fajn, kojila jsem svoje dítě!! Když nás pustili domů kojení bylo taky v pohodě krásně papal a přibíral. Jenže po měsíci přišel zvrat.. U každého kojení se vztekal a plakal... Řekla jsem, že musíme odbourat kloboučky, ale podařilo se to tak napůl. Bylo to pořád horší a horší já se snažila, abych kojení zachránila, ale mamka mi vždy říkala, že mám slabé mléko ať ho netrápim a dám UM.. Dlouho jsem odolávala kojila klidně hodinu a půl v kuse, ale pořád řev. Jednou jsem musela jít pryč a Danda pořád plakal jakmile jsem ho dala do kočárku prostě řev. Před odchodem jsem kojila ale prostě to nešlo... Měla jsem doma UM a tak jsem to udělala nakrmila ho, on dopil a ve vteřině usnul. Spal 4h a byl spokojený a tak jsem prostě kojila a pak vždy dokrmila UM. Jenže pak mi začal prso odmítat úplně a tak já ačkoliv nerada jsem přestala kojit úplně. Danda byl měsíc na UM a já si řekla, že tak to prostě nejde. JÁ PROSTĚ KOJIT CHCI A BUDU! Spojila jsem se s LP (zatím jen přes NET) ale i tak mi hodně pomohla. Mléko jsem neměla už žádné.. Když jsem zkoušela jestli něco poteče teklo pouze mlezivo. Hned jsem zjišťovala jak obnovit laktaci a že to prostě zvládnu. S LP jsem se spojila 24.10.2016 a dnes 27.10.2016 se Daneček přisál! Nemám mléko a tak mě měl spíše jako dudlik, ale cumlal 10min. No prostě takový malý zázrak! Od zítra vyhazujeme flašku a budeme krmit přes cevku na dokrmování! Držte nám palce!! Kojení zdar!! (Fotka je z dneška)

Seboreická dermatitida není to nic, co by většina z vás neznala. V prvních měsících života si tím projde spousta kojenců a tudíž s tím ne jedna z vás má osobní zkušenost. Tímto článkem bych vás chtěla poprosit o vaše rady a příběhy se seboreickou dermatitidou, které by nám mohli jakkoliv pomoc. 

U nás se to projevilo nenápadně, Danečkovi se na obličeji objevilo pár puchýřků, vypadalo to jako potničky a tak jsem to natírala černým čajem a nevěnovala tomu moc pozornost. Asi za dva dny se mu to rozlezlo po celých tvářích a měl to zarudlé (nebyli viditelné žluté šupinky, které se při seboreické darmatitide objevují) šla jsem k MuDr. a ta mi hned řekla, že to vypadá jako atopický ekzém.. Napsala nám Lipobase a že máme mazat a za týden v pořádně se uvidí jak na tom je. Byla jsem úplně mimo z toho, že moje malé miminko má atopický ekzém.. Pořádně jsem nevěděla, co to obnáší a po přečtení různých příběhu maminek se stejnou zkušeností jsem si říkala, že je to běh na dlouhou trať. No druhý den jsem stále hledala na internetu a radila se co s tím, co pomáhá a naopak co nepomáhá.. Došla jsem k závěru, že je to možná i alergie na bílkovinu kravského mléka. Jelikož dokrmujeme UM spousta maminek mi doporučila, abych si koupila Nutrilon HA a že uvidí zda to zmizí..

Opět jsem se vydala k MuDr. a ta řekla, že si nemyslí, že by to byla alergie, ale že pokud budu klidnější mám si koupit ten Nutrilon HA. Koupila jsem si ho ještě ten den a dala ho malému a doufala, že tím vyvrátím tvrzení MuDr. o tom, že je to atopický ekzém. Dále jsem ještě koupila kokosové mléko a potírala tím. Večer to měl Daneček mnohem lepší tak jsem šla s klidným svědomím spát, ale ráno mě čekal šok. Žluté šupinky po celém obličeji, na ouškách, na obočí, u nosu.. (Viz foto) Hledala jsem na internetu a zjistila, že popis sedí přímo na seboreickou dermatitidu.. Neváhala jsem ani minutu a opět jsem se vydala k MuDr. ta tam bohužel nebyla tak jsem šla k doktorce která za ní zaskakovala.. Ta mi hned řekla, že se jedná o seboreu, ptala jsem se jak je možné, že mi naše MuDr. tvrdila, že je to atopický ekzém.. Přece jen je to dost časté a měla by to poznat. Doktorka mi řekla, že seborea se někdy může zdát jako atopický ekzém a nebo právě ta alergie.

Hrozně se mi ulevilo, když jsem zjistila, že je to "jen" ta seborea. Doktorka mě hned uklidnila, že to není na kortikoidy, ale také řekla, že na to žádné zázraky ve zdravotnictví nejsou.. Prý mám používat kokosový olej a dále mazat Lipobase a ono by to časem mělo zmizet samo. Mažu a omývám mu to, ale pořád to má hrozně suché a je mi ho líto. Máte některá nějaké zkušenosti co vám opravdu pomohlo?? Moc děkuji za rady a za přečtení. 

Ahoj všichni tak se zase hlásím s článkem tentokrát bude o mém porodu. Už z nadpisu je Vám asi jasné, že to nebude žádný med, takže všichni co mají porod teprve před sebou... Prosím nečtěte to.😁 

Bylo 25.7.2016 když jsem šla na KO do porodnice. Říkala jsem si, že mi udělají asi hamiltona, aby trochu rozběhli porod, protože se pořád nic nedělo. No, šla jsem na pásy a tam mi naměřili slabé kontrakce, v moči mi našli bílkovinu a měla jsem vysoký tlak. Nález takový, že jsem na prst otevřená, ale pořád mám čípek 2,5cm takže ve středu 27.7.2016 nástup do porodnice a 28.7.2016 bychom vyvolali porod. Když jsem toho 27.7. Jela do porodnice tak jsem se nebála, možná trošku, ale říkala jsem si, že to přejde, že dnes budu v klidu, čeká mě to až zítra. Při nástupu mě Dr vyšetřil a řekl co a jak bude.. Jelikož jsem pořád měla čípek 2,5cm tak mi řekl, že mi v 9 večer dají tabletu na změkčení toho čípku.

Večer přišel asi v 10 a zavedl jí, taky dodal, že pokud nezabere je hloupost vyvolávat porod ve čtvrtek, ale nechali bychom to až na pátek. Já byla z toho fakt naštvaná, ještě když mi sestra řekla, že tahle tableta v žádném případě nevyvolá porod. No budiž tak budeme čekat. Uběhla hodina a já dostala křeče do podbřišku jako při MS bylo to hrozný, ale já si říkala, že nebudu plašit, že to je asi tou tabletou, přece jen mi jí dal dost hluboko a bylo to nepříjemné. Nakonec jsem šla za sestrou a řekla ji,že mám asi kontrakce, že to cítím. Ona mi řekla, že je to tou tabletou a že mi dá injekci, abych se prospala. Dala mi jí ale bylo to ještě horší. Pořád jsem se převalovala ze strany na stranu a dychala, aby to přešlo.

Ve 3:30 ráno už jsem bolestí nemohla skoro chodit a tak jsem zazvonila na sestru a říkám ji, že tohle rozhodně normální není!! Vyšetřila mě a říká, že čípek pořád stejný, že to prostě musím vydržet. Já začala brečet, že to prostě nejde!! Ona si ke mně sedla a hladila mě pak řekla.. "No,tak jdeme na sál." Na sál jsem přišla asi ve 4 ráno a hned jsem šla na monitory. Bolesti byli šílený já si jen přála, aby to už skončilo. Neuvědomovala jsem si, že už je to tak blízko, ale v 5:19 přišla PA a říká můžete si zavolat doprovod k porodu,uděláme klystyr a pak pujdete do sprchy. A já sem si v hlavě řekla "cože už???" no nic šla jsem do sprchy a bylo to úžasný!!! Bolesti přestali a já si užívala horkou vodu!! Pak přišla PA jestli jsem v pořádku přece jen sem tam byla fakt dlouho. Řekla jsem, že ano a pomalu se vrátila na pasy. Přišla jsem na hekarnu a PA mi říká, ze musim na sál, že tam budou mít další dvě rodičky a ze já budu rodit asi první. No tak jsem šla na sál. A mezitím přišel můj doprovod k porodu.

Bylo 6:30 a já byla otevřená na 4 prsty. Bolesti šílený už jsem nemohla, ale vždy jsem se je snažila co nejlépe prodýchat. Doktorovi jsem hned ze začátku řekla, že epidural nechci a on mi řekl "no uvidíme" pak jsem ležela a bolesti byli fakt hrozný. Asi po 2 min a já mezi kontrakcema normálně usínala, ale říkala jsem si, klid tohle ještě nic není ještě budu tlačit a to teprve bude něco. Přišla PA zeptat se na ten epidural a já ji řekla, ze ho chci! Anesteziolog co mi ho pichal byl moc hodnej a rikal, ze jsem statecna jak to zvladam prodychavat a nepanikarim. Vsichni me chválili. Jenže pak to přišlo konečně otevřena dostatečně, ale hlavička nechtěla sestoupit. Skakala jsem na mici a prostě nic.. Pořád do mě při kontrakcich strkali ruce a já křičela at už toho nechaj. Pak jsem chtěla hrozne tlačit, řekla jsem to PA a ona mi řekla, ze ještě nemůžu, že musím dýchat. Prodychavala sem každou kontrakci a modlila se at už to skončí a je venku!! Křičela jsem, ze chci tlačit, ale všichni mi říkali, ze ještě nemůžu. Vedle me rodila paní co už tlačila , ale tlačila do hlavy tudíž k ničemu. Já byla naštvaná a rvala at mi něco pichnou, at me uspí a udělají císaře.. Byla jsem na dne. To tak moc bolelo, že jsem si říkala, ze větší bolest není.

Ale pak to přišlo. "Hlavička sestoupila, maminko tlačte!!" já tlačila, ale pořád nic.. Vsichni psali 3x jsem zatlačila a byl/a venku.. Jenže já už po 15ti hodinách prostě neměla sílu. Rvala sem, ze to nevzladnu a ze už prostě nechci. Nedychala jsem jak jsem mela a tak mi dali kyslík.. (Nebo spíš jen aby me umlceli) 😀 tlačila jsem co to šlo a modlila se, abych už slyšela to slavný "už vidím hlavičku" ale nic.. Pak mi PA řekla ze pokud nezatlacim pořádně bude muset použít kleště. Já se nastvala 3x pořádně zatlačila a bylo to! Malý se narodil 28.7.2016 ve 14:31 s miramy 3500g a 51cm. Dvě hodiny po porodu jsem byla převezena na pokoj a hned jsem chtěla malého k sobě. Ale ten byl na novorozeneckym a prý mi ho dají az zítra, abych se vyspala. Jenže to jsem nechtěla. Vydala jsem se z postele v neskutečných bolestech po šití zaDanečkem. Sestra mi řekla, že mi ho donese, ale až tak za hodinku. Pak ho donesla a ukázala mi vše co a jak mám dělat a už jsme byli jen spolu! Sice jsme celou nespali a já se po porodu vyspala pořádně až dnes, ale to mi nevadí, jsem šťastná, že mám toho nejlepšího syna na světě!!