Moje cesta za Kačenkou část.2

A jak jsem řekla začala jsem bojovat. Nakoupila jsem Homeopatika, pokaždé když se mala začala hýbat tak jsem ji pustila ukolébavku, aby byla co nejvic v klidu a já jen ležela, protože pokaždé když jsem se pohla šla ze mne krev. Další pátek jsem měla rizikovou poradnu u docenta Kacerovského, který na ultrazvuku zjistil že už není voda žádná, já jsem ale už měla podezření že mi ta voda uniká, jen test vyšel pokaždé negativní.Nic méně průtoky a velikost miminka byli v pořádku. 

Jednou v noci jsem šla na záchod a z ničeho nic ze mě vyteklo malé množství vody s krví, byla jsem přesvědčena že je to plodová voda, vzhledem k tomu že jsem měla doma děti a nebylo hlídání, šla jsem spát a rano jsem zavelela že jedeme do porodnice, tam udělali test jak z vložky tak z rukavice po vyšetření a opět test negativní, následujicí dny a noci byli dost podobný i když už alespoň krev netekla tak ta voda ano, ale to mi nikdo nevěřil, dokonce jsem se pokusila sehnat Temešvaryho roztok, ale marně :( Připadala jsem si na to sama, věděla jsem že mi hrozí infekce, každou poradnu jsem tvrdila že ta voda opravdu teče, ale oni si mysleli něco jiného, jejich podezření bylo že má genetickou vadu jater neslučitelnou se životem, dokonce jsem měla jít na magnetickou rezonanci. Týdny ale plynuli a břicho rostlo, když už jsem si myslela že bude klid, znovu jsem masivně začala krvácet, už jsem ale nevolala záchranku, ale nechala se odvést, v porodnici se mnou nemohli nic dělat , byla jsem 24tt a čípek dlouhý, malá se hýbala a průtoky byli v pořádku, jen se nevědělo kde se ta krev bere a já si konečně vydupala hospitalizaci s tím že dokud nezjistí, kde to teče tak domu nejdu. V noci se to uklidnilo a já čekala na ultrazvuk aby mi alespoň řekli, zda je placenta v pohodě, nakonec si mě vzal mladý lékař a začal další ošklivý zážitek, zkontroloval miminko zastavil se u srdce a začal měřit, asi 20min jen srdce, což jsem už nevydržela a začala se doptávat co se děje, on že se mu zdá velké a zavolal dalšího mladého lékaře, aby tam na mě dalších 20min koukali, ja už nervozní, že jsem chtěla odejít a neřešit už nic, naštěstí přišel Kacerovský přemeřil srdce , řekl že je v ještě v tabulce, ale od kud tekla krev jsem se stejně nedozvěděla. Nechala jsem se i ten den propustit, měla jsem toho dost, nervy pracovali a přicházet s krvácením a odcházet s obřím srdcem fakt nikdo nechce. Tam jsem se ještě doptavala na kortikoidy na uzrání plic , ale opět mi byli odmítnuty dát...Ale světe div se plodová voda sice tekla, malá se mi uvelebila šikmou polohou, ale dotahli jsme to až k 26tt, kdy mi na poradě konečně potvrdili únik plodové vody. Konečně jsem si oddychla že na to nejsem sama, čípek držel jak jehová víra, malá odhad 920g , crp negativní tudíž žádná infekce v těle a já přesvědčená o tom že to zvládneme alespoň do 30tt ... No myslet jsem si to mohla že jo...................