holky, to je bezmoc... prihlizet tomu, jak se lide s rakovinou ci jinou zivotaberouci nemoci perou, aby mohli jen o hloupy tyden zit dyl.. ja resim jiny problém.. mlady život (dvacetilety braska), který si života nevazi a chce si ho vzit.. uz jsem ho dokopala k psychiatrovi, bere antidepresiva (zhruba mesic) a dnes ma takovou depresi, ze se o nej vazne bojim.. ty reci.. ta nechut tu byt... ach jo.. Chtela bych tolik vedet, co ted delat...
@leiladelly také me to napadlo... uz jsem psala te psychiatricce (je to kamarádka).. jenze v tuhle dobu je offline a bracha daleko ode mne. Tuhle noc asi neusnu. Uz byl docela fajn. Ale dnes premluvil tatku, aby ho nekam zavezl (trpi psychickou atakou, tak moc nikam sam nechodi) a tata cestou naboural. Nic se jim nestalo, ale auto na odpis. On si to opet vzal na sebe..ze je to jeho chyba a opet je vse spatne, on nejhorsi a bylo by lepe, kdyby tady uz neskodil..atd atd atd.. Muzu ho utesovat horem dolem.. ale marne...
Vím o čem mluvíš. Můj první manžel trpí maniodepresivní psychozou a je to s ním někdy k nevydržení, co měsíc se s námi loučí, jak už se mu nechce žít atd. A takto se loučí už asi 10 let, takže jsem trochu otupěla, je pravda že občas zavolám jako že něco potřebuji, abych ho zkontrolovala, je to přeci jen otec mých dvou dětí, ale pokud to jednou bude chtít udělat, tak mu v tom nikdo nezabrání. Je to smutné ,ale je to tak. Přeji hodně sil do boje, třeba se vše v lepší obrátí.
@katkagabinka ja tohle vůbec neznam..je to pro mne nove.. a dost tezke.. Doufam, ze to bude jako tvůj muz a otupíme (odlehcene receno) :o) ale ty reci..to je sileny teda
@kacenka23 utěšování nepomůže, určitě kontaktuj psychiatra. můj muž spáchal sebevraždu. Ty psychické poruchy jsou složité. Byl psycholog a sobě pomoci neuměl.
@kacenka23 Samozřejmě že je to odlehčené, protože jinak bych se z něho za ty léta taky musela zbláznit. Ale doktor mi jednou říkal, že ten, kdo o smrti pořád mluví, si život nikdy nevezme. A na to pořád myslím. Je pravda, že dnes je v invalidním důchodu a jednou ročně je hospitalizován na psychiatrii, zhruba vždy na měsíc, někdy je to lepší, někdy horší, opravdu už po těch letech jsem taková i odměřená, občas ho za takové řeči pošlu i někam, a vůbec si neumím představit, že by to někdy dotáhl do konce. Ale na to teď nebudeme myslet, já myslím, že bratr bude v pořádku, možná zkusit tu hospitalizaci.
Určitě to zkuste s tou hospitalizací. Můj taťka se pokusil o sebevraždu. Zachránili ho na poslední chvíli a na psychiatrii ho dali dohromady, vrátil se zpět do života, urovnal všechny záležitosti, začal nový život s novým elánem a před rokem (3,5 roku po pokusu o sebevraždu) tragicky zahynul při autonehodě. Život není fér. Škoda každého života, zvlášť tak mladého. A z vlastní zkušenosti vím, že utěšování nepomůže. Hodně sil, držte se. Tohle období je na depky jak vyšitý :-/
@weri1 napadlo mě přesně to samé....dostal čas na urovnání věcí, kvůli kterým se o tu sebevraždu pokusil. Život mu ukázal, že žít se dá i jinak, spokojeně. A když tedy vše urovnal, spravil, tak rána jak z děla a bylo během minuty po všem 
A to ještě na první adventní neděli, když se jeli s nevl.mamkou na rozsvícení stromečku Hromadná nehoda, taťka vystoupil z auta a přilítnul magor co jel rychle, tátu přehlídnul a srazil....
@pipetulaa to je hrozný nechci nějak rozjitřovat ránu a nemyslím to zle, jen podle toho co jsi napsala si myslím, že tenkrát ho zachránili na poslední chvíli, že měl tenkrát umřít, ale byl zachráněn, tak si pro něho smrt přišla znova ....omlouvám se, ale ve mě to zanechalo strašně zvláštní pocit po přečtení
@weri1 vůbec se neomlouvej...mám z toho ten samý dojem. A vlastně je to i to, čím si celou tu tragédii "vysvětluju" a v podstatě mě to i uklidňuje....říkám si, že mohl být mrtvý již tenkrát, smutný, zlomený a sám. Ale dostal druhou šanci, poznal, že život může být krásný, byl šťastný, měl úžasnou partnerku, s ní domov... A umřel šťastný a spokojený. Asi to tak mělo být Jedné mojí známé kamarádka zažila něco podobného - s manželem měli asi tříletou holčičku a s další byla těhotná. když se dozvěděli, že manžel má rakovinu a umírá. Prý zapadla někam do kostela, proplakala tam celé odpoledne, až za tmy prý vylezla ven a prosila, ať dostane manžel aspoň deset let života, ať ho holčičky stihnou poznat. Manžel se uzdravil nakonec. A aniž by si někdo na něco vzpomněl, tak po deseti letech zemřel při autonehodě...Mrazí z toho.
Víš, to je hrozně těžké. Ono se říkat, že bolest duše je mnohem horší než jakákoliv fyzická bolest. Člověk si to neumí představit. Pokud máš pocit, že je to s bráchou vážné , možná bude dobré probrat s ním hospitalizaci. Aby byl hlídaný do doby, než mu pořádně zaberou AD.