Mareček

Mareček se narodil 9.6.2009 v 0,25 hodin - vážil 2950 g a měřil 51 cm. Už 8.6.2009 jsem se ráno probudila v půl sedmé a šla na WC a poté jsem zjistila, že jsem nějaká mokrá - zkrátka, začala mi odtékat plodová voda a tak jsem pomalu sbalila tašku do porodnice a zavolala manželovi, že už je to tu a že až přijde po půl osmé z práce (měl noční), tak pojedeme do porodnice. Tak jsme tam jeli a už si mě tam nechali. Prohlédli mě, aby zjistili barvu plodové vody a nechali mě na porodním boxu, protože barva plodovky byla průhledná, narůžovělá.

Takhle to bylo 12 hodin. Občas přišli zkontrolovat ozvy miminka a asi 3 krát mi dělali monitor. Pořád ze mě odtékala plodovka, já si měnila vložky, a pořád se nic nerozbíhalo. Jen mi ještě kvůli pozitivnímu streptokokovi dávali každé 4 hodiny kapačku s penicilínem. Když se do 8 hodin večer nic nezměnilo, tak jsem musela znovu na kozu a pan doktor mi zavedl prášek - do půl hodiny jsem měla bolesti po 2 až 5 minutách, docela silné, takže jsem žádala o epidurál, ale nedostala jsem ho s tím, že pan doktor řekl, že jsem otevřená jen na 2 prsty nebo 2 cm (to nevím přesně) a prý mi dají jen injekci proti bolesti - takže jsem dostala injekci do zadku. Trochu to pomohlo, protože mezi kontrakcemi mi bylo docela dobře. Kolem 9 hodiny večer jsem zavolala manželovi, že má přijet, aby mi pomáhal překonat ty bolesti a nebyla jsem na to sama. Takže přijel a byl mi velkou oporou. Bolesti byly téměř k nevydržení. Kolem půl dvanácté jsem měla pocit, že musím jít na velkou, tak jsem šla a při návratu z WC, jsem už si na chodbičce k porodnímu boxu už přitlačovala, hrozně mě to nutilio. V tom mě viděla doktorka, co přivezla porodit svoji sestřenici a tak tam vlastně byla náhodou přítomná a říká mi, copak to děláte maminko, to ještě nemůžete a já na to, že mě to nutí. Tak mě vzala na lehátko a říká, že už je vidět hlavička a jdeme na porodní sál. Opět jsem žádala o epidurál, ale nedali mi ho, že to už nejde.

Tak jsem si došla na porodní sál a šlo se na věc. Při každé kontrakci jsem tlačila, ale kontrakce byly krátké a tak se mi nepovedlo malého vytlačit. Takže mi ještě připíchli kapačku proti bolesti a pak něco na prodloužení kontrakcí a asi za 2 až 3 kontrakce byl malý na světě, což byla neskutečná úleva. Hned nebrečel, ale koukal, a já byla nejšťastnější člověk na světě. Paní doktorka byla skvělá stejně jako porodní asistentka, celou dobu mě podporovaly a chválily. Sice mě musely nastřihnout, ale to jsem vůbec necítila, bohužel se mi malého nepovedlo vytlačit při stejné kontrakci, tak pak to trochu štípalo, ale šití bylo horší, to jsem říkala au au, paní doktorka říkala, že ty vrchní stehy bolí, takže jsem jí věřila a přežila jsem to. I manželovi paní doktorka při šití povídala, že to dělá přece pro něj - manžel během porodu zbělal jako stěna, řekl, že je mu špatně, tak ho posadili na židli a pak ho i s židlí položili na zem, nakonec ležel pode mnou a koukal na to, jak jde malý na svět. Malého jsem v sobě udržela do 9.6.2009, což jsem měla v úmyslu, protože ten den měl můj taťka 60. narozeniny a tak má Mareček narozeniny ve stejný den jako jeho dědeček Vašík.