Rozdíl mezi prvním a druhým dítětem
Celý těhotenství jsem si kladla otázku
-"Budu toho druhýho milovat stejně?"
-"Nebude to "jiný"?"
-"Je v mým srdci vůbec ještě místo?"
a podobný bláboly, kterýma si (podle toho, co jsem četla) si prošlo mnoho maminek. Naše druhý miminko nebylo plánovaný. Řekla bych, že to přišlo v dost nevhodnej čas, kdy jsme s partnerem neměli uplně "růžový" období. Do toho jsme tehdy pořídili štěně a jedno k druhýmu. Ale pak jsem se snažila odpovědět si na otázku "Kdy je vlastně ten správnej čas?" Přišlo to neplánovaně a tehdy, kdy mělo! Jsem o tom přesvědčená. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř a vzhledem k tomu, že jsme spolu už nějakej ten pátek, bylo mi jasný, že všechno ustojíme a početí miminka byl jen impuls k tomu, aby to bylo lepší hned! Na co čekat a ztrácet čas? Problémy se ale valili dál a dál a dál....já věčně naštvaná, uražená, smutná a hlavně teda závislá (extrémně závislá) na prvním synovi.
-"Jak to bude?"
Děvčátka, jdu s prosbou. Mám hodně dobrou kamarádku, která momentálně pře/pro-žívá ne úplně pěkné období a zrovna dnes ji čeká dost hroznej den. Víc ohledně toho psát nemůžu. Tak jsem Vas chtěla poprosit, co kdybychom ji zaplavily společně srdíčky?! Třeba ji to aspoň trošku zlepší náladu....moc moc prosim
Zdarec holky Máma je nějaká celá mimo, tak se Vám představím sám
Ještě teda jméno nevím, protože jsem měl být Laura! No možná to tu matku tak rozhodilo....ty hormóóny, to je teda děs
no teda přejdu k věci. Byl jsem na nějakým screeningu, nebo co a prej jsem zdravej a chlap jak hora, tak je to uplně boží a máma se dokonce rozbrečela, když mě viděla. Pak v září bude řvát zas, ale to už asi o něco víc (hahaahaaa). Tož to jsem zvědavéé, co s nám (3ma chlapama) ta matka bude dělat, ještě že ji tata koupil toho psa, teda vlastně fenu. Ale stejně, furt je to 3vs2
baby prej zvládaj všecko, no tak zatnóó zuby a bude
Mějte se krásně a já se Vám zase ozvu-někdy
#noname