"Mami chceš vědět, co budu dělat, až budu velká?"
V duchu mi běží, že jasná věc, už se těším na ty doktorky, právničky apod...
"No jasně, to mě zajímá."
"No, budu každé ráno vstávat, chodit do školy...."
"Ale to nemyslím, já myslím až budeš velká jako já, nebo taťka"
"Noo, tak to vy už budete mrtví, i Lettyna (pes) bude mrtvá a já budu mít svojeho ženicha a svoje děti."
"A co Anitka (ségra), co ta bude dělat?"
"Ta bude bydlet semnou."
"Ale Juli, ona bude stejně velká, jak ty, ona nezůstane furt takové miminko."
"No vždyť jo, to já chci, budeme mít každá svého ženicha, svoje děti a koupíme si nového pejska, místo Lettynky a budeme bydlet jinde, tady ten náš domeček prodáme někomu, komu se bude líbit."
"Aha, tak dobře, to bude určitě super."
Kdyby náhodou, zavolejte někdo prosím do Monety, že hypotéku nestihneme doplatit, neboť za pouhých 27 let již budeme s manželem po smrti, vnoucat se nedozijem a dům, který jim budujem koupi někdo, komu se bude líbit ne. 😎 Jeste jsem se mohla zeptat, za kolik ho prodá, ale řídila jsem, bála jsem se, že řekne ty svoje "čtyři koruny" a já to někam opru. 🙈😂
Miluju ty její pohádky
P. S. Fotka je staršího data, kdy jsme tu měly sníh úžasné jedno dopoledne za celou zimu, tak se prosím nevzrusujte, normálně chodíme ven v mikinach a tak. 🙈🤔☹️