Všichni to říkali

Když se všeobecně provalilo, že jsem těhotná (a po narození Čudlika a vlastně doteď), začalo spousta lidí okolo říkat takovéty věty. No a když se to řiká, tak to bejt tak musí 🙂))))

Všichni říkali, užijte si, než se to narodí...náš sen je teď vidět jeden film bez přerušení či u něj případně usnout, nic víc nic míň netoužíme.

Všichni říkali, vyspi se, dokud to jde...jsem v minusu nejméně 1000 hodin spánku a jízda nekončí.

Všichni říkali, že kolika trvá 3 měsíce a u kluků je to vždy horší...6 měsíců křiku a všechny kapičky k ničemu.

Všichni říkali, počkejte, až začne běhat, to už se teprve nezastavíš...jak to bylo hezké, když se to jen placatilo, teď je to vážně občas fofr. Třeba se jen v klidu najíst by bylo pěkné.

Všichni říkali, kolika nic není, počkejte až začnou zoubky...no taky pěkné období, doslova chuťovka.

Všichni říkali, však neboj, ty mu ten rohlík nakonec dáš a budeš za něj ráda...první rohlík už proběhl, díky němu jsme mohli chvíli pobýt v kavárně (záměrně nepíšu posedět).

Všichni říkali, ale když ono to tak strašně rychle uteče...sakra, zase ti všichni mají pravdu, je to hrozný fofr, jakoby minuty protíkaly mezi prsty.

Nevzpomněla jsem si zdaleka na všechno ale ti všichni mluví dál a zase tedy něco přijde...