Jedna chvíle mi změnila život II
Táta přijel domů a ještě 20 minut seděl v autě, než přišel za mámou. Byl unavenej a říkal, že je mu špatně a že si v pondělí už dojde k doktorovi. V tu dobu byl u nich mámin brácha (táta ho nikdy neměl rád) a říkal mu, že se mu nezdá být v pohodě a že ho odveze do nemocnice. Táta nikam nejel.
Večer mi volala máma, že se jí táta vůbec nezdá, že se o něj bojí, ale že teď se vykoupal a vypadá o něco líp. Prosila ho, ať se nechá odvézt do nemocnice, že pro něj přijedu. Ať tam jede aspoň kvůli Péťovi. Táta se na ní jen podíval a řikal, že ráno to bude dobrý a že si jde lehnout. Ona nakonec usnula v obýváku na gauči.
Večer jsem si ještě říkala, co by bylo, kdyby se tátovi něco stalo. V noci se mi zdál sen o tom, jak jsme byli všichni smutný a nikdo nevěděl proč. Bylo to tak zvláštní, že jsem se ve 4:15 vzbudila a přemýšlela jsem, co to vlastně bylo.
V 6 mi volala máma. Byla v šoku. Řekla mi, že táta nedýchá a ať zavolám sanitku. Volala jsem a vůbec mi to nedocházelo. Vzbudila jsem manžela, oblíkla syna a jeli jsme tam. Přišla jsem k nim. V obýváku seděl doktor a něco psal. Máma brečela. Viděla jsem v ložnici ležet tátu. Umřel. Čas smrti 4:15. (z pitevní zprávy jsme se dozvěděli, že přechodil zápal plic a další nezvládl).
A mě to ničí. Budou to 4 roky a já si každej den řikám, že mohl žít. Měla jsme tam přijet a odvézt ho do nemocnice. Kdyby máma spala v ložnici, mohla ho zachránit. Bylo mu 49, měl tu být ještě dlouho. Často se budim kolem 4 hodiny a přemýšlím, co by se stalo, kdyby...
Zemřel 15.7.2017. A poslal nám za sebe náhradu. Termín porodu s dcerou jsem měla mít 15.7.2019 (nakonec se narodila 18.)
Moc mě to mrzí. Četla jsem první článek a říkala jsem, že nechápu, o čem píšeš. Až teď je to jasné. Nic si nevyčítej. Z nějakého nám neznámého důvodu to tak mělo být.
Za 7 dnů to bude 5 let. 5 let, kdy mi manžel s mrtvolným výrazem v očích řekl "volal tvůj brácha, táta umřel". Dva týdny po svých 60 narozeninách. Selhání srdce a plic v důsledku oboustranného zápalu plic, který neřešil. Nikdo jsme netušili a on nic neřekl 😭 I kdyby řekl, stejně bysme asi dopadli jako ty, táta by nikam jet nechtěl.
Nic si nevycetej, melo to tak byt... Vse maj svuj duvod... Lehce se rekne... Osobne mi to ale pomohlo, kdyz umrel tata, nahle, v 54 letech... Ve finale, to bylo pro nej i pro nas vlastne "lepsi" , nez to co by ho za par let cekalo...
Moc mě to mrzí 😔 Nic si nevycitej. Když přijde čas, i kdybychom udělali cokoli,stane se to 😔 Myslím, že Tvůj tatínek ještě dostal šanci se rozloučit. Jsou věci mezi nebem a zemi, které pochopíme, až přijde ten správný čas.
@jancazao
@malenka3
@sowelo26 Děkuju za podporu.
@priefi Táta se rozloučit přišel. Na tyhle blbosti nevěřim. Noc před pohřbem se mi zdál sen, že jsme byli na chatě a táta přišel. Byl krásnej den a on tam stál v obleku. Sednul si ke mě a řekl mi, ať se nebojim, že všechno zvládnu. Pochoval Péťu, dal mu pusu a šel. Prostě taková blbost, který bych nikdy nevěřila, kdybych to nezažila
@jolana24 moje babička týden před tím než zemřela, prožila klinickou smrt. Vrátila se, aby se s námi mohla rozloučit a říci nám kam jde a jak to tam je krásné 😔 den před tím, než ráno zemřela, mi řekla, ať nepláču (byla na tom už hodně špatně, takže ač jsem se snažila, pořád jsem při ní plakala), že zítra jí už bude dobře
Chjo. Nedávno jsem mluvila s něj kamarádkou a bavili jsme se o tom, jak nám umřeli rodiče. Její maminka jí večer říkala, že jí bolí ruka a rameno, ale nic to není. Ráno jí našli v posteli mrtvou. A ona do dnes lituje, že něco neudělala. Ale to se prostě nedá. Nemůžeš si nic vyčítat. Prostě už to tak je a nikdo s tím nic neudělá.
Začni psát komentář...
To mě opravdu moc mrzí ❤️ byl tak mladý 😢