Jak Jonáš z velrybího břicha vyšel

Malému bude osm měsíců a já se konečně dostala k napsání článku o jeho zrození.

Jonášek nebyl plánovaný jako jeho bratři, ale to neznamená, že nebyl chtěný. Jen jsem to musela malinko rozdýchat. 🙂 

Měla jsem se už vracet do práce a ejhle, dálnice na testu. Jednou jsme si nedali pozor a bylo to. Takže je jasné, že někdo nahoře věděl, že do práce nechci a že bych byla šťastnější ještě doma a s miminkem v náručí.

Stejně jako předchozí těhu, tak i tohle bylo bez problémů, až na horší NT testy. Ale vzhledem k věku jsem se z toho nehroutila. Pro jistotu jsem šla na amnio, ale pořád byla klidná. Pohlaví jsem zatím vědět nechtěla. Co kdyby to bylo špatné. Závěr testu: zdravý chlapeček. Úleva, radost a v dálce se mi rozplynul sen o dceři. Ale co. Vše je jak má být a já se začala těšit na Jonáška.

Blížil se termín porodu a já doufala, že tentokrát přenášet nebudu. Ale přece nebude trhat partu, ne. 🙂

Dva dny po termínu jsem si nechala udělat Hemiltona a doufala, že brzo pojedeme.

27.1. jsem si šla lehnout hodně pozdě, ale než jsem usnula, tak začal nejstarší syn zvracet. Tak do půl jedné jsme s manželem kolem něj běhali. V jednu mě manžel poslal spát, že co kdyby náhodou. Já nemohla usnout, tak jsem si šla lehnout za prostředním. Než jsem usnula, tak mi něco luplo v podbříšku a okamžitě obrovská kontrakce za chviličku další. A sakra.... já asi rodím. Po schodech dolů další. Tak to už není sranda. Manžel seděl v obyváku s nejstarším. Bylo cca 1:30 hd. Když jsem mu řekla, že rodím, tak jen v klidu jestli si jdu dát sprchu. na to já s vyvalenýma očima a opět v kontrakci, že ne, že mám kontrakce po 3 min. Prý proč jsem mu to neřekla dřív. 🙂

Hned jsem volala našim, kteří jsou 100km daleko. Rodím a je to sakra rychlé a ať pohnou. 

Manželovi jsem řekla, ať oblíká kluky a jedem. Sama jsem měla co dělat, aby jsem se oblíkla. Do toho co pět min. volala našim, kde jsou, nejstarší stále zvracel a prostřední spal na koberečku v předsíni. Domluvili jsme se, že my jedem a děcka si prostě někde vyzvednou.

Cestou do porodnice jsem už nemohla ani sedět. Kontrakce byla jedna za druhou.

Děti jsme si předali kousek od porodnice a my bleskovou rychlostí pokračovali.

Po příjezdu do porodnice jsem byla otevřena na devět.Bylo cca 3:20. Příprava nebyla žádna a hned se šlo tlačit.

Malý se narodil 3:45. Dvě hodiny a 15 min od první kontrakce.

Byl to fičák, neskutečny fičák. Ani jsem si to nestihla užít.

A i když nemám vytouženou dceru, tak náš třetí syn je za odměnu. Je úžasný a děkuji všem andělům za naši nehodu-náhodu. Zázraky se dějí.