Ahoj, ráda bych přispěla s našimi dosavadními zkušenostmi s Gennet Archa. Poprvé jsem tam volala loni v květnu ohledně náhradního mateřství. V mém případě je bohužel nutné (narodila jsem se s rozštěpem páteře, mám vývod z močového měchýře a několikrát operovanou kyčel). Sestřička mi řekla, že první konzultaci mi může nabídnout cca v září, jestli si přeji zapsat mezi čekatele a kdyby se uvolnilo místo dříve, budou kontaktovat. A že si mám zatím kdyžtak sehnat lékařské zprávy od mých specialistů. Oběhla jsem si gynekologa, urologa a ortopeda, všichni mi bez problémů doporučení napsali a ještě se shodli na genetickém vyšetření pro jistotu. Riskla jsem to a objednala se do Gennetu na genetiku (výsledky trvají 1-2 měsíce, tak ať se nezdržujeme).. Termín jsme dostali v červenci 2016 u pana doktora Diblíka. Na pohovor jsme šli rovnou všichni tři (partner, já a sestra jako náhradní matka), v ordinaci jsme strávili asi hodinu a půl, pak nám všem sestřičky odebraly několik zkumavek krve na všechna možná vyšetření. A když už jsme tam byli, dostali jsme termín na první konzultaci k lékaři (na srpen, takže ještě měsíc dřív, než slibovali při prvním telefonátu ;) Byli jsme přiděleni k Mudr. Daňkovi. 

Těšili jsme se, až ten den přijde, ale po pár minutách v ordinaci přišlo hořké zklamání z pana doktora. Na první pohled poněkud starší pán, vypadal solidně a plný zkušeností. Druhý pohled a dojem byl naprosto odlišný. Nechci být ošklivá, ale je to nesympatický dědek. Hned, jak jsme si sedli, tak jeho první věta patřila mojí sestře (má pár kilo navíc, ale rozhodně není jinak přehnaně obézní) a on ji nepokrytě vpálil, že je tlustá a měla by s tím něco dělat.. Všichni tři jsme zalapali po dechu, tak nějak jsme to rozdýchali, ale už mi v hlavě začalo blikat varovné světýlko, že je něco špatně).. Pak nám začal vysvětlovat postup IVF (měli jsme to načtené, ale nechali jsme ho samozřejmě vypovídat). Celou dobu působil tak nějak zmateně, pak nám řekl, že nás pošle na genetické vyšetření (už jsme tam byli a výsledky měl v kartě na stole - vůbec se do toho nepodíval a když jsem ho na to upozornila, tak se začal zmatečně v papírech přehrabovat a demonstrativně předčítat moje diagnózy). Některé věci jsme mu museli několikrát zopakovat, protože nás neslyšel, pak zas nás napomenul, ať na něj nekřičíme.. Dobře, nakonec tedy, že pošle žádost na etickou komisy, aby jsme mohli řešit věci dál. S rozpaky jsme se rozloučili a sestřička nám ještě řekla, kdy máme přijít na krev pro nabrání hormonálního profilu (2.-3. den cyklu).

Cestou domů a ještě tam jsem si začala celou situaci vyčítat.. Stojí to všechno za to, když budeme mít doktora s tímto chováním a přístupem? Mám právo chtít po sestře, aby tohle snášela, když nemusí (nabídla se mi sama)? Už nevím, kdo sebral odvahu a přišel s nápadem změnit doktora.. Každopádně mi to přišlo jako jediné řešení a naděje, že to všechno nebude taková tragédie. 

Hned v pondělí jsem volala do Gennetu, že jsme u nich byli v pátek a chci se informovat, zda je možné se přehlásit k jinému lékaři? Jako důvod jsme oficiálně uvedli, že Mudr. Daněk neordinuje v pondělí a úterý (sestra pracuje od středy do soboty), tak pokud je to možné, preferujeme tyto dny. Nabídla nám Mudr. Martina Valachoviče nebo Mudr. Jiřího Vokroje, že si to tedy máme rozmyslet. Oddychla jsem si, když se tedy nabízela ta možnost, sedla jsem k netu a hledala recenze na tyto dva pány doktory. U pana doktora Valachoviče mi na Google nevyjelo nic moc, jen že je vedoucí IVF programu na G Archa, tak jsem hledala pana doktora Vokroje a tam už jsem byla o poznání úspěšnější. Vyskočilo na mě asi 14 recenzí a všechny pozitivní (huráá, asi jsme našli toho správného).. Díky Google obrázkům na mě vyskočily i fotky pánů doktorů - musím uznat, že oba vypadali jako sympaťáci a pěkní chlapi. Po konzultaci s přítelem a sestrou jsme se dohodli na panu doktoru Vokrojovi (dnes můžu s jistotou říct, že jsme udělali nejlíp, jak jsme mohli). 

Když jela sestra v ten konkrétní den na odběr krve, objednala nás na příští konzultaci tedy k novému lékaři. Několik dní na to jsem jela na krev já, tak že se ujistím, že jsme skutečně přehlášené. Sestřička mi uštědřila šok, že nás pořád vedou pod Mudr. Daňkem (Proč? Co jsem komu udělala?), že se máme zkusit domluvit s doktorem Vokrojem osobně, až půjdeme na ultrazvuk (dobře, šance tu pořád je..). 

Přišel den UTZ, nejsem moc povídavý člověk, tak jsem si v duchu xkrát přemítala, co mu řeknu, byla jsem nervozní jak sáňky v létě.  

Upřímně, už na první pohled je Mudr. Vokroj úplně jiné kafe, proti Mudr. Daňkovi nebe a dudy, informace ohledně IVF nám dal vesměs podobné, ale ten přístup  a atmosféra konzultace se opravdu nedá srovnat, u něj jsem hned měla pocit, že udělá, co bude v jeho silách, dokonce už měl nastudované i naše lékařské zprávy, i když jsme ještě oficiálně nepatřili k němu. Osmělila jsem se a zeptala, jestli by jsme mohli přejít k němu? Zeptal se proč? Že jsme přece u pana doktora Daňka.. Vysvětlila jsem mu, jak to máme s volnými dny a taky upřímně, že k panu doktorovi nemáme moc důvěru. Sám nenápadně uznal, že je trochu zvláštní a že je pravda, že tam pracuje už jen na zkrácený úvazek.. Nabídl mi, jestli nechceme chodit k nějaké paní doktorce, která by na nás měla víc času? Že on ze zdejších lékařů má nejvíce pacientek (asi už vím proč ;) ). Ujistila jsem ho, že bysme opravdu nejraději jeho, tak si nás tedy nechal 🙂 

Pokračovat jsme mohli až po schválení žádosti etickou komisí (na schválení mají 30 dní). Několikrát jsem se ptala, volala si, až mi jednou sestřička řekla, že pan doktor Daněk ji poslal až 3 týdny po naší 1. konzultaci (!), přitom řekl, že ji pošle do dvou dnů.. Tak nám to krásně zdržel a my se mohli rozloučit se stimulací do konce roku..

Absolvovala jsem tedy několik kontrolních ultrazvuků a v lednu mi pan doktor sestavil stimulační protokol, vyzvedla jsem si léky a hurá do toho. Dostala jsem Gonal-f a pak Cetrotide. Vzhledem k tomu, že jsem celkem malá a drobná, tak měl Mudr. celkem těžkou hlavu s tím, jak mi nastavit dávkování a vzhledem k tomu, že jsem si nechala vyšetřit AMH (5,8), tak se rozhodl pro menší dávky, aby mi nepřivodil OHSS. Píchat se mělo začít druhý den cyklu, ale upozornil mě, že pokud přijde krev až po 6té večer, tak se první den počítá až ten následující, špinění se nepočítá. No, udělal mi v tom slušný zmatek (celou dobu si to tedy počítám blbě, paráda).. Nakonec jsem to tedy tak nějak odhadla (naštěstí dobře) a byla jsem domluvená s mým obvodním lékařem, že mi ukáže, jak se to píchá (sama jsem odvahu nesebrala, tak se osmělil přítel, že to dá).  První dvě mi píchal doktor, třetí už přítel. Nemohla jsem se na to koukat, ale věřila jsem mu a dal to.. 6. den cyklu jsem měla naplánovaný kontrolní UTZ, na kterém mi pan doktor napočítal celkem 11 folikulů (5+6) o velikosti cca 11mm. Byl sám nadšený, jak to jde a měl radost, že se mu podařilo odhadnout dávkování, že to nepřepálil.. Od toho dne už se měl ke Gonalu přidat Cetrotide, aby folikuly nepopraskaly (to už nebyla taková sranda, oproti tužce se musel míchat roztok s práškem a byla tam i o malinko silnější jehla). Dodávala jsem příteli odvahu, no, ono ani nic jiného nezbývalo.. Všechno bylo připraveno na ďobnutí.. Z nervozity mi zapomněl odezinfikovat místo vpichu (nezbláznilo se to :D ), píchnul a vpravoval látku, oproti Gonalu tohle trochu pálilo.. Po vyndání jehli potřel místo dezinfekcí, aby se neřeklo a mě se do několika minut udělal flek jak po kousnutí komárem, celkem velký, až jsem z toho byla trochu vedle, protože po Gonalu jsem neměla nic, ani modřinku.. Po deseti minutách to pořád nemizelo a pěkně svědilo, ale v příbalovém letáku psali, že se to objeví 1 z 10 žen (super, že se to trefilo na mě), ale že za nedlouho zmizí. Přítel byl z toho taky mimo, až si z toho šel dát panáka :D Ale skutečně za hoďku a půl to zmizelo.. Další den vpravoval látku o dost pomaleji a bylo to lepší, flek se sice udělal, ale menší a rychleji zmizel.. 

Při druhém UTZ jsem už měla folikulů 14, že rostly celkem rychle, chtěl mě radši vidět ještě jednou, to těch potvůrek bylo 20 (11+9). Měl strach z OHSS, tak už mi naplánoval, kdy se má píchnout injekce na vyvolání ovulace Dipheriline (ten den ve 23hod) a na pátek byl určený odběr (OPU). Pan doktor byl rád, že to vyšlo v pátek, protože byl vypsaný na sál on osobně, že si mě radši ohlídá, protože mám jako bonus dělohu posunutou doleva a jeden vaječník vysoko a hůře přístupný a doktor, který měl službu v sobotu, je prý občas nervozní, když mu něco nejde.. 

Byl tu pátek.. Už dva dny jsem byla nervozní jak sáňky v létě, dostavili jsme se s přítelem radši dřív, sestřička si ode mě vzala předoperační vyšetření kvůli narkoze, podepsali jsme pár papírů a zamířili do 3. patra, kde mají sály a pokoje. Převlékla jsem se do noční košile (podprsenku a ponožky jsem si mohla nechat, jen kalhotky dolů) a čekala jsem. Mezitím přítele si sestřička odvedla na krev (kvůli aktualizaci testu na pohlavní choroby) a odběr spermií (vtipně tomu říkají "vyjádření se" :D ). Na pokoji jsem čekala a čekala asi hodinu a půl. Pak přišel přítel s kytkou tulipánů (chudáček mě chtěl překvapit až se probudím a já byla ještě vzhůru).. Tak aspoň čekal se mnou. Na řadu jsem přišla asi za další půl hoďku, pak doktor se mi omlouval, že se jim tam přede mnou něco zkomplikovalo, ale nakonec všechno dopadlo dobře, tak jen, že měli zpoždění. Na sále byly dvě sestřičky a paní anestezioložka. Sestřičky se mi snažily napíchnout kanilu, mám slabé žíly, tak to šlo dost špatně, nakonec jsem napočítala 6 vpichů (ofiko potřebovaly dva - kapačka + preventivní antibiotika kvůli permenentní přítomnosti bakterií v moči). Pan doktor Vokroj přišel v dobré náladě, ale zároveň měl trošku obavy z průběhu (kvůli vývodu mě považoval za rizikovější pacientku + 20 folikulů se mu zdálo dost..). Nakonec všechno dopadlo dobře, odebral mi 18 folikulů, ve všech byla vajíčka. 2 tam nechal, protože byly maličké a navíc na špatně přístupném místě, tak aby mi prý zbytečně neublížil.. Ještě na sále mě probudili a pak převezli zpátky na pokoj, kde čekal přítel, celý můj pobyt na sále prý trval max. 30 minut i s napichováním žil. Uložili mě do postele a prý mám spát, moc se mi nechtělo, prý jsem občas zabrala tak na pět minut a zase koukala a komunikovala. Mezitím mi dokapala kapačka a přišel pak doktor říct, jak to probíhalo. Zeptal se mě, jak mi je, zkontroloval jestli nekrvácím (ani kapka), prohmátnul mi břicho a všechno v pořádku. Dal nám zprávu o průběhu s doporučením pro další dny (klidový režim apod.). Pak se ještě objevil jednou s receptem na lék Utrogestan a instrukcemi i užívání (2-0-2 vaginálně), aby mi zachovali cyklus a nedostala jsem to do dvou dnů. Přítel se ochotně ujal aplikace :D měl to jako odměnu za píchání injekcí.. 

V sobotu měli sestřičky z Archy volat, jak to vypadá s vajíčky, ale bohužel, tak až v pondělí, jinak budu žhavit drát já..