Ráda by se podělila o svou čerstvou porodní zkušenost...třeba to někomu pomůže.Já jsem před porodem četla různé porodní příběhy a uklidňovalo mě vědomí, že to vždycky lze zvládnout🙂

Tak tady je můj příběh:

V noci ze 16 na 17.11. mě ve dvě hodiny rano začalo pobolívat břicho. Poslíčky jsem měla už několik týdnu předtím, ale tahle bolest byla trochu jiná. Šla jsem na záchod a na toaletním papíru objevila hlenovou zátku...A jeje..že by to už bylo tady?

Manžela jsem nechala radši ještě spát, sama si lehla vedle něj a čekala...Bolesti přicházely v různých intervalech...tu za deset min..tu za patnáct...pak za sedm minut...Spát už ale nešlo, tak jsem za dvě hodinky vstala a šla si dát horkou sprchu, že uvidím, co to udělá. A ono udělalo!Bolesti začaly být trochu intenzivnější a interval se ustálil na 7-8 minutách.

V šest ráno zazvonil manželovi budík do práce. Oznámila jsme mu, že už je to asi tady, že si ale nejsem vůbec jistá a že bych nerada vyvolávala paniku zbytečně. Rozhodli jsem se tedy ještě posnídat a pak kdyžtak vyrazit. Během snídaně ale začaly být bolesti pravidelně po 5-4 minutách, tak manžel rychle dopil kafe, rychle jsme se oblékli, popadli tašky a vyrazili směr Podolí.

Na příjmu jsme byli okolo 7h ráno. Před dveřmi už čekal nějaký tatínek a doběhl další rodící pár, kdy paní dost vyváděla. Vzali nás obě na monitor a sepsali s námi příjmovou zprávu. Paní hekala a skučela a já si začala připadat trochu nepatřičně, jelikož se moje bolesti daly snášet a navíc se interval opět zvětšil. Během čekání na doktorku, ketrá mě měla vyšetřit, bolesti zmizely úplně. Ach jo, že by falešný poplach?! Ten den, tedy 17.11. bylo Podolí úplně přeplněné (jako prý celá Praha) a maminku, co přišla po mně už odeslali rodit do Brandýsa. Já byla poslední, na kterou vyšel sál...Po asi půl hodině přišla doktorka a zjistila, že jsem na čtyři otevřená a že to falešný poplach není. Trochu se mi ulevilo, jelikož už jsem chtěla mít odrozeno a malého u sebeJ5ekli mi, že mi udělají přípravu, po níž by se to mělo opět rozběhnout. A když ne, tak mi píchnou oxytocin. Bylo mi to nějak jedno, hlavně ať rodíme.

Na sále se mi přišla představit moc milá  porodní asistenka. Taková mladá holka, ze které vyzařovala pohoda. Napíchla mi kanylu a dala kapačku kvůli streptokovi. Po jejím dokapání mi dala klystýr, což rozběhlo opět bolesti. Manžel pustil hudbu a čekalo se. Bolesti se stupňovaly, byly tak po 3 minutách, ale ve stoje se daly snášet. Prostě jsem se třeba opřěla o manžela a mlátila mu hlavou do ramene nebo rukou do stolku, co tam byl a šlo to. Pak mě ale bohužel připojila PA na monitor, takže jsem musela ležet na porodním lůžku a to byl děs. Navíc máme miminko, co má převrácený režim, takže přes den spí...což byl případ na každém kontrolním monitoru 3 týdny před porodem. Každý se musel natáčet 3x a při porodu si malý opět chrupkal. Porodní asistenka mi třásla břchem, dala kapačku na zavodnění, že to by mělo miminko taky vzbudit...ale nic, prostě spal. To se PA samo nelíbilo, takže jsem musela být na monitoru skoro pořád. Jen na chvilinku jsem mohla do sprchy, když už jsem moc prosila a chvilinku jsem mohla na balón, což byla taky úleva. Pak ale opět ležet s připnutým monitorem. To už mohlo být okolo 12h..otevřená na 6-7...Porodní asistenka mi říkala, že to jde jako po másle a že na prvorodičku je to bomba...No, mně to už moc bombastický nepřipadalo, ale ona je odporník. V 13:30 mi praskla vodu, protože už jsem byla na 8...že by se to mělo ještě urychlit...A taky že jo!Kontrakce začaly být už vážně hustý, v leže se snášelý dost špatně a malej pořád spal a spal...

Pak ve dvě přišla porodní asistenka a řekla mi, že už jsem úplně otevřená a že Matýsek je dokonce i dopře dorotovanej a když budu chtít přitlačit, tak můžu. Pak mi prý řekne, jak tlačit doopravdy a správně. Párkrát jsem si přitlačila, mezitím mi vysvětlila, že mám zavřít oči, nádech a tlačit se zadrženým dechem. To jsem poslušně dělala...Pak jsem najednou cítila dole šílenou bolest, pálení, řezání...no nevím..a hlavičku jak tam někde je v tom pálivém místě. Každopádně na 3-4 kontrakce...byl malej venku...Byl státní svátek 17.11. 14:14.

Konec mám trochu v mlze, jen vím, že jsem si tam pořád dávala ruku a manžel i PA mi říkali, že si miminko nemůžu vyndat sama🙂 Taky jsem ještě vnímala, že tam postávala taková mladá doktorka...ale nijak nezasahovala, jen se radily s PA o nástřihu, který jsem chtěla jen, když to bude nutné...No..neudělaly ho, ale asi měly...Trhla jsem se dozadu i dopředu, což vysvětlovalo tu řezavou bolest. Malýho mi dali na chvilku na břicho, manžel přestřihl pupečník, pak vážení, měření...Vážil 2,88kg a měřil 48cm. Hlavička 34cm. Mě čekal ještě porod placenty, což nic nebylo. Pak ho manžel choval a mě ta mladá doktorka šila. Opíchli mi to, abych šití necítila...taky posprejovali nějakým znecitlivujícím sprejem, což šílene pálilo...ale stejně jsem šití dost cítila, jelikož je prý ten předek, kam jsem se trhla plný nervů, takže to prostě bolí...Ale dalo se to přežít. Mezitím mi vlastně ještě dali Matěje na přisátí, což mu šlo parádně, je to drak...

No a po nějaké hodince nám ho odnesli na vykoupání, nám přinesli jídlo a pití a dali čas na vstřebání celého zážitku. Po dvou hodinách jsem vstala z lůžka, šla do sprchy, kde jsem se musela vyčůrat...to bylo celkem děsný kvůli tomu poranění...No..a to je vše, pak už jsem přišel saniťák, vzal mi tašku, manžel druhou a pěšo jsme se šourali na oddělení šestinedělí. Ještě jsem se cestou rozloučila s porodní asistenkou, moc ji poděkovala a omlouvila se, pokud jsem vypustila nějaké to sprosté slůvko nebo ji stěžovala práci tím, že jsem dávala nohy k sobě či ruku, kam jsem nemělaJ Řekla, že jsem byla velmi klidná rodička, tak ať mi to vydrží i nadále. A o to se snažím právě teď, když náš Matýsek v noci bdí a přes den jakž takž spí...

Zpětně musím říct, že porod (až na ten závěr) nebyl tak šílený, jak jsem si myslela...Kontrakce si už vlastně ani nevybavím...Dle mého názoru začíná to pravé tóčo až po porodu, ale to už je jiná kapitola🙂