jenny91
30. led 2019
911 

Jak nepřijít o kondici v těhotenství

Těhotenství znamená v životě ženy řadu změn. Třeba pro mě touha po miminku znamenala vzdát se oblíbených tréninků krav magy a pověsit činky na hřebík. To jsem ještě netušila, jak moc mi fyzička bude scházet. Ani že se pořádného cvičení tak úplně vzdát nemusím. 

„Nemám už vůbec žádnou sílu,“ stěžovala jsem si manželovi při večerní procházce po nábřeží. Tehdy jsem byla asi v třetím měsíci s prvním miminkem. U doktorky na prohlídce jsem s hrůzou zjistila, že ačkoli mi bříško krásně rostlo, váha šla dolů. Těžce vybudované svaly hold mizely.

„To nebude tak strašný,“ odvětil povzbudivě můj muž. „Zkus mi zabrat do ruky. Pořádně…“ Věděla jsem, že mě bude chtít podpořit. Ale záhy jsem pochopila, že v tomto případě se ani na milosrdnou lež nezmůže. Nedokázal uvěřit, že jsem skutečně až tak zeslábla. „No… Ale po porodu se zas k cvičení vrátíš,“ pokusil se mě alespoň uchlácholit.

Když jsem si o den později stěžovala své mamince, připomněla mi, jak ráda jsem v minulosti cvičila podle videí Jillian Michaels. „Ale to teď asi není zrovna vhodné, co?“ usoudila. S hořkostí jsem přikývla. Na cvičitelku, která na mě bude hulákat, že se určitě cítím, jako bych umírala, ale hlavně nesmím přestat a polevit, bych si teď vážně netroufla…

Jen ze zvědavosti jsem se podívala, jestli nevydala i nějakou edici pro ženy v jiném stavu. A velká náhoda tomu chtěla, že v Česku jen o pár měsíců dříve vyšla její publikace Hurá, miminko! Asi nemusím zmiňovat, že ještě ten den jsem uháněla do knihkupectví. A brzy jsem se cítila jako znovuzrozená.

Abych uvedla věci na pravou míru: Nepatřím rozhodně mezi ženy, kterým by těhotenství bylo na obtíž. Svůj nový stav jsem si užívala od první vteřiny, kdy jsem začala skákat po zahradě s dušíkem na těhotenském testu v ruce a nevěřila svému štěstí. Začala jsem chodit na břišní tance pro těhotné, ponořovala jsem se do relaxací, přečetla jsem haldu knih o jemném zrození… A všechno mě to nesmírně naplňovalo. Ale tréninky byly hold něco, co mi v té době scházelo. Cvičila jsem sice velmi ráda gravidjógu, ale tušila jsem, že dlouho nevydržím jen u „sportu“, podle kterého i přetočení na druhý bok může být svým způsobem cvičení. Tak jsem se vrhla na Jillian.

Na začátku tréninku jsem se pokaždé na pět minut proběhla nahoru a dolů po našich teráskách a vybrala jsem si dva krásné šutry, které jsem začala používat místo činek. (Ano, Jillian sice samozřejmě píše o rotopedu a opravdových činkách, ale já jsem si výbavu tématicky uzpůsobila našemu divokému bydlení na chatě bez pitné vody.) Někdy jsem mívala pocit, že cviků je na mě v sestavě až příliš, ale takové věci jsou naštěstí vyřešeny obecnými doporučeními pro jednotlivé trimestry. Pokud se zadýcháte, máte si dát ihned pauzu. Celé cvičení včetně rozcvičky a závěrečného pětiminutového protahování je časově omezené, takže jednoduše zkrátíte, kdybyste přetahovaly. Byla jsem velmi vděčná, že tyto rady umlčovaly můj vnitřní hlas, který občas jako by našeptával: „Udělala jsi jen deset, do těch dvaceti to už dáš na jeden zátah! Nejsi přece padavka!“ V požehnaném stavu je prostě dobré mít u cvičení své hranice.

A s výsledkem, který Jillian slibovala, jsem nakonec byla nadmíru spokojená. Udržela jsem si vcelku dobrou kondici až do konce těhotenství. (Ano, v devátém měsíci jsem se samozřejmě na procházkách ploužila daleko za manželem a volala na něj, ať zpomalí. Nemůžeme očekávat zázraky. Ale tu půlhodinka s Jillian párkrát do týdne jsem prostě milovala.) Po náročném dvoudenním porodu jsem si na hodinu zdřímla a potom bych ani nepoznala, že jsem kdy rodila. O synka jsem se od začátku zvládala energicky starat. Mívala jsem taky vždycky velké obavy z toho, jak půjdou po porodu kila dolů. A k mému obrovskému nadšení spadla tak nějak sama. Za pár měsíců jsem měla méně než před otěhotněním.

Teď jsem znovu v požehnaném stavu a knížku jsem ihned vytáhla z knihovny. Na svoje oblíbené cvičení už jsem se velice těšila. A rozdíl oproti minulému těhotenství? Ani teď činky příliš nevyužiji. Místo nich zvedám do vzduchu svého ročního synka a užíváme si to tak oba dva.

Díky za tohle povídání 🙂 Pro mě velice aktuální. Jsem sice teprve v 11.týdnu, ale velmi silná únava a nevolnosti mě uvrhly do stavu absolutní nečinnosti. Ještě v prosinci jsem denně nachodila 8-15 tisíc kroků denně, třikrát týdně fitko s pořádnými váhami, procházky se psem, kolo.... A najednou jsem ráda, že uvařím a zvládnu si umýt vlasy, celá se "rozkydávám" a musela jsem zařadit potraviny, které jsem neměla roky, protože mi prostě dělají dobře na nevolnosti (piškoty, obyčejné piškoty) a naopak plno dobrých potravin nejsem schopná pozřít (hlavně různé zdroje bílkovin). Ale pomalu se dávám dohromady a chci být zase pořádně aktivní, tak mám aspoň tip na cvičení, pokud se nezvládnu vrátit do fitka vůbec.

30. led 2019
jenny91
autor

@malinkaelinka Tak přeji, ať to brzy přejde a je ti líp. Mně na tomhle cvičení vyhovovalo právě to, jak je to krátké. Jak píšeš, taky jsem některé dny měla kvůli únavě potíže něco udělat a třeba dlouhé procházky nepřicházely v úvahu. (V prvním trimestru si vzpomínám, jak jsem třeba šla deset minut do mírného kopce a musela jsem si odpočinout.) Ale na tohle jsem z nějakého důvodu měla energii vždycky. Jinak asi před týdnem jsem měla takový den, kdy mi od rána bylo špatně, jen jsem seděla a sledovala malého, jak si hraje, a připadalo mi, že se na víc asi nezmůžu. Až mě to pak naštvalo, rozhodla jsem se to rozpohybovat a skvěle to pomohlo, nevolnost mě úplně přešla. (Asi to není zaručený návod, samotnou mě to překvapilo... Ale mile 🙂 ).

30. led 2019

Ahoj, super článek, přidávám #natitulku 🙂

18. únor 2019

Začni psát komentář...

Odešli